Tři muži na toulkách
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222880/mid_tri-muzi-na-toulkach-222880.jpg
4
231
231
Humoristický román anglického autora je volným pokračováním jeho světoznámých Tří mužů ve člunu. Tentokrát autor doprovází trojici nerozlučných přátel na jejich cyklistických cestách po Německu a jeho pamětihodnostech. Jejich dobrodružství, žerty a vzájemné popichování potěší všechny vyznavače klasického humoru.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OmegaOriginální název:
Three Men on the Bummel, 1900
více info...
Přidat komentář
Kdo má rád typický anglický humor, tomu se jiště kniha bude líbit :)
Pár pasáží mě nudilo, proto jen 4 hvězdy. Jinak pohodové čtení na zasmání.
Kniha mi přišla horší než první díl. Na jeden odstavec přítomného děje připadají dva odstavce vzpomínky na minulost, což je trochu zmatené a působí to dojmem, že Jerome nedokázal vymyslet jen jednu dějovou linii. Navíc humor na který autor sází je především cynismus a skepse k okolnímu světu-pokud by to nebyla humoristická knížka, tak by mi to nevadilo, ale v knize, která je na humoru postavená, to zanedlouho začne být až deprimující.
Musím plný počet - opravdu jsem se u knížky smál, dost možná ještě víc než u prvního dílu. Svolení manželek, problémy se spaním a vstáváním, konverzační příručka, ráno strýce Podgera, strasti bulvární žurnalistiky, rozbor básně, anglická gramatika, nákup podušek, scéna s kropičem, pořádkumilovnost německé krajiny, bloudění okolo vesnice, úžasný popis Prahy a Pražáků... a mnohem mnohem víc. Ale to je stále nic proti posledním dvěma kapitolám, ve kterých autor osolí Němce takovým způsobem, že bych se nedivil, kdyby tahle knížka byla v Německu na indexu zakázaných knih.
Asi se trochu vymknu z řady, ale přestože Tři muže ve člunu (o psu nemluvě) mám rád a rád se k nim vracím, Tři muži na toulkách se mi líbily o krapítek víc. Jestli to je mým vztahem ke kolům (rozuměj bicyklům) nebo humorným trefováním se do německého naturelu, nevím, zkrátka to tak je...
Naštěstí- podle komentářů zdola- jsem se nejprve dostala k této knize a na Tři muže ve člunu si musím počkat, protože pořadí v knihovně se nijak obelstít nedá- a strávila jsem příjemné nedělní dopoledne se začínající angínou a touhle knížkou. A za mě určitě všech pět hvězdiček, protože to bylo úžasné, smích - no u mě spíš chraplající chechot se z ložnice ozýval celé odpoledne- a teď se budu těšit až mi z knihovny přijde email, že už je volný první díl :-)
Podle mého stejně kvalitní dílko jako předchozí Tři muži ve člunu :) Laskavý, chytrý humor strefující se přesně do těch lidských vlastností a situací, které přetrvávají, a proto bude kniha lákat čtenáře a bavit je ještě po dlouhá desetiletí :) Doporučuji!
Je pravda, že poetika Tří mužů ve člunu se v této knize maličko vytrácí - ale pořád je to humor chytrý, neokázalý, strefující se neomylně do těch stránek lidské přirozenosti, které se nikdy nemění. Jako překladatele mě pochopitelně nadchla kapitola o pokusu tří přátel oslovovat své anglické spoluobčany s pomocí konverzační příručky pro zahraniční turisty. Situace, kdy se na majitele obuvnictví v krámě, kam pro samé boty není kam plivnout, obrátí s konstatováním: "Slyšel jsem, že zde máte nějaké botky na prodej," patří k vrcholným okamžikům. A jako českého čtenáře mě samozřejmě zaujalo Georgeovo extempore s plzeňským pivem a "stěhujícím se" pomníkem maršála Radeckého. Jerome K. Jerome je klasa. Pět hvězd.
Určitě je kniha slabší, než Tři muži ve člunu. Občas jsem se i přistihla, že při sáhodlouhých popisech německého lidu začínám číst mechanicky a ani nevnímám, co vlastně čtu. Ale i tak mě kniha pobavila.
Je to uz nějaký ten rok,co jsem četla Tři muže na toulkách, ale pamatuji se jak mne ta kniha oslovila svým humorem. Tři muži na toulkách o proti tomu už ztrácí svou vtipnost.
Ako to už s pokračovaniami býva, vždy sú porovnávané s originálmi. V tomto prípade sú "druhí" traja muži skutočne na druhom mieste, hoci to vôbec nie je zlá kniha.
Bohužel musim konstatovat, že v konfrontaci s předchozím dílem převládá mírné zklamání.
Humorných příhod ubylo na úkor popisů Němců a zvyků, kterými se řídí jejich životy. Tyto neustále opakující se skutečnosti působily krapet nudně a braly knize spád, který byl vlastní předchozímu dílů.
Ale i přes tyto nedostatky se pořád jedna o knihu, kterou určitě stojí zato si přečíst, která má co nabídnout především milovníkům humorné literatury.
