Tri sestry
Heather Morris
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 3. díl
TRI SLOVENSKÉ SESTRY. Ich príbeh vám zlomí srdce. Ich cesta vás naplní nádejou. Ich mená si navždy zapamätáte. „Chcem, aby ste mi sľúbili, že sa vždy postaráte o svoje sestry. Že tu vždy budete jedna pre druhú. Že nikomu nedovolíte, aby vás od seba odlúčil, nikdy. Rozumiete?“ Keď boli Cibi, Magda a Livi malé, sľúbili svojmu otcovi, že zostanú spolu, nech sa stane čokoľvek. O niekoľko rokov neskôr, keď mala Livi len pätnásť rokov, dostala príkaz na transport do Osvienčimu. O štyri roky staršia Cibi šla s Livi, odhodlaná ochrániť ju alebo zomrieť spolu ňou. Spoločne bojovali a prežili nepredstaviteľnú krutosť a utrpenie. Len sedemnásťročná Magda, zostala so svojou matkou a starým otcom vo Vranove nad Topľou, ukrývala sa u susedov v podkroví alebo v lese, keď členovia Hlinkovej gardy hľadali Židov. Podarilo sa jej unikať, ale nakoniec aj ju odviezli do tábora smrti v Osvienčime-Brezinke. Tam sa tri sestry znova stretli a pri spomienke na otca si dali nový sľub, tentoraz jedna druhej – prežijú. Heather Morris, autorka kníh Tetovač z Auschwitzu a Cilkina cesta, ktorých sa po celom svete predalo osem miliónov výtlačkov, prichádza s novým ohromujúcim príbehom, ktorý sa dotkne vášho srdca, nadchne vás odvaha a nezištná láska troch sestier, ktoré vzájomný sľub udržal nažive.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
Three Sisters, 2021
více info...
Přidat komentář
Příběhy této série jsou deskriptivní, chybí mi v nich orientace na prožitek zúčastněných, určitě by šlo jít mnohem více pod povrch.
Po Cilce, která v sobě nesla kus dobrého i kus diskutabilního, zde autorka opět sklouzla k černobílému charakteru postav.
Je to prostě celé takové zjednodušené...ale přesto mě četba vtáhla a bavila. Nebo možná právě proto.
(SPOILER)
Za mě nejlepší knížka celé trilogie. Vše mi přišlo propracovanější, procítěnější, uvěřitelnější. Kdybych mohla dát víc hvězdiček, neváhala bych.
Člověka až udivuje, co všechno museli lidé vydržet, přežít, zvednout se a jít dál. Líbilo se mi,že je zde popsáno,jaké následky dál jejich pobyt v táborech melt,že je to poznamenalo a ovlivnilo na celý život. Reakce lidí v Praze a na Slovensku pro návratu sester mě úplně zaskočila a nedivím se tomu,jakou nakonec zvolily cestu.
Stejně jako Tatér je toto také velmi silný příběh.Tři sestry které společně přežily válku a poté společně prožívají také její následky.A naleznou nový domov v nové zemi.Moc hezké jsou fotografie na konci knihy.
... za mě ten konec nemusel být, ale chápu, že je žádoucí, aby bylo nakonec řečeno i to pěkné...
Rozhodně nemohu znevažovat, co si sestry prožily. Byl to opravdu tragický, smutný příběh o nezlomném sesterském poutu. Kniha je velmi čtivá, na to o jaké téma se jedná. Součástí knihy jsou i dobové fotografie, ty se mi moc líbily.
Stejně jako u Tatéra jsem měla pocit, že autorka z příběhu dělá pohádku. Některé věci z tábora mi přišly málo uvěřitelné.
Konec mi přišel až moc utahaný a zdlouhavý. Moc mě potěšilo, že sestry našly štěstí a radost, ale autorka to mohla podat jednodušeji. Mnoho věcí se tam opakovalo a odrazovalo mě to od čtení.
Ze všech příběhů se mi nejvíce líbil ten Cilčin.
Hezky a čtivě napsáno, ale již jsem četla lepší knihy na toto téma. Komentář budu u všech třech dílů kopírovat , protože vše mi přišlo naprosto stejné . I když možná Cilka má nejzajímavější příběh. Vítám děj z gulagu.
