Tři muži na toulkách
Jerome Klapka Jerome
Humoristický román Jeroma K. Jeroma Tři muži na toulkách vyšel v roce 1900, tedy jedenáct let po jeho nejslavnějším díle Tři muži ve člunu. Pokračování opět přivádí tři kamarády, kteří figurovali v předchozí knize, tentokrát na cyklistické cestě po německém Schwarzwaldu. Román byl napsán blízko konce cyklistického šílenství viktoriánské éry, které zahájil vývoj bezpečného bicyklu. Zachycuje éru, kdy se jízdní kola stala známým rekreačním vybavením střední třídy. U moderních čtenářů rezonují odkazy na konkurenci značek, reklamu a postoj nadšenců k jejich vybavení. Zároveň se v knize objevují i mnohé narážky na tehdejší Německé císařství. Stejně jako v předchozím románu však i zde hraje hlavní roli autorův svěží a inteligentní humor, který oba díly dostal na seznam klasik.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , 1400Originální název:
Three Men on the Bummel, 1900
více info...
Přidat komentář
Pohodové, volné pokračování tří kamarádů Harrise, George a Jerome, které už známe z jejích cesty po Temži, kteří tentokrát vyrazí na kole do Německa a odskočí si na rychlou návštěvu Prahy a Karlových Varů.
Dobrý článek časopisu Reflex a rozebrání JKJ v Praze vložený ke svému komentáři uživatelem huhuhu
PS: Milí čundráci, je super, že vám chutná naše plzeňské pivo, hlavně Georgovi, ale plzeňské pivo není německé pivo, ale naše České !!! str. 89
Knížku mám z nakladatelství evergreen, přeložil J.Z. Novák 1972 a má hezčí obálku než je zde
Další výlet tří kamarádů a opět skvělý. Na tomto pokračování je pro našince zajímavé líčení reálií z návštěvy Prahy na přelomu 19. a 20. století.
Šťastnou náhodou som zohnala prvý slovenský preklad z roku 1948 a veľmi som si v súzniacej archaickej slovenčine vychutnala ten úžasný (dnešnou optikou: politicky totálne nekorektný) opis nemeckej a českej národnej povahy, zvykov a zlozvykov a v prípade Nemcov i fatálnych hrozieb, ktoré sa vtedy, okolo roku 1900, kedy opisovaný výlet prebiehal a bol do tejto knihy zaznamenaný, ešte ako hrozby ani nejavili.
Svrbia ma dlane, koľko rýpavých postrehov na konto nemeckej či českej letory by som tu rada z tejto knihy citovala, ale odolám a radšej budem citovať jasnozrivú predpoveď autora, týkajúcu sa Angličanov, angličtiny a "zbytku sveta", ktorá sa do bodky splnila:
"Shakespeare a Milton istotne sa zaslúžili o rozšírenie anglického jazyka medzi menej šťastnými obyvateľmi Európy. Newton a Darwin hádam urobili svoj jazyk dorozumievacím prostriedkom medzi učenými a mysliacimi cudzincami. Dickens a Ouida hádam tiež pomohli rozšíriť známosť svojej materčiny. Ale znalosť angličtiny od Cape St. Vincent až po Ural rozšíril ten Angličan, ktorý je neschopný alebo neochotný naučiť sa jediné slovíčko z iného jazyka a predsa cestuje s mešcom v ruke do každého kúta Kontinentu. Môže vás udiviť jeho hlúposť a rozzúriť jeho domýšľavosť. Ale fakt je, že on anglizuje Európu. Kvôli nemu brodí sa švajčiarsky roľník v zimné večery snehom, aby sa zúčastnil na anglickom kurze, ktorý majú v každej dedine. Kvôli nemu sa kočiš a sprievodca, chyžná a práčka moria anglickými učebnicami a konverzačnými frazeologiami. Kvôli nemu zahraničný obchodník a kupec posielajú synov a dcéry, aby za ich tisíce študovali v anglických mestách. Len kvôli nim zahraničný hoteliér a reštauratér pridáva do inzerátu: Prednosť majú uchádzači ovládajúci angličtinu.
