Deň trifidov

23.12.2018

Výborná kniha..jedna z nejlepších v rámci žánru,co jsem četla..naprosto souhlasím s komentářem "zoro2"..je poznat,že touto knihou se v budoucnu inspirovalo mnoho filmů i knih..doporučuji přečíst

15.12.2018

Škoda, že rostlinky zde nedostaly více prostoru, myslela jsem, že to bude celé o nich a oni přitom byly jen takové "vedlejší postavy". Začátek mě neskutečně bavil, pak už mé nadšení klesalo.

03.12.2018

No...hrozně jsem se na tu knížku těšil. Parádní premisa, kytky typu Adéla(nebo pro zasvěcené Audrey II)+ nějaký světelný úkaz=parádní nejen-postapo příběh. Ale tak trochu mne to zklamalo...možná, kdybych před nějakým časem nečetl Válku světů, moje hodnocení by bylo daleko lepší.
Ale tahle kniha mi zkrátka přišla jako předělávka Wellsova románu, hrdina navštěvuje různé vesničky/města, jsou tu jejich detailní popisy, všude zkáza a zmar, přimíchává filozofii, kterou nakopává lidstvu zadek, zkrátka taková knížka o putování v okolí Londýna, verze 2.0
Je ale pravda, že oproti Válce světů jsou hlavní záporáci podstatně originálnější a také jsou v ději zmíněni víckrát, než Marťani ve VS. Ale přesto mohl ty trifidy využít lépe, zapojit je do příběhu ještě trochu víc, víc zabrnkat na tu notu neuváženého křížení (které třeba v naší době začíná nabírat na aktuálnosti) pro větší zisk.

Abych to shrnul-rostlinky dobyly mé sympatie, asi od poloviny knihy jsem jim fandil, myslím, že tvoří tu nejlepší (a zároveň tu proklatě nevyužitou) linku knihy, některé postavy rovněž velmi sympatické (dívám se na tebe Dennisi), atmosféra tísnivá, depresivní a uvěřitelná, ale ty filozofické úvahy....no nemůžu si fakt pomoc, ale reinkarnovaný HGW (jasně, někdo může namítnout, že o tom obecně JE sci-fi, o těch myšlenkách, jenže tady ten pocit duplikace podpořilo i ono prostředí).
3* za výborné rostlinky, bez patosu vylíčené sebevrahy a kulervoucí začátek.

02.12.2018

Pán Wyndham sa zaradil na prvé miesto, hneď vedľa K. Bulyčova, na mojom pomyselnom rebríčku najlepších autorov sci-fi. Na druhom si pekne besedujú S. Lem a R. Bradbury. A tretie má vyhradené J. Verne s I. Asimovom :-).
Den Trifidů je napísaný dokonale! Nielen nápaditým príbehom, kultivovaným štýlom, všadeprítomným napätím, (viac či menej) sympatickými postavami a silným pocitom, čo po knihe ostane, ale najmä úvahami o ľuďoch, o ľudskosti a vôbec dumkami o spoločnosti, povinnosti, rozhodovaní, márnosti, nádeji..., ktoré kniha spustí v človeku, čitateľovi. Určite odporúčam aj tým, čo tento žáner bežne nečítajú.

01.12.2018

Jak už tu někdo psal, hodně mne Den Trifidů připomínal Malevil. Jinak pro mne velmi čtivé, zhltnul jsem za 3 krátké večery.

28.11.2018

Den trifidů byla jedna z mých prvních scifi (po pár knihách od J. Vernea) knih. Nalezena v domácí (netuším kde se tam vzala) knihovně, když mi bylo asi 14-15. malá nenápadná knížečka, o to víc zajímavá uvnitř.
Rozhodně si ji ještě přečtu, po 15 letech ji pochopím určitě jinak.
A od té doby (a filmu Mad Max) mám nejraději postapo žánr

25.11.2018

Dílo, které i po 70 letech stále dokáže oslovovat nové čtenáře. Příběh o postapokalyptickém světě, kdy stačil jen světelný úkaz na obloze, který oslepil téměř celé lidstvo.

Kniha nás provází městem i vesnicí, seznamuje nás s lidmi a jejich myšlenkami - je lepší spoléhat se sám na sebe když vidím nebo mám pomoci slepým? Dokážou vůbec slepí žít v tomhle světě, když veškerá produkce čehokoliv se zastavila? A dají se vůbec udržet dřívější hodnoty společnosti?

Nemluvě o tom, že lidi dožene jejich vlastní výtvor, rostliny, které chodí, živí se mršinami a navíc mají vystřelovací jedovatý jazyk. Lidé je chovali ve farmách pro lisování oleje, doma je měli jako domácí mazlíčky, jenže co teď, když lidstvo nevidí? Rostliny utíkají ze řetězů a nebojí se postavit svému dřívějšímu vězniteli.