4+1 *
Jsem ráda, že jsem si přečetla další díl o třech sestrách, které přežily Osvětim. Některé části ve čtení mi přišly neuvěřitelně, že se to opravdu stalo. Kniha se na jednu stranu četla velmi dobře, dlouhé kapitoly ubíhaly velmi rychle, ale něco mi přišlo opravdu přitaženo za vlasy od autorky. Moc mě překvapily krásné fotky na konci, udělají fajn představu, jak lidé z knihy vypadali, Ziggy byl na tu dobu opravdu pohledný chlap.
(SPOILER) Zaujimavý a silný príbeh, len ma zarazila jedna z informácii v doslove, ktorá vrhla na knihu znepokojivé svetlo. V jednom z doslovov uvádzal syn najstaršej sestry, že bol aj z bratom dva roky v detskom domove. Predstavme si to, som chora, mam manžela a dve sestry z udajne silným putom a moje deti skončia na dva roky v detskom domove. To mi príde nesmierne čudné a vnucuje to otázku, či to z ich sesterským putom bolo naozaj tak ako je predstavované.
Od autorky jsem četla i předchozí díly a byly fakt skvěle zpracované Cilčina cesta mě zasáhla víc než Tater z Osvětimi ale toto bylo taky krasný příběh od zlého k dobrému
Přiznám se, že patřím k těm čtenářům, které Tatér z Osvětimi maličko zklamal tím, jak byl idealizovaný a někdy až přehnaně optimistický. V tomto ohledu mi daleko víc sedla Cilčina cesta, která působila reálnějším dojmem. Tři sestry jsou někde mezi. Oproti jiným příběhům z Osvětimi z nich ale stále nebyla cítit taková ta bezmoc a tíseň, což někomu vyhovuje, jinému zas ne.
Heather Morris se opět inspirovala skutečným příběhem a postavami ho propojila se svými předchozími romány. To bylo moc fajn. Bylo zajímavé dozvědět se i co se se sestrami dělo po válce, ačkoliv tahle pasáž by za mě mohla být určitě o dost kratší. Přišlo mi, že autorka tu závěrečnou část zbytečně protáhla.
Kdysi daly slib, že jedna druhou neopustí a budou se vždy chránit navzájem. Tohle pouto nedokázaly přetrhnout ani hrůzy, které sestry Mellerovy prožily v koncentračním táboře v Osvětimi a Březince, ani těžkosti, se kterými se musely poprat v po skončení války.
Další z příběhů, jehož nejsilnější stránkou je reálný základ a skutečné postavy. Zajímavý rozměr dodává příběhu osud sestry, která nejdéle zůstala ušetřena hrůz osvětimského pekla a závěrečná část knihy, která se věnuje poválečnému životu v nově vznikajícím izraelském státě. Nad tím vším se line dojemné pouto pevné sesterské lásky a přátelství.
Kniha je napsána opravdu skvěle a velmi čtivě. Cibi, Livi a Magda mi byly moc sympatické.
Líbily se mi přeskoky v kapitolách, kdy se děj odehrával buď v Osvětimi, kde figurovala Cibi a Livi a ve Vranově, kde zas figurovala maminka, dědeček a Magda.
Livi měla obrovské štěstí, že se k ní Cibi přidala. Myslím si, že bez ní by nepřežila. Jak jsem psala, kniha je opravdu svižná a velmi dobře napsána. Dívky měly neuvěřitelné štěstí v neštěstí, až si říkám, že to asi celé úplně pravda nebude, ale nevadí, bylo fajn číst také o troše štěstí na tak odporném místě. Kolikrát mi to ale přišlo až přitažené za vlasy, v čem se sestry lišily od jiných dívek a dětí, ze měly takové výhody? Nicméně, na mém hodnocení se to neodráží - třeba to tak opravdu bylo, třeba ne, od toho tu nejsem a pravdu se stejně nedovíme.
Poslední část byla sice velmi zajímavá, ale za mě zbytečně zdlouhavá, myslím, že by vůbec nevadilo, kdybych se život po válce trochu zkrátil. V podstatě se to omílalo stále dokola. Byla jsem ale vděčná, že sestry nalezly pokoje, lásky a štěstí.
