Trhlina
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468303/bmid_trhlina-dGv-468303.jpeg
4
3870
3870
Táto kniha vznikla zvláštnym spôsobom. Po vydaní mysteriózneho trileru Strach sa autorovi ozval človek, ktorý mu vyrozprával naozaj desivý príbeh. Jozef Karika jeho rozprávanie zaznamenal, mnohé tvrdenia overil, doplnil o vlastné zistenia a spracoval do knihy, ktorú máte pred sebou. Na jej stránkach rozmotáva veľmi tajomný, tragický a hrôzostrašný prípad. Zároveň poodhaľuje jednu z najväčších záhad Slovenska – nevysvetliteľné miznutie ľudí v pohorí Tribeč. Legenda, zámerná mystifikácia alebo desivá skutočnosť? Túto otázku si kladie aj autor, predkladá strhujúci hororový príbeh a necháva na čitateľovi, aby našiel odpoveď.... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno:
2016
,
Ikar (SK)
Originální název:
Trhlina , 2016
více info...
Přidat komentář
To nám ta dovolenka pěkně začíná. Nejen, že jsem si koupil hnusný brambůrky s příchutí palivých kuřecích křidélek, krom toho jsem vkročil do posvátného času placené dovolené levou nohou. V letadle jsem po dvou třetinách zavřel nudou Rozmarné léto a vrhl se na tento brutální slovenský thrillerko.
Karika prý sepsal pravdivý příběh jednoho týpka, kterej mu ho v několika sezenich odvypravel a pak přestal komunikovat. Příběh ve zkratce - týpek Igor vystudoval vejšku a nemůže na Slomensku najít práci, žije s přítelkyní a živí se melouchama. Tak se jednou dostane k vyklizení staryho baráku a najde tam starý spisy a nahrávky z dob, kdy to bejval blázinec. Tak se dostane na stopu zvláštnostem, který se dějou v slomenských horách. Lidi mizi, blázní, pak se zase objevují - no úplná záhadoška blárský vičovky!!
Igor bloguje (100.000 čtenářů na Slovensku prej - lol) a nabloguje o tomto blog jak kokso. Na to konto se mu ozvou dva typci - jeden racionálně uvažující, druhej konspirační a skončí to tak, ze se ve čtyřech, ještě s jeho přítelkyní, do těch hor vydaj. Pak následuje magořinec jak Bratislava, chození v kruhu, opuštěné domy v horách, fotky kde se objevují další lidé a tak dále pana krále. Kdyby mi bylo deset a byla tohle první kniha kterou jsem četl, asi bych se stejně nebál. Protože sem bejval hustej, to dá rozum.
Z hor slezou po čtyřech dnech jen ve třech s tím, ze dva skončí v blázinci, jen Igor to přežije. A to jen díky perniku. Neopomene totiž zminit, ze si občas zajde nosem na tůru do pervitinských hor a že spoustu věci o kterých vypráví během celý knihy se staly na peří. A že z toho co se tam stalo je tak v piči, že perník. No a jak říkala moje babička: Lidem na peří, těm se nevěří!
Shodou okolnosti neexistujou žádný důkazy toho co se stalo, blog je smazanej, jména lidi nejsou, fotky nejsou, nahrávky nejsou.. myslím, že kdyby se Karika odstěhoval na Václavák, tak by takovýhle pecky chrlil 3x do tejdne. Zbytečná kniha, 2/10.
Spíš za tři a půl. Samotné čtení jsem si užila, ale kniha ve mě nijaký hlubší dojem nezanechala. Myslela jsem si bůhví jak na to potom budu myslet, že se mi to bude hodně honit hlavou, ale jakmile jsem ji zavřela, kniha mi sešla z mysli. Vlastně zas až tak strašidelné to nebylo, spíš zblázněný. Navíc spojler - drogy - ten příběh dost zničily, shodily.
Trhlina mě totálně dostala, špičkově napsaná kniha, už dlouho se mi nestalo, že bych knihu přečetla na jeden zátah... a ten konec....bravurní pane Kariko!
Trhlina je první beletristická kniha od tohoto autora, která se mi opravdu líbila (i když jsem nečetl všechno, co napsal). Téma paraleních dimenzí je vděčným hororovým námětem, ale Karika se zde obešel bez příšer, mimozemšťanů apod. a vše pojednal se střídmostí zenového mnicha, ale o to působivěji. Na závěr je tam ještě jedna třešnička na dortu. Navíc je celá ta fikce mistrně napasovaná na skutečné události. Bravo!
Občas se poukazuje na to, že Karika se při psaní románu Trhlina inspiroval filmem Blair Witch, tak jsem tento film shlédnul. Tuto inspiraci opravdu nelze vyloučit. Avšak zatímco film mě docela nudil, Karikův román jsem přečetl se zájmem skoro v jednom tahu. Karika ono téma zpracoval lépe. Hororových námětů totiž existuje omezené množství. Jejich seznam svého času zveřejnil Lovecraft a i dnes bychom do tohoto seznamu dokázali jenom málo co doplnit. Není to pouze námět, nýbrž také (a možná hlavně) autorova invence a v neposlední řadě jeho literární talent, co činí dílo originálním.
