Třpytivá hodina
Iona Grey
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432156/bmid_trpytiva-hodina-zO2-432156.jpeg
4
201
201
Novinka od autorky bestselleru Dopisy, které nikdy nečetl! Selina Lennoxová patří ke zlaté mládeži. Její život je nekonečný večírek plný alkoholu a skandálů, který má jediný cíl: vyhnout se nudnému životu, který jí naplánovali rodiče. Lawrence Weston je chudý malíř, který jedné noci nečekaně vstoupí do Selinina života, a ačkoliv si uvědomuje, že dívka jejího postavení nikdy nemůže být jeho, nedokáže ji opustit. Láska, kterou prožívají, je opravdová. Selina sní o šťastném životě po jeho boku, pak ale dojde k tragédii, která ji donutí učinit rozhodnutí, které je bezpečné, místo toho, které je správné… Román o vášni, zármutku, ztrátě a tajemstvích, zasazený do období bouřlivých změn mezi dvěma světovými válkami.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2020
,
Fragment (ČR)
Originální název:
The Glittering Hour, 2019
více info...
Přidat komentář
Iona Grey prostě umí chytit čtenáře za srdce, a to se v dnešní době podaří málokterému autorovi. Poválečná doba a život vyšší třídy se promítá s dobou pozdější. Strašně se mi líbily dopisy, které Selina psala Alici a postupné naťukávání čtenáře, aby začal tušit, že je něco špatně. Konec je dojemný, nebrečela jsem, ale věřím a chápu, že někdo ty slzy neudrží.
Kniha se mi líbila i když přibližně do půlky to bylo trošku dlouhé a únavné ale konec krásný i když smutný.
Ze začátku se mi zdál děj takový utáhlý a pomalý. Konec to ale vyvážil - byl sice smutný, ale i krásný. Je to příběh plný emocí, především ten konec, ale také tajemství a zakázané lásky, která nikdy neskončila. Konec není veselý, ale o to silnější zážitek to je.
Stejně jako první autorčina kniha je i tato srdcervoucí i hřejivá zároveň. Akorát se mi jako matce hůř četla.
Libila se me ale autorcina prvni knizka (Dopisy ktere nikdo necet) byla o trosku lepsi
(SPOILER)
Autorku jsem si přidala do oblíbených hned po první přečtené knize a touto knihou si svou pozici jen upevnila. Myslela jsem, že po Dopisech, které mě úplně rozsekaly, už nemůže přijít nic lepšího. Mýlila jsem se.
Na úvod musím říct, že když jsem příběh Seliny a Lawrence postupně rozkrývala, úplně jsem v nich viděla, jak mohl třeba vypadat příběh Rose a Jacka, kdyby se nepotkali na Titanicu. Selina a Lawrence se tak stali mou další srdcovkou.
Teď už ale k příběhu. Musím podotknout, že autorka má dar mě při čtení úplně zmást. Nebo spíš, vlastně ani nepřemýšlím, jak by to mohlo pokračovat dál, ale prostě si jen vychutnávám stránku za stránkou a nechávám se překvapovat. A že toho tady bylo opět hodně.
Jediné, co bylo jasné od začátku, že Alice je dcera Lawrence. Ta podoba tam byla zřejmá.
Jinak jsem si ale opravdu myslela, že je Selina s Rupertem na obchodní cestě a že aby se Alice tolik nestýskalo, tak vymyslela pro ni tu honbu za pokladem, čímž jí postupně vyprávěla, co se stalo před jejím narozením.
Teď už byl její úmysl pochopitelný, chtěla hlavně, aby se Alice dozvěděla pravdu, protože ona sama na to už neměla sílu.
Atmosféra té doby a příběh jejich lásky, mě naprosto uchvátil. Ano, nebyl to klasický happyend, ale přesto byl. Lawrence nezůstal sám, v Alice bude navždy mít nejen Selinu, ale i Cassie.
Za mě to bylo naprosto dokonalé!
