Trhlina
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355445/bmid_trhlina-4EX-355445.jpeg
4
3870
3870
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska – nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tribeč. Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď. Román Jozefa Kariky byl jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera.... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Trhlina , 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Velice zvláštně zpracováný hororový příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Kniha by se dala rozdělit do tří částí. V té první dojde k podivnému nálezu, který sebou přináší spoustu tajemství. V druhé části se seznamujeme se ztraceným a znovu nalezeným můžem, který je hospitalizován v blázinci. A ve třetí části se vydáváme s partou lidí na Tribeč, slovenskou záhadu podobnou Bermudskému trojúhelníku. Celé to zpracování je velice zvláštní, chaotické, navazující i nenavazují na sebe zároveň. Kniha je krátká a navzdory stylu psaní musím autorovi ponechat, že strach vyvolat rozhodně umí. V knize vlastně není nic opravdu děsivého dokud se to neposkládá vedle sebe. Je to jiný druh strachu, takový ten plíživý, který se vám dostane pod kůži a vy ani nevíte co ho vyvolalo. Konec je otevřený, bez objasnění zato s ještě větší dávkou otazníků a strachu. Každopádně vám kniha zůstane v paměti a přemýšlet nad ní budete ještě dlouho po přečtení.
"Slovenská Blairwitch". Skvěle jsem se bavil a vlastně i trochu bál. Jezdím pod širák do přírody a ten pocit, že jste zabloudili a noc je na krku, znám a tady je to napsané přesně. Na stejnojmenný film zapomeňte - přečtěte si knihu!
Poslechnuto jako audiokniha. Téma horor mě moc nebere ale oblíbila jsem si autora. Námět i zpracování moc dobré. Chybělo mi propojení souvislostí mezi zpovědí pana Waltera a zjištění hlavního hrdiny přímo v terénu. Knihu doporučuji určitě stojí za přečtení.
Kniha mě tak nějak pohltila,zamořila mé logické myšlení a navodzovala tajemnou atmosféru.
Po těle mi běhali zimomriavky a miestami jsem se děsila pokračování.
Tribeč se mi dostal pod kůži a jeho příběh na mě působil nezvykle rozporuplně. Na jednu straně mě styl vyprávění zvlášť ze začátku moc nebral a ani jsem příběhu nevěřila, na druhou stranu bych se tam ale po přečtení Trhliny nikdy dobrovolně nevydala. Knížku jsem chtěla dneska dočíst a vrátit do knihovny, ale ke konci už jsem si záměrně dávkovala pauzy, aby mi z toho taky nehráblo. Je to opravdu hodně sugestivní, a to i přesto že jsem se moc nezabývala uváděnými odkazy na videa a články a knížku četla poměrně dlouho. Tísnivý pocit a myšlenky na Tribeč každopádně přetrvávají i po dočtení.
(SPOILER)
Z hodnocení je vidět, že většině čtenářů se víc líbila Trhlina než Strach. Já to mám opačně. Trhlina má sice zajímavější a mnohem propracovanější námět, ale také má nejen pomalý rozjezd, mimo konec je to rozvláčné celé. Pocit, že čtu horor, se dostavil až v poslední čtvrtině, všechno předtím je zajímavé, ale táhne se to. Naopak Strach je šílená hororová jízda od začátku do konce.
Děj této knihy má autor chytře vymyšlený. V každém pohoří se ztrácejí lidé, ale posbírat pár skutečných příběhů a stvořit z toho jeden velký smyšlený, napadne jen toho, kdo umí... Karika nepotřebuje strašidla, stačí mu mix fyzikálních teorií a hrdinové, kterým rozloží vnímání reality a je to. Jednoduché, ale jak účinné! ;-)
Hodnotím jako trochu lepší průměr. Trhlina je pomalejší, ale celkem čtivý mysteriózní příběh. Nepochybně zvýšila turistický ruch na Tribeči o několik set procent :-).
No myslím že trochu slabši než Strach ale jenom o trošku ale líbila se mi moc
Mám z toho velmi smíšené pocity. Horor samozřejmě bývá i cesta autem po Praze a nic tedy nebrání tomu "prsknout" jeho děj třeba do Tribeče. Pro generaci vychovávanou internetem, si autor vymyslel kouzelný způsob, jak dodat románu autenticitu - poznámky pod čarou s odkazy na net. Společnost, dnes už téměř neschopná vlastního a samostatného kritického myšlení, si zpravidla neuvědomí, že to, co je na netu, bývá jen z velmi malé části pravda a setkáme se tam mnohem spíš s různými bludy, polopravdami a dezinformacemi, než s fakty. Je zřejmé, že o přírodě si autor spíš někde něco rychle přečetl, ale neví o ní nic. Ve svém oboru jde ale o slušně "vyrobenou" knihu, která dnes osloví spoustu naivních čtenářů. Je snad jen otázka, zda hodnotový i faktografický zmatek, který mají v hlavě, je nutné ještě zvyšovat. Ale každému podle jeho apetitu.
