Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394220/bmid_den-trifidu-ot7-394220.jpg
5
5779
5779
Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná. Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu zemské populace oslepil. Jedna katastrofa by však planetu nezdecimovala. Musela se k ní připojit druhá. Průmyslové rostliny, genetickou mutací proměněné v pohyblivá, jedovatě žahající monstra, využijí oslabení pána tvorstva a začnou jej systematicky vyhlazovat z povrchu zemského. Nastal den trifidů. Bude zároveň posledním dnem člověka? Na to odpovídá klasická katastrofická sci-fi britského autora, nad jejíž četbou se nechce věřit, že vznikla před více než půl stoletím.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Ze začátku mě moc neoslovila, moc jsem nevěděl o co jde, ale žádné rychlé objasnění nepřišlo. Překousl jsem první čtyři kapitoly a po nich jsem se musel brzdit, aby mi něco zbylo i na další dny. Skvělá kniha.
Moc nepravděpodobné na to, abych mě tato knížka mohla dostat. Sci-fi není můj šálek kávy, přesto věřím, že může být pro jiné skvělá.
klasika, klasik, mohl bych ji číst stále dokola. Ostatně jako všechny knihy tohoto autora
První dvě kapitoly jsou velmi dobře napsané. Dlouho se mi nestalo abych byl po přečtení začátku takhle natěšen jak se bude příběh vyvíjet dál. Autor moc pěkně nastíní tu tíživou atmosféru, hezky popíše vývoj Trifidů. O to větší zklamání mě čekalo hned vzápětí a bohužel až do konce celé knihy. Hlavní postava se chová dosti nelogicky a to velice často. Dialogi chvílemi bývají více než trapné a tak jako zbytečné. Pro mě tedy zklamání a velká škoda promarněného potenciálu, který kniha měla, protože ten začátek byl fakt úžasný a byl na 100 ale pro mne nakonec jen 40. A nechápu všechny ty pětihvězdy tady...
Tuhle knihu jsem přečetla jedním dechem. Myslím, že stojí za to, přečíst ji znovu a znovu.
Kniha o které si myslíte, že je středa, ale s nadšením zjišťujete, že je to neděle.
Základní stavební kámen sci-fi literatury, o který jsem měl to štěstí zakopnout.
Co k tomuto kultovnímu sci-fi říct více než to, co bylo již řečeno? Snad jen, že 5 hvězdiček je opravdu málo.
Můj nejoblíbenější. Když mi bylo 17 a půl přečetla jsem tuto knihu "jedním dechem." Nonstop.
kdysi mi tuhle knihu doporučil kamarád a dokonce i zapůjčil. tak jsem se do ní začetl a hned po několika stránkách mě doslova spolknula. a po jejím přečtení jsem začal vyhledávat tyhle žánrovky jeho dobových souputníků. a i přesto že jsem den trifidů četl cca před 10-ti lety napořád mi utkvěl v hlavě.
Velmi dobře promyšlený příběh, ale celou dobu mi v něco chybělo. Četlo se to dobře, byla jsem napjatá co bude dál a zápletka byla opravdu originální. Jen mě to nedostalo tak jak jsem čekala. Průměrné čtení s velkým potenciálem, zajímavou zápletkou a možností k zamyšlení.
Konečně vím, co je trifid!
Mám z toho sama nakonec pocit, že bych nejradši odjela na ten jejich ostrůvek.
Den trifidů je důkaz, že knihy, které odkládám a posouvám na seznamu ke čtené déle než rok, prostě budou nějakým způsobem zásadní.
Knihu jsem četla už dávno ale pořád vzpomínám na ty rostliny, jak jsem se v noci bála a představovala si, jak se ke mně blíží:) já vím, jsem paranoidní, ale když se mi kniha objevuje i ve snech, je to pro mě důkaz úžasného a silného příběhu.:D
Adéla ještě nevečeřela bez humoru. Zombie apokalypsa bez zombíků. Kult bez dogmat. Charaktery bez osobností. Děj bez příběhu. Masový šílenství bez masa. Jen vzteklý kytky. Hmm.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Moje první kniha žánru S-F. Dříve jsem se mu vyhýbal, ale po této knize si čas od času něco přečtu. Označil bych to za klasiku žánru.