Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394220/bmid_den-trifidu-ot7-394220.jpg
5
5779
5779
Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná. Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu zemské populace oslepil. Jedna katastrofa by však planetu nezdecimovala. Musela se k ní připojit druhá. Průmyslové rostliny, genetickou mutací proměněné v pohyblivá, jedovatě žahající monstra, využijí oslabení pána tvorstva a začnou jej systematicky vyhlazovat z povrchu zemského. Nastal den trifidů. Bude zároveň posledním dnem člověka? Na to odpovídá klasická katastrofická sci-fi britského autora, nad jejíž četbou se nechce věřit, že vznikla před více než půl stoletím.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Tady nezbývá než připojit se k ostatním kladným hodnocením. A uvědomit si, že nakonec nejen trifidi jsou zničitelní a vymítitelní.
K této knize se nemá moc cenu nějak rozepisovat, je to jedním slovem KLASIKA a myslím, že zástup jejich vykradačů je už poměrně dlouhý:)
Jedna z nejlepších "post apo" knížek, které jsem zatím četl.
I když to může být pro ty, kteří knížku zatím nečetli, překvapivé, Trifidi jaksi nejsou hlavními "hrdiny" a záporáky děje, ale jde úplně o něco jiného.
V podstatě jen mírně využily situace, která se začala vyvíjet směrem, kterým se to u lidí jaksi dá čekat.
Budu si ji muset zopakovat a pak po ní konečně zkusím i Noc Trifidů, která mě snad nezklame :o)
Kdysi mne úplně nadchla, zanechala stopu, ale pomalu nazrává čas si ji po více jak 1 letech znovu přečíst :-)
Pominu-li Vernea, toto je jedna z prvních novodobějších sci-fi knih, kterou jsem četl. Občas je to s lidskými vášněmi a zálibami tak, že v lidech dřímají a bývají probuzeny právě například knihou. Trifidi ve mě vzbudili neutuchající zájem o postapo žánr, který se projevuje i v mém běžném životě (ano, mám doma připravený emergency bag a ano, nosím u sebe neustále survival kit..) a nevypadá to, že to, co ve mě vzbudil Wyndham svými trifidy, mě jen tak opustí.
Ač nejsem zrovna zarytým fandou sci-fi žánru, toto je naprostá klasika. Rostlinky mi přišly spíše jako druhotný děj, ale poselství je myslím celkem jasné...
„Vzpomínáš si, co říkal Michael Beadley o napjatém laně, po němž jsme kráčeli dlouhá léta? Víš, já si myslím, že jsme z něho konečně spadli – a jen několik málo z nás tento pád přežilo.“
Páni tak tohle byla jízda... Knížku jsem se chystal přečíst dlouho když je v žebříčku tak vysoko. Pak mi jí doporučil i kamarád, který ji kdysi četl a moc se mu líbila. Tak jsem se na ní vrhl i já. Okamžitě jsem se do knížky začetl a nedokázal jsem přestat. Jako protiválečný román bude stále aktuální i po více než šedesáti letech od jeho vydání. Velmi uvěřitelný je popis postapokaliptického světa a vývoj v myšlení a morálce lidí. Knížku rozhodně všem doporučuji.
Teď zkusím i Noc Trifidů i když od ní raději moc nečekám.
Bože, jak jsem tuto knížku milovala! Čtení v horkém dni na balkoně byla přímo extáze (četla jsem ji jako dítě a pak asi o desetiletí později - líbila se stále, určitě se k ní vrátím) Že by/se ve skutečnosti lidé chovali/chovají ještě hůř, dokládají bohužel příklady z praxe. Tenounká slupka civilizace nám poskytuje dočasnou iluzi, že jsme civilizovaní lidoopové. Myslím, že bát by se měli Trifidi :)
Knize je darována celkem jednoduchá, ale skvělá myšlenka. Je zajímavé pozorovat, co všechno jsou lidé schopní udělat z pudu sebezáchovy, jak se v takových situacích ze všech oprávněně stávají sobci..to je dost varující.
On to vlastně ani tak není sci-fi jako spíš filozofický a protiválečný román, poukazující na negativní rysy lidské povahy v dobách míru a klidu i v dobách krizových. Vzhledem k době vzniku se ani není čemu divit. Přesto má i dnes pořád co říci a v některých pasážích až mrazí. Knihu lze rozhodně doporučit nejen milovníkům sci-fi nebo spíš postapo literatury, ale i všem ostatním, zvláště když při čtení rádi trochu přemýšlejí. Výborná.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih od dětství. Četla jsem jí snad už 15x a ještě určitě mnohokrát budu
Ještě dnes si dokážu vybavit pocit, jak jsem se strachovala o všechny človíčky, kteří se s trifidy museli potkat... I když to byla fikce, byla vylíčená tak, že jsem tomu věřila. Jedna z mála sci-fi, kterou jsem přečetla a opravdu mě bavila.
Kniha, která mě přivedla k scifi a fantasy literatuře, které jsem až na drobné zálety stále věrný. Asi bych neřekl, že to je nejlepší postapo kniha, ale rozhodně je nejlepší ve své době vzniku.
Hlavní myšlenka knihy byla velice zajímavá a propracovaná, ale příběh mi místy přišel takový strnulý, nebyl v něm žádný velký dějový pokrok. Kniha mi hned od začátku hrozně připomínala Orwellův román 1984. Vypravěč vypráví v -ich formě, je to mladý muž okolo 30 let v Londýně, a ta spousta myšlenkových úvah se přímo nabízí k porovnání. Tím nechci říct, že by se autor snažil čerpat z jiné knihy - to určitě ne. Ale já osobně se prostě nemohu ubránit srovnání.
V každém případě je to však velmi dobře promyšlený a napsaný příběh, takové klasické sci-fi...
Nedávno jsem knihu náhodně vytáhl z knihovny a začetl se do ní někde od třetiny. Ani nevím jak, a už jsem skoro u konce. Tentokrát jsem si ale vychutnával části, které jsem při prvním čtení jen přeletěl, třeba Cokerovi monology o "bezmocnosti" žen jsou geniální.
Myšlenka super, filosofie knihy mě uchvátila, ale provedení bohužel pro mě hrozně nudné, žádná extra akce, žádné napětí... škoda.
Moc pěkná kniha. Viděla jsem i film a obojí se mi líbilo i když ve filmu něco pozměnily. Určitě si ji ještě někdy přečtu.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Jeden z těch legendárních, mistrně napsaných příběhů, kterým ani padesát tři let nedovolilo vyčichnout a ztratit cokoliv na působivosti. Nic není směšné, nic není na první pohled přehnané a neuvěřitelné, atmosféra je obzvlášť zpočátku patřičně tísnivá... A to mazané odvyprávění z pohledu jednoho obyčejného člověka. Druhá kapitola o původu trifidů je z celé knihy asi nejlepší, ovšem to neznamená, že by zbylým něco chybělo. Vůbec ne.