Třpytivá hodina

Další nádherná knížka od skvělé autorky.
Třpytivá hodina je přesně ta knížka, kterou bych si s sebou vzala k vodě, či někam na pláž, do lesa, a jen četla a relaxovala. Nenazývala bych jí tedy úplně jako oddechovou, ač tak ze začátku možná působí.
Děj je zasazen do meziválečného období. Střídají se opět dva pohledy. Jeden z doby, kdy byla Selina mladá, a kdy se její život skládal z nekonečných večírků. Druhá doba je pak o deset let později, kde sledujeme malou Alici, dceru Seliny. Alice se zde postupně dozvídá o minulosti své maminky.
Alici jako postavu jsem si velice oblíbila. Mezi mé oblíbené patří i Selina, Lawrence a samozřejmě Polly, která byla prostě úžasná. Moc se mi líbil vývoj Selinina manžela.
Konec byl naprosto úžasný, a i slzička ukápla. Opravdu krásně promyšlený děj a zápletka.
Autorka mě opět nezklamala, a doufám, že si od ní budu moc brzy přečíst další knížku.
Pokud se na knížku chystáte, dám vám menší radu. Zkuste se na chvilku odpoutat od Dopisů, a neporovnávejte hned tyto dvě knížky. Užijte si příběh takový jaký je.

Jedním slovem - krásná kniha. Moc děkuji autorce.

Když jsem začala číst,tak jsem měla pocit,že jsem snad sáhla vedle,tak moc mě ten začátek nebavil.Pak jsem si řekla,že to snad nevzdám a udělala jsem dobře.Příběh se mnou tak zacloumal,že poslední třetinu knihy jsem doslova probulela.

Historické romány a retrospektivní vyprávění jsou jasné vzorce, které mě na knihu vždy nalákají. Navíc v této knize se snoubí mé oblíbené roky ve stylu Velkého Gatsbyho. Chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla. Část s Alicí mě zpočátku příliš nebavila. Kdyby se autorka plnohodnotně věnovala pouze Selinině příběhu, byla bych spokojenější. Závěr se odehrál docela jinak, než jsem čekala a samozřejmě že došel čas na spoustu slz. Selina si sice nezískala mé srdce, byla to dívka, která si neuměla jít za svým a zároveň se chovala sobecky. O přesto jsem byla jejím osudem dojatá. I když se mi autorčina předchozí kniha líbila daleko víc, musím ocenit, že příběh nebyl jednoduchým klišé a přinášel i zajímavé zvraty. Rozhodně od knihy neočekávejte, že předčí její předchozí knihu.

Pěkný román, který se mi až tolik netřpytil jako autorčina prvotina, ale i tak moc líbil.
Je to příběh lásky mladé dívky Seliny, patřící k horním vrstvám zlaté mládeže poválečných 20. let a malíře Lawrence. Děj se odehrává ve dvou časových linkách s odstupem pouhých deseti let. Příběh je z počátku malinko rozvláčnější, ale nedejte se odradit, děj se velmi pěkně rozvine, možná i malinko překvapí, a co velmi oceňuji, že autorka z něj neudělala červenoknižní doják. I tak si ale na závěr ten kapesníček přichystejte :-), myslím, že ho budete potřebovat.....

Tak tohle se mi rozhodně líbilo víc, než Dopisy. Mělo to glanc a emoce, které ted souzní s těmi mými.

Dlouho jsem se nemohla začíst. Druhá polovina už byla mnohem lepší a překvapivě mě skoro více zaujala linie Alice. Takže celkový dojem dobrý.

Do Třpytivé hodiny jsem šla s vědomím, že půjde o příběh nešťastné lásky, což napovídá i popis. Byla jsem proto zvědavá, jak přesně tyto důvody budou v knize popsány, co bude nakonec ten svár, který je rozdělí.
První důvod, se kterým Selina přišla, mi přišel ještě pochopitelný. Žena z bohaté rodiny, která svým způsobem nic neumí a nemá co nabídnout, se chce začlenit do normálního života a najít si práci, což se jí vůbec nedaří...
Selinin druhý důvod (a pro ni očividně i více rozhodující!) mi už ale opravdu bil do očí. Když to napíšu velmi stroze, důvod typu "....milovala jsem bratra, zemřel. Milovala jsem kamarádku, zemřela. A tak nebudu milovat ani Tebe, protože taky jednou umřeš a já už nechci tuto bolest podstupovat..."., to na mě bylo moc.
Se Selinou jsem prostě měla problém soucítit a porozumět jí. Měla radši zůstat jen u prvního důvodu, tam by jí člověk i pochopil. Ale toto mi přišlo dost utažené za vlasy...
Bojovala jsem i s pocitem nesympatičnosti s ostatními postavami. U Seliny to bohužel bylo od začátku. Její pohled na život jsem nedokázala pochopit a i když mi jí bylo na konci knihy samozřejmě líto, na druhou stranu jsem si říkala, že si spoustu věcí zavinila vlastními rozhodnutími. Nemluvě o tom, že její psychické týrání sama sebe přešlo do zdravotních problémů. Očividně jí to za to nestálo...
Alice mi přišla takový typ "mouchy, snězte si mě". Na můj vkus se autorka až moc snažila vyvolat v čtenáři pocit lítosti vůči ní, což mi upřímně někdy i překáželo.
Lawrencovi by zase nechybělo mít trochu více úcty a hrdosti sám k sobě. Občas mě až štvalo, jak se nechal jejími neustále se měnícími se rozhodnutími vláčet jako na provázku. A když už to vypadalo, že si dupne, i tak Selina zavelela a bylo po jejím...
Možná jsem cynik, ale na konci knihy mi překážela ta pasáž, kde Selina i Alice viděli ducha Lawrencovi sestřičky. U Seliny jsem to ještě chápala, do její situace se to hodilo, ale u Alice už ne. O to víc jsem měla problém uvěřit, že to jednou mohl být reálný příběh...
Kdybych tedy měla Třpytivou hodinu charakterizovat, bylo by to "smutně přeslazená". Slzičku to ve mě nevyvolalo...
3* za dobrý nápad s příběhem, ale až příliš emocionálně sílený...