... Angličan stojí medzi cudzincami a štrngá zlatom. ˊTu je, - kričí, odmena pre každého, kto rozpráva po anglicky.ˊ
To je ten veľký učiteľ. V teórii mu možno nadávame, v praxi by sme však pred ním strhli klobúk. To je misionár anglického jazyka."
Stale vysoky nadstandard zabavneho citania, ale pomerne slabsie oproti iskrivemu prvemu dielu.
Mám ráda anglický sarkasticko-ironický humor!
Je znát, že Jerome dokázal vidět život s nadhledem a tento přístup je opravdu roztomile vidět vzláště v případech, které by v mých očích rozhodně k zasmání nebyly. Například bych byla dost naštvaná, kdybych si na dovolené chtěla pospat, a majitelé domu, kde jssem se ubytovala, začali brzy ráno dělat takový randál, že by mě to bezpečně probudilo. Jerome byl možná taky naštvaný, ale s naprostou grácií dokázal toto ráno popsat.
A když uvážíme, že kniha vznikla okolo roku 1890 (?) - kolik humoristických knih v té době vznikalo?
Asi lepší než první díl, hledal jsem něco co by bylo jako stopařův průvodce galaxií a z části se povedlo. Zábavná kniha prokládaná humorem.
Kniha sa dá rozložiť na niekoľko častí a to na časť prvú, ktorá je zábavná, ale bohužiaľ je najkratšia a je to popis cyklovýletu našich starých známych, časť druhú, ktorá zábavná nie je, ale je o niečo dlhšia, ako časť prvá a je to opis okolia, histórie a tak podobne, no a nakoniec časť tretia, bohužiaľ najdlhšia a najnudnejšia, kde si autor vybavuje účty s nemeckým národom. To málo vtipného je utopené v balaste popisu všetkého dobrého a nedobrého nemeckého a je to málo. U mňa autor touto knihou takmer prepadol.
Ve srovnání s dílem, kdy Tři muži cestují v člunu, byl tenhle nepatrně lepší. Méně odbíhání od tématu, lepší a uvěřitelnější historky. Nicméně zklamalo mě, že Čechám nevěnoval autor zdaleka takovou pozornost, jako Němcům... Očividně jsme pro něj v té době nebyli natolik zajímaví. To neustále omílání "Němec tamto, Němec tohle..." mi celou četbu dost znechucovalo.... Škoda.
Tři angličtí gentlemani Jerome, Harris a George, hrdinové dnes již legendární knihy "Tři muži ve člunu", jsou zpět. Sice o něco starší (Jerome a Harris též ženatí), ale stále nadšení zažít nějaké to dobrodružství. Tentokrát se vydali na kolech na kontinent, přičemž na svých toulkách nevynechali ani Prahu a Karlovy Vary.
Volné pokračování "Tří mužů ve člunu" se mi líbilo o něco méně než první díl. JKJ je výborný, když si dělá legraci sám ze sebe a ze svých dvou kumpánů. Takové situace v knize samozřejmě nechyběly (třeba když se tři muži při výstupu na kopec pohoršovali nad tím, že mají Němci na každém kopci hospodu, ale když ji na tomto nenašli, byli hrozně zklamaní, ač si to samozřejmě nepřiznali, a okamžitě vyrazili směrem, kde nějaká měla být), ale bylo jich o dost méně než "ve člunu". Místo toho si autor utahoval spíš z Němců, což už nebylo tak vtipné, zavánělo to spíš pomlouváním a leckteré čtenáře to i pohoršilo (viz některé komentáře zde).
Mně to zase až tak urážlivé vůči Němcům nepřišlo, vnímala jsem v tom stále tu typickou Jeromovu ironii a nadsázku, se kterou si dělá legraci ze všech a ze všeho, ale vtipné to taky příliš nebylo, spíš k zamyšlení nad tím, jak Angličané tehdy vnímali Němce, co z toho pro Němce platí i dnes apod.
https://www.reflex.cz/clanek/causy/88053/jerome-klapka-jerome-v-praze-zahadny-pomnik-muze-s-chocholem-na-klobouku-a-zakerne-nemecke-pivo.html
Mé hodnocení je stejné, jako u Tří mužů ve člunu. Knihu jsem četl podruhé. Nesmál jsem se nahlas, spíš se tak uchechtával. V některých pasážích se mi trochu vlekla, vcelku jsem se však příjemně bavil. Mnohé z komických situací si dokážu představit i dnes. Jako milovník pobytu v přírodě jsem hrdinům knihy záviděl a alespoň takto z křesla si s nimi zase někdy vyrazím. Milovníkům anglického humoru doporučuji. Pouze dvě poslední kapitoly, kde je popisována německá povaha, mne už příliš nebavily. Jako příjemný bonbónek pak působil popis dvou německých měst, Prahy a Karlových Varů.
