Tralalá
Josef Strauss
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457450/tralalayf3AK7-vMf-.jpg
5
13
13
Miluje svoji ženu, slouží jí , jako by byla královna. Místo vděku přichází opovržení, nenávist. Je smířený se svým osudem. Je tu však někdo, komu to vadí, kdo by rád pomohl.
Přidat komentář
Další kniha od spisovatele, který tvoří jistotu, že při čtení bude naskakovat husí kůže, mísit se pocity a dlouho příběh nedostanete z hlavy.
Tenhle příběh...to snad není ani možné! Sedíte a čtete s otevřenou pusou a hlava vám to prostě nebere. Tohle se opravdu děje? Jako obvykle kniha detailně popsaná...příšerná, sprostá a místy i nechutná a když si myslíte, že už vás nic nepřekvapí...omyl, zase jste v šoku. Skvěle napsaný pravdivý příběh o domácím týrání.
Příběh o domácím násilí. Osobou, která je týraná není žena, ale muž. Kdo zná knížky od pana Strausse ví co může čekat, vulgarismy jsou samozřejmostí. Oceňuji závěr, kde je řečeno, jak vše dopadlo...
Á propos - myslím, že už si nikdy nedám koblihu :-).
Je spousta příběhů o týrání žen nebo dětí.
Pan Strauss opět skvěle sepsal pravdivi příběh o týrání muže-vlastní ženou.
Mile mě překvapil "doslov" kde jsem se dozvěděla jak to bylo dál
Masakr paličkou na maso.
Fakt síla, a na základě skutečného příběhu. To nevymyslíš.
Když si člověk přečte někde krátkou větičku, že někdo někoho týral - děti rodiče, ošetřovatelé své svěřence, , muž ženu, žena muže, rodiče děti- řeknete si , to je hrůza, a konec.
Nedojde nám, že ta hrůza trvá každou minutu, den, noc, často celé roky. Je to násilí, psychoteror, verbální napadání, ponižování a často úplně absurdní nemyslitelné formy dehonestace.
Zde to prožíváme s Kájou každou minutu jeho ztraceného života.
Vždy, když se ozvalo, jdeme pichulínkovat, otřásla jsem se odporem spolu s ním, a při představě, co musel vykonávat, se mi dělalo fyzicky špatně. A ty rozhovory, jedno slovo horší než druhé.
A je opravdu s podivem, že lidé jako Romča, kteří žijou a žerou jako prasata, mají děsný strach o své zdraví, aby neměli rakovinu, aby neumřeli, přitom s každou další koblihou a křupkou a točákem zatloukají hřebík do své rakve.
Autor je třída, že se toho nebojí, nám to podat pěkně neučesaně a zasyrova.