To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483605/bmid_to-prsi-more-OQv-483605.jpg
4
1633
1633
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
Musím souhlasit s předchozími komentáři,kniha je na mě velmi depresivní ani špetku štěstí,ale přesto je čtivě napsaná.
Je to velmi čtivá kniha ale má velké mínus a to, že je docela hodně depresivní. Všude je samá smrt, samé neštěstí, smutek ale žádný slzy. Kniha je celkem zajímavá a dokonce se od ní nedá odtrhnout. Jenže se mi jevila vcelku dost smutná. Nechápu proč každý autor musí psát o tom, že někdo umřel, je spousty jiných, krásných knih kde zásadně nikdo neumírá!
Nelíbilo. A možná proto, že jsem od knihy čekala víc. Tak nějak, když knihu celkově zhodnotím, byla pro mě strašně nezajímavě napsaná. Hanka byla na facku a moc jsem s ní nedokázala soucítit, i přesto, že k ní osud byl tak krutý. Postavy nesympatické a všechny divné. Konec, tak to je pro mě velký otazník. Vypadá to, jak když autorka nevěděla, jak příběh ukončit..tak prostě další sraženej autem. Navíc ty vztahy...nevěrohodné. Pro mě ztráta času.
Opět velice čtivá kniha. Zajímavé je, že se tak dobře četla, přestože tam pro mě nebyl ani jeden "kladný" hrdina.
Zvláštní, smutné, hezky napsané. Kdo nezažil podobné situace, těžko může posuzovat.
Úžasná kniha. Druhá kniha od paní Třeštíkové a tleskám. Nadchla mě stejně tak, jako Bábovky.
Nevím jak přesně vyjádřit, jak na mě kniha působila - nedala se odložit, depresivní, plná smutku, ale opravdu se nedala nedočíst, už se k ní nechci vracet, nejspíš ji nikomu ani nedoporučím, všechny osoby divné (ale ne takovým příjemným způsobem), některé části knihy plynuly tak jakoby samy, některé části mi připadaly, jako by je psal někdo jiný... Bohužel mě autorka nepřesvědčila, mrzí mě to.
Četlo se to vcelku dobře, ale teda depka na entou, už bych se ke knížce nevracela. Byla to první a (zatím) asi i poslední kniha od autorky, možná jí ještě v budoucnu dám šanci, ale teď mě to teda rozhodně neláká.
Při čtení na mě pršelo moře smutku, lítosti a deprese, no věděla jsem dle anotace, co budu číst... tak překvapena jsem být nemohla. Hanka velmi obtížně hledá své místo v životě a není se ani co divit, protože horší start do života už snad ani být nemůže. Na konci příběhu vysvitlo kousek naděje na lepší zítřky a to jsem stejně jako Hanka potřebovala...
Po této smutné story a výborných Bábovkách se těším na další čtení od Radky Třeštíkové.
Kniha byla velmi čtivá, přečetla jsem ji za tři dny, v podsatě jsem se v jistých fázích nemohla odtrhnout, ale...na mě příliš psycho...hlavní hrdinka je mi po většinu času nesympatická, až se mi chce napsat, že mi leze na nervy...a ten konec...já nevím, ale asi mi takto nestačil...
Přečtená za dva večery..ani jsem se od ní nechtěla odtrhnout...
Nelehký příběh o pocitech, bolesti, smrti, bezpodmínečné lásce, o životě...místy hodně depresivní, ale pro mě velmi zajímavý příběh...jen konec asi mohl být trochu jiný....
Je opravdu těžké, tuto knihu hodnotit. Trvalo mi dlouho, než jsem ji celou přečetla, což u mě není příliš běžné. Styl psaní není špatný, napsána je dobře, ale je to opravdu psychologické drama a její čtení je náročné, snad až depresivní. V knihovně na mě čekají i Bábovky, ale po tomto díle si nejsem vůbec jistá, kdy se odhodlám (zda vůbec) si je přečíst.
Knížku jsem přečetla za víkend, venku ošklivo... Musím říci, že kniha mi přišla dost depresivní a někdy mě Hanka i svým jednáním štvala. Četla se dobře a ten konec na poslední stránce mi přišel zbytečný.
Potřebovala jsem si přečíst nějakou "oddychovku" to se mi splnilo, kniha je nenáročná, lehce depresivní a přitom ze života. Z knihy jsem,ale rozpačitá. Nemůžu si pomoct,ale hlavní hrdinka Hanka mi nepřišla moc sympatická, více než jí jsem to štěstí přála Hubertovi. Občas jsem si připadala, že čtu dívčí román od Lenky Lanczové a Román pro ženy zároveň....
Asi moje poslední přečtená kniha v tomto roce...
Přečtena rychle a jedním dechem, ale trochu mě mrzí, že ve všech autorčiných knížkách má převahu spíš ta depresivní linka života...
Moc se mi líbí jak píše, její písmenka jsou poskládána hezky, příjemně a velmi zlehka se čtou, ale tak ráda bych si od ní přečetla i něco více pozitivnějšího, veselejšího, nadějného...
Nechce se mi stále jen číst, jak je ten náš život tak strašně těžký, smutný, depresivní a tak tragický...
Snad každá hezká a nadějná chvíle nemá dlouhého trvání a je téměř vzápětí ubita zase nějakou zápornou emocí...
Vím, i v životě to tak chodí a je to někdy jako na houpačce, ale tady je těch tragédií už nějak příliš a třeba i ta závěrečná už pro mě byla naprosto zbytečná... Hned by to pro mě vyznělo o moc líp... a radostněji...
No, tak třeba se dočkám zase příště...
Zvláštní knížka, nejdřív jsem myslela, že ji odložím, nakonec jsem ji přečetla za pár hodin. Skvělé čtení.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
No kniha byla jedna velká beznaděj a deprese:-) Ale byla velmi čtivá a i když se mi nelíbilo, jak se hlavní hrdinka chová, tak jsem stále musela číst dále až do samotného závěru, takže asi na ní něco bude:-)