Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13151/bmid_tri-muzi-ve-clunu-o-psu-nemluve-46i-13151.jpg
4
1116
1116
Rozmarný příběh tří přátel, kteří se vypraví společně na několikadenní dovolenou po řece Temži, patří ke klasickým dílům světové humoristické literatury. Vyprávění je pestrou směsicí příhod a událostí, které je po dobu této svérázné výpravy potkávají na palubě jejich člunu i v pobřežních hospůdkách. Autor používá klidný, suchý humor, s jehož pomocí odhaluje lidské slabosti, návyky a zlozvyky a velebí přátelskou solidaritu a touhu po dobrodružství.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2007 , XYZ (ČR)Originální název:
Three Men in a Boat (To Say Nothing of the Dog), 1889
více info...
Přidat komentář
Humoristicky zanr neni mym oblibenym a diky teto knize se na tom nic menit nebude. Prvni kapitoly jsem u toho usinala, coz se mi stava skutecne jen u hodne tezkych pripadu, naposledy snad u nejakych odbornych clanku na textlinguistics. Kniha pak lezela dva mesice v prachu nez jsem ji oznamila, ze ma posledni sanci zaujmout a tak se na druhe dve tretiny jeste s vypetim sil vzchopila a zmohla se na 3 hvezdicky - neurazi, nenadchne. Anekdot bylo moc, rozbijeji jakoukoliv snahu o dej a nektere mi pripadaji az moc blbe na to, aby byly vtipne. Nejvice me pribeh zaujal, kdyz vypravel o trech hrdinech, coz byla spis vyjimka. Ti mi navic nebyli moc sympaticti, proste povaleci a noumove, ale toz pestrost je vyhoda literatury. Nejvetsi kadr z nich byl pes.
Co se tyka textu v originale, tak jsem si naopak rikala, jestli by mi mnohe neprislo vtipnejsi, kdybych cetla preklad. Nakonec si to nemyslim. Tahle kniha proste neni pro me, to se stava, taky jsou lidi, kteri daji Marquézovi dve hvezdy.
Upozornění a rada pro všechny, kteří váhají, jestli si knihu přečíst, či kteří již začali a trochu váhají, jestli pokračovat – určitě čtěte, čtěte dál!
Tři muži ve člunu mají poněkud kostrbatější začátek, kvůli kterému si asi mnozí řeknou, jestli nešlápli vedle. Po pár stranách se však kniha „rozjede“ a garantuji vám, že se minimálně několikrát zasměje i ten největší škarohlíd a nebudete litovat vloženého času :)
Veselé situace a vzpomínky tragikomických, rádoby vážných pánů nejsou sice kdovíjakým gejzírem vtipnosti, ale jejich milé vyznění spolu s dokonalou (jak kdy) pohodovou atmosférou výletu na řece vás odzbrojí a vykouzlí úsměv na tváři :)
Pro mne jedna z nejlepších humoristickych knih. Možná vůbec nejlepší. Ale hodně záleží na překladu. Cetls jsem v AJ i v ČJ, ale bohužel těd z hlavy si nevzpomenu kdo byl překladatel. Viděl jsem I jin ve překladu do češtiny a ty se mi tolik nelibily.
Nejdříve jsem si přečetla komentáře , koukla jsem na vydání a překlad a s trošku nedůvěrou jsem začala číst. Zpočátku jsem ji i chtěla vzdát- ale to je přesně to co je nám lidem blízké, dáváme na úsudky jiných lidí a nepřesvědčíme se sami o sobě- pak jsem se začetla a byla to bezva jízda. Jen hodně lituju, že jsem to nečetla v angličtině- a to ne proto, že ji v originále nemám, ale proto, že celý život začínám s angličtinou znovu a znovu a pokaždé to vzdám. Maximálně umím to co potřebuji v práci, ale to fakt není na četbu v originále. Tak třeba pár takových komentářů a donutí mě to :-)
Opakovaně čtu už dvacet let. Chatrná vazba zděděného vydání z roku 1975 už nevydržela všechny ty dovolené a kniha je definitivně vejpůl + pár volných listů uprostřed. Těšila jsem se, že dám i originál, ale v knihovně měli nějaký převyprávěný výcuc a veškeré mé oblíbené vtipy byly fuč.
četl jsem několik překladů - ovšem překládat George jako Jiřího je v tomto díle zvrhlost, která ničí celý dojem. O těch dalších ani nemluvě....
chvílemi jsem se i zasmála, ale z části zřejmě proto, že mi ti tři připadli chvilkama "malinko retardovaní"... rozhodně bych žádného z nich doma nechtěla 8)
Vcelku vtipná kniha, která ukazuje, že lidské povahy a problémy před 100 lety byly stejné jako dnes. Musíte se však smířit s delšími popisy okolí a častým odskakováním k jiným epizodním vyprávěním. V angličtině vcelku náročná slovní zásoba, pokud chcete rozumět všemu (alespoň u mě tomu tak bylo), ale i přesto doporučuji. :-)
Když jsem knihu četla posledně (což je dávno), připadala mi o něco vtipnější. Asi stárnu.
Anebo za to může ten příšerný překlad. Slabší povahy varuji - nečtěte dál, je-li vám život milý!
