Den Trifidů
John Wyndham (p)
Když vyšel poprvé v roce 1951 Den trifidů od Johna Wyndhama, měl autor knihy za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil rychle za sebou hned několikeré knižní vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval pak již nastálo vědeckofantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou. Obálka: obraz Zmeškané jaro, Friedensreich Regentag Dunkelbunt Hundertwasser.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1993 , Paralela 50Originální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Skvělý dědeček žánru postapo, kdy místo zombíků lidstvo decimují chodící kytky. Velmi nadčasové. Posloucháno jako audiokniha a možná v budoucnu přečtu papírovou a přidám i tu poslední hvězdu.
Nevim kolikrat jsem se dival, kdy ze byla kniha vydana... Popira svym vznikem svou dobu. Ma to hlavu a patu, ma to dej, ma to i beznadej, super cteni.
Nostalgicky jsem po dvaceti letech knihu otevřela s trochou nejistoty, jestli mě to pořád bude bavit. Trifidy jsem četla párkrát na gymplu a pak jsem si je párkrát vzala do vlaku cestou na vejšku. Tenkrát mě bavili. A nezměnilo se to. Pořád je to pro mě kniha, která má co říct. Pro nás doma jsou Trifidi vzrostlé kukuřice, které se ve větru o sebe otírají a chřestí. Taky je v tom vidíte? My jak máme za barákem kukuřičné pole, jsou to prostě od konce léta Trifidi :-) Wyndham napsal nesmrtelné dílo, které opravdu nestárne. Souhlasím s názorem, že tahle kniha by měla mít místo v povinné četbě.
objavené vdaka tejto stránke ! neskutočne nadčasová kniha, dobu predbehla snad o 50 rokov . Posledných 60 strán som si vychutnal najviac a určite siahnem po pokračovaní , samotná myšlienka konca sveta v tejto podobe je fascinujúca
To bylo tak skvělé čtení! Zábavné, chytré, naprosto nepředvídatelné a přitom uvěřitelné! Jsem strašně ráda, že jsem se díky databázi dostala k další výborné knížce a stydím se, že jsem o ní do té doby neslyšela nebo si na to aspoň nevzpomínám. Přitom vznikla už v době narození mých rodičů. Doporučuju všema deseti a řadím k mým top čtenářským zážitkům.
První kniha tohoto druhu, kterou jsem přečetla. Popravdě trvalo mi se začíst. Je to prostě ten typ knihy, u které se musíte přebrodit přes první stránky a postupně začínáte být víc a víc zvědaví, co bude dál. Nakonec jsem knihu hodně dlouho nemohla dostat z hlavy a jsem ráda, že jsem ji po prvním neuspěšném rozečtení rozečetla ještě jednou.
Tato vynikající klasika se neodmyslitelně zapsala mezi kultovní knihy Sci-Fi žánru. Skvělý apokalyptický příběh, který byl výborně a čtivě zpracován si zaslouží čtenářský obdiv i dnes po 70-ti letech od jeho prvního vydání - tleskám.
Kánon scifi literatury - Ano..91% - Ne..je to prosté scifi, nikoli o hrozbě z/ve vesmíru..na SŠ bych to dal povinně ...ale má to své meze
Upřímně nechápu, proč se tahle knížka nenachází v seznamu povinné četby (ale tak to mám u více knížek...).
Jakožto čtenáři jsem v podstatě ihned vtáhnuti do dění "nového světa", jehož předchází celosvětová posedlost sledování úchvatných zelených blesků tzv. večer komety, prostřednictvím našeho vypravěče, který v průběhu tohoto lidského unesení, leží v nemocnici se zafačovanýma očima po napadení trifida.
Musí to být strašné a v celkové podstatě to vystihuje tahle věta z knížky:
"Při ozvěně ztracené minulosti, na prahu neznámé budoucnosti".
Bylo neuvěřitelné jak nám autor v první části knihy neudává příliš velkou pozornost na trifidy, jasně byli tam slabé náznaky, ale celé jejich nebezpečí a síla vrcholila ke konci díla. Dílo má taky náznak toho že vždycky budou existovat lidé, kteří chtějí uplatňovat svou nesmyslnou "politiku", "filozofii", nastolit "řád" pod výhružkou války.
Já tenhle styl děl prostě miluji a strašně mě mrzí, že si je spousta lidí ani nepřečte, a tím pádem nemůže ocenit přinejmenším zčásti to, co oceňuji já.
A jestli tohle čtete a doposud jste neměli štěstí vtáhnout se do děje této knihy, neváhejte, berte ji, čtěte a eventuálně šiřte dál svým blízkým a známým. Já bych se k této knížce taky nedostala díky jiné knize autora - Kukly (rovněž brilantní), k níž jsem se taktéž dostala jistým pobídnutím.
Příběh plný zkoušky těžkých chvil, nutnosti vypuštění všech lidských zásad a vštěpované morálky, navrácení se k vlastnímu hospodaření, vytvoření silných pout, a vždy malé naděje v nejistou budoucnost.
Ke knize jsem se po letech vrátila, bylo to pro mě v té době opravdu sci-fi. Po opětovném přečtení mám divný pocit. Jak dlouho naše Zem bude snášet to naše chování- nechování se k ní. Poutavě napsaný příběh o velké katastrofě, lidském charakteru a touze přežít za jakoukoliv cenu.
Teda, to byla jízda! Poslední třetině už docházel dech a konec mi přijde zbytečně uspěchaný, ale jinak báječné čtení. Neustále se něco děje, není prostor pro zbytečnou vatu a na svůj věk je kniha stále aktuální.
Kniha začala slibně, pokračovala zajímavě a skončila velice uspěchaně a místy až nelogicky. Pokud někoho zaujala myšlenka této knihy, doporučuji knihu velice podobnou a (z mého pohledu) mnohokrát lepší: Válka s mloky od Karla Čapka.
Achjo, vypadalo to tak slibně, nápad výborný, ale provedení bylo opravdu mizerné. Škoda.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
Lidé zbavení zraku v městě plném jedovatých predátorů? Taková anotace románu způsobí, že citlivější povahy prchnou v hrůze před takovou knihou! Odolnější povahy si užijí hororové scény i budování nové společnosti v podmínkách prvobytně pospolných. Den Trifidů to je tátamáma postapo literatury!