Truhla ze zálivu smrti
Svatopluk Doseděl
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280092/bmid_truhla-ze-zalivu-smrti-vmc-280092.jpg
3
53
53
Ve třech novelách Svatopluka Doseděla vás čekají příběhy o vražedném astrálním zlu, přetrvávajícím stovky let v místě bývalého popraviště, brutální lidské bestii z čerstvě osvobozených Sudet a zoufalém činu, spojeným s její likvidací, a také o podivném přání umírajícího starého žida, který touží nalézt zednářský poklad a zajistit si tak život věčný. Autor zde, stejně jako v předchozích knihách Bestseller a Zlo přichází třikrát, zručně kombinuje trojici osvědčených ingrediencí, jimiž jsou regionální pověsti, civilní přístup a vypravěčský cit, čímž vytváří tím přesně ten typ moderního hororu, který mají jeho čtenáři tak rádi.... celý text
Přidat komentář
Při kompletování všech knih z Fantastické Epochy jsem narazil na tuto knihu, kterou jsem si před lety přečetl a nedalo mi to, abych si ji nepřečetl znova. Svatopluk Doseděl mi prostě sedí. Na 168 stranách se odvíjí tři příběhy z okolí Jindřichova Hradce, které je radost číst. Je tedy pravda, že horor je asi až poslední povídka - Truhla ze Zálivu smrti. První povídka Smrt je jenom slovo nabízí nadpřirozeno a nezodpovězené otázky historických míst Jindřichova Hradce, u kterého je znát, že má autor výrazně historicky zdokumentován, což mně osobně přijde vysloveně sympatické. A třetí povídka - Šestačtyřicátej - je trošku vzpomínka na poválečnou dobu, která nešetří napětím. Ve všech třech případech jsem byl spokojený a přál bych si, aby autor přišel s nějakým románem stejně tak, jako se mu tenkrát povedlo u Bestselleru. Docela bych se na něj těšil.
Mě se líbila první a třetí povídka, které lze považovat za skutečné horory. Druhá povídka nebyla špatná ale zas tak hororová mi nepřipadala. Dosedělův styl psaní mám rád a jsem velmi zvědav, zda napíše další skvělý román jako byla jeho prvotina Bestseller.
Nebyla to špatná kniha ... ale takové napětí jsem z toho necítila ... mě osobně více zaujal spíše ta první novela než ty ostatní ...
V hlavní roli smrt
*MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!!*
První povídka s názvem "smrt je jenom slovo mě celkem nedávala smysl a nebyla ani nijak moc strašidelná, nedávalo mi smysl, jak Terezu mohlo srazit auto, ten duch se mohl pohybovat jen kolem toho místa . Takže to byla náhoda ??
Druhá povídka byla asi nejlepší, žádná fantasmagorie, i když tu čarodějnici si fakt mohli odpustit, ale byla nejlépe napsaná a dávala smysl.
Třetí povídka a to nejdelší, byla neuvěřitelná motanina to Erbenovi na tom nepřišlo nic divného, "neotvírej to dokud nepřijdu zpět" naprosto geniální nápad říct toto emo puberťačce a proč dal tělo toho dědka do té truhly ?!
*ZBYTEK UŽ SPOILERY NEOBSAHUJE*
HODNOCENÍ: Takže 2 novely které mě nijak zvlášť neohromili a bylo a 1 které neměla skoro žádný fantastický příběh a byla nejlepší. Více se k tomu radši vyjadřovat nebudu HODNOTÍM 2*
První dvě povídky nudné, fádní, rozhodně ne hororové. Třetí povídka tedy strašidelná taktéž moc nebyla, ale aspoň v ní byl obsažen atraktivní motiv hledání pokladu a nějaké to napětí.
Nevadil mi ovšem jen příběh, relativně mě iritoval i styl psaní. Že postava po otevření piva hodila víčko do koše je informace, bez které by se příběh obešel a do knihy prostě nepatří. Navíc je tam to pochybné chápání časoprostoru. Já sám se pohybuji v prostoru a lineárním způsobem i v čase. Jsem tedy v časoprostoru. Není to tak, že je "v časoprostoru funguje všechno úplně jinak"! Ale tak asi má autor nějaký svůj metafyzický výklad, se kterým se neztotožňuji, ale brát mu ho nebudu. Jen doufám, že autor těm senzibilním žvástům, o kterých píše, sám nevěří.
Mně se tedy nejvíc líbila druhá poválečná povídka, ačkoliv v ní nebylo žádné nadpřirozeno, přesto byla děsivá. Zbylé dvě byly moc překombinované: vraždící psychopat ze 17.století, holka v komatu, indiánské monstrum, svobodní zednáři, holka emo s klíčem, křesťanské relikvie, atd. Předchozí sbírka sbírka Zlo přichází třikrát mě tedy zaujala víc.
