Tři muži ve člunu
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141401/tri-muzi-ve-clunu-141401.jpg
4
1126
1126
Tři muži ve člunu, jeden z nejúspěšnějších humoristických románů světové literatury, je českému čtenáři dobře známý. Vždyť poprvé česky vyšel již roku 1902 v překladu dr. Emila Háchy a od té doby se dočkal téměř dvaceti vydání. Od roku 1972 býval reedovaný ve zdařilém překladu J. Z. Nováka. Nyní poprvé vychází překlad nový, z pera mladého překladatele Milana Žáčka, který cítí a myslí jako autor, a čtenáři jistě ocení lehkost a plynulost jeho stylu. Tři muži se začali rodit v roce 1889, kdy Jerome přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis s titulem The Story of the Thames. Měl to být jakýsi průvodce po dolním toku Temže, připomínající historické události, které se odehrály na jejích březích. Redaktorovi se rukopis líbil, doporučil však autorovi, aby tyto pasáže podstatně zkrátil a více se věnoval příhodám, vzpomínkám a vyprávění tří veslařů. Tento návrh se Jeromovi zamlouval, poslechl ho, a pod novým titulem Three Men in a Boat (to Say Nothing of the Dog) začal vycházet příběh, který autora okamžitě proslavil. Časopisecký seriál brzy vyšel knižně; jen v Anglii tato kniha dosáhla více než stovky vydání a byla přeložena do všech světových jazyků. A Temže se ještě dlouho po jejím prvním vydání hemžila mladými muži, kteří napodobovali Jeroma, Harrise a George.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2012 , Československý spisovatelOriginální název:
Three Men in a Boat (To Say Nothing of the Dog), 1889
více info...
Přidat komentář
Vlastním tuto knihu ve dvojím vydání a dvojího překladu. Starší překlad je vydařenější.
Kdykoliv je mi smutně, čtu tři muže ve člunu a znovu a znovu se bavím a chechtám. Obě vydání jsou už pěkně "očetlá".
Humoristicky zanr neni mym oblibenym a diky teto knize se na tom nic menit nebude. Prvni kapitoly jsem u toho usinala, coz se mi stava skutecne jen u hodne tezkych pripadu, naposledy snad u nejakych odbornych clanku na textlinguistics. Kniha pak lezela dva mesice v prachu nez jsem ji oznamila, ze ma posledni sanci zaujmout a tak se na druhe dve tretiny jeste s vypetim sil vzchopila a zmohla se na 3 hvezdicky - neurazi, nenadchne. Anekdot bylo moc, rozbijeji jakoukoliv snahu o dej a nektere mi pripadaji az moc blbe na to, aby byly vtipne. Nejvice me pribeh zaujal, kdyz vypravel o trech hrdinech, coz byla spis vyjimka. Ti mi navic nebyli moc sympaticti, proste povaleci a noumove, ale toz pestrost je vyhoda literatury. Nejvetsi kadr z nich byl pes.
Co se tyka textu v originale, tak jsem si naopak rikala, jestli by mi mnohe neprislo vtipnejsi, kdybych cetla preklad. Nakonec si to nemyslim. Tahle kniha proste neni pro me, to se stava, taky jsou lidi, kteri daji Marquézovi dve hvezdy.
Upozornění a rada pro všechny, kteří váhají, jestli si knihu přečíst, či kteří již začali a trochu váhají, jestli pokračovat – určitě čtěte, čtěte dál!
Tři muži ve člunu mají poněkud kostrbatější začátek, kvůli kterému si asi mnozí řeknou, jestli nešlápli vedle. Po pár stranách se však kniha „rozjede“ a garantuji vám, že se minimálně několikrát zasměje i ten největší škarohlíd a nebudete litovat vloženého času :)
Veselé situace a vzpomínky tragikomických, rádoby vážných pánů nejsou sice kdovíjakým gejzírem vtipnosti, ale jejich milé vyznění spolu s dokonalou (jak kdy) pohodovou atmosférou výletu na řece vás odzbrojí a vykouzlí úsměv na tváři :)
Pro mne jedna z nejlepších humoristickych knih. Možná vůbec nejlepší. Ale hodně záleží na překladu. Cetls jsem v AJ i v ČJ, ale bohužel těd z hlavy si nevzpomenu kdo byl překladatel. Viděl jsem I jin ve překladu do češtiny a ty se mi tolik nelibily.
Nejdříve jsem si přečetla komentáře , koukla jsem na vydání a překlad a s trošku nedůvěrou jsem začala číst. Zpočátku jsem ji i chtěla vzdát- ale to je přesně to co je nám lidem blízké, dáváme na úsudky jiných lidí a nepřesvědčíme se sami o sobě- pak jsem se začetla a byla to bezva jízda. Jen hodně lituju, že jsem to nečetla v angličtině- a to ne proto, že ji v originále nemám, ale proto, že celý život začínám s angličtinou znovu a znovu a pokaždé to vzdám. Maximálně umím to co potřebuji v práci, ale to fakt není na četbu v originále. Tak třeba pár takových komentářů a donutí mě to :-)
Opakovaně čtu už dvacet let. Chatrná vazba zděděného vydání z roku 1975 už nevydržela všechny ty dovolené a kniha je definitivně vejpůl + pár volných listů uprostřed. Těšila jsem se, že dám i originál, ale v knihovně měli nějaký převyprávěný výcuc a veškeré mé oblíbené vtipy byly fuč.