Už od začátku jsem tušila, že se mi tato knížka bude líbit. Rané dvacáté století, večírky, zábava, láska, to všechno znělo krásně. Když jsem knihu rozečetla, měla jsem z ní takový zvláštní pocit... Styl, jakým byla kniha nepsána, ne že by mi nesedl, ale něco mi na něm vadilo, přesto se kniha četla moc pěkně.
Nápad hlavního děje se mi moc líbil. Honba za pokladem aneb odhalování minulosti. To, jak malá Alice hledala nápovědy a vodítka, kterými objevovala příběh jejích rodičů jsem si zamilovala.
Čtení jsem si moc užila, ale když na to koukám zpětně, uvědomuji si, jak zbytečně moc nedůležitých věcí tam bylo.
Nevím... Řekla bych, že mi ani postavy nebyly úplně moc sympatické. Nedokázala jsem se s nimi sžít, ani navázat vztah.
Shrnutí: knížka byla moc fajn, až na dost nedůležitých částí, bez kterých bych se klidně obešla a styl psaní mi taky úplně nesedl.
(SPOILER)
!!!SPOILERY!!! Iona Grey má zvláštní druh cítění, díkyčemuž dokáže prožívat intenzivně běžné dění, které je pro většinu extrovertně založených lidí snadno přehlédnutelné. Autorka tyhle maličkosti vypichuje, příběh mi proto přišel důvěrně známý, jako otevřít dveře k dětství, k domovu. Živě jsem vnímala se Selinou od slunce vyhřátá prkna na své kůži, záři světel pod víčky v nekonečné harmonii, zatuchlý charakter staré usedlosti v Blackwoodu i dětskou nejistotu, bázlivost a osamění společně s malou Alicí.
Tato kniha byla úplně jiný šálek kávy než Dopisy, které nikdo nečetl. Podobaly se snad jen formou, kdy celý příběh připomíná rozbitou křehkou vázu a vy zmateně slepíte pár kousků dohromady a rázem jste nuceni přejít k úplně jiným dílkům, a to vše jen proto, abyste na konci pochopili, že si s vámi autorka trochu pohrává a všechny střípky se samy usadí na své místo.
V předchozím románu jsem zbožňovala pokorný a dobrosrdečný charakter hlavní hrdinky Stelly, která by se spokojila s málem ve jménu vytoužené rodiny. Ale tady mi hlavní hrdinka nesedla, to není ničí chyba, spíše osobní antisympatie. Rozmazlená zhýčkaná holčička, která si myslí, že dosáhne vrcholu osobní revolty, když se bude omámená drinky a drogami plazit se svými všemožnými přátely na večírcích po čtyřech.
Náhle se diví, že její chování může mít i dopady, ouha ono to může i zabít. Život jí přivedl do cesty člověka, před kterým si na nic nehrála, připadala si díky němu krásná. Dostala šanci, ale zahodila jí. Nechala ho jít.
A pak začnou mlýt boží mlýny....přes všechny moje odsouzení Seliny jsem ji litovala, trest byl neúměrně vysoký, než byly její prohřešky. A malá Alice...černovlasé děvčátko v plavovlasé rodině. Co s ní, pokud její matka skutečně podlehne vážné nemoci? Její "rodina" by ji nejraději shodila z útesu, ale je tu její OTEC, skutečný otec Lawrence Weston. Od něj Alice náhle dostává do té doby nepoznanou otcovskou lásku, seznamuje se svou i matčinou minulostí a společně se loučí s milovanou osobou.
Konec knihy odnáší svým dechem Selinin popel, ale její duše zůstává na břehu jezera u čínské čajovny s jedním otcem držící za útlou ručku svou dceru, jejich dceru...
Zlatá mládež, zrezivělá dospělost.
Je to více romantiky, než uvádí anotace... Čekala jsem hloubkovou nabídku skandálů a nekonečných večírků, dostala jsem lehoulinké, po povrchu klouzavé zmínky těchto prostopášných kratochvílí.