Celkově mě knížka bavila, Doseděla mám ráda, líbí se mi, že popisuje příběhy u nás, takže se dá do děje pěkně zapadnout. Jeho knihy mají i strašidelnou atmosféru, což se také cení. Bohužel vždycky se najdou nějaké ty mouchy, které příběhu moc nepřidají. Konkrétně v této knize jich bylo povíc, ale já zavírám obě oči a nechávám si jen to dobré.
Truhla ze Zálivu smrti není knihou příliš rozsáhlou a to se podepsalo i na povídkách samotných. Zatímco Šestačtyřicátej je - ohledně jednoduchosti zápletky a pointy - textem zcela vyváženým, pro mnohé bude zklamáním kvůli absenci fantaskního motivu. Osobně si však myslím, že jde o jednoznačně nejlepší kousek v celé sbírce. První i třetí příběh (Smrt je jenom slovo a Truhla ze Zálivu smrti) pak trpí společným nešvarem - v rámci dlouhého úvodu je finále drobet nevyrovnané, takže ze zpětného pohledu se cesta k jádru pudla zdá být zbytečně komplikovaná. Navíc v případě třetí povídky je pozadí celé legendy příliš kýčovitě přitažené za vlasy.
Silnou stránkou Svatopluka Doseděla je ovšem stylistika. Bez problémů dokáže během okamžiku vtáhnout do děje a vyplivnout, až když je po všem. A přestože se historky v některých případech nesou až moc nuceně ve stylu Dana Browna, v samotném vyprávění netahají za uši a fungují přesně dle potřeby. Ideální volba pro ukrácení jednoho dvou propršených večerů.
Není to kniha na kterou bude člověk dlouho vzpomínat, ale nicméně přečtena jedním dechem a vyloženě to zase tak hrozný propadák podle mne není.
Tak, já vám nevím .Je mi nějak...divně. A rozhodně to není tím, že mám po zkoušce, před zkouškou a v průběhu psaní závěrečné práce...Může za to tahle kniha.
*
Mé první setkání s Dosedělem nedopadlo nejlíp. Spíše naopak. A jak už bylo psáno níže, nebýt knihy u Pevnosti, nikdy bych ji ve své knihovně neměla.
Co se týká příběhů, tak:
První příběh ze začátku nevypadal tak špatně, ale po přečtení jsem měla pocit, že tisíckrát omílaný klišoidní příběh tady má jen kosmetickou úpravu, trochu více hraje na city,ale to je tak všechno.
U druhého příběhu mě napadlo snad je: "Co, to sakra je?kde je ta bestie ze Sudet?!" Příběh hodící se spíše mezi psychologické, nikoli však hororové. Koneckonců, jak to vyplynulo z děje: "tehdy někoho zabít, když lesy jsou plné zběhlých Němců, to není nic nového ani děsivého."
A třetí příběh byl vyložené zklamání. Zednáři, upíro-vlkodlačí bestie, Eskymáčtí indiáni...oh, really?
*
Obávám se, že pokud budu chtít dát Dosedělovi ještě šanci, nesmím mít tohle jeho minidílko na očích.
Doseděl je již tkřka klasik moderního českého horroru. Mám jeho tvorbu hrozně rád, v komunikaci je to velmi příjemný, sympatický a ochotný člověk, vždy se na jeho novou vydanou věc těším. Tady jsem se možná těšil trochu moc. Truhla ze zálivu smrti není vůbec špatná, to nevím, co b y se Dosedělovi muselo stát, aby napsal vyloženě něco špatného. Za ty roky je vypsaný, umí vybrousit charakter. Jen... Jen jsem prostě od něj četl lepší věci. Je mi hrozně sympatické, že nakonec Doseděl došel k tvorbě odehrávající se v domácím prostředí, vyloženě mě potěšil, že své příběhy zasazuje do jemu blízké lokality, takže je to takové domácké, přirozené a velmi uvěřitelné. Trošku mě překvapilo, kolik do svým dvou povídek (první a třetí) nacpal z okultismu a spiritismu (jako by hodně četl nebeletristickou tvorbu otomara Dvořáka). Musí se ale nechat, že to zvládl spojit s místními povídačkami docela zajímavě a uceleně. První povídka je nejslabší, takové, řekl bych, nevyužité, ten závěr je hrozně rychlý a vpodstatě jednoduchý. Druhá povídka jakoby do knihy (prezentované jako sbírka horrorových věcí) a Dosedělovy tvorby obecně (i když vzpomeňme na jeho Hazarda) nepatřila, je to příliš vážné, silně dramatické a prakticky nehorrorové. Ale horror svou náruč rozevírá čím dál více a svým způsobem to temné, nepříjemné a drásavé je. Velmi slušná práce. nejzajímavější je asi poslední povídka, kombinující hned několik horrorových prvků dohromady, což působí sympaticky. Obecně řečeno, tahle kniha je obrovským vstupem dobrodružnosti do Dosedělovy tvorby. Už te se ale těším na další jeho počiny.
