Tři sestry
Heather Morris
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 3. díl
Heather Morrisová přichází s úžasným novým příběhem, který vám zlomí srdce, zanechá vás ohromené odvahou a velkou láskou tří sester, jejichž vzájemný slib je udržel naživu i v situaci, kdy zdánlivě nebyla žádná naděje na přežití. Když byly Cibi, Magda a Livia malé, slíbily svému otci, že si zůstanou nablízku, ať se stane cokoliv. O několik let později Livii deportují do Osvětimi – a Cibi se k ní dobrovolně přidá. Jedině Magda se ještě nějakou dobu skrývá na rodném Slovensku, ale brzy také skončí ve vyhlazovacím táboře. Tváří v tvář smrti si sestry dají další slib: pokusí se přežít. A tak začíná jejich strastiplná pouť zničeným kontinentem, která povede až za novým životem v Izraeli. Heather Morrisová to znovu dokázala. Použila zkušenosti tří sester ze Slovenska, které přežily Osvětim, a podělila se s námi o jimi prožité hrůzy i radosti. Autorčiny živé popisy s citáty, časy, daty a místy jsou pozoruhodné. Jde o nepředstavitelný příběh, který bylo nutné vyprávět. Jsem moc ráda, že to udělala. Vy budete také.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2021 , CPressOriginální název:
Three Sisters, 2021
více info...
Přidat komentář
Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením a knihu si přečetla, i když předchozí dvě mě moc nenadchly. Tato bohužel také ne.
Vadil mi naivní až přeslazený styl, nesedí mi to k tématu. Občas se mi kniha zdála přitažená za vlasy, např. když se dívky o čemkoli rozhodovali, určující argument byl slib kdysi daný tatínkovi, přestože zdravý rozum velel zachovat se jinak; nebo když esesák ošetřoval Cibi nohy a ještě jí k tomu uvařil čaj. A pak ta spousta nesrovnalostí, a to jsem si určitě nevšimla všech. Např. zámek kdesi v Německu: uprchlíci tam dorazili začátkem května a na zahradě sbírali zralá rajčata a mrkev (?); uvnitř ležel okoralý chleba, takže někdo odešel nedávno a o pár stránek dál všude ležel prach, takže tam dávno nikdo nebyl (?). Nebo: Cibi a Miška se brali v dubnu 1946 ( text) nebo 1947 ( popisek u fotografie) ? A rozbalování dárků 25. prosince na Slovensku už tu někdo zmiňoval. Už jen vzhledem k tématu by si kniha zasloužila lepší zpracování.
Na druhou stranu oceňuji druhou polovinu knihy, která vypráví o životě Židů po válce. Literatura v nás často vytváří dojem, že s koncem války skončilo i všechno utrpení. Tady máme možnost si uvědomit, že pro vězně peklo ještě pokračovalo, antisemitismus přetrval i po válce a pocity viny si v sobě postižení nesli až do smrti.
Z celé knihy se mi nejvíc líbil epilog, ta rodinná soudržnost, radost ze života a trvající optimismus. Pravděpodobně i to jsou věci, které pomohli lidem válečné hrůzy přežít.
S každou další knihou autorka potvrzuje, jak je skvělá spisovatelka. Velmi se mi líbí propojení všech třech knih, byť jen náznakem.
Silný a dojemný příběh, přečetla jsem to jedním dechem, ale posledních 50 stran už nebylo tak záživných. Ale plus je, že příběh neskončil koncem války a dozvěděli jsme se i o jejich poválečném životě.
Další skvělá kniha od autorky pojednávající o neskutečné síle, lásce a naději. Soudržnost v rodině a odhodlání jednotlivých sester využít každičkou příležitost, aby byly spolu a vše dohromady zvládly je dojemná. Bylo úžasné vidět jak každá bojuje sama se sebou a zjišťuje, že čím víc o něčem mluví tím se stín lépe vyrovná. Knihu můžu všem doporučit.
Příběh tři sester byl velmi silný a dojemný, je až neuvěřitelné, že všechny tři ty hrůzy přežily a dožily se tak vysokého věku!
Kniha samotná byla velmi dobře napsána, jen posledních sto stránek už pro mě, tak zajímavých nebylo, ale na druhou stranu hezky doplnily celkový příběh a člověk se nemusel ptát, co se s nimi stalo.
Mám přečteno hodně knížek na tohle téma a vždy ve mě zanechají stopu. Nejinak to bylo i v tomto případě .
(SPOILER) Pro mě nejtěžší kniha ze tří vydaných. Nevím zda se mi četlo hůř kvůli okolním situacím s válkou a ukrajině anebo z pohledu, že šlo o tři sestry. Byl to opravdu silný příběh, který mi dal zabrat. Do poloviny se mi to četlo s těžkým srdcem ale druhou polovinu už jsem přečetla jako drak. Jsem opravdu ráda, že životy těchto žen nakonec dopadly dobře. Ikdyž samozřejmě ta hrůza z nich žije do dnes a my si to nedokážeme ani představit i když o tom už víme hodně. Kniha byla fakt silná a teď to bude chtít nějakou oddechovku. Ale pokud vyjde další kniha od autorky, tak si jí rada přečtu.