Uspokojivé.
Zvláštní kniha, nesrovnatelná s předešlými ... muži ve člunu. O toulkách nemůže být moc řeči, spíš je to vyřizování účtů s jedním národem, němci. O čechy se taky lehce šmrncne, ale co autorovi provedli v německu by mě zajímalo. Na druhou stranu, tím, že kniha vznikla v roce 1900 je nezatížená válečnými předsudky a asi skutečně pravdivá. Taky mě napadlo, vydat podobný sarkastický text dnes je z vás xenofob, nacista, fašista, rasista a kdoví jaký ...sta.... Kniha se dá v pohodě přečíst, ale ve své době asi byla zábavnější než dnes...
Kniha se čte samospádem, je anglicky vtipná a čtenář nemá žádný problém si představit dané situace ani reálie. V době politické a kulturní korektnosti nejsme příliš zvyklí nazývat věci tak přímočaře, jak to dělá Jerome, když popisuje rysy německé kultury. Z dnešního pohledu je popis dojmů z toulek po Německu příliš jednoduchý, jednostranný, místy až zbytečně krutý a nesmyslný, bez autorovi iniciativy znát původ a vysvětlení popisovaného jevu. Do knihy se ale určitě promítají dobové reálie a představy o Němcích a ty k nim moc nekloněny nebyly. Na některých místech jsou postřehy až neskutečně vtipné a platné i dnes, jinde má čtenář pocit, že autor své lamentování už přehání a začíná ho to nudit.
Muži na toulkách mě hrozně bavili a oživili několik mých letních večerů s čajem. Jemný humor, trochu ironický, trochu satirický obohacený krásnou větnou skladbou a slovomalbou vůbec. Správná volba pro každého, kdo si chce pozvednout ducha duchaplnou literaturou:).
Pro mě první setkání s "Třemi muži". Měl jsem od nich krapet jiná očekávání. Sic je fajn, že se kompozice knihy nedrží klasického cestopisného schématu a originalita jí upřít nelze, ale za mě tomu "něco" chybělo. Každopádně dávám 3,5 hvězd a pokusím se splašit další "Tři muže" pro porovnání:)
Tři muže mám stále přítomny v autě na CD. Když přichází krize z dlouhé cesty, nemožné zácpy nebo blbounů nejapných v okolí, "inteligentní šikulové" Jerome, George a Harris - ať už na kolech nebo ve člunu, jsou jistotou nabytí nové duševní rovnováhy.
Zklamání. Úvod byl hodně zajímavý, ale pak se to jen zhoršovalo. Za každou humornou scénu nastoupilo deset obyčejných a závěr, kde se rozebírá, jak je Německo out a Anglie in je opravdu k pláči.
Štítky knihy
humor 19. století cyklistika cestování Německo humoristické romány anglický humor
Autorovy další knížky
2007 | Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
1982 | Malvína z Bretaně |
2010 | Tři muži na toulkách |
2000 | Lenochovy myšlenky |
Knížka psaná s typickým anglickým suchým humorem, který se mi líbí. Tři muži, známí už z knihy Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) se chystají na výlet na kolech do Německa. Už jen příprava na tento výlet je náročná: jak to podat manželkám apod. Když už se do toho Německa dostanou, neodpustí si šťourání do německé povahy, ale koneckonců takové poukazování na negativní rysy jiných národů tu vždycky bylo a bude.
Poprvé jsem se zde setkala s pojmem buršácká mensura. A to se mi docela zvedl kufr. Přitom se tomu věnovaly studentské spolky...
A když si uvědomím, že kniha byla vlastně psána kolem roku 1900, smekám před spisovatelem, protože vůbec nepůsobí archaicky.