četl jsem několik překladů - ovšem překládat George jako Jiřího je v tomto díle zvrhlost, která ničí celý dojem. O těch dalších ani nemluvě....
chvílemi jsem se i zasmála, ale z části zřejmě proto, že mi ti tři připadli chvilkama "malinko retardovaní"... rozhodně bych žádného z nich doma nechtěla 8)
Vcelku vtipná kniha, která ukazuje, že lidské povahy a problémy před 100 lety byly stejné jako dnes. Musíte se však smířit s delšími popisy okolí a častým odskakováním k jiným epizodním vyprávěním. V angličtině vcelku náročná slovní zásoba, pokud chcete rozumět všemu (alespoň u mě tomu tak bylo), ale i přesto doporučuji. :-)
Když jsem knihu četla posledně (což je dávno), připadala mi o něco vtipnější. Asi stárnu.
Anebo za to může ten příšerný překlad. Slabší povahy varuji - nečtěte dál, je-li vám život milý!
Nevím, kolik dostala zaplaceno Ivana Jachková za jazykovou korekturu (vydání z r. 2014), nedala bych jí nic. Soustavné chyby v psaní čárek okolo vět vložených - jen kolem strany 100 světlejší místečko, zřejmě dočasně zapomněla pseudopoučku "před spojkou 'a' nikdy čárku nepíšeme". Ono to při čtení ruší, nemyslete. A zápis přímé řeči v případě, že je uvozovací věta za přímou řečí - v celé knize obrácené pořadí uvozovky a čárky. Trpěla jsem jako zvíře, fakt.
Jen pohleďte na tu hrůzu:
„K snídani budeme potřebovat pánev“,(Harris namítl, že je těžko stravitelná, my jsme však prostě poznamenali, aby nebyl osel a Jiří pokračoval) „konev na čaj, kotlík a lihový vařič. Žádný petrolej“, řekl Jiří s významným pohledem, Harris a já jsme přisvědčili.
(kap. IV., 1. odstavec, str. 35 v mém vydání)
(Ta šílená kombinace uvozovky, čárky a závorky tam skutečně je!)
Tak vám teda nevím - v knize jsou humorné části i nudné části, celkově se čte docela dobře, rychle mi to utíkalo. Téma je hezké, hezky zpracované a chvílemi jsem se vážně bavila, některé pasáže sedí i na dnešní dobu i když už je kniha docela stará (např. vařící konvice - kdo by to neznal - dokud čekáte u vody, polévky.. nevaří, jen co se otočíte, máte to na sporáku :) ). Ale celkový dojem z knihy řekla bych "obstojná". Kniha dle mého neurazí, ale bohužel ani vyloženě nenadchne :( tedy já dávám prostě průměr...
Kniha je napsaná zvláštním způsobem, na který jsem si nedokázala zvyknout a tak jsem ji nedočtenou odložila. Možná se k ní vrátím. Část, kterou jsem zvládla přečíst hodnotím pozitivně :)...
Tuto knihu jsem už přečetl mnohokrát. Její milý humor si dávám k dobru, když přečtu něco děsného, něco nudného, něco, co jsem vlastně neměl začínat číst, jako třeba Biomanžela.
Po letech jsem se ke knize vrátil a udivilo mne, jak málo vtipná je. Skutečně. Ten pubertální humor, který se mi líbil v pubertě, tak nějak vyprchal. Zbylo odnikud nikam se vlekoucí vyprávění o několika povalečích (a jak člověk stárne, povalečský životní styl mu tak nějak nepřijde už moc vtipný), v němž občas problesknou skutečně vtipné perly, které samy o sobě jsou dokonalé. Kdyby někdo udělal něco jako highlights of Three Men in a Boat, možná by to mělo jen 40 stran, ale stálo by to za to. Takto, obalené zbytečnými řečičkami o ničem, je to zkrátka o ničem. Nějak mne časem prostě nebavilo číst čtyři nudné stránky jen proto, aby následovala půlstrana vyloženě geniální srandy.
Četl jsem Dostojevského, Austenovou i Melvilla, ale žádná kniha, kterou jsem zatím otevřel, nebyla tak dokonalou směsicí britského humoru a tak pravdivým vylíčením příhod, jež se prostě musely odehrát. Polovinu lidí z vyprávění v knize snad každý zná z vlastní zkušenosti. Je škoda, že tři muži nebyli na vodě ještě o trochu déle. Snad to vynahradí Tři muži na toulkách.
Vyprávění o třech přátelích a psu, kteří objíždějí Anglii na člunu, je velice vleklé, plné mnoha menších příhod, které neoslní, ani neurazí...... Pro ty, kteří mají rádi vyprávění, v kterém se něco děje, tato kniha rozhodně nebude tím "pravým ořechovým"......
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Co na to říct. Knížka mě zpočátku bavila, s počátkem plavby (což je dost brzy) už nadšení začalo opadat. Jak zde už pár lidí psalo, humorné příběhy a vzpomínky hrdinů jsou často opravdu vtipné, škoda, že jsou tolik protkány nudnými pasážemi, které naprosto převládají. Nejvíce mě nudily věčné (a vlastně nezáživné) popisy míst, kudy proplouvali - každá vesnice byla popisována až do hluboké historie, o to hůř, že se ta historie příliš neměnila. Snad ještě horší byla občasná zamyšlení autora, například o tom, jak noc je jako matka, která ve svém náručí objímá své stonavé dítě a podobně. Takové pasáže byly dost dlouhé a kvůli nim jsem se knihou musel prokousávat a nakonec jsem byl rád, že jsem knihu dočetl. Hrdinové, coby věční povaleči, mi nebyli nijak zvlášť sympatičtí, ale dalo se s nimi nějaký ten čas žít.
Jak jsem ale říkal na začátku, humorné příběhy byly opravdu dobré. Kdyby je někdo vytáhl a hodil na papír, rád bych je ohodnotil pěti hvězdičkami.