Deň trifidov
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516954/bmid_den-trifidov-Otw-516954.jpg
5
5779
5779
Biológ Bill Masen je po operácií očí a ako jeden z mála ľudí na svete si nemôže pozrieť zvláštny meteorický roj. Všetci, ktorí toto vesmírne divadlo videli, však oslepli. Bezpečný a známy svet, ktorý Bill poznal len pred dvadsiatimi štyrmi hodinami, je navždy preč. Okrem nástrah po katastrofickej udalosti všade číhajú aj trifidy – dvojmetrové mäsožravé rastliny, ktoré dokážu kráčať a jedovatým žihadlom poľahky zabiť dospelého človeka. Ľudstvo je v troskách a trifidy sú na ceste ovládnuť svet.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , LindeniOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Den trifidů byla jedna z knih povinné četby. Dokonce jsem ji začala číst, ale pak přestala. Po čase jsem se k ní zase vrátila a musím říct, že ten konec mi vyrazil dech.
I když mám sci-fi velmi ráda, půjdu u této knihy poněkud proti proudu, jelikož mi Den trifidů moc nesedl. Autor zde přináší řadu zajímavých myšlenek (co je důležité ve společnosti, otázky morálky, ...) a klade závažné otázky (Vážně je člověk pánem planety, jak se domnívá? Kdo má právo rozhodovat, která cesta ke znovuzrození civilizace je správná? Je vidoucí člověk skutečně cennější než nevidomý? atd.), což se mi líbilo. Ale přišlo mi, že tyto otázky tu jsou sice hozeny do prostoru, ale autor na ně odmítá jakkoliv odpovídat. Asi na tom není nic špatného, když autor nechá čtenáře, aby sám pracoval s textem a domýšlel si některé věci sám. Ale mně to v případě této knihy nesedělo. Některé věci tu jsou tak rozpracované dost povrchově, což mně osobně přišlo škoda. Asi bych spíše ocenila nějaké větší a hlubší rozpracování než povrchní naznačení.
Také se mi zdálo, že některé postavy na celou situaci nereagují úplně adekvátně. Spíš bych čekala různě rozmanité bouřlivé reakce na takovou katastrofu, co všechno změní ze dne na den. Ale ty hlavní postavy na řadu podnětů reagují poněkud odevzdaně a pokorně. A vůbec mi kniha připadala taková bez emocí, hodně odosobněná. Jak to mám v některých knihách ráda, tady mi tento styl psaní nevyhovoval.
Jsem ráda, že jsem se s příběhem mohla seznámit, ale asi jsem čekala trochu něco jiného, vzhledem k množství nadšených ohlasů. Nicméně oceňuji audio zpracování, které jsem měla k dispozici. Oceňuji především naraci Norberta Lichého - jeho podání mi vyhovovalo a pan Lichý odvedl skvělý kus práce. Hudební doprovod mi pravda nebyl úplně příjemný, ale respektuji ho - doplňoval neutěšenou atmosféru knihy, což asi bylo záměrem.
Co se ale příběhu samotného týče, hodnotím průměrně.
Velmi originální nápad. Kniha velice čtivá. Moc se mi líbí začátek - většina knih má začátek nudný a nezajímavý. Zde mě začátek opravdu překvapil a nutil mě číst dál; chtěla jsem vědět, co bude následovat.
„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“
Skvělá příručka pro fandy a pěstitele kytiček. To takhle jednou na východě vypěstili Adélu, která krom toho, že ještě nevečeřela, nepotřebuje ani květináč. Chodí sama na špacír a její semeno má výkon jako ZIL, což rusum asi šmakuje. Na západě maj pochopitelně kulový, a tak se Adélku rozhodnou čmajznout a pěstovat jí úplně všude, protože bejt bohatej je prostě lepší, než bejt třeba chudej. To si pak ani nemůžeš vlízt do vany plný prachů a vyrochnit se v nich.
Má to ovšem takovej háček. Ti na zapádě viděli akorát pár dílů vychytávek ládi hrušky a myslej, že maj tim pádem v hlavě wikipédiji o kytkách. Nechci ze západního tábora dělat úplný kretény, osobně si myslim, že na východě by to byla taky jen otázka času, kdy by to pohnojili trošku jinak.
Pak už si jenom můžeš lámat halvu nad tím, Jestli Adéla začne bejt přínosná jako bolševník v karlovarskym kraji, nebo jestli rusa nakrkne krádež adély a nadělá po světě trošku jinej svinčík, než Adélka.
Svinčík tam bude tutově, to můžu zaručit. Taky můžu zaručit, že tě ta brožurka chytne a nepustí. Já to tak měl, a to nejsem úplně největší fanda kytek. Možná mě spíš přitahovala vidina apokalypsy.
Dobře napsaná kniha. Myslím, že vede k zamyšlení... Naprostý základ pro čtenáře sci-fi.
Tak jsem konečně přečetl i tuhle scifi postapo naprostou klasiku, o které jsem mnohokrát slyšel, ale nějak se mi za ta léta nikdy nedostala na pořadník.
Příběh je vlastně jednoduchý, lidstvo přijde skoro stoprocentně o zrak a přežívání znepříjemňují rychle se množící a částečně inteligentní masožravé chodící kytky. A i v této době dokáže kniha zaujmout, pobavit a donutit čtenáře k nějakému tomu zamyšlení. Za mě spokojenost.
Věřím, že v době svého uvedení byl Den Trifidů velkolepý svou myšlenkou rozvádějící post-apokalyptický svět. Na začátku 21. století , kdy je toto téma velmi rozvedené v televizní produkci a také častým motivem u počítačových her bohužel působí všedně. Podobných příběhů se ke mně dostalo dost z jiných směrů dříve a tato kniha nad nimi nijak nevyniká. Největší přínos vidím v historické hodnotě pomáhající mapovat rozvoj žánru, z toho důvodu v hodnocení trochu přidávám.