Knihu určitě doporučuji, bavila mě.
(SPOILER) Dojemný, smutný a pravdivý příběh tří sester od začátku války, po její průběh hlavně v táborech a pochodu smrti až ke konci války a životě po válce. Sestry si byly navzájem oporou po celou dobu knížky, jejich příběh by měl být inspiracích všem sourozencům, aby stáli při sobě v dobrém i špatném a nebáli se říct to, co je tíží. Dvě ze sester byly první, kdo nastoupily do Osvětimi, prostřední sestra se k nim přidala (bohužel) také později. Jejich matku a dědečka odvedli do plynu, sestry to viděly. Tento příběh opravdu doporučuji, je to skutečný a osobní příběh sester, které spolu byly vždy a chránily jedna druhou. :'))
Velice emotivní kniha. Napsat krásná o knize, jejíž převážný děj se odehrává v pekle Osvětimi, dost dobře nejde. Ale její krása je v síle sesterské lásky a s ní i lásky rodinné.
První dva díly jsem četla už docela dávno. Vlastně hned po jejich vydání. Tuto jsem si také koupila jakmile se objevila na pultech, ale bůh ví proč, ležela v knihovně a já na ni nějak pozapomněla. Ale o to víc jsem si ji teď vychutnala.
(1. 4. 24 - 8 056 - 20)
Nádherný třetí díl této úžasné série. Miluju příběhy z období koncentračních táborů. Nedovedu si představit,jak to všichni ti lidi mohli zvládnout a obdivuju je. Byla to opravdu ztěžka a zlá doba a můžeme být rádi,že žijeme v této době. Párkrát jsem měla i slzy v očích a bylo mi moc líto,když kniha skončila.
Tyhle knihy je vždy těžké hodnotit. Měly by dostat automaticky 5 hvězd už jen za to, že někdo, kdo si prošel peklem, dokáže jinému člověku popsat to, co za hrůzy den co den zažíval a ten člověk to sepíše takovým stylem, že se do osob vcítím na tolik, že mám pocit, že jsem ty hrůzy sama zažila...Je to hrozně zvláštní pocit, který nedokážu popsat. Jsem jen nesmírně pyšná na všechny ty bojovníky, který se nenechaly zlomit, ty hrůzy přežily a předávají svá svědectví dalším generacím, abychom nikdy nezapomněli a vážili si toho, co máme. Ciby, Magdo a Livi děkujeme za to, že jste se s námi podělily o Váš silný příběh.
Také ubírám jednu hvězdu za poslední část knihy.Jak již zde bylo zmíněno ,bylo ,tato část byla zbytečně vleklá.
Kniha byla již od začátku velmi čtivá, jako všechny autorčina díla. Je pravda, že příběh byl idealizovaný a sestry měly obrovské štěstí, ale zas si myslím, že ve čtrnácti letech se to asi nechce pouštět do těch nejkrutějších příběhů. Pomocí knížek Heather Morrisové jsem si udělala alespoň nějaký ten obrázek, jak to chodilo a tento příběh mi mnoho prozradil. Sestry rozhodně měly spoustu silné vůle a jejich vzájemná láska z příběhu jen zářila. Stejně jako všichni ostatní bych vytkla jen tu zdlouhavou poslední část. Dávám tedy o jednu hvězdu méně.
První dvě třetiny knihy napínavé, přečtené jedním dech.
U poslední třetiny musím přiznat, že jsem se chvílemi nudila, takové vleklé vypravění o životě po osvobození.
Čtvrtou hvězdu přidávám za to, že byla kniha psána dle skutečného příběhu,
a za přiložené fotografie.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé naděje ženy v 2. světové válce sestry holokaust, holocaust podle skutečných událostí přeživší holokaustuAutorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Tři sestry jsou čtivé a emotivní, ale považuji je za nejslabší díl. Příběh bych ukončila po “Pochodu smrti, závěr mi přišel zbytečně rozvláčný. Naopak se mi líbily fotografie na konci, které dodaly knize osobní rozměr.