Ohnivý anděl
Yrsa Sigurðardóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216155/mid_ohnivy-andel-216155.jpg
4
360
360
Tóra Gudmundsdóttir série
< 5. díl >
Jaké hrůzy se děly za zdmi ústavu pro postižené, který lehl popelem? Advokátka Tóra Gudmundsdóttir má toho nejděsivějšího klienta své kariéry. O její služby se zajímá duševně narušený sexuální deviant ve výkonu trestu. Nežádá však osvobození pro sebe.
Přidat komentář
Ne nadarmo má spisovatelka v knížkách napsáno královna islandské detektivky, i já to tak vidím, že je to prostě královna. Promyšlené příběhy, které vás děsí svým tajemnem a přitom vůbec tajemné nejsou, jsou temné až na dřeň. Skvělá knížka, těším se na další.
Za mě zatím nejslabší ze všech přečtených dílů. Opravdu hodně mi vadilo věcné tykání. Vypadalo to, že se všichni dobře znají a to mi dost ubíralo a autentičnosti. Obešla bych se bez některých postav, za mě jich tam bylo už moc a to na úkor příběhu a soustředit se stále na tolik postav a to jestli jsem jim přiřadila správné jméno... Zkrátka a dobře neužila jsem si čtení jako u předchozích dílů.
Tak ďalšia úžasná a napínavá jazda s advokátkou Tórou je za mnou a trochu som smutná, že mám pred sebou už len poslednú knihu Plavba smrti. Ale naspäť ku Ohnivému anjelovi. Kniha nás zavedie do prostredia ústavu pre postihnutých mladých ľudí. Po brutálnom požiari, pri ktorom zomrú 5 ľudia je obvinený Jakob, pacient spomínaného ústavu. Po niekoľkých rokoch, ktoré odsúdenec trávi v inom ústave sa jeho prípadu, za veľmi zvláštnych okolností, ujme Tóra. Vyplávajú na povrch nové skutočnosti, ktoré celý prípad stavajú do nového svetla. Kniha je opäť napínavá, Tóra je vtipná (milujem jej konverzácie s Bellou) a ku ťažkému príbehu pristupuje spisovateľka veľmi ľudsky. Knihu určite odporúčam.
Tak tedy od Mrazivého světla, byl tohle další díl u kterého jsem se místy opravdu bála. I nadále mě tahle série baví, příběh byl čtivý, záživný a s překvapivým koncem.
U Yrsy je to vždy kombinace detektivky a hororu prostoupene mrazivou atmosférou severu. Za mně 5 hvězdiček.
Na obálke knihy bolo napísané: “Nejlepší příběh od dob Přeletu nad kukaččím hnízdem”. To ako vážne? Zaujímalo by ma, či ten, kto tam toto napísal, fakt Ohnivého anjela čítal, lebo porovnávať Prelet s týmto je ozaj veľká odvaha. Fajn… obidva príbehy sa odohrávajú v “blázinci” a tým aj akákoľvek podobnosť končí. Od Yrsy som už pár príbehov čítala a vždy mám problém rozhodnúť sa, či sa mi to vlastne páčilo alebo nie. Ale tento teda viem s istotou, že nie. Námet ok, ale že by som bola napätá, dojatá, alebo že by mi po tele behali zimomriavky, alebo že by som príbeh hltala od nedočkavosti odhaliť pravdu? To bohužiaľ nie. Zbytočne dlhé, duchárske vsuvky úplne naviac, postáv ako maku, že je problém sa v nich (ešte pri ich neobyčajných islandských menách) vyznať, to prapodivné tykanie (hoci na Islande azda bežné), záver oproti tomu celý akýsi hrrr. Nie, nemám z toho uspokojivý čitateľský zážitok.
U téhle knihy mě fakt mrazilo. Nemám rád, když se ubližuje bezbranným, v tomto případě postiženým lidem. Ale jinak kniha vynikající! :)
Moc zajímavý námět. Trochu mysteriózna, trochu děsivé atmosféry několika ústavů pro postižené. Nebylo to lehké čtení, dostaneme se do života a myslí lidí s určitým handicapem a postižením. Líbí se mi, jak autorka prokládá realitu a svět duchů. A co oceňuju, je i řešení starého případu.
Prvé zoznámenie s autorkou. Ponurý príbeh / aj počasie/ celkom zaujal. V minulosti sa diali v takýchto zariadeniach ohavnejšie veci ako znásilnenie, preto mi téma nepripadala zvláštna.
