To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488258/bmid_to-prsi-more-cXQ-488258.jpg
4
1633
1633
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
Krásný příběh, lepší než Bábovky (ty se mi moc nelíbily) i Osm (ta se mi líbila moc). Zde mě zaujal už jen samotný poetický název To prší moře, a linie o vztahu babičky a vnučky je mi hodně blízká. Měli bychom se více zamýšlet nad tím, jak životní příběhy našich předků ovlivnily nás samotné - a potažmo i nad tím, jak náš přístip k životu ovlivní zase naše potomky...
Zajimavy, trochu depresivní příběh jedné rodiny, ve které se každý snaží žít svůj život co nejlépe to jde a jak mu to okolností umožňují.
Moje druhé setkání s autorkou a opět zklamání. Na knihu jsem v knihovně čekala dlouho a nakonec jsem ji vrátila nedočtenou. Záznam do pořadníku na Bábovky a Osm jsem odmítla. Už nemám odvahu. Asi se Radka Třeštíková zaměřuje na mladší čtenáře. Jenomže bych byla zklamaná i kdyby mě bylo dvacet.
Nehodnotím, protože jsem nedočetla.
Možná proto, že jsem tuto knihu četla jako poslední od této autorky a už jsem trochu zvyklá na její styl, tak se mi kniha četla mnohem lépe než všechny ostatní. Ale co se týče příběhu - jednoznačně nejlepší. Zanechal ve mě takový zvláštní pocit... To uvědomění si, že ne vše v životě je samozřejmé... Že stačí vteřina, aby se nám změnil život...
Obdobně jako v Bábovkách autorka stvořila spoustu postav, které svůj život moc neumí žít. Divné, pasivní, depresivní a když už se konečně rozhodnou ke změně, následky jsou fatální. Třetí hvězdičku jsem udělila jen kvůli závěru celého příběhu.
Na české autory si tolik nepotrpím, od autorky je to má první kniha. Hodně mě překvapila, během čtení se mí mísily všechny možné pocity. V závěru vlastně nevím, jestli se mi líbila.
Tuto knihu jsem nejdříve odložila, říkajíc si, že tohle fakt nedám. Hrozně nesympatické, divné postavy. Depresivní děj, samá katastrofa. Po nějaké době jsem se k ní vrátila a najednou, fíha, ono se to nejen dalo číst, ale i to bavilo a četlo se hrozně rychle. Ve finále sice dávám jen tři hvězdičky, ale i tak bych tuto knihu doporučila k přečtení.
Radka Třeštíková píše o ženách a pro ženy, i tato kniha je technicky vzato čistě vztahová a proto potěší každou čtenářku, která tento typ knížek preferuje. Přestože navozená situace, do které autorka hlavní hrdinku uvrhla, je - mírně řečeno - netypická, nijak mě nepřekvapilo sebestředné a ublíženě nesympatické počínání hlavní hrdinky - zřejmě převládla genetická výbava po otci (ukázkový slaboch). Celkové pojetí i rozuzlení knihy se mi líbilo, zejména postava stalkera je dokonale vykreslená; vyvolává lítost přes odpor až po mrazení... Ponechávám stranou úvahy o uvěřitelnosti předloženého příběhu; beru tak, jak autorka předkládá, ačkoliv, jsouc svou podstatou racionálněji zaměřená, těžko chápu některé myšlenkové pochody hlavních postav. Knížka je dle mého názoru lepší než Bábovky a Osm.
Několikrát jsem chtěla odložit. Styl psaní mi vůbec nesedl. Prolínání dějových linek mi nevadí, ale připadalo mi to jako nekonečný úvod k příběhu, který nakonec vůbec nezačal.
Poslední rok a půl je ze mě ryze konzumentský čtenář, neboť se mi čtecí čas smrskl na minimum kvůli mé báječné dcerce. A tak jsem si pořídila v pořadí druhou knihu paní Třeštíkové a těšila se na - dle mého prvního soudu - prvoplánový jednoduchý příběh. A tu jsem náhle zjistila, že se mi rozdrnkala struna mých vlastích vzpomínek a čtení pro mě bylo hodně bolestivé. Jako nezávislý, emočně plochý pozorovatel bych hodnotila třemi hvězdičkami... ale za mě, jako MĚ, je to pět a s klidným svědomím, protože téma je pro mé oči, které toho už tolik viděly, hodně těžké a silné.