P.S.: Když si tak čtu ostatní komentáře, říkám si, že autor se o svou budoucnost bát nemusí. I kdyby všechny další knihy zmrvil, vždy může spoléhat na to, že mu Mára Prchal nabídne angažmá ve svém týmu. Jen by asi měl už přestat experimentovat s narkotiky. :)
Na doporučení poslechnuto a musím říct, že rozhodně souhlasím. Díky zvukovém pozadí navodí tajemnou atmosféru, která dodá knize naprostou dokonalost.
Perfektní příběh.
Ztotožňuji se s komentáři níže - tedy, že se jedná o knihu na kterou asi jen tak nezapomenu. První polovina byla táhlejší, šlo o seznámení s Třibečem (velmi sympatické je, jak autor pobízí čtenáře ke "gůglení" faktografických informací) a aktéry knihy. To, co ale přišlo v druhé polovině knihy bych nikdy nečekala. Strach, úzkost, bušení srdce, husí kůže. Po dočtení knihy přišlo minimálně tříhodinové zírání do stropu, s myšlenkami na to, jak se v knize neobjevil žádný démon, litry prolité krve nebo násilí, ale byl to právě strašák s podobou každého z nás a tedy i našeho nitra.
Nepochybně jedna z nejlepších knih, pana Kariku dávám do oblíbených a těším se na další knihy - tedy až poté, co zpracuji tento zážitek.
Poslechnuto jako audiokniha.. Začátek naprosto skvělý, prostředek začínal mít sestupnou tendenci.. Poslední čtvrtina opět probudila moji pozornost a konec zklamání.. Měla jsem za to, že se příběh nějak víc rozvine podle slibného začátku, ale přišlo mi, že autorovi došel dech a prostě to nějak ukončil... Škoda...
Teda, to byla jízda.. Stále jsem čekala, co z toho vzejde a uznávám, že jsem se těšila na konec, abych to měla už za sebou. Na druhou stranu je to čtivé a pořád Vás něco drží u příběhu setrvat.
Trhlina byla první knihou, kterou jsem od Jozefa Kariky četla a za mě fakt paráda. Děj příběhu se odvíjel pozvolna a udržoval v neustálém napětí. Oproti některým recenzím tady, mě vůbec nevadilo, že Igor ujížděl na pervitinu a ani není - z mého pohledu - podstatné, jestli jde o smyšlený nebo pravdivý příběh či výplod fantazie. Vůbec ne. Bylo to skvělé čtení a předčilo moje očekávání. Konec mě také nezklamal, jak tady několikrát zaznělo. Naopak. Nutí mě k přemýšlení a zdá se mi víceméně logický. Ano, dal se předpokládat a jsem ráda, že byl. Knihy s 'otevřeným koncem' mi nevyhovují :-). Také bylo zajímavé a fajn, že autor používal odkazy na různé weby a se čtenářem byl přes Igora často v kontaktu. Není to běžné a i to hodnotím jako další plus. Za mě tedy velká spokojenost, plné hodnocení a určitě sáhnu po další Karikově knize. Díky ;-)
Karika je za mě čtivý a dobrý vypravěč. Možná by bylo lepší, kdyby to byla úplná fikce. Vyprávění Igora, mimochodem uživatele pervitinu mě nutí abych si myslel, že tato droga opravdu prohlubuje paranoidní a schizofrenické stavy. Čtenář si prostě může tuto knihu vyložit mnoha způsoby a autor ostatně na to upozorňuje.
Pri tejto knihe ma napadne toľko slov, že by som vám vedela písať o tomto až do večera. Ale žiaľ nemôžem, pretože ak by som začala, nemuseli by ste ani čítať, keďže tomu nechápem od začiatku do konca. Napíšem pár stručných slov.
Kniha sa týka Igora, ktorý ževraj prišiel sám za samotným Karikom, a opísal mu príbeh, ktorý “vraj” zažil na vlastnej koži, a ktorý nájdete v tejto knihe.
Ja vám poviem iba jedno. Neverím ani pol slova z tohto príbehu. Všetko mi príde nereálne a nezmyselné.
