Třináct měsíců
David Mitchell
Psychologický román odehrávající se v zapadlé anglické vesničce během osmdesátých let dvacátého století. Hlavním hrdinou je třináctiletý chlapec s vadou řeči, jehož vtipně formulované postřehy nikdy nepřekročí bránu jeho rtů. Jason Taylor je zdánlivě obyčejný dospívající kluk, plachý, jemný a intelektuálně založený. To však nesmí odhalit žádný z jeho spolužáků, nedej bože, aby zjistili, že je Jason trvalým přispěvatelem místního plátku, kam dodává své verše. Přiznat před kamarády, že k Vánocům dostal poukázky na knihy a mapu Středozemě se rovná takřka sebevraždě. A protože Jason ví, co se sluší a patří, tváří se povzneseně, pokouší se kouřit své první cigarety a nekamarádit se s holkama. Zpověď dospívajícího chlapce je o to dojemnější a komplikovanější, že hlavní hrdina koktá. Tuto vadu se však snaží utajit, proto studuje potajmu slovníky cizích slov a rozšiřuje si slovní zásobu, aby měl po ruce vždy náhradní slovo, na které prozatím jeho "kat" nevyhlásil embargo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , BB artOriginální název:
Black Swan Green, 2006
více info...
Přidat komentář
Velice povedená sonda do dětství, originální pohled na válku o Falklandy a Mitchellova nejrománovější kniha. Je to intelektuálně dobrodružné a nese si to poetiku filmů o dětech. Nejednou jsem si při čtení vzpomněl na Knoflíkovou válku nebo Bylo nás pět. Třináct měsíců se i přes počet stránek čte téměř sám, ale ne hltavým způsobem. Děj je umírněný a vyčkávající. Přidaná hodnota oproti jiným knihám "ze života dítěte"? Inteligence(lépe řečeno neinfantilnost) a úžasný suchý humor. Plný počet...četl jsem ji dvakrát a párkrát se k ní určitě ještě vrátím.
Štítky knihy
anglická literatura psychologické romány šikana koktavost pro chlapce svět očima dítěte romány o umělcích (tzv. Künstlerroman)Autorovy další knížky
2012 | Atlas mraků |
2007 | Třináct měsíců |
2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
2017 | Hodiny z kostí |
2016 | Dům za zdí |
Skvělá kniha! Ani nedokážu srozumitelně popsat, proč je tak skvělá, ale niterně se mě velice dotkla. Mitchell dokázal, že nepotřebuje žádné berličky v podobě formální podoby knihy, že prostě perfektně vládne jazykem a umí psát příběhy, co mají duši. A když je čtete, připadají vám tak důvěrně známé, jako byste je sami prožívali. S hrdinou se lze ztotožnit beze zbytku. Vím, že si tuhle knížku ještě budu chtít přečíst.