Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13151/bmid_tri-muzi-ve-clunu-o-psu-nemluve-46i-13151.jpg
4
1116
1116
Rozmarný příběh tří přátel, kteří se vypraví společně na několikadenní dovolenou po řece Temži, patří ke klasickým dílům světové humoristické literatury. Vyprávění je pestrou směsicí příhod a událostí, které je po dobu této svérázné výpravy potkávají na palubě jejich člunu i v pobřežních hospůdkách. Autor používá klidný, suchý humor, s jehož pomocí odhaluje lidské slabosti, návyky a zlozvyky a velebí přátelskou solidaritu a touhu po dobrodružství.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2007 , XYZ (ČR)Originální název:
Three Men in a Boat (To Say Nothing of the Dog), 1889
více info...
Přidat komentář
Souhlasím se Sorrow (komentář 4.8.2015) a pro zajímavost přidávám stejnou pasáž z mé knihy...
"Kotlík na vaření čaje jsme postavili do špice lodě a odešli jsme ke kormidlu, tváříce se, jako bychom si ho nevšímali a zaměstnávajíce se jinými věcmi. Jen takto se vám podaří přivést vodu v kotlíku k varu, jste-li na řece.Vidí-li kotlík, že naň netrpělivě čekáte, nikdy nezačne vařit. Je třeba odejít a dát se do jídla, jako byste s čajem vůbec nepočítali. Ani podívat se na něj nesmíte. Pak brzy uslyšíte, jak voda šumí, poblázněná nedočkavostí, aby z ní byl čaj. Je také dobré, pospícháte-li velice uvařit čaj, bavit se hlasitě o tom, že čaj nepotřebujete a že si ho ani nevezmete. Jdete blízko ke kotlíku, aby vás dobře slyšel, a křičíte: "Nebudu pít čaj, co ty, Jiří?" Jiří na to volá: "Já také ne, čaj mi nechutná, vezmi si raději limonádu - čaj je tak nestravitelný." Hned nato kotlík přeteče a uhasí vařič."
Jak je vidno, velmi záleží na překladu. Ten "můj" mi ke knize z předminulého století sedí víc.
Je to překlad L.Vojtiga, který vyšel již roku 1922 - jak zmiňuje ediční poznámka nakladatelství Dobrovský ve výtisku z roku 2014.
Zkoušel jsem to číst ráno, večer, u oběda, v kavárně, na zahradě na lavičce, v posteli, ve vlaku, v metru, unavený, odpočatý, v depresi i v dobré náladě, ale prostě to není moje krevní skupina. Párkrát jsem se i pousmál, ale rozhodně jsem si u toho neroztrh hubu a nakonec jsem byl rád, že už byl konec. Pár vtipných scén tam bylo, ale na můj vkus to autor lehce zazdil a nijak se nesnažil pointu náležitě doladit, vyšroubovat. Možná je to tím, že byla psána skoro před 130 lety. Občas se mi stalo, že jsem věděl, jak která situace dopředu dopadne. A tenhle předvídatelný humor alá televarieté mi nikdy moc neseděl. Tím nechci říct, že by kniha byla špatná. Jen jsem se u toho trochu nudil a Tři muže na toulkách po Německu raději oželím.
Je to opravdu příjemné letní počtení, které je plné milého a přitom nijak povrchního humoru.
To je přesně ten laskavý náhled na svět, který bych kolem sebe potřebovala mít mnohem častěji v reálném životě - rozhodně doporučuji všem pesimistům a negativně smýšlejícím osobám k poučení o tom, jak fajn může všechno vypadat a být pojímáno, když budete mít trochu nadhled a nebudete se bát občas zesměšnit i sama sebe.
Jerome, opravdu moc děkuji!
Letní pohodové čtení, které na rozdíl od spousty dalších "humorných" knih opravdu pobaví! :)
Obzvlášť zábavné mi připadaly nejrůznější personifikace; např.:
"Konvici s vodou jsme postavili na vařič až do špice lodi a odešli od ní až ke kormidlu a dělali jsme, jako že si jí vůbec nevšímáme a že si chceme vypakovat ostatní věci.
To je jediný způsob, jak na řece přimět vodu v konvici, aby přišla do varu. Když vidí, že na to čekáte, že už jste netrpěliví, tak ani nezabublá. Musíte jít od ní pryč a dát se do jídla, jako kdybyste s čajem vůbec nepočítali. Ani ohlížet se po ní nesmíte. To ji pak za chvilku uslyšíte, jak klokotá, celá nedočkavá, aby už z ní byl čaj..."
Doporučuji :)
Opravdu vřele nedoporučuji číst knihu na etapy jako jsem to dělala já. Knihu si nevychutnáte, zajímavé historky pozapomínáte a celkově se pak s knihou trápíte.