Samotný príbeh je vlastne o Tribečskom pohorí v ktorom vraj záhadne miznú ľudia.
Ok. Beriem, je to pohorie, človek keď tam parádne zablúdi môže sa stratiť, umrie smädom a pod. ale v tej knihe, boli take kraviny opísané, že jednoducho ja som sa musela na tom vyslovene smiať.
A koniec, to bolo za mňa najväčšie sklamanie. Dúfam, že autor si toto iba vymyslel, a nepovedal mu to samotný Igor, pretože ak áno, tak chce iba dobre oklamať čitateľov s tým jeho prefetovaným mozgom. Akože ten koniec? Toto nie! Ešte tí zmiznutí ľudia sú viac reálnejší než samotný koniec knihy.
Celý ten príbeh a samotný Tribeč mi príde taký, pre mňa normálny. Áno, poviem to tak ako to cítim. Prečo nie? Z toho čo povedal Igor autorovi, mi príde Tribeč ako jedno velikanské pohorie, a pokiaľ nechodíte po vyznačených chodníčkoch, je samozrejmé, že sa tam môžte stratiť a potom žiaľ, môžte aj umrieť.
Ale otázka je, kde su tí ľudía z minulosti a všeobecne? Prečo sa ani jeden z nich nenašiel? Môj názor je taký, že asi popadali do nejakých šácht a podobne, a nie veriť preboha tým báchorkam čo povedal “nejaký” Igor. Igor navyše aj sem tam fetuje, takže to je ďalšia vec, prečo sa mi tomu nechce veriť.
A ešte čo by som dodala je to, že samotné pohorie Tribeča je asi jedno z Pohoria kde asi najviac na Slovensku miznú ľudia, a preto to chcú vlastne celé hodiť na Tribeč.
Nič pod tým samozrejme nie je. Ale kto tam samozrejme nepôjde, neuvidí na vlastné oči, asi ťažko tomu uverí. Aj keď zopár ľudí sa našlo ktorí povedali, že "pane bože, do Tribeča nikdy nepôjdem" ok, beriem. Nechcem byť hrdinka, aj ja mám po tejto knihe trocha rešpekt a zmiešané pocity, ale určite nie som za názor, že by som tam nikdy nešla.
Po ďalšie, kniha mi ako horor teda vôbec neprišla. Áno začiatok a stred knihy bol dosť napínavý teda pre mňa až hrôzostrašný až som čítačku musela otáčať na druhú stranu ale, keď sa na to takto spätne pozerám, nebolo to fakt nič. Robila som iba z komára somára. A z konca o ktorom ľudia hovoria, že by mal byť najhorší z celej knihy, tak ten sem prelúskala bez nejakého otáčania knihy a úplna pohoda.
Jednoducho, netreba veriť všetkému pri ktorom je napísané "horor", bolo to aj pri tejto knihe tak, a bolo to tak u mňa pri XY kníh (takisto je to aj pri filmoch)
No a na záver ešte dodám, aby som vám neprišla taká že na knihu len kýdám. Absolútne nie, ak by sme brali knihu len ako "fikciu", tak by bola bezchybná!!!! Slovenský spisovateľ Jozef Karika to napísal fakt excelentne a bravúrne, čo je podľa mňa pri takom slovenskom a zahraničnom spisovatelovi riadny rozdieľ, keď si prečítate takú aj takú. Ale pri Karikovi som ten pocit nemala, tam by som pri tom písaní nevedela zistiť, či je to slovenský spisovateľ (keď neberieme do úvahy, že tam boli slovenské mená) takže fakt klobúk dole
Igor a spol. tí ľudia boli čistí blbci. Ak v Tribeči boli tak, ako je aj písané v knihe, tak no coment vážne! Ani jeden nebol pre mňa sympatický a Igor? Prefetovaný magor, čo sa rozhodne prísť za Karikom, a vyrozpráva mu "akože" pravdivý príbeh. No verili by ste mu vy?
Hned na začátku řeknu, že mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla, jak je kniha psaná. A protože jsem dubová hlava, ne, nekoukala jsem se po odkazech a nekoukala jsem se, zda je to mystifikace na 100%. Bylo to napsané čtivě (paradoxně, za mě víc první polovina) a poutavě, takže mě to vtáhlo a na tohle nebyl čas. Proto mi vadily ty vsuvky typu "klidně se podívej, ať víš, že nekecám", "nebudu zdržovat tím, jak jsem jí ukecal, ale prošlo mi to" a podobné. A zároveň jsem ovdivovala, že má ta ex-smažka takovou dobrou paměť. Ale na druhou stranu. Vážně? Ve spoustě věcí byl prostor místo paměti na pohádkářství a nikdo by nic nepoznal. (Autorova poznámka na začátku i na konci je velice trefná.)
