Tři muži ve člunu
Jerome Klapka Jerome
Dobrodružství, příhody a nehody tří přátel a jednoho psa při plavbě na dolním toku Temže. Nové vydání jedné z nejpopulárnějších humoristických knih.
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 1929 , Alois SrdceOriginální název:
Three Men in a Boat (To Say Nothing of the Dog), 1889
více info...
Přidat komentář
Milé, pohodové čtení. Stylem mi trochu připomíná Saturnina.
Vyhoď přítěž člověče! Hleď ať je tvůj člun života lehký, opatřený jen tím, co potřebuješ
Laskavé vyprávění o výletě tří přátel, plné suchého anglického humoru, vtipných příměrů a situací. Ikonická je scéna žertovného kupletu. Jedna z nejlepších knih, ke kterým se rád vracím.
Kniha je určitě příjemná jako oddechová, ale mě si nedokázala získat a přišla mi nezáživná, navíc mi kolikrát vadily všemožné odbočky ve vyprávění. Místy kniha byla vtipná, třeba hned na začátku mi ironický styl humoru přišel povedený, ale postupně byl humor slabý a zkrátka nedokázal jsem knihu číst hltavým způsobem. Uvidím, třeba této knize dám někdy ještě šanci.
Poslouchala jsem audioknihu, ale bohužel ten "naivní humor" mi nějak nesedl, musela jsem se nutit u toho vydržet, ale pořád jsem čekala na nějakou myšlenku, pointu a neustále odbočky od hlavní linky mi asi prostě nesedly a bylo pro mne těžké u toho udržet pozornost.
Ale každý má jiný vkus a to, že mě nesedla, neznamená, že je knížka špatná, o tom dokládá spousta pozitivních hodnocení, jen asi není pro mne.
Zprvu jsem se obával, že Tři muži budou patřit mezi ty knihy, které zestárly natolik, že mne už při dalším - nevím při kolikátém již čtení - neosloví. Jsem rád, že jsem se mýlil. Některé pasáže mne znovu pobavily.
Avšak objevila se tu i nová pobavení (díky aktualizaci, kterou by Jerome neočekával):
"Stejně je to zvláštní, jak je náš intelekt ovládán našimi zažívacími orgány, Nejsme schopni pracovat, nejsme schopni myslet, dokud si to nepřeje náš žaludek. Ten nám diktuje naše emoce, naše vášně. ... Po horkých koblihách praví: "Buď tupý a neinteligentní jako polní hovado - jako živočich bez mozku a s malátnýma očima, v nichž nezasvitne ani jediný paprsek obrazotvornosti, naděje, strachu, lásky, života." (str. 87 a 88)
Při čtení jsem se fakt bavila.
"nevím, čím to je, ale pohled na spícího člověka, když já jsem vzhůru, mě přivádí k šílenství."
Tak tohle jsem celá já:D
A podobných perel tam bylo hóóódně.
Mám moc ráda anglický humor .... je to kniha, ke které se určitě budu vracet, abych si občas přečetla alespoň pár stránek.
Jsem ráda, když dokáže kdokoliv, s naprostým klidem a rozvahou, bez toho aniž by kohokoliv urazil a použil za každým výrazem 2-3 sprostá slova, popsat humornou situaci, popsat člověka atd. Je to hotový balzám na duši.
Pár myšlenek, které mě v tu chvilku oslovily
- jeli vesele, jako s umíráčkem ...
- práce mě baví, okouzluje mě, celé hodiny se na ni vydržím dívat ... ( toto už v naši rodině zcela zlidovělo :-))
Už je to hodně dlouho, co jsem tuhle knihu četl poprvé. A od té doby už mockrát. Když jsem třeba někdy neměl nejlepší náladu, sáhl jsem po ní a přečetl třeba jen jednu nahodilou kapitolu, vždy zapůsobila jako spolehlivý lék. Proto ji mám stále v té nejlépe dostupné knihovně a na nejlépe dostupném místě. Věřím, že suchý anglický humor nemusí vyhovovat každému a ne každý jej ocení, ale pro mě je nenahraditelným kořením života. Tři muže ve člunu považuji za nejlepší knihu JKJ a vřele ji doporučuji.
Anglický humor mám moc rád (Stopařův průvodce, Červený trpaslík...), ale v téhle knížce mě poněkud minul, možná jsem se párkrát pousmál... Neustálé odbočky v podobě historek mě spíš iritovaly, tři hlavní postavy (o psu nemluvě) jsem od sebe sotva dokázal odlišit, natož s nimi nějak sympatizovat. Takové oddechové čtení na usnutí, čekal jsem víc.