Knížka napsaná čtivě, určitě lepší než Dobře mi tak, ale postavy mi byly nesympatické. Za jedno přečtení kniha určitě stojí, ale víckrát se k ní vracet nebudu a ani bych jí nedoporučila. Bábovky jsou mnohem lepší.
Občas jsem se ztrácela v ději, postavy byly hodně nesympatické a docela mě štvaly, ale i tak nemůžu knížce upřít čtivost a rozhodně nelituju, že jsem ji četla.
Zajímavý a opět trochu depresivní příběh ze života, nijak extra vás nenadchne, ale klidně si ho za pár let přečtu znova. Celkově jsou romány od autorky velmi čtivé, mohu doporučit.
Jsem z toho nějak zmatená. Četla jsem knihu šíleně dlouhou dobu. Příběh nebyl úplně špatný, ale nějak mi moc nesedlo jeho zpracování. Ani mi nevadilo prolínání časů, ale čekala jsem asi víc. Větší rozuzlení, větší logičnost. Spousta věcí tam byla dle mého názoru nedořešená. Některé linky příběhu třeba na začátku rozvité a pak už netknuté. Autorka tak jako navnadila a pak už to nechala být. Každopádně co musím říct je to, že jsem opravdu ráda, že jsem nejprve četla, dle mého názoru, skvělé Bábovky a dobrou Osmičku a až potom první dvě knihy. Nevím, jestli bych po dalších knihách sáhla, kdybych je četla popořadě, jak byly psané.
Po Bábovkách docela zklamání. Ze začátku pro mě byla kniha docela psycho, k tomu nepříjemné a divné postavy. Hlavní hrdinka mi pila krev asi nejvíc ze všech, její chování opravdu na ránu. Asi v půlce knihy jsem se do ní pokusila vžít ale stejně, ten požitek z knihy... nebylo to ono.
Má první a poslední kniha od Radky Třeštíkové. Vadilo mi střídání ich formy a er formy. Vadilo mi neustálé skákání v čase, kvůli němuž jsem se zpočátku v ději ztrácela. Vadila mi hlavní hrdinka, neskutečně protivná a s nelogickým chováním. Také docela velké množství nesympatických a divných postav a málo těch, které bych mohla mít ráda. Spíš ani jedna postava, kterou bych si mohla oblíbit, kromě koček. Autorka také často používala některé věci tak často, až začaly být otravné. Příběh byl často docela o ničem. Přitom ale nemůžu tvrdit, že bych se u knihy začala byť jen na vteřinu nudit. Kniha byla velice čtivá a i přes všechny vyjmenované chyby byla mi byla četba příjemná a já si ji užila. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, i tak to stálo za to. Četlo se to snadno a poměrně rychle a nejednou jsem se u knihy zasmála. Nebylo to něco, z čeho bych byla vyloženě nadšená, ale špatné to rozhodně nebylo. Takové to neurazí, nenadchne. Průměr.
Tato paní spisovatelka má jedno velké nadání... dokáže psát poutavě o ničem. :D Toto je knížka, která nemá víceméně žádný děj, nic moc se tam nestane, ale prostě musíte číst dál a dál. :) Díky ní jsem si začala psát seznamy!!! :)
Jako první knihu jsem od autorky četla Bábovky, ty se mi líbily. Bohužel kniha "To prší moře" mě nenadchla, nemohla jsem se do knihy začíst, zhruba v půlce se mi to povedlo, ale některé momenty se mi zdály překombinované a absurdní. Ale knihu úplně nezatracuji, byly tam i povedené místa, u knih se příliš čast nahlas nesměji, ale scénka s instalatérem Mikulášem mě opravdu rozesmála.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha se mi líbila, bavilo mně roztříštění příběhu na střípky a jejich slepení do mozaiky, která čtenáři postupně představuje příběh očima jednotlivých postav.pribeh na mně obzvlast působil z ilonina úhlu pohledu, jelikož máme téměř stejný věk a dítě jdoucí do puberty.