Velice nevyrovnaná povídková kniha. První a třetí příběhy jsou vesměs hororové a druhá povídka snad ani do této knihy nepatří. Ti, kdož knihu budou číst, ať se nenechají druhou povídkou odradit od parádního třetího příběhu. Ano, dal jsem třetí povídce jen čtyři hvězdy, ale u komentáře k této Truhle ze zálivu Smrti jsem si to obhájil. Knihu bych si samostatně nekoupil, ale naštěstí vyšla jako příloha k časopisu Pevnost a já byl rád za její zakoupení. Je to mé první setkání se spisovatelem Svatoplukem Dosedělem a vůbec to nebylo špatné. Podívám se po dalších jeho dílech. Malá ochutnávka: Věřím, že existuje něco, co by možná šlo nazvat božskou silou, ale i tato síla je podle mého názoru silou přírodní. Za to, že ji většina z nás neumí pochopit, natož ovládnout, může naše postupná mentální a vjemová degenerace, která časem nejspíš vykrystalizuje v přesvědčení, že základem všeho je televize a lednička.
Hodnotím celkově: 1 z 5 - První a druhá povídka 0 (brak) třetí povídka, pardon novela 2.
--------------------------------------------------------------------------------------------
První povídka celkem šlapala, ale pak přišlo na vymítání démona.
Takhle nějak by vymítal Jakub Vandrovec, ale v jeho podání by to bylo alespoň vtipné.
Druhá povídka? No alespoň byla krátká. Tak zabil otčíma, no a co?
Třetí povídka, tedy vlastně novela podle autora? Hele, já ani nevím co k tomu napsat, celkem to šlapalo, ale celkově to prostě byla nuda.
Autor, civilním povoláním novinář je hodně vypsaný a umí moc pěkně řemeslně psát, ale bohužel jeho literární krmě obsahuje cosi odporného, co zkazí celou knihu. V reálné gastronomii to mám například s citronovou trávou.
Místní reálie a odkazovaní na trampský styl ve mně vyvolalo dojem, že autor je nějaký lokální patriot, který nosí koženou čepici s bobřím ocasem a chystá se mi znásilnit vnučku a to normálně a i vaginálně.
Ano, tahle recenze je jako z nosu, ale prostě kniha mi vůbec nesedla a kdyby nebyla u Pevnosti, tak jsem ji nikdy nečetl a nevznikla tahle recenze. ;-)
Celkově dobrý průměr, odvařený jsem z toho nijak nebyl.
Smrt je jenom slovo - Tuhle povídku záchránilo těch pár vtipů a rumu.
Šestačtyřicátej - Zde toho hororu moc není.
Truhla ze Zálivu smrti - Víte proč mají židi velký nos? Protože vzduch je zadarmo. A sex tu nenajdete.
I když se to hezky četlo a u Dosedělových příběhů se krásně bojí, pořád vzpomínám na Bestseller, kde měl příběh daleko víc prostoru - do těch krátkých se člověk sotva začte a už je konec..! :)
Štítky knihy
poklady svobodní zednáři paranormální jevy duchové a přízraky hororové povídky české horory
Část díla
- Šestačtyřicátej 2015
- Smrt je jenom slovo 2015
- Truhla ze zálivu Smrti 2015
Autorovy další knížky
| 2006 |  Zlo přichází třikrát |
| 2005 |  Bestseller |
| 2015 | Truhla ze Zálivu smrti |
| 1998 | Krvavá hostina |
| 2000 | Kalvárie: Zlo přichází dvakrát |
Další ze znovu přečtených knih, zajímavé však je, že od doby vydání se můj pohled na ni až tolik nezměnil. Povětšinou je to čtivý průměr, ze kterého si sice na zadek nesednete, ale stejně budete chtít vědět, jak příběh dopadne. Navíc jsou příběhy přímo zasazeny do českého prostředí, no neberte to.
Co se týče oněch novel, nejsou vyloženě špatné. Nicméně pokud už jste od autora něco přečetli, tady jasně cítíte, že napsal i lepší věci. A pokud ne - první příběh by zasloužil více rozvinout, druhý mi přišel až moc předvídatelný a třetí... byl zajímavý, nicméně na můj vkus poněkud překomplikovaný. Kouzlo příběhů však díky svižnému stylu psaní funguje; prostě takové to fajn čtení pro volné chvíle.
Další (kratší či delší) příběhy od tohoto autora rozhodně uvítám.