Den trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328018/mid_den-trifidu-afx-328018.png
5
5757
5757
Je den trifidů soumrakem lidstva? Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná. Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu zemské populace oslepil. Jedna katastrofa by však planetu nezdecimovala. Musela se k ní připojit druhá. Průmyslové rostliny, genetickou mutací proměněné v pohyblivá, jedovatě žahající monstra, využijí oslabení pána tvorstva a začnou jej systematicky vyhlazovat z povrchu zemského. Nastal den trifidů. Bude zároveň posledním dnem člověka? Na to odpovídá klasická katastrofická sci-fi britského autora, nad jejíž četbou se nechce věřit, že vznikla před více než půl stoletím.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2014
,
BB art
Originální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Výborné retro! Nadčasově univerzální. Je až k nevíře, jak se tato distopická vize budoucnosti v mnoha obměnách v literatuře i filmu opakuje.
Wyndhamův Den Trifidů nepochybně spadá do povinné literatury fanoušků sci-fi a i můj výtisk je někdy z 90. let. S určitou nostalgií, i když tentokrát v e-formátu, jsem knihu opět "vzala do ruky". Postapo v klasickém hávu, kdy hlavním viníkem svého konce výjimečně není výhradně člověk. Dvojí katastrofa a k zamyšlení jsou obě. Je to nakonec přece jenom člověk, který k následnému obtížnému vývoji přispěl svou pýchou, nadřazeností a nevědomostí. Příroda už totiž díky jeho zásahům není jen tak ledajaká příroda. A tak se s nastalou situací musí vypořádat a Wyndham přitom neopomněl snad na žádnou lidskou slabost a nešvar. Jen málokdo totiž odolá pocitu moci a výjimečnosti, když z hrstky přeživších zůstane jen pár jedinců zdravých a schopných nejen bojovat s rostlinnými trifidy, aby jednal pro blaho těch, kteří zůstanou naživu, ale se zásadním hendikepem, a nepokusil se podmanit si je, i nový svět.
Wyndham se mi jeví jako vizionář, protože objevy GMO se datují až někdy do konce 60. let, jiný zdroj mluví o počátku 70. let 20. století. Bohužel nebyl asi dost varovný ani burcující, protože záhy po rostlinách následoval první GM živočich v myším kožíšku. Takže můj pocit, když jsem víkend strávila na zahrádce a na vinici s pocitem, že jsem tam pár trifidů zahlédla, nemusí být vůbec lichý. I když význam Dne trifidů dnes člověk už asi nevnímá jako zamýšlený vztyčený prst.
Další skvělé sci-fi s nadčasovým tématem a skvěle zpracovanými myšlenkami hrdinů. Jak se dokáží lidé chovat, když se stane nějaká katastrofa ohrožující život? Jak se v nich probouzí instinkt přežití a sebezáchovy? Přežijí jen silní, kteří se dokáží zamyslet nad možnostmi a mají úctu k přírodě.
(SPOILER) Ok, mám splněno, na tuhle knihu tak nějak číhám pár desetiletí a konečně jsem si mohla odškrtnout v seznamu nachystaného čtení. A že tohle je kniha, která za přečtení stojí. Lidstvo je geniální ve vymýšlení všelijakých způsobů sebedestrukce a zde nám autor naservíroval hned dva. K tomu trochu těch sociálních problémů, hádek, půtek a bojů o kus žvance, o moc, o život. Hlavní poselství románu je o schopnosti lidstva adaptovat se téměř na cokoliv. Takže žádné armády probíjející se trifidy zamořenou planetou. Žádná akční střílečka. Jen snaha přežít.
K tomuto sci-fi románu Johna Wyndhama jsem se vrátil po mnoha letech stejně, jako k ostatním sci-fi, které jsem dříve hlavně četl a hltal jedním dechem. Vtáhl mě opět do děje svojí možnou aktuálností, kdy lidstvo může potkat podobná noční slepá můra, ze které nejde vystřízlivět. Jsem rád za ten ranní pocit, že tu ještě jsme a chvíli to tak ještě zůstane, ale pro jistotu se na komety na obloze nedívám.
Velice mě bavil svět, do kterého Wyndham svůj příběh zasadil, do jehož půdy zasadil trifidy, kde vyrostli. Vyskytlo se ale pár postav, které mi nepřirostly k srdci.
Zábava jako na zahrádce zvráceného botanika!
Květiny nemusí být tví nejlepší přátele.
A ne, nemusíš se začít bát každého trávníku... zatím.
Stavím se zde do řady nadšenců. Kniha s trošku těžším jazykem, ale děj vás strhne. Prvně jsem si říkala, jak je autor geniální, že již před tak dlouhou dobou ho napadla tato myšlenka. Postupem čtení knihy jsem si uvědomila, že to zase tak převratné není, jen byl autor velmi všímavý a mě fantazii, aby mu došlo to, co se nám může stát. Když už to máme teď přímo před nosem.