Nevím, kolik dostala zaplaceno Ivana Jachková za jazykovou korekturu (vydání z r. 2014), nedala bych jí nic. Soustavné chyby v psaní čárek okolo vět vložených - jen kolem strany 100 světlejší místečko, zřejmě dočasně zapomněla pseudopoučku "před spojkou 'a' nikdy čárku nepíšeme". Ono to při čtení ruší, nemyslete. A zápis přímé řeči v případě, že je uvozovací věta za přímou řečí - v celé knize obrácené pořadí uvozovky a čárky. Trpěla jsem jako zvíře, fakt.
Jen pohleďte na tu hrůzu:
„K snídani budeme potřebovat pánev“,(Harris namítl, že je těžko stravitelná, my jsme však prostě poznamenali, aby nebyl osel a Jiří pokračoval) „konev na čaj, kotlík a lihový vařič. Žádný petrolej“, řekl Jiří s významným pohledem, Harris a já jsme přisvědčili.
(kap. IV., 1. odstavec, str. 35 v mém vydání)
(Ta šílená kombinace uvozovky, čárky a závorky tam skutečně je!)
Tak vám teda nevím - v knize jsou humorné části i nudné části, celkově se čte docela dobře, rychle mi to utíkalo. Téma je hezké, hezky zpracované a chvílemi jsem se vážně bavila, některé pasáže sedí i na dnešní dobu i když už je kniha docela stará (např. vařící konvice - kdo by to neznal - dokud čekáte u vody, polévky.. nevaří, jen co se otočíte, máte to na sporáku :) ). Ale celkový dojem z knihy řekla bych "obstojná". Kniha dle mého neurazí, ale bohužel ani vyloženě nenadchne :( tedy já dávám prostě průměr...
Kniha je napsaná zvláštním způsobem, na který jsem si nedokázala zvyknout a tak jsem ji nedočtenou odložila. Možná se k ní vrátím. Část, kterou jsem zvládla přečíst hodnotím pozitivně :)...
Tuto knihu jsem už přečetl mnohokrát. Její milý humor si dávám k dobru, když přečtu něco děsného, něco nudného, něco, co jsem vlastně neměl začínat číst, jako třeba Biomanžela.
Po letech jsem se ke knize vrátil a udivilo mne, jak málo vtipná je. Skutečně. Ten pubertální humor, který se mi líbil v pubertě, tak nějak vyprchal. Zbylo odnikud nikam se vlekoucí vyprávění o několika povalečích (a jak člověk stárne, povalečský životní styl mu tak nějak nepřijde už moc vtipný), v němž občas problesknou skutečně vtipné perly, které samy o sobě jsou dokonalé. Kdyby někdo udělal něco jako highlights of Three Men in a Boat, možná by to mělo jen 40 stran, ale stálo by to za to. Takto, obalené zbytečnými řečičkami o ničem, je to zkrátka o ničem. Nějak mne časem prostě nebavilo číst čtyři nudné stránky jen proto, aby následovala půlstrana vyloženě geniální srandy.
Četl jsem Dostojevského, Austenovou i Melvilla, ale žádná kniha, kterou jsem zatím otevřel, nebyla tak dokonalou směsicí britského humoru a tak pravdivým vylíčením příhod, jež se prostě musely odehrát. Polovinu lidí z vyprávění v knize snad každý zná z vlastní zkušenosti. Je škoda, že tři muži nebyli na vodě ještě o trochu déle. Snad to vynahradí Tři muži na toulkách.
Vyprávění o třech přátelích a psu, kteří objíždějí Anglii na člunu, je velice vleklé, plné mnoha menších příhod, které neoslní, ani neurazí...... Pro ty, kteří mají rádi vyprávění, v kterém se něco děje, tato kniha rozhodně nebude tím "pravým ořechovým"......
Poprvé jsem setkání s touhle knížkou zažila tak, že mi ji po večerech předčítala sestra, a bavily jsme se myslím obě. Mnohdy samozřejmé, leč přece úžasně zábavně podané postřehy o peripetiích příprav a prázdninového cestování. A pak: jak sám Jerome tvrdí v úvodu, zřejmě opravdu přeháněl a přikrašloval jen trošku. Neboť na tom samém londýnském nádraží, kde J., George a Harris podplatili strojvedoucího, aby jel tam, kam potřebovali, protože jim nikdo nebyl schopen říct, který vlak tam jede, náš táta s přáteli po stu letech narazili na identický problém. Jen k tomu podplácení se nesnížili (přece jen jsou železniční nadšenci a vědí, že výhybku si strojvedoucí sám nepřehodí :-). Není tedy divu, že u určitých členů naší rodiny tato kniha nabrala jistých mytických kvalit...
...
Tak oprava: Nebylo to v Londýně, bylo to v Yorku. Ale scénář velmi podobný, jen moderně obměněný. Ani v Yorku strojvedoucí nevěděl, kam že to vlastně jede.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Vlastním tuto knihu ve dvojím vydání a dvojího překladu. Starší překlad je vydařenější.
Kdykoliv je mi smutně, čtu tři muže ve člunu a znovu a znovu se bavím a chechtám. Obě vydání jsou už pěkně "očetlá".