Třpytivá hodina pro mě byla docela překvapením, a to jak negativním, tak pozitivním. Příběh na téma Velký Gatsby mě fakt lákal, autorka výborně vykreslila tehdejší atmosféru, ale vyprávěcí styl byl na mě až moc pomalý a popisný. Střídají se zde dvě časové roviny dvou postav, a to hlavní hrdinky Seliny a její dcery Alice. Pasáže s Alice mě těžce nebavily a někdy až nudily ???? Měla jsem tendence je přeskakovat, přišly mi zbytečné a na můj vkus by se daly proškrtat. Až na konci knihy jsem trochu pochopila jejich smysl, ale i tak si myslím, že se daly napsat stručněji. Kniha má velmi zdlouhavý začátek, dokonce jsem knihu jednou odložila. Závěr mě ovšem úplně dostal, nic takového jsem nečekala a mrzí mě, že autorka nedržela tento level po celou dobu. To, jak příběh vyvrcholil, emocionálně se mnou zamával a neskutečně se mě dotknul, mě donutilo hodnocení knihy změnit. Oceňuju výborný překlad, krásně nás naladí na poválečné období a také smutné téma, nad kterým bychom se měly my ženy zamyslet. Obálka je samozřejmě nádherná :-) Kniha se řadí mezi odpočinkové čtení, při kterém si užíváte každé slovo a rozhodně není vhodná na rychločtení. Pokud ji dáte dostatek času a nebudete mít přehnaná očekávání, myslím že by se vám mohla líbit

Zpočátku mě čtení až nudilo a musela jsem se nutit. Ale asi od půlky jsem si to začala užívat. Jenže to, jak se Selina zachovala a proč, bylo pro mě dost nepochopitelné. Celkově to závěrem působí velmi dojemně, ale v podstatě skoro až přeslazeně.

TŘPYTIVÁ HODINA
V knize se střídají dvě časové roviny: první sleduje ne příliš šťastnou malou holčičku Alice, rok 1936 ; druhá se vrací do roku 1925 a popisuje lásku mezi Selinou a Lawrencem... Hlavním tahačem (pro mě) byla rozhodně linka z minulosti, tedy z roku 1925. Ovšem té první - holčičce Alice v roce 1936 - bylo věnováno poměrně hodně prostoru, což mě ne úplně bavilo - potažmo přišlo mi to místy lehce zdlouhavé, nejvíce jsem se těšila na části, které se věnovaly Selině. Na konci se samozřejmě všechno krásně propojilo a čtenáři pochopí, jak spolu obě linky souvisely (ačkoli se to dá poměrně dobře odhadnout už dopředu:)). Knížka byla hezky napsaná, ale pro mě osobně byla málodějová a pomalejší + jsem měla problém s hlavní hrdinkou Selinou:D. Jedno rozhodnutí jsem prostě nedokázala odpustit a vlastně ani ne pochopit... Čekala jsem velkou love story, něco jako Rose a Jack na Titanicu, zkrátka bohatá dívka a chudý kluk... nešťastná láska... ale ono to bylo nakonec trošku jinak a právě ten "důvod" - či jak to nazvat, to prostě... ne:D nechápu, štve mě to a bohužel díky tomu na mě celý příběh nezapůsobil tolik, jak jsem si původně myslela. Třpytivá hodina je taková poklidná knížka, u které se hezky odpočívá. Stránky plynou, příběh také, sice pomalu, ale je to vlastně příjemné čtení. Je tu popsán život zlaté mládeže (můžeme tomu říkat i rozmazlení fracci:)) a knížku doporučit můžu, i když za mě osobně je to spíše takové vlažné doporučení. Pro mě ten příběh byl takový "nemastný neslaný", ale patřím spíše mezi výjimky, většinou tato kniha čtenáře chytne hodně za srdce. Říkám si, že je zvláštní, že se v tomto vymykám, ale asi je to hlavně kvůli tomu "problému/důvodu", který prostě nedokážu odpustit a plně pochopit. Každopádně konec byl dojemný, smutný, velice emotivně a krásně napsaný. A i z toho důvodu se moc těším na to, až si od paní autorky přečtu knížku Dopisy, které nikdo nečetl. Opravdu se těším a moc, tak nějak vnitřně cítím, že ta by mi mohla sednout neskutečně, očekávání mám opravdu vysoká:-). Ještě nesmím zapomenout, že mě velmi zasáhlo poděkování Iony Grey na konci knihy: slova o její kočičce Ruby. Nádherné.♥
Takže abych to shrnula: pokud máte na knížku chuť, proč ne, mě osobně spíše trošku zklamala, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla.:-)
Více na mém YouTube :-).