Tóra má na ty duchy smůlu. Nebo štěstí? Opět je to detektivní příběh občas šmrncnutý duchařinou, který se dobře čte, je rafinovaný a celkem dobře uvěřitelný. Jde o velice vyladěný koktej, který má všechny zajímavé příměsi, díky kterým jde o skvělou knihu. Až už jde o prostředí Islandu, které je pro mě exotické, klient deviant, zasazení do léčebny,… Skvěle jsem se bavila, jako ostatně u všech příběhů Tóry. Těším se na další.
Tóřiny případy čtu postupně a přiznávám, že jsem se na tento od začátku těšila. Má očekávání ale bohužel docela zklamal, knížku bych označila jako průměrnou. Zápletku i indicie v průběhu vyšetřování považuju za nadmíru zajímavé, ale spád děje je tak pozvolný, že se z něj (pro mě) vytratilo jakékoliv napětí. Spíše než detektivku mi to připomínalo poklidné vyprávění. Co ale Yrsa umí perfektně, jsou závěrečná vysvětlení a díky tomu jsem už závěr četla jedním dechem. Všechno do sebe úžasně zapadlo, přičemž v poslední kapitole zůstal příjemný náznak tajemna. Nadpřirozeno bylo právě jedním z prvků, které se mi tu moc líbily. Velmi mě zaujalo prostředí, kde se děj odehrává, a netradiční postavy z domova pro postižené. Jako žádnému dílu se ani tomuto nedá upřít bezvadná čtivost a sympatická dvojice Tóra s Mathiasem. Přesto u mě z této série stále vede Mrazivé světlo... 3,5*
Toto byla první kniha,kterou jsem od Yrsy četla a ani nevím,co napsat... příběh byl zajímavý,litovala jsem chudáky lidí v ústavu,ale znásilňování nemohoucích...?No tak tedy bavím..Kniha se mi nečetla dobře díky tykání.dej byl zdlouhavý,konec zase jaksi prostřižený.Celkove za mě...nic moc.
Mé první setkání s advokátkou Torou, možná ne poslední, ale na 5 * mi ještě něco chybí (5 * dávám většině knížek). Nejvíc mi asi vadilo malé množství emocí a taková celková neosobnost vyprávění, no a pak to tykání všech se všemi (a to i přesto, že logopedka nebyla paní XY, ale "logopedka", i na Islandu se snad každý nějak jmenuje.)
Téma knihy je hodně hluboké. Atmosféru autorka vystihla úžasně, ponuré i mysteriózní prvky se objevovaly tak akorát. Ze začátku mi moc nebylo jasné jak děj souvisí se strašidelným domem. Kniha byla velice střízlivě napsaná. Určitě si nedokážeme představit, být v roli některého z pacientů a zažívat, co mnohdy musí vytrpět. Rozdílnost je opravdu veliká.
Kniha se však četla dobře. A co beru jako veliké plus je seznam postav s vysvětlením o koho se jedná hned na začátku knihy.
Kdybych měla použít pro hodnocení této knihy jediné slovo, napadá mě střízlivý.
Ne samotné téma, chraň bůh, ale způsob vyprávění, průběh vyšetřování, emoční náboj, a to střízlivý navzdory vší duchařině. Mnozí už připomněli, že některé věci byly samoúčelné a ani po závěrečném vysvětlení neznáme jejich smysl. Tak nějak by mi to převyprávěla sousedka z 2.patra, ale od téměř čtyřsetstránkové knihy vyhlášené autorky jsem zkrátka čekala víc (při té příležitosti se mi vnucuje známý Renčínův vtip o manželství).
Jelikož mám čerstvě v paměti Robothamovy Vraky i Hodnou a zlobivou holku (oběma jsem dala pět hvězd) a Kutscherova Marlowa (čtyři), mám pocit, že i ty tři Yrsiny jsou nadsazené. A hodně rozpačitá jsem z Tryggviho terapie, která mi připadala velmi nedůvěryhodná, ale to je dáno mou osobní zkušeností.
Už jsem si zvykla, že každá opravdu dobrá detektivka pro mě musí mít nějaký přesah, ale tady jsem ho postrádala, podobně jako humor, nadhled. Snad jen tohle mě oslovilo, bohužel i tady je patrná jakási neohrabanost zdvojeného překladu:
"Pokud jde o duševně postižené děti, hlavní problém je v tom, že postoj společnosti k nim se mění jen pomalu. Máme stále méně trpělivosti s lidmi, kteří neusilují o kariéru a nemohou si nic dovolit. Přesto většina z nich dokáže úspěšně pracovat, pokud je činnost přizpůsobena jejich schopnostem. Existuje jen málo pilnějších a svědomitějších lidí, než jsou postižení."