Jako fajn, ale... Četl jsem už strašidelnější knihy. Ze závěru si můžeme myslet cokoliv. Igorovi přeskočilo, je to výplod je stavu po droze, nebo ve chvíli kdy abstinoval? Kdo ví? Zkušený psychiatr či psycholog by dokázal najít asi několik diagnóz....
Strašidelná? Vůbec, spíš jsem celou dobu přemýšlel, komu z nich přeskočilo a kdy?
Zvolila jsem nejprve audioknihu, která mě ihned vtáhla do děje. Je to opravdu zajímavě namluveno, i když to bylo v češtině a to byla možná chyba. Hudba a dětský smích celý to tajemno syrově podtrhuje. Místy jsem měla až husinu. Některé pasáže se vlekly, a přišly mi dlouhé a zbytečné. Ke konci jsem se vrátila ke knize, k slovenskému originálu, a bavilo mě to víc jak česky namluvená verze. Navíc, při zpětném čtení mi přišlo, že v audioknize některé pasáže chyběly. Každopádně je to neskutečné si jen představovat, že takové místo existuje, a že bych se tam mohla ocitnout. Z toho mi jde opravdu mráz po těle. Knihy s děsivou tématikou, kde není konkrétní záporná postava, mě baví. Líbí se mi, a ihned mě vtáhnou. I když je to vše opředeno o domněnky a vyprávění, na taková místa věřím. A autor si s tím dal opravdu práci. Klobouk dolů.
Pokud vás vyprávění donutí mít strach navštívit nějaké místo, je to podle mě velmi dobře předané vyprávění. A já osobně, bych se nyní vydat na Tribeč bála. Ať už je to fikce, nebo přehnaný úsudek pomatené (sjeté) duše, Karika to dokázal předat tak, že po celou dobu čtení mi to připadalo skutečné - hororové ani moc, ani málo, spíše tak, jak by to mohlo být, být to reálné.
Tak kdy se podle toho něco natočí? Strčilo by to do do kapsy možná leckterou přehnanou Ameriku..
O půl druhé v noci jsem dočetla. Tak mě ta třetí část vtáhla do děje, že jsem nemohla přestat číst. Skončila jsem totálně rozrušená, že jsem nemohla usnout (pomohl mi prášek). Hned jsem vyhledala mapu a chystám se najít další odkazy. A určitě to není poslední knížka od autora, kterou si přečtu.
O knize jsem věděla apriori jen to, že se autor absolutně distancuje od tvrzení, zda je příběh pravdivý, či ne. Je v postavení jakéhosi prostředníka, který nám pouze zprostředkovává příběh prožitý někým jiným. Já jsem do knihy spadla hned po prvních stránkách. Možná jsem naivní, ale já uvěřila hned. Vyprávění na mě působí zcela autenticky, ač čtu většinou večer před spaním, ke knize jsem utíkala v každé volné chvíli. Dojem ještě umocnil fakt, že se ráda toulám po lesích, takže jsem se dokázala do příběhu téměř vžít :) a pro mě malá třešinka na závěr - ten "psycho" konec jsem dočetla zrovna uprostřed lesa, a když jsem se chtěla vrátit zpátky dolů, do civilizace, vybil se mi telefon ještě s polovinou baterky, kde jsem měla mapu, značená turistická stezka byla nahusto přehrazena vyvrácenými stromy a nad hlavou mi začalo bouřit. Samozřejmě v tom spojitost není, ale iluze strachu byla ještě víc dokonalá :)
Ať už dobře promyšlená fikce nebo skutečný příběh jakéhosi "blázna", tak musím říct, že Trhlina svoje přednosti rozhodně má. Tím je atmosféra a všudypřítomný strach. Karika není žádný veliký literát, spíše dobrý řemeslník, ale i tak se mi kniha četla dobře. V pár scénách jsem měl nepříjemné mrazení v zádech a jednou jsem se bál i usnout. Důležité hned ze začátku je prostě akceptovat autorovu hru se čtenářem a nechat se vézt. V pár detailech, jako jsou odkazy pod čarou na internetové články či videa mě překvapilo, že opravdu existují. Co bych ale vytknul, byl poměrně neuspokojivý konec a ta konečná "záhada" o členovi expedice, která se by se dala v případě Igora dobře vyvrátit či dokázat, protože v průběhu jeho shánění materiálu měl více než dost přesvědčivých důkazů, jak celou tuhle věc rozlousknout. A rozhodně mě nepřekvapilo, že o hlavním hrdinovi nakonec nejde nic dohledat, když vše smazal. Dobrý tah. .-)
Jj, o Tribeči jsem kdysi před lety četla v jednom ze záhadologických časáků a už tehdy měl nálepku "slovenského bermudského trojúhelníku" - zřejmě taky hlavní zdroj Howadoor;) Ale zpět ke knize...