Obsahově byla kniha zajímavá, určitě bych neváhala doporučit, pokud by ji někdo číst chtěl ale jak píšu ...
Kniha naplněná pohodou, klidem a nenásilným humorem, víc prozrazovat nebudu, abych případné čtenáře neochudila o zajímavé momenty, které mohou prožít společně s hlavním hrdinou, Georgem, Harrisem a Montmorencym.
Nebolo to zlé čítanie, ale jediné, čo si z knihy na dlho zapamätám je to, že rieka Temža už v devätnástom storočí bola plná špiny, plávali v nej zdochnuté psy, utopené ženy, topili sa v nej čerstvo narodené mačky a bolo na nej veľa plavebných komôr. Takisto si určite zapamätám príhodu o prevoze syra vlakom, ktorý spôsobí, že aj v preplnenom vozni sa nájde prázdne kupé. Pridaná hodnota je, že z knihy dýcha pohoda, kľud a čaro dávno zabudnutých časov. Čo sa mi však na príbehu vôbec nepáčilo, boli historické opisy, po ktorých prečítaní som okamžite zabudol, o čom boli. Takisto koniec mi prišiel pomerne odfláknutý, také prestrihnutie nožnicami a hotovo, šmitec. Ale autorov štýl, tak ten mi naozaj sadol, paráda. Preto nostalgicky po knihe siahnem znova a znova.
Některé hlášky a pasáže ze Tří mužů ve člunu už dávno zlidověly. Je jisté, že se autor nemýlí, když v úvodu spatřuje hlavní hodnotu této knihy v její nevyléčitelné pravdivosti. Protože všechno, o čem se tam píše, se docela určitě stalo - a jestli ne, tak se to stát mělo. Je to hluboce lidské, je to dokonale "anglicky" střízlivé a je to sranda. Dnešní rozumbradové, kteří všude hledají "akci", ať se jdou bodnout!
Očekávala jsem humorné vyprávění o třech gentlmenech, plavících se po Temži. Ale humorné vyprávění se přelilo na nudu. Jako plus beru popisné části jednotlivých měst a městeček, která navštívili. Člověk se trochu, a opravdu trochu, dozvěděl o jejich historii, o válkách a která význačná osobnost je navštívila. Taky se mi líbil styl a forma. Jen ten děj byl prostě nudný. Škoda.
Na Tři muže ve člunu jsem byla velmi zvědavá, ale nějak se mi nepodařilo do nich pořádně začíst, což mě mrzí... Možná po téhle knížce ještě někdy sáhnu a bude se mi líbit víc... :) Na svou dobu to ovšem musela být skutečná pecka :)
Čekala jsem salvy smíchu, bohužel to asi nebyl ten správný typ humoru pro mě, navíc s nepříliš povedeným překladem. Některé pasáže byly fajn, jiné - zejména ty popisné - jsem později už přeskakovala, hodně mě nudily. Asi je v rámci bontonu dobré si jí přečíst, já tak učinila a to mi stačilo :)
Neviem... možno to spôsobil nie veľmi vydarený preklad, ale mne tá kniha nejako nezarezala... Nevravím, že je to nečitateľné, ale nespôsobilo to u mňa taký "haha efekt" (akože výbuchy smiechu), aký fanúšikovia tejto knihy uvádzajú...
I když je to hezké vyprávění, je v podstatě o ničem, bez nějaké slušnější pointy. Nic proti, ale kdyby to aspoň nebyla tak nafouklá bublina, považovaná za veledílo. Není to špatné, jen je to jako vyprávění u piva, co se nám stalo, když jsme byli 14 dní u vody. Nic, ale když už se ptáš, v noci byla hrozná zima, ve dne těžká dřina, jednou nás vyhodili ze břehu, bla, bla bla.... Ale jo, je to relax. Dvě věci mne dokonce pobavili - věšení obrazu ala Pat a Mat a trampoty v bludišti.
Vtipné to bylo, ale asi jsem čekal o trochu víc. Možná to příště zkusím tolik nekouskovat a třeba se víc začtu...
Cesta tří mužů a psa Montmorencyho po Temži plná skvělých a vtipných příhod, které se jim staly cestou, nebo již před ní. Klasický anglický humor, který vždy potěší, doplněný pár historickými daty. Sem tam byla nějaká hluchá místa, ty však vynahradily situace typu "Nahlížení do domácího lékaře".
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Slavné dílo humoristické literatury, které mě ale moc nebralo. Styl psaní „dělali jsme tohle a tohle a při té příležitosti jsem si vzpomněl, že se jednou stalo tamto a tamto“ mě brzy začal docela nudit. Ano, byly tam pasáže, kdy jsem se zasmál, ale ne zas moc.