Plná nádrž romantiky.
kniha mě úplně rozsekala a jen ten, kdo takovou lásku opravdu zažil, může o ní tak krásně napsat
Když jsem knihu kupovala, měla jsem za to, že bude více zaměřená na romantickou linku, čemuž tak úplně nebylo. Jasně, byla tam, ale rozhodně ne v takové míře, jakou jsem si představovala. I tak se mi to ale líbilo.
Sympatické postavy a nesmírně smutný konec, to je to, co tuhle knížku dělá tak krásnou.
Doporučuju :)
Krásná kniha, i když smutná. Bylo mi malé Alice velmi líto a hodně jsem to s ní prožívala. Autorka dobře vystihla tehdejší "zlatou mládež" a náhled do vyšší společnosti té doby.
Příběh mě moc bavil, jen z mého pohledu bylo teda nepochopitelné jednání Seliny. Konec knihy zajímavý, smutný. I slzy byly.
U knihy potřebuji, aby mě po prvních stránkách přibeh vtáhl a já si řekla jo!, to bude ono. Tady se to nestalo a vůbec jsem si říkala, zda to mám dočíst. Díky bohu, že jsem knihu dočetla! Nádherný, příběh plný lásky, citu, i když smutný. Závěr jsem tedy oplakala.
Velmi pěkná kniha,ještě ted se z toho vzpamatováam,protože tak pěknou a krásnou knížku jsem už dlouho nečetla.Čekala jsem na tuto knížku dlouho,ale to čekání se vyplatilo.
Ze začátku jsem měla trochu problém se do knihy začíst, ale za to ke konci jsem se nemohla od knížky odtrhnout. Kniha se mi moc líbila. Byl to nádherně smutný příběh plný lásky s nečekaným zvratem na konci.
Pro mne to bylo málo. Skvělý nápad, ale přišlo mi to tak nepravděpodobné a bála jsem se, že tam bude happyend, ten by mě opravdu zklamal. Emoce ve mně kniha samozřejmě vzbudila, nejsem necita, ale jako čtenář jsem byla trochu zklamaná.
Snad žádná jiná kniha mi nedala zabrat tolik, co Třpytivá hodina, když tedy pominu odbornou literatutu ;-) Začátek se rozjíždí, což není nic neobvyklého... Když už to ale vypadá že se konečně začně něco dít, tak se po chvíli opět neděje takřka nic, a to "nic" trvalo zhruba do 200. strany! Chtěl jsem to dokonce v průběhu i vzdát, na několik týdnů jsem knížku s nechutí odložil, s ještě větší nechutí se k ní opět vrátil, ale jelikož mě autorka kdysi uchvátila svými Dopisy, které nikdo nečetl, nechtěl jsem věřit tomu, že její druhotina by se nedala ani dočíst. Čtivost a návaznost jakoby by byla ta tam. Sice se jí daří onu dobu velice dobře popsat a vystihnout, ale postavy jsou jaksi mělké a nezáživné. Od ono kritického bodu se to sice zlepší a poslední cca třetina už je celkem slušným čtením, ale i v té se najdou zvláštně slepená či hluchá místa. Zdálo se mi, že ani sama autorka si s knihou nevěděla příliš rady. Nejde v ní o nijak strhující děj a možná právě proto je použito hodně vaty a vzniklé slepence k sobě ne vždy dobře pasují. Neustálé skoky v časové ose, které mi jindy nevadí, tomuto také příliš nepomohly. Jsem rád, že jsem se vůbec dobral konce, který byl tedy rozhodně rychlejší než nekonečný začátek a prostředek. I jednotlivé postavy byly hodně nedotažené a jejich chování často roztodivné, navíc bez žádoucího vysvětlení proč tak či onak jednají. Opravdu zvláštní počin. Ale na druhou stranu si myslím, že kdyby se toho chopil schopný scénárista a následně režisér, tak by z toho mohla vzniknout zajímavá filmová dobovka. Za mě bych dal knize slabých 60%.