(Za mě) daleko lepší než Strach, ačkoli se mnohé motivy opakují - hory, zima, zmizení, ústřední čtveřice (nebo pětice?), 3 muži a žena, vypravěč v 1. osobě... Oceňuji, že si dal autor práci se všemi prameny a vysvětlivkami a vůbec, že se vydal právě touto cestou. Mnohdy opravdu není nutné prolít hektolitry krve, aby se vytvořila strašidelná atmosféra. A jak sám hlavní hrdina dodává: „Nejděsivější jsou někdy obyčejné věci." Příběh byl díky tomu daleko zajímavější, než třeba klasik vyvražďovačka v Lese sebevrahů. Dost mě pobavil i Hýkal od Zrní, zakomponovaný do děje;) PS: Alespoň mám tip na podzimní výlet na Slovač. 3,5*
Knihu jsem odkladala, ale nakonec jsem byla spokojena. Nektere pasaze v prvni polovine knihy byly mozna zbytecne rozvlekle, nijak atmosfere nepomohly . I s vedomim, ze se jedna z casti o realne pribehy a zbytek fikce, cist finale v jednu v noci bylo celkem vyzivne a radeji jsem si pak na spani pustila cokoli, co by na me mluvilo, abych nad tim nemusela vic premyslet :) Hlavni hrdina mi nebyl moc sympaticky, ale to vlastne nikdo z jeho okoli. I kdyz mi nevadi pribehy bez jasneho konce, tak tady bych se velmi rada dozvedela vic.
Hlavní hrdina Igor na mě od začátku působil strašně nesympatickým a nevěrohodným dojmem. To se, jak kniha postupovala, stále jen zhoršovalo. První polovina byla docela nuda a neustálé opakování, že za chvíli přijde ta opravdová hrůza, tomu moc nepřidávalo. Druhá polovina na tom byla o dost lépe. Konec mi ale přišel jako klasická feťácká schíza a Igor už mě vyloženě štval. Přesto mě pohoří Tribeč zaujalo a docela ráda bych se tam někdy vypravila (pro jistotu v létě :)
Že by to byl nejděsivější příběh, co jsem četla, tak to opravdu ne. Na "děsivnu" příběhu přidává fakt, že autor odkazuje a reálné (neříkám pravdivé) články dohledatelné na internetu.
Myslím si, že autor sám důmyslně příběh znedůvěryhodňuje protože hlavní vypravěč je feťák, který si v klíčový moment šlehne. A taky s tím, že žádný důkaz se nedochoval. Nepodsouvá nám tedy nezvratitelné fakta typu "opravdu se to stalo, věř tomu". Takhle si může i sebevíc racionálně založený člověk knížku/mluvené slovo doposlouchat jako vyprávění v hospodě a pobavit se nad tím. Napínavé to bylo, a blízkost a skutečnost té lokality dává pocit, že vám tento příběh nesmí uniknout.
Posloucháno jako audiokniha, takže zážitek není 100%. Téma rozhodně zajímavé, ale příběh místy dost rozvláčný. Namluveno skvěle, jenom souhlasím s malpet, hudební předěly a dětský smích jsou příšerné. Vzhledem k vysokému hodnocení 82% (730 hodnocení) jsem čekala větší pecku.
Knihu jsem právě dočetla a ať už je tento příběh pravdivý, fikce nebo něco mezi, vím naprosto jistě, že tohle místo na Slovensku určitě nenavštívím
Nedá se říct že by kniha neměla svoje momenty a nedokázala mě uvést do určitého stavu napětí. I z formálního hlediska si myslím, že autor trefil dobre žánr. Na druhou stranu mě bohužel postava vypravěče nesmírně iritovala, příběh měl opravdu hodně slovní vaty a natahování typu "to nebylo ještě tak strašně, ale za chvíli to přijde... A to nebylo ještě taky tak strašně, ale za chvíli to přijde..." atd. mě spíš vytacelo. Pravdou i je, že na konci se mi nedostalo takového kataklyzmatu, jaký bych vzhledem k tomu, jak byl příběh pomalinku budován, neočekával. 65%.
Dlouhou dobu jsem zastával jsem názor, že Češi a Slováci nedokážou napsat bestseller, alá jejich američtí a švédsko-norští kolegové. Pak jsem si přečetl Strach od Jozefa Kariky.
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriál
Ze začátku zdlouhavé, pořád jsem čekala, kdy se něco začně dít, pak už se něco jakoby dít začalo, ale vlastně se nestalo nic... Ale stejně mě ta kniha vtáhla, a i když mi to nepřipadalo ani trochu strašidelné, něco na té knížce je, co se zakousne a vlastně ani nevím, co si o ní mám myslet, ve smyslu, zda si autor údajné rozhovory s Igorem vymylel nebo ho opravdu někdo kontaktoval... Což je asi nota, na kterou spisovatel vsadil (dle mého úspěšně). Nejvíc mi ale bylo líto té želvy :o)