(Moje alergie na frázi "vygůgli si to" málem dospěla do fáze, kdy jsem chtěla knihu hodit někam daleko!)
Ale zároveň to působí na čtenáře kvůli stylu vedení, že je přesvědčován, že to je pravda. Nebo taky není. Přeci jen, už je to i v anotaci: "Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď." Kdyby to "psal autor", je to daná pravda. A nikdo by nic nezpochybňoval. Ani v případě, že by si to celé vymyslel on sám.
Takže, jak jsem si zvykla, bylo to hned lepší.
Ale proto je nutný počítat s tím, že první polovina je (někdo by použil termín "táhlá", což za mě úplně nesedí) trochu pomalejší, ale má to svoje opodstatnění. Někam do poloviny se skládají důkazy a dělá průzkum a teprve potom přijde ono "honění po lese".
Jenom jedna poslední poznámka. Ano, v Igorově vyprávění, je hodně děr a mezer a odporuje si. Občas jsem si připadala, že jeho logiku přejel kamion, ale to se dalo očekávat, ne? A sedělo to tam jako prdel na hrnec.
Jenom mě mrzí, že tuhle věc dělaj v Argu prostě rádi. Kniha vypadá tlustší, než ve skutečnosti, se svými 330 stranami, je. A když si potom někde v recenzi přečtěte, že do půlky "se nic neděje" a potom se nepodíváte na počet stran, ale jenom na její tloušťku v knihkupectví, možná vás to trochu odradí. A to by byla velká chyba :/
Ale jsem tedy hodně zvědavá na adaptaci. Nedávno film totiž dávali v televizi. Tak jsem myslela, že se jedná o normální film na dvě hoďky, ne že má dvě střihové verze. Tak si to potom porovnám ;)
PS: ta první pasáž, kdy se k debatě sejde ten záhadolog a skeptik, byla dokonalá. Jako si číst diskusi na téhle databázi :D
PS2: pamatujete na narážku na Kinga ve Strachu? Tady to bylo ještě lepší. Všichni doufám víme na co, že... ;)
(SPOILER) Jsem z toho trochu rozpačitá a vlastně jsem se s knihou trochu trápila (a nezvykle dlouho). Karika jistojistě umí psát. Ale přišlo mi to celé dost podivné. Nevím, jestli si hlavního hrdinu úplně vymyslel nebo ne. Každopádně, nejen v Igorově vyprávění jsou díry jak v cedníku. Přišlo mi to zajímavé, ale hodně “na efekt”. Každý důkaz byl “omylem” zničený, svědkové nejsou k sehnání, informace se nedají ověřit (anebo byl Karika líný? Nevím.) A úplný vrchol, na konci si hlavní hrdina (o kterém se víme, že smaží) postěžuje, že mu policie nevěřila, že jich bylo na výpravě víc (a že důkaz v telefonu - fotky - mu zlikvidovala přítelkyně Mia). Ale předtím sám popisuje, že dal nějaké na blog a že fotil i další člen výpravy Andrej. Tak by ale důkazy pro policii měli oba (kdyby tedy blog sám nesmazal …). Ten blog, pokud by byl reálný, museli číst nějací lidé, ne? A ti by to určitě pustili dál. Celou dobu se tam mluví o tom, že by Andrej mohl mít hyperglykémii a na konci jde najednou hypoglykémii. Tolik podrobností, co Igor “vypráví” Karikovi, by si podle mého názoru nikdo nepamatoval - dialogy třeba. To vše mě nutí ubrat na hodnocení, byť mě záhada Tribeče (ať už je storka fiktivní nebo ne) zaujala a určitě si najdu víc.
No, za mě nic moc, rychlovka na jedno odpoledne. A že bych se bála?? To ani náhodou.
Asi nejsem ta pravá hororčtenářka.
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriál
Kniha je děsivá i zároveň skvělá, stále se sama sebe ptám jestli si to pan spisovatel celé vymyslel, či je to pravda (a co vlastně je pravda). Každopádně vím, že do pohoří Tribeč mě nikdo nedostane :-D
Kniha má spád, četla jsem jí na dovolené na Slovensku (jen v Malé Fatře) a přesto jsem se bála, zároveň těšila jak to bude dál.