(SPOILER)
Od této knihy jsem čekal po mnoha doporučeních ryzí humoristický zážitek. Kupodivu jsem se ho nijak zvlášť nedočkal. Jistě, jsou zde jednoznačně humorné epizody - líčení hypochondrie, Harris a bludiště, kontrast nadávání na parník od téhož člověka když je v člunu a nadávání na čluny když je vlečen parníkem, popis atmosféry když má člověk být někde, kde jsou milenci, historky s vlečným lanem, plachtou a četné další. Nicméně minimálně třikrát byla v této knize těžce narušena moje představa o humoristickém románu, a to tak výrazně, že si to asi budu muset s odstupem přečíst znovu a ony humoristické epizody nějak začlenit do toho, co rozhodně humoristické není a asi by mi to mělo dávat jiný pohled na zde prezentovaný druh humoru. Možná mi to má připomenout, že i přes nesmírně závažné záležitosti bych neměl ztrácet tendenci k humoru anebo i naopak, když se směji, tak počítat s tím, že mi může úsměv na rtech nečekaně zmrznout. O co jde:
1. Příběh rytíře který projde lesem zvaným Žal, odkud ho vysvobodí nějak neurčitě popsaného něco nádherného, co to ale zjevně bylo může poznat jen ten, kdo projde žalem.
2. Jeden z nejlepších popisů příkladu snobismu s jakým jsem se kdy setkal. Míním tím tu scénu, kdy německý zpěvák zpívá smutnou píseň a pouze anglicky mluvící společnost je dvěma rádobyvtipálky přesvědčena, že je to píseň velmi žertovná a onen zpěvák se k tomu humoru musí tvářit velmi vážně. Společnost se zatváří, že všemu rozumí s všichni její členové (nerozumějící němčině) se smějí (dokonce i vyloženě mohutně chechtají) podle toho, jak se směje někdo jiný, tváří se, že všemu rozumí a předstírají jak je to ohromně zábavné. Třeba to je druh humoru, ale...
3. Nález utopené sebevražedkyně, svobodné matky.
Prostě ta kniha chce odstup.
Píši po necelých pěti měsících: Dal jsem si odstup, mám k tomu co napsat, ale nebudu se opakovat. Viz zde můj komentář k autorově knize "Malvína z Bretaně":
https://www.databazeknih.cz/knihy/malvina-z-bretane-21784
Milé a oddychové čtení.
Čekala jsem příhody mužů cestujících ve člunu, větší část ale zabíraly vzpomínky a úvahy vypravěče. Taková správná blbost na nedělní odpoledne :-).
Mě osobně tenhle styl nic neřekl a kniha nijak nezaujala.. Asi nejsem správný typ čtenáře na tento žánr. Neříkám že některé pasáže nebyli vtipné, ale spíše mě to nezaujalo.
Co vám tato kniha přinese? Přesně to, co čekáte od anglické humoristické novelky. Typický britský humor, nonšalantnost, nadsázka a lehkost.
Ako to ze som este nehodnotil tuto knihu? Uplny zakladny kamen mojej humoristickej kniznej zbierky. Laska k nej zacala este v skolskych letach, kedy som casto pocuval LP platnu s asi 6 kapitolami neodolatelne nacitanymi M.Hornickom. Ta zmes cierneho anglickeho humoru, ironie, satiry na vtedajsie pomery, groteskneho situacneho humoru, natesnane vsetko do maleho priestoru utlej knizocky. Stretol som sa s nazorom, ze Traja muzi niekomu neprisli vtipni. Za mna je to etalon humornej knihy. Ak jednu knihu od JKJ, tak tuto. Pokracovanie uz tak nesrsalo vtipom, a ostatne Jeromove diela su kolisavej kvality. Autor sa vekom ponaral do stale hlbsej depresie a beznadeje, hlavne po zazitkoch z Velkej vojny. Odzrkadlilo sa to aj na tvorbe. Traja muzi a maly Montmorency vsak nemaju chybu, je to zavan starych dobrych bezstarostnych mladickych gentlemanskych cias.
Číra prdel. Inteligentné, trefné vo všetkom, o čom sa autor zmieni - a asociácie z neho prúdia ako voda v Temži, takže zmieni sa fakt o všeličom, vždy báječne presne a vtipne. V krutosmiešnej hyperbole popisuje a posudzuje správanie idiotských vecí (konzerva) a idiotských ľudí (chlapík, čo chcel aby vypadli), z duše mnohých prezradí protivenstvá falošne okiadzaných činností (noci v stane, kúpanie v rieke), reflexí moria klamstiev, s ktorými na perách hopkáme životom. Nesmierny autor, tento Jerome. Klapka - to vraj po maďarskom generálovi Klapkovi. Hádam bol tiež fasa.
Štítky knihy
Anglie humor zfilmováno turistika dovolená léto humoristické romány
Autorovy další knížky
2007 | Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
1982 | Malvína z Bretaně |
2010 | Tři muži na toulkách |
2000 | Lenochovy myšlenky |
Moje nejoblíbenější knížka, doporučuji všem.
Čtu ji určitě jednou do roka a vždy brečím smíchy :) Miluji tento humor.