A následující dovětek byl jedním z mála okamžiků, které mě pobavily:
Tóra přikývla a byla přesvědčena, že někdo takový by Belinu sekretářskou práci zvládl určitě lépe.
Zločiny páchané na těch, kteří se nemohou bránit, patří mezi nejodpornější. Příběh odkrývá praktiky, ke kterým mohlo dojít díky nevšímavosti odpovědných. Možná dovedené ad absurdum, ale určitě stojí za zamyšlení.
Nebyla špatná, ale Plavba smrti byla podle mne o chlup lepší. Advokátku Tóru jsem si oblíbila, protože je to úplně normální, obyčejná ženská. Děj se mi zdál chvílemi přitaženy za vlasy, ale není to žádná literatura faktu, tak proč ne.
Další díl se autorce opět povedl. Mysteriózní prvky a ponurou atmosféru dobře zvládá a dokáže je do děje namixovat tak, aby nepůsobily rušivě. Propojení zdánlivě nesouvisejících činů jednotlivých postav se daří autorce dotáhnout do překvapivého, i když tentokrát možná předvídatelného závěru.
Štítky knihy
Island psychiatrické léčebny islandská literatura požáry severské krimi Downův syndrom lidé se zdravotním postižením islandské detektivkyAutorovy další knížky
| 2017 |  DNA |
| 2015 | Pamatuji si vás všechny |
| 2018 | Černá díra |
| 2007 | Poslední rituál |
| 2019 | Katarze |
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVENEC 2014):
Advokátka Tóra Gudmundsdóttir začne pracovat na případu požáru v ústavu pro postižné. Má znovu prošetřit celý případ a dokázat, že viníkem není obžalovaný Jakob, který v domově žil. Tóra se tedy pouští do pátrání a snaží se shromáždit co nejvíce pracovního materiálu, který by jí při Jakobově obhajobě pomohl. Velkou pomocí pro ní je i její přítel Matthias, který je momentálně bez práce a proto se rozhodl jí s případem pomoct.
Po přečtení anotace jsem původně od knihy očekávala něco jiného. Myslela jsem, že to bude nějaká duchařina nebo něco takového, ale spletla jsem se. Bylo to úplně něco jiného, ale rozhodně to nebylo
špatné. Ze začátku se tam sice duch objevuje, ale pak už tam o něm dalších sto padesát stran není ani slovo. To mě trochu zmátlo, ale řekla jsem si, tak budiž. Hned o kousek dál jsem se setkala s Tórou a jejím případem, který mě provázel po celý zbytek knihy.
I když se mé původní očekávání nesplnilo, rozhodně mě příběh nezklamal. Poslední dobou mě hodně baví číst detektivky a kriminálky a podobné žánry, tudíž mě to hodně bavilo a byla jsme zvědavá, jak to nakonec celé dopadne a jestli se Tóře přece jen povede najít toho, kdo ústav zapálil. Samotný vývoj celého vyšetřování byl hodně napínavý a když už jsme se do čtení pustila, nemohla jsem se od toho odtrhnout, protože za každou přečtenou kapitolou se skrývalo další napětí a další střípek toho, co mohlo Tóře pomoct k odhalení pravého pachatele. Za celou dobu, co jsem knihu četla jsem postupně měla nějaké typy, kdo by to tak asi mohl být. Nejdřív vše ukazovalo na jednoho, pak na druhého a samotný závěr byl dost nečekaný a rozhodně bych netipla, že to dopadne zrovna takhle.
Kniha se čte prakticky úplně sama. Je napínavá a autorčin styl psaní je hodně čtivý, což rozhodně také hodně přispívá k dobrému čtecímu zážitku. S islandskou literaturou, a už vůbec ne zrovna v tomhle podání, jsem se doteď nesetkala. Rozhodně si mě Yrsa S. získala a chtěla bych si od ní v budoucnu ještě něco dalšího přečíst. Na konci knihy jsou názory recenzentů na Yrsiny knihy, a nejvíc ze všech mě asi zaujala kniha Led v žilách, ale jinak všechny její knihy, které byly v Česku zatím vydány vypadají zajímavě a napínavě.
Byl to opravdu dobře napsaný napínavý příběh, který byl rozhodně pěkně promyšlený, protože leccos nebylo vůbec patrné na první pohled, a člověk si musí počkat na to, až se to pomaličku polehoučku vyjasní. Rozhodně mě kniha nakonec příjemně překvapila a rozhodně ji doporučuju!