O audioknižní interpretaci se postaral Norbert Lichý, který nejen bravurně vypráví události z pohledu hlavního hrdiny, ale také nechává svým hlasem ožít další postavy jako je žena či zpívající opilec. Škoda jen zkrácené verze audioknihy.

14.11.2018

Čekala jsem víc. Začátek byl čtivý, pak se to strašně vleklo.

12.11.2018

Přečteno rychle. Na Den Trifidů jsem se dostal po přečtení R. Merla: Malevil, takže jsem trošku srovnával...

Líbil se mi detailnější popis situace před, při, I po (myšlenky na výhled do budoucna, strategie, apod.)

Na druhou stranu se mi kniha nějak špatně četla, děj se měnil strašně rychle, řekl bych až překotně.

Celkově fajn post-apo sci-fi, k přečtení určitě doporučuju!

12.11.2018

Jedna z mojich obľúbených scifi

12.11.2018

Skvělý čtení, od první do poslední stránky.

11.11.2018

Nemá smysl vymýšlet duchaplné hodnocení.. prostě perfektní kniha

06.11.2018

Svět už nikdy nebude jako dřív...
Několikrát jsem hrál i organizoval táborové hry na motivy trifidů a tak jsem se s chutí pustil do doplnění základního S-F vzdělání. Po nedávném Leibowitzovi se mi Den Trifidů četl snáze, ale možná o to tíživěji, že skutečnost byla až příliš blízká. Kniha tak má možná blíže k Malevil, ale silný společenský přesah světa nevidomých je vpravdě unikátní. A tak jsem se zanořil do pochmurného světa, který byl už v roce 1951 vykreslen s takovou přesností, až z toho mrazí. Rozhodně doporučuji, člověk si pak rozmyslí "dívat se příliš dlouho do slunce"...

03.11.2018

Skvělá scifárna, kterou jsem četla už před mnoha lety, ale děj si (na rozdíl od jiných knih) velmi dobře pamatuji.

29.10.2018

Líbilo se mi to a zároveň mi běhal mráz po zádech. Autor mistrně pracuje s tím, že naše společnost a je vystavěná na velmi křehkých základech a stačí velmi málo na to, aby se zhroutila a všechny naše morální zásady, dogmata, životní postoje a to co je pro nás běžné velmi rychle vezme za své. Masožravé kytky už jsou vlastně jen takový nádavek navíc, aby se neřeklo...

25.10.2018

Nemám naprosto co vytknout. Už ten napínavý začátek, kdy se Bill probudí a nemůže nic vidět, ale tuší, že se rozhodně něco děje.

„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“

Wyndhamova myšlenka konce světa se mi líbila, nebyla tak docela nereálná, o to víc byla děsivá. Seděli mi klaďasové i záporáci, celý děj byl hezky čtivou formou poháněný dál. Lidstvo vs. Příroda. Kdo říká, že my máme navrch?

„Zahnuli jsme za roh a spatřili, že ulice je nějakých sedmsesát metrů před námi zaplavena lidmi. Klopýtavě, s rukama nataženýma před sebou, se rychle přibližovali. Jejich výkřiky a ustrašený jekot doléhaly až k nám. V okamžiku, kdy se dostali do našeho zorného pole, upadla právě jedna žena v čele; další o ni zakopli a vzápětí zmizela pod kopající, zapasící hromadou těl. Za zády davu jsme zahlédli příčinu toho všeho; tři dlouhé stonky s temnými listy, divoce máchající nad vyděšenými hlavami. Přidal jsem rychlost a prudce jsem strhl vůz do postranní ulice. Josella ke mně obrátila hrůzou staženou tvář.
„Viděl jste to – viděl jste to? Oni je HNALI JAKO DOBYTEK!“

25.10.2018

I když sci-fi nemusím, souhlasím s tím, že tohle je nadčasová klasika.

20.10.2018

2018/54
Klasika sci-fi, stará přes 60 let a přesto není absolutně poznat, že autor nepíše o roku 2018. Mimochodem námět, to by mohlo být téma pro nejednu rozsáhlou debatu. ;) Moc mě nebavil začátek, ale v druhé půlce se vyprávění rozjelo. Mohlo být akčnější, ale na 4* to jde.

20.10.2018

Četl jsem ji trochu z donucení kvůli maturitě, ale vůbec toho nelituji. Příběh, jak jsem pochopil, je jeden z prvních vyobrazení apokalypsy. Hluboce na mě zapůsobila a donutila mě přemýšlet.
Jak by se můj soused choval, kdyby vše kolem něj spadlo?