Stejný starý dobrý anglický humot. Jen kurevsky krátké. V podobě audioknihy je dalším velkým plusem Kaiser. Ne ten německý ale náš Oldřich.
Jerome, George a Harris potrebujú zmenu a tak sa vydajú na dobrodružný výlet. Ich cestou vás bude sprevádzať nezameniteľný anglický humor a to je zárukou skvelého čítania a zábavy.
[011/12] Po zkušenosti s ‘Tři muži ve člunu (O psu nemluvě)‘ jsem vůbec nic lepšího neočekávala, ale také jsem neočekávala nic horšího. Spletla jsem se. Ono to totiž klidně horší být mohlo. Je to celé zvláštní. Docela jsem se tomu i divila a chvíli nechápavě kroutila hlavou. Ale ano, tato kniha se mi nelíbila ještě víc, ale přitom nemohu říci, že by se nedala číst, i když osobně bych ji nikomu, komu bych přála zdraví a dlouhá léta, nikdy nedoporučila.
Britský humor mám v úctě a nejednou jsem ho dokázala ocenit plnohodnotně. Na DK jsem to sice ještě neukázala, ale i takové doby jednou určitě nastanou. Jerome Klapka Jerome se pro mě stal autorem, od kterého si už netoužím nic víc přečíst a tak se jeho milovníci mohou přestat klepat, že bych nějaké jeho knize svým hodnocením ještě někdy uškodila. To by totiž musela být jo podivná konstalace hvězd a ty „korupce“ na slunci, aby mě nějaký takový popud ještě někdy postihl.
Bohužel, na humoristického autora je jeho styl psaní, podle mého názoru, neuvěřitelně ospalý, nudný a zdlouhavý. Přitom zažil se svými přáteli hezkých pár kuriózních situací, ale nedokáže je popsat se stylem humoristy, vyjádřit se k nim s patřičným nadhledem a vyvolat ve mně touhu se smát. Nenacházím pocit humor a přitom by stačilo přidat trochu více té nadsázky, vykašlat se na realističnost a pravdomluvnost a jednoduše si ze života udělat po letech legraci. To se mu ovšem nedaří a každá možnost zasadit ránu se bezúčelně sveze hromosvodem a jediné, co se člověku honí hlavou je otázka: ‚Jít či nejít spát a na to celé se rovnou vykašlat?‘
První třetina je ještě vcelku dobrá, drží si hezký průměr a dokonce jsem tak nějak tušila, že bych se i jednou dokázala pousmát. Jenže pak se naši hrdinové přesunuli na kontinent a já dostala pocit, že proti Němcům autor jednoduše něco měl a nebo je naopak obdivoval. Zdlouhavé, nudné a bezúčelné popisy nesmyslných zákonů, tabulek hrozících pokutou a jazyková konfrontace. Nahlédnutí do Prahy a opět tak prazvláštní popisky všeho, jako by autor vše znal a věděl a pak zase zpátky do německy hovořících krajů. Nuda, nuda, nuda, … A když konečně došlo na scénku se psem a prasaty, vůbec jsem netušila, jak jsem se přes tu změť zbytečných žvástů k ní dostala a kde se zrovna geograficky nacházím.
Co mi navíc neuvěřitelně vadilo, bylo to stále se omílající upozornění, že autor nechce psát poučky, že takový a makový popis by čtenáře dozajista nezajímal a definice toho či onoho by byla nudná. Jenže pro mě byla úmorná celá ta pouť na rozvrzaných velocipééédech a jediné, co jsem tak vůbec ve své představivosti viděla, byly ty jednotvárně popisované a pomalu plynoucí kopce, kopce a kopce. A přitom by se z toho celého dala vytěžit taková sranda a legrace, ale jediné, co bylo vytěženo, je jen další a úplně zbytečná nuda.
Asi mám v životě humoru dost a něco takového mě už jednoduše nedostává, ale u mě samotné tento autor propadl a neumím ho patřičně docenit. Jistě, patří do staré gardy a ke všemu je brán jako někdo, o kom by se mělo mluvit a jeho knihy by se měly číst. Ale já sama se ptám, proč vlastně? Není to nic originálního, ojedinělého a nebo svěžího. Styl psaní je vlastně obyčejný a nedá se definovat nějakými typickými slovními obraty. Ale beru, že někomu stačí pro dobrou náladu málo či skoro nic.
I ve volném pokračování Tří mužů ve člunu se objevuje několik nezapomenutelných výjevů a typický humorných pravd lidského života. Přesto si myslím, že první díl byl o fous lepší a tak musím tento rozdíl, chtě nechtě vyjádřit odebranou hvězdičkou.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Občas jsem se při čtení pobavila a občas jsem natrefila na vyloženě hluchá místa. To celé bylo podáno ve stylu hop sem a hop tam (tzn. jde o poměrně neucelené vyprávění). Tento počin z mého pohledu tedy prostě patří do široké kategorie NEPOTĚŠÍ, NEURAZÍ.