(SPOILER)
Chtěla jsem původně napsat hodně jadrný komentář. Pak jsem si to rozmyslela..
Takže – vybrala jsem opravdové „perly“ (citáty) z knihy a určitě pochopíte, proč jsem dala nízké hodnocení ( to už nejsou jen růžové brýle autorky jako u „Cilky“ )..
POZOR - SPOILERY:
Brány pekel – Osvětim:
.. když prošly branami, vedli dívky po silnici lemované stromy, kterým se v chladném vánku chvěly první jarní lístky..
.. nezpevněné plochy před každou budovou krášlily vysoké stromy a pěkné květiny v udržovaných záhonech..
.. kuchařka zabořila naběračku hluboko do kotlíku a nabrala do ní nejen řídkou tekutinu bez chuti, ale i pěkný kus masa..
.. na Štědrý den dostaly vězenkyně den volna a extra příděly jídla.. horkou nudlovou polévku se zeleninou a masem..
.. esesák Armbruster odešel z místnosti a vrátil se s mísou teplé vody. Když do ní Cibi ponořila bolavé nohy, Armbruster odešel znovu. Tentokrát se vrátil s hojivou mastí, čistými ponožkami, robustními botami a krabicí s několika malými plechovkami. Byly plné čajových lístků… Vyzval Cibi, ať si vybere, na jaký čaj má chuť… a připravil pro Cibi hrnek horkého, silného, kořeněného čaje..
.. kápo jim před selekcí přinesla čisté šaty... uhladila zástěru, ovinula jí mašli kolem pasu a urovnala řasení. Totéž zopakovala u Livi. Pak odstoupila, aby se pokochala svým výtvorem..
KONEC SPOILERŮ
Pořád nemůžu uvěřit tomu, že je kniha od stejné autorky, která napsala Cilčinu cestu…
Cibi, Magda a Livia slíbily kdysi svému tatínkovi, že vždy budou spolu, že se neopustí. A tento slib se ze všech sil snažily splnit i v okamžiku, kdy skončily v koncentračním táboře. Vzájemná láska těchto tří dívek byla to nejhezčí na celé knize a možná i proto se mi líbila ze všech tří autorčiných knih nejvíce. Kromě jejich téměř idylického dětství, části knihy z doby jejich pobytu v táboře, je velká část věnována i jejich poválečnému osudu a odstěhování se do Izraele, a to se mi líbilo moc, protože vždy při čtení těchto knih přemýšlím nad dalším životem přeživších.
Úžasný a velmi dojemný příběh tří sester podle skutečné události. Kniha je čtivá, autorka opět nezklamala. Líbilo se mi, že kniha nekončí válkou, ale život sester je popsán i po ní.
Tatér z Osvětimi bylo zklamání, zato tři sestry pohltily a už nepustily, tolik utrpení a hrůz , jejich nezdolná síla žít. Kvalita psaných románů jde vzestupně nahoru ale ocenila bych ještě více autencity a méně přikrášlování . Oproti tatéru, rozhodně doporučuji .
Ani potřetí mě autorka nezklamala. Krásný dojemný příběh. Pokud jsou knihy podle skutečnosti a autor je umí správně uchopit, což paní Morris umí, je to zárukou kvality.
Kniha se mi moc líbila. Jen malinká poznámka, všiml jste si taky někdo věty z 25. prosince ráno, Slovensko: “Když kráčela domů, ulicemi se nesly vzrušené výkřiky dětí rozbalujících vánoční dárky”, str. 123. To je tak, když o nás píše novozélandská autorka :). Ale jinak to zpracovala krásně a díky osobnímu setkání s třemi hlavními hrdinkami a jejich rodinami byl příběh opravdu autentický a vlezl člověku do morku kostí. Tolik hrůzy a utrpení, co tito lidé prožili, strašné.
U Tří sester jsem byla lehce na vážkách, zda si knihu přečíst. Tatér z Osvětimi pro mě byl spíše zklamáním. Reputaci autorky o něco vylepšila Cilčina cesta a tak jsem nakonec Tři sestry zkusila. A dobře jsem udělala. Tři sestry jako kniha jsou nesmírně čtivé, tři sestry jako bytosti jsou naprosto fascinující. Ta síla, naděje a touha žít...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé naděje ženy v 2. světové válce sestry holokaust, holocaust podle skutečných událostí přeživší holokaustuAutorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Dojemný příběh a pro mě zajímavá druhá polovina knihy o životě židovské komunity po válce. Musím ale souhlasit s Pavlínou, že v některých momentech nebyla kniha přesvědčivá, byla nepřesná a chování dívek naivní.