Příběh smutný, psaný ve dvou časových rovinách mezi dvacátými a třicátými lety minulého století,kdy tehdejší boháči žili bezstarostným životem plným večírků a alkoholu .A tak začíná i příběh Seliny,která se na jednom takovém večírku zamiluje do chudého malíře. Čtivě propletený příběh s překvapivým dojemným koncem.

První kniha v tomto roce, která mě dohnala k slzám. A ne jedenkrát !
Hned po dočtení jsem nabitá emocemi, byl to neuvěřitelně krásný a dojemný příběh !
Kniha se mi líbila celá, hned od samotného začátku. Autorka příběh vypráví velice originálním způsobem, líbily se mi dopisy, které píše Selina dceři Alici. Nevím, ale snad se mi kniha líbila ještě víc než autorčiny Dopisy, které....
Opravdu mě Třpytivá hodina potěšila a připravila mi nádherný čtenářský zážitek !

Titul je vyznáním z pocitu, který meziválečná doba londýnské, zlaté smetánce nabídla v euforii luxusních večírků, pocit osobní zářivosti z mládí, krásy, bohatství pro sny a plány, prchavost času jim dopřávala v zajetí závislosti pouze jen tu hodinu třpitivosti, kdy byli na vrcholu svého osobního okouzlení sami sebou.
Příběh je poutavý, neboť odkrývá poměry společnosti ve vztazích, v rozjitřenosti citů, v osudovosti poválečných ztrát a láskou, kterou cesta vede od jednoho k druhému, a jako obraz k třetímu.
Citace :" Tóny houslí se jako skřivan vznášely k nekonečné modré obloze. Prudký nápor větru přinesl příval okvětních lístků, které zachytily a odnesly šedivý oblak ke břehu. Vítr popadl pramen (jejich) vlasů a přikryl jí s ní oči. "
Cit pro vše je nositelem puncu vyjímečného čtenářského zážitku.
Určitě je to ten příběh, co utkví v mysli, má to šmrnc, napětí, poetičnost i drama, prezentované v luxusní obálce, která napoví.
*paráda*

Přiznávám, že takové knížky běžně nečtu. Ale je čtenářská výzva a v naší knihovně je to jedna z mála knih vydaných letos. Jinak bych si ji nevybrala. Na mě je příliš "sladká". Má pár menších překvapení, ale na zadek jsem si z ní nesedla.

Na Dopisy, které nikdo nečetl rozhodně kniha nemá. Děj mi dost mi připomínal Velkého Gatsbyho. Trošku zklamání. Pomalý rozjezd, první polovina mě vcelku nudila. Druhá půlka byla mnohem lepší, závěr nečekaný, skrýval více než jedno tajemství. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách

Na tuto knihu jsem se tesila, zejm.po precteni Dopisy, ktere nikdo necetl. Prvni polovina nic moc, zvejkala jsem ji doslova. Od pulky ctive, dechberouci,napinave.

Dvacátá a třicátá léta minulého století, Anglie. Na straně jedné "zlatá mládež" a bohatá dívka Selina, na straně druhé chudý umělec Lawrance. Od autorky jsem četla její debut "Dopisy, které nikdo nečetl," který se mi moc líbil a těšila jsem se i na její druhý román. Tento mě bohužel z počátku neoslovil a chytil mě cca až za polovinou. Pak už jsem si čtení vychutnávala. Na závěr je potřeba si připravit kapesníky!

Bohužel pro mě byla knížka zklamáním....asi jsem po autorčině prvotině čekala větší pecku....do 170 strany jsem se docela nudila, nehledě na to, že by vadila přemíra nepodstatných informací a jmen, které by ději podle mě nechyběly. Děj pro mě byl od začátku předvídatelný, prakticky jsem tušila, jak knížka dopadne s jistotou od poloviny knihy....jisté kouzlo určitě měla, konec se mi líbil a soucítila jsem s hlavní postavou....možná kdybych četla toto první a Dopisy až jako druhou knihu, bylo by třeba moje hodnocení lepší.....neurazí, ale ani příliš nenadchne, je to taková průměrná červená knihovna :-)