Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29814/bmid_den-trifidu-65e21d39a5a1f.jpg
5
5765
5765
Román o tom, jak neznámý úkaz způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen welsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou. 23-034-72... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1972 , Mladá frontaOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Nestárnoucí klasika do které bych nikdy neřekl, že bude stále aktuální a napínavá.
Nadčasová,klasická kniha, která je tak neuvěřitelně dobrá, že se k ní často vracím.
V rámci objevování sfi-fi literatury jsem samozřejmě musel narazit i na Den Trifidů. Kniha malá objemem ale velká obsahem. Těch Trifidů jsem čekal v knize více a snad konec byl až příliš rychlý ale i tak se jedná o skvělou knihu, která mě dokázala plně vtáhnout do děje. Fakt, že byla napsána už v roce 1951 je pro mě těžko pochopitelný.
Dobré a stále dobré .. ověřeno na dětech, které se ne vždy začtou do téhož, co táhlo mě.
sci-fi - spíš jen záminka, ale to nevadí. Hlavně ta postapokalyptika s (pro mě) dobře zachovanou vnitřní logikou fungování. A při tom i psychologicky dobré postavy. Ano, kromě jiného jsem oceňoval něco, co mi přišlo jako realistický odhad fungování rozložené společnosti a fungujícího zbytku. Na rozdíl od pro mě třeba zcela nevěrohodného Malevillu.
Myslím, že všechna možná chvála už byla řečena. Také já jsem už léta obdivovatelka tohoto vynikajícího postapokalyptického sci-fi románu. Teď jsem jej četla podruhé a rozhodně ne naposled. Protože jsem Den trifidů četla v době tropických veder, uvědomovala jsem si daleko více, jak blízko průšvihu jsme. Nápory tropických teplot jsou v létě už běžný jev, nicméně vše je stále vysušenější a voda ubývá. Pokud se něco nezmění, budeme čelit stále více se prohlubujícímu suchu. Stejně jako hlavní hrdina a někteří další vidomí jsme doma museli a musíme v tomto horkém, úmorném počasí měnit své návyky. Nacházet nové pokusy, jak alespoň trochu ochladit byt, eliminovat co nejvíce vše, co vzduch ohřívá, například i prkotinou typu hrnek se zeleným čajem dát chladit na chodbu za dveře. A když je dusno až k zalknutí, rozmýšlet si každý pohyb, jestli je nezbytný :-)). Ale třeba se i radovat z toho, že jsme se přestěhovali do dispozičně skvělého bytu, kdy máme okna v ložnici do zeleného a stíněného vnitrobloku a hlavně, že můžeme udělat v bytě průvan. Do budoucna se zaměřit na tyto typy nemovitostí, ačkoli doufám, že příště se už budeme stěhovat z betonového a asfaltového pekla na venkov.
Hrůzy v románu jsou pochopitelně nepoměrně horší, ale ten pud přizpůsobit se nastalým okolnostem je stejný. Genetické inženýrství je dnes výnosný podnik, biologické zbraně existují, jen je otázka, v jaké podobě, navíc v souvislosti se změnami klimatu nás možná čekají nové hrozby katastrof (nepočítám-li tu nynější se suchem). O tom všem jsem nad knihou přemýšlela, o tom, jak se změní naše životy (ano, nejsem optimistka), což tuto knihu řadí mezi výjimečné a aktuální. Trifidi jsou strašné (ačkoli stále sci-fi) zosobnění katastrofy a zároveň varování před ní. Lidé si hrají na bohy a důsledkem jsou narušené ekosystémy a invazivní druhy... průšvih podobného druhu jako trifidi jsou včely zabijáci. Ale konec úvah, druhé čtení této knihy mě zkrátka zasáhlo ještě více, navíc jsem si pamatovala jen střípky z děje, ačkoli základ a konec samozřejmě beze zbytku. Tím jsem knihu mohla přečíst jako poprvé, a to je další plus. Vřele doporučuji!
Mám rád postapokalyptické příběhy a Den Trifidů je jedním z nich. Londýnská část mě bavila více, ale to rozhodně neznamená, že bych se ve druhé polovině knihy nudil. Až když jde do tuhého začínají se ukazovat charaktery postav, to nejhorší ale i to nejlepší, co v lidech je. A Wyndham právě tohle popsal skvěle. Zasazené do světa, kde už lidé nejsou pány tvorstva, neví dne ani hodiny a nemohou si být jistí vůbec ničím... ano, to já mám rád.
Jedna z nejlepších sci-fi, které jsem četla. Poprvé tak v 17ti letech a pak alespoň ještě 3x. A ráda si ji přečtu ještě jednou. Jak se člověk zachová, když nastane podobná katastrofa? Není to žádný masakr, zombíci a plno krve. Ne, je to o chování skupin přeživších, o záchraně blízkých, o naději a i romantika tváří v tvář konci světa. Není to nakonec tak úplně sci-fi, něco takového se klidně může stát, pokud my nezměníme své chování. Vždyť ty trifidy si tam lidé vypěstovali sami. A líbil se mi i otevřený závěr, který naštěstí přece jen vyznívá optimisticky, že se snad možná přežití lidstva podaří? Nadčasový román psaný v roce 1951, určitě patří do knihovničky každého čtenáře sci-fi.