Moje první přečtené Sci-Fi. Chvílemi jsem ani nedýchala. Tak skvělé, že jsem o knize musela říct i svému osmiletému synovi, který pak po mně chtěl po každé přečtené pasáži stručně převyprávět děj. Tak skvělé, že jsem o knize musela říct i svým čtvrťákům v práci (první stupeň ZŠ) a jeden z nich se pak při společné návštěvě knihovny ptal knihovnice, jestli má "dentritidu", protože mi špatně rozuměl :-D (jaký by to byl příhodný lékařský název pro oslepnutí v Dni trifidů :-D) Kniha velmi čtivá, nadčasová. Jak už jsem se zmínila, jde o mé první knižní Sci-Fi, jsem tedy v této oblasti nezkušená, každopádně si troufám říct, že tenhle loubanec stál rozhodně za to ;-)
Se svým hodnocením jdu bohužel proti proudu. Kniha mě poměrně zklamala, jelikož začala velmi silně - prvních cca 100 stránek bylo úžasně napsaných, líbila se mi tísnivá atmosféra, popisy prostředí, hlavní postava, ale byl jsem spokojený i s důvody, které ke katastrofě vedly a k popisu trifidů. Jenže pak se najednou pozornost autora vůči knize přesunula a já si uvnitř sebe říkal: "Aha - takže autor jde TÍMHLE směrem". Najednou pro mě kniha ztratila výjimečnost a nápaditost a stal se z ní průměrný sci-fi román. (Pozn. Nevím, jestli na vině stojí autor samotný nebo další jeho nástupci, kteří podobné zápletky využili.) Naštěstí je "Den trifidů" velmi čtivou knihou, proto je zcela bezbolestné dostat se až na konec, také - abych pořád nekritizoval - cením dialogy mezi postavami, ty jsou napsány velmi dobře. Bohužel mě však kniha nenadchla - konec jako takový mě poměrně otrávil, autor otevřel spoustu myšlenek, ale ne všechny zcela uzavřel.
Knihu jsem četl na doporučení, ale nezaujala mne tolik jako kamaráda který ji vychválil. Nejvice mne zaujaly posledni dvě kapitoly.
Skvělá kniha. Začátkem jsem moc nevěděl co od ní čekat, ale děj mě nutil číst dál a dál. Když se člověk zamyslí tak si uvědomí, že příroda je naším pánem a tím by jsme se měli řídit. I když sci-fi, realita v chování některých jedinců za jakékoli situace přijít k moci je velmi smutná a ponaučení z minulosti nepřichází a nepřichází. Krásná ukázka toho, když lidé drží při sobě, zvládnou cokoli, bohužel při sobě drží stále méně. Změna v nedohlednu. 5*
Den trifidů jsem četla dvakrát. Poprvé ve dvanácti letech jako jednu z prvních "dospěláckých" knih a podruhé ve třeťáku na VŠ. Pokaždé jedním dechem. ČRo ji občas dává jako četbu a i ta je skvělá.
Je to napínavé, nadějeplné a nevyrvalo mi to srdce z těla, což cením.
Před knížkou jsem znal filmovou podobu a opět se potvrdilo, že kniha je prostě kniha. Výborný nápad a rozhodně důvod k zamyšlení, co kdyby ... A i když je to pro mnohé možná starý kus, tak to určitě za přečtení stojí.
Tohle je krásný příklad nadčasové knihy. Příběh ukazuje křehkost nadvlády člověka nad přírodou. Den trifidů a Malevil jsou stálice mé knihovny.
Skvělá kniha, která ani po letech neztratila nic ze své přitažlivosti. Příběh vás okamžitě zaujme a knihu nelze odložit. Jedna z nejlepších sci-fi všech dob.
Dnu trifidů se rozhodně nedá upřít jeho čtivost, ale ve srovnání s jinými díly to až tak přelomové není. Sám autor se inspiroval kupříkladu Válkou světů, akorát místo marťanů využil inteligentních rostlin zvaných trifidi. Kniha trochu trpí obsáhlou expozicí, kdy nám je nejprve vysvětleno, jak lidé oslepli a načež, co jsou trifidi zač. Než se to celé rozjede, chvíli to trvá a byť byste možná čekali, že bude kniha zaměřená přimárně na boj s novým nepřítelem, věnuje se postapokalyptické otázce znovuvybudování lidské společnosti. Ženské postavy jsou zde trošku prosťoučké, ale na druhou stranu oceňuji, že se autor nebojí nadhodit otázku polyamorie, byť pouze za účelem množení, což je v tomhle zase mínus. Knihu určitě doporučuji si přečíst, ale pokud jste již zběhlí v žánru sci-fi a postapo, nic vás tam asi nepřekvapí.
Nejlepší scifi všech dob. Dnes už možná s trochu naivními prvky, ale o to příjemnější oddychovka.
Ano. Opravdu kniha nestárne. Sice mi přišly některé pasáže trochu zdlouhavé, ale na kvalitě to nemění.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Klasika, která uchvátí a vede k zamyšlení a srovnání s naším současným světem.