Tráva zpívá
Doris Lessing
Psychologický román s kriminální zápletkou v závěru je situován do jihoafrické Rhodesie. Na pozadí hospodářského úpadku a ztroskotaného manželství zadluženého a nemocného farmáře se rozvíjí milostná hra farmářovy ženy a černého sluhy.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1974 , PráceOriginální název:
The Grass is Singing, 1950
více info...
Přidat komentář
Strhující čtení o vykořisťování jižní Afriky, skvělé popisy postav, krásné, drsné přírody a podnebí. Všechna beznaděj, popsaná v této knize nepramení podle mého názoru jenom z těžkých podmínek na farmě, naivity Mary nebo neschopnosti její manžela, ale hlavně z příšerného rasismu. Je možné, že ještě v polovině 20. století uvažovali Britové tímto způsobem?
Děj knihy se odehrává v Rhodesii na jihu Afriky - dnešní Zimbabwe, kde je praktikován apartheid. Seznamujeme se s chodem jedné malé, bezvýznamné farmy. Farmář Dick je vcelku neschopný, nic se mu nedaří, má plno plánů, ale nic nedokáže dotáhnout do konce. Manželka Mary - nesnáší domorodé obyvatele, černoši se jí přímo hnusí. Po počáteční snaze pomoct s chodem farmy se dostává do apatie, nic ji nebaví, s manželem se na ničem neshodnou. Pak u nich začne v domácnosti pomáhat černý sluha Mojžíš, který se Mary začne dostávat "pod kůži". Všechno je špatně, Mary se dostává do stavu, kdy jí není pomoci. Nikdo nedokáže s nikým komunikovat a vše spěje k tragickému konci.
Až po dočtení knihy (kterou jsem si vybrala mezi vyřazenými z knihovny) jsem zjistila, že autorka získala v roce 2007 Nobelovu cenu za literaturu.
Skvělá bezvýchodnost situace, popis rasismu, nemožnost pochopit komplexnost tragédie... doporučuji si po dočtení znovu přečíst první kapitolu.
Román patří mezi ty, kde polovina čtenářů je nadšená a polovina jej označí téměř za odpad. Já jsem se nemohla od knihy odtrhnout. V jihoafrické Rhodesii je zavražděna bílá žena černošským sluhou, který se k vraždě přiznal.
Proč vraždil? Ze soucitu, lítosti, ze zhrzené lásky nebo pro uraženou lidskou důstojnost ? V tomto psychologickém románu autorka v retrospektivě sleduje život ženy, která se v poměrně vysokém věku vdá za chudého farmáře, který se marně snaží v divoké buši pomocí černošských dělníků něco vypěstovat. Černoši jsou pro ni jako zvířata, smrdí, budí v ní hrůzu a ošklivost. Postupně upadá do větší a větší deprese a otupělosti. Překrásné popisy jihoafrické krajiny, psychologické propracování hlavních hrdinů a dokonalá čtivost dělá z tohoto románu jednoho z nezapomenutelných.
Příběh, který v sobě uchovává obrovské poselství určené pro ženy (a možná i pro některé muže, ale varuji, obsahuje náznaky :D). Nelze konkretizovat, protože je na každé z nás, jakým způsobem nás tento příběh ovlivní a jakým směrem nás posune.
Hrdinka ztracená sama v sobě i v prostředí do kterého se dostala. Psychologické vykreslení postav bylo rozhodně dobré.
Tohle je nejhorší kniha, kterou jsem za poslední dobu četl. Kvalitou bych to přirovnal ke článkům v časopisech pro hospodyňky. Třicetiletá frigida se ze zoufalství provdá za chudého jihoafrického farmáře, a pak si najednou uvědomí, že nenávidí černochy, chudobu i svého muže a zblázní se. Postavy jsou ploché jak prkno, příběh je nudný, přínos nulový.
Mistrně napsaná kniha. Z řady pozitiv knihy namátkou: skvěle psychologicky propracované postavy a jejich vývoj, bez servítků a politické korektnosti vykreslený iracionální, tradicí daný negativní vztah bělochů v jižní Africe a černých domorodců a jejich vykořisťování či plasticky popsaná jihoafrická krajina a nelítostné klima, které v tom depresivním příběhu jednoho nepodařeného manželství hraje zásadní úlohu.
Tak teď opravdu netuším, proč je tento úžasný obraz drsné Afriky a jejího vlivu na lidskou duši v modrých číslech. Nejenom, že příběh je sám o sobě velmi zajímavý (skoro všichni rádi sledujeme, jak je někdo vystavován nepřízni osudu... hlavně, že to nejsme my), ale navíc je i velice čtivý. Z mé strany naprostá spokojenost. Tahle paní si Nobelovku za literaturu rozhodně zasloužila.
veľmi zaujímavý príbeh belošky žijúcej v Afrike.....jej prístup k černochom, celkovo prístup k životu.....a jej osud....ako dokáže zmeniť človeka prostredie v ktorom žije ak sa s ním vôbec nestotožňuje.....
První kapitolou jsem se trochu prokousávala. Pak už jsem byla bez skrupulí vtažena téměř až do hlavy zoufalé ženy, jež pod tlakem svých životních rozhodnutí i vnějších okolností marně bojuje o svůj život i příčetnost. Výsledek je předem jasný.... Nejde zde ani tolik o příběh nebo děj, nebo snad o vyřešení vraždy. Osou knihy je skvěle propracovaná sugestivní psychika postav, kdy můžeme jen nezúčastněně pozorovat, jak se každá z nich neodvratně řítí ke svému tragickému konci. Knihu jsem delší dobu odkládala, ale byla jsem příjemně překvapena a doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura 40. léta 20. století Zimbabwe
Autorovy další knížky
2008 | Puklina |
1974 | Tráva zpívá |
1970 | Muž a dvě ženy |
1961 | Mraveniště |
1961 | Africké povídky |
Prvotina nositelky Nobelovy ceny ukazuje na již slušnou formální vyspělost autorky. Román je po stylové stránce něco, co lze jen těžko kritizovat. Místy jsem si vzpomněl na některé romány Faulknera, Styrona (příznačně Doznání Nata Turnera, hlavní postavou románu Doris Lessingové je Mary Turnerová, pak májí obě knihy i další společné prvky, mimo jiné např. vraždícího otroka, ale také že v určitých částech románů se děj vleče a je možná až příliš repetitivní) nebo geograficky a politicky nejbližší romány J. M. Coetzeeho. Životopis Lessingové je takovou typickou ukázkou západní intelektuálky druhé poloviny 20. století. Prvně levicově smýšlející Lessingová se později odvrací od ideje komunismu, aby pak stála na straně feminismu, který určité prvky s marxismem nezapře, následně vyplní nenaplněnost marxismu-feminismu přitažlivými tradičními východními učeními. Není mi toto právě blízké, ale nejsem tu od toho, abych soudil člověka Lessingovou, ale její literární dílo. Tráva zpívá je psána v levicovém období Lessingové, ale rozhodně to není žádný tendenční budovatelský román, to vůbec ne. Postavy románu jsou vykresleny pomocí pokročilé psychologické sondy, lyrické popisy krutých přírodních podmínek jsou prolínány s popisem jednoho nepodařeného manželství, ale kdo tím je vinen? Na to nedokážu odpověď.