Den trifidů je jedna z knih, kterou by si měl přečíst každý. Na první pohled vypadá jako absurdní sci-fi, ale opak je pravdou. Tato kniha je až děsivě realistická. Co se stane s lidstvem, když většina oslepne a stane se tak závislá na hrstce těch, kteří vidí? Zvítězí pudy nebo rozum? Můžou se i lidé chovat a žít jako zvířata? Linka s trifidy je v této knize vedlejší (i když neméně zajímavá), hlavní téma jsou lidské hodnoty, vůle žít a přežít, lidská namyšlenost a přesvědčení o jakési nadřazenosti, láska, společnost, příroda a to, jak ji lidé ničí.
Kniha je velice čtivá a nadčasová, přitom napsaná v polovině minulého století!
Vůbec mi nevadilo, že některé věci nebyly v knize vysvetlené a že konec zůstal poměrně otevřený. Právě tohle byla možná jedna z věcí, proč to všechno působilo tak reálně.
Skvělý hlasový projev pana Jiřího Zavřela udělal z tohoto, už tak dost neutěšeného příběhu, post apo další úrovně. Autor sice popsal strašlivé věci, ale až předčitatel mě donutil věřit, že by se klidně mohly odehrávat za dveřmi. A ne, abych otevírala.
Tak jsem to neudělala a poslech knihy zvládla za pár hodin.
Určitě jedna z těch, která si zaslouží pozornost a k níž se ještě vrátím.
Knihu jsem četl již po několikáté a znovu to pro mne byl silný zážitek. Sice se řadí mezi sci -fi, ale jde o příběh, který by se bohužel v nějaké podobě mohl opravdu stát, pokud si lidé nedají pozor. Pro mne je kniha především o lásce, naději a vůli žít.
Velmi uspokojivé.
Četla jsem ji poprvé zhruba ve čtrnácti a nedokázala jsem přestat, než jsem ji dočetla. Četla jsem ji několikrát a pokaždé mě děj vtáhne, jako bych ji četla poprvé.
Přečteno jedním dechem.
Po letech jsem poslouchal audioknihu v excelentní interpretaci Norberta Lichého a stále to tam je.
Prostě skvělá kniha.
Doporučuji.
Přesně tak. Tohle není sci-fi, jak pode mnou napsala nefernefer. A ostatní. My té přírodě tak ubližujeme.. To je hrůza hrůzoucí. Vůbec si neuvědomujeme, co nám dává, co nám nabízí.. Ničeho si nevážíme! A prostě.. jen ji ničíme. Achjo.
Měli bychom se nad tím opravdu zamyslet. Protože ona nám to může takhle jednou vrátit.
Co jednou.. Ona se na nás zlobí už teď.
A ten otevřený konec se mi náhodou líbil. Čišela z něj jakási hrozba. Něco jako: Vidíte? Takhle to může jednou dopadnout..
Kniha, která předčila dobu. Bravo, pane Wyndhame, jste borec! Opět se objevuje prvek slepoty jako v Saramagově Slepotě (1995) - poukazování na zaslepenou společnost, kritika společnosti jako celku. Den trifidů se zaměřuje hlavně na jedince, jak bojuje a jak se postaví k dané situaci. Chování přírody k člověku a naopak. Postapokalyptický román, kde se rostliny chovají stejně jako lidé - chodí, zabíjejí a jsou zákeřné.
Doporučuji, nebude litovat. A pokud je tu zároveň někdo fanda PS3/4 gamesy "The Last Of Us" tak se mu toto bude líbit :) Jasan, že tu nejsou žádný zoombící, ale z knihy je dobře cítit ten postapokolaptický svět a to mě prostě baví...
Dobře rozvinutá myšlenka autora a zajímavý děj. Celou dobu mě kniha velmi bavila. vřele doporučuji!
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Pět hvězd je zde prostě jasná volba. Pokud dá někdo méně, je to spíše ovlivněno individuálním přístupem.
Kniha je spisovatelsky zvládnutá na výbornou. Již samotný úvod, depresivní atmosféra, nejistota a postupné zjišťování, do jakého světa se vlastně hlavní hrdina dostal. Ten pocit se přenáší přímo na Vás. I sám popis Trifidů je neskutečný, fantazie zde není jen slátanina ale téměř si říkáte, že by vlastně mohli existovat a ani by Vás to nezarazilo.
Další část knihy je o tom, jak lidstvo bojuje o přežití, o nastavování nové hierarchie, o boji jednotlivců a skupin. Četba velmi záživná a silná. Dílo, které již prokázalo své místo v historii a bude mnoho dalších let fascinovat fantazií jeho tvůrce.