Příběh se mi líbil, měl napětí a post-katastrofický děj , ale nutí i k zamyšlení .
Velmi zdařilá post-apokalyptická kniha, která má velmi propracovaný děj a čtenáře nikde nenudí. Navíc příběh je opravdu velmi silný, drží čtenáře v napětí, co bude dál.
“Jádrem šoku se jevila právě ta prostota celé katastrofy. Uprostřed důvěrně známého světa člověk snadno zapomíná na všechny síly, které tento svět udržují v rovnováze, a jeho jistotu považuje za něco samozřejmého.” Docela síla číst tuto knihu zrovna v této době. I když člověk si z mládí částečně pamatuje, do čeho jde.
Ale přinesla mi i veselý “příběh”. Zrovna v době nejhlubšího začtení se jsem potřebovala přestěhovat docela vzrostlou dracenu. Odnesla jsem ji večer do auta, postavila dozadu za sedadlo řidiče a pak četla hodně k půlnoci. Ráno už jsem si samozřejmě na žádnou kytku nevzpomněla, v garáži sedla do auta a při výjezdu na ulici se podívala do zpětného zrcátka. Mám pokračovat ...?
To se nedá jinak hodnotit. Jsou knihy, které přečtete, děj pěkně jede, ale druhý den už si nepamatujete, o čem to bylo. Tady Vám příběh zůstane v hlavě opravdu dlouho a přemýšlím, jak bych se v podobné situaci zachovala já, kdybych byla vidoucí...
Klasika žánru post-apo sci-fi, která je v dnešní době opět velmi aktuální. Já jsem si na ni vzpomněl také v souvislosti s pandemií. Jak by dopadla lidská společnost, kdyby svět, jak jsme ho znali, přestal fungovat? Propracovanou vizi této situace najdete právě v této knize.
Není důležité, jak svět skončí, ale jak se s tím poperou lidé. I takto pojal svou knihu John Wyndham. Většina obyvatel planety oslepla, nemohoucí lidstvo začínají ohrožovat pohybujíci se rostliny, dříve lidmi využívané pro výrobu kvalitního oleje. Kdo je ale větším nepřítelem trifidi nebo lidé samotní? Budou si lidé vzájemně pomáhat, nebo zneužívat slepců. A jak byste se zachovali vy, kdybyste najednou zničehonic oslepli? Dokázali byste přežít? Jí jsem snahu o přežití hlavního hrdiny Billa sledoval opravdu s napětím.
Nejsilněji ovšem na mě působil fakt, že je to až moc uvěřitelné, že by se to takhle podobně mohlo skutečně stát.
Co mi v tomto románu ale chybělo, bylo nějaké vyvrcholení. Celé je to takové neukončené, což přikládám tomu, že dílo původně vycházelo časopisecky na pokračování.
Knihu jsem začal číst někdy před patnácti lety s doporučením, že se jedná o skvělé sci-fi. Kniha se pak ztratila a já jí nedávnou někde koupil za pár kaček a pustil se do čtení. Začátek příběhu je parádní. Velmi rychle jsem se sžil s hlavní postavou a dost často jsem v myšlenkách odběhl a uvažoval, jak bych se sám v podobných situacích zachoval. Stáří knihy nebo chcete li příběhu je hlavně znát v momentech, kdy se hlavní postava potýká s morálními rozhodnutími. Přesto se dá hovořit v mnoha ohledech o nadčasovosti. Pokud přijmete, že Bill je tak trochu klikař a některé postavy jsou napsány ve stylu účel svědčí prostředky (Coker), tak vás příběh nadchne bez ohledu na to, že postrádá větší gradaci a velkolepé finále. Jednoduše klasika žánru, která by si třeba zasloužila úctyhodné filmové zpracování.
Tahle kniha ve vás zanechá zneklidňující pocit - jak jsem si mohla doteď myslet, že lidé jsou se svou rozumovou a technickou vyspělostí předurčeni vládnout zemi napořád? Trifidi jsou velmi působivý postapokalyptický příběh, nemůžu nic vytknout. Kam se hrabou všechny chodící mrtvoly a natahované zfilmované služebnice. Jakmile rostlinky zachrastí listy a vyzývavě se postaví před váš plot, jde z toho pořádná hrůza.
Posloucháno jako audio kniha - namluvil Jiří Zavřel. Od té doby, co jsem slyšela knihy namluvené panem Zavřelem jim dávám přednost. Jeho hlas posouvá dojem z příběhu na vyšší stupeň. Den trifidů je další z knih typu co by se mohlo stát, když se budeme cítit neomezenými a neohrozitelnými vládci planety. A to mě baví. Bavila mě i tato kniha...
Zajímavá knížka, která se dostala na pořadí ke čtení zrovna v této zajímavé době.
Autor na to, kdy knížku napsal, myslel opravdu nadčasově, jsem ráda, že jsem si ji v klidu vychutnala.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Jedno ze základních děl světové sci-fi literatury. Příběh o incidentu, který připraví lidskou populaci o schopnost více než důležitou pro naše běžné fungování a žití. Oslabení největší žijící šelmy na této planetě následně využijí Trifidi, rostliny původně pěstované pro cenný olej, které začnou v postapokalyptickém světě projevovat výjimečné schopnosti a dokonce i vlastní inteligenci, aby se pro člověka staly nebezpečným nepřítelem.
Velice nadčasová kniha pracující s konceptem pomíjivosti lidských životů a jejich výtvorů, kultury a společenských zvyklostí.