Tu žila Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333904/bmid_tu-zila-britt-marie-Sjm-333904.jpg
4
1701
1701
Šesťdesiattriročná Britt-Marie naozaj nie je pasívne agresívna osoba. To len špina, neporiadok, škrabance a nesprávne uložený príbor ju nútia kričať, aj to iba hlboko vo svojom vnútri. Práve teraz odchodom z domu ukončila svoje štyridsaťročné manželstvo a život ženy v domácnosti. Jediná práca, ktorú sa jej podarilo zohnať, ju zavedie do Borgu. Je to zapadnutá obec postihnutá finančnou krízou, v ktorej skrachovalo všetko okrem pizzerie páchnucej pivom. Britt-Marie odjakživa nenávidí futbal, ale Borgu nezostalo okrem neho nič. To, prirodzene, nepredznačuje ideálny začiatok nejakej vrúcnej obojstrannej náklonnosti. Lenže tunajšie mládežnícke futbalové mužstvo tak zúfalo potrebuje trénera, že je ochotné ponúknuť príležitosť komukoľvek. Športovcov z Borgu nemôže odradiť ani taká maličkosť, že Britt-Marie o tento post vôbec nestojí. No a keď ešte dostane pozvanie na rande od miestneho policajta a v soláriu si zlomí ruku, niet pre ňu cesty späť. Román Tu žila Britt-Marie je príbehom o láske a vyznaní. O žene, ktorá celý život čakala na jeho skutočný začiatok, o mnohých nenápadných obciach pri hradskej, v ktorých zlyháva všetko – až na futbal a pizzeriu, lebo tie človeka nezradia.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Ove byl nadstandartně výborný, poučný a lidský.Z Britt-Marie a Babičky si bohužel neodnáším zhola nic.
Miluju Britt-Marii! Ani vteřinu jsem se s ní nenudila a to se mi zatím u žádné,byť sebelepší,knihy nestalo!
Wau! Já jsem se zase nasmála! Jako vždy s Backmanem.
Úvodní pasáž mě navnadila. Hned jsem si vzpomněla, jak se mnou byla mamka jednou na sociálce. Hodně podobné. A o tom knihy autora jsou. Trochu natažené, ale ze života. Každý si najde nějakou pasáž, ve které se najde nebo někoho, koho zná. A potom to jelo dál. Já ten fotbal taky moc nemusím, ale jako výtku to nebudu dávat, je to v anotaci. Takže berte nebo nechte být.
Frederik Backman mě asi jen tak nepřestane bavit. Třetí kniha, kterou jsem od něj četla, a další už mám připravenou. Skvěle vystavěný příběh, ve kterém se postupně odkrývají charaktery a životy postav. A čtenář nikdy úplně neví, co přijde... O hluboké myšlenky ale není nouze.
"Několik málo chvilek. Člověk, úplně každý člověk, má za život mizivě málo šancí takovou chvilku prožít. Pustit z hlavy čas a jen tak padat. Bezvýhradně něco milovat. Vybuchnout vášní. Možná párkrát v dětství, máme-li to štěstí, že jsme dětmi. Ale co potom, kolikrát se nadechneme, aniž bychom pevně vězeli v sobě samých? Kolik čistých emocí nás přiměje nahlas a beze studu jásat? Kolikrát zažijeme to požehnání, že nás postihne ztráta paměti?"
Britt-Marie rozhodně není z těch, co by soudili ostatní, to v žádném případě, ale ...
Knihu velmi doporučuji.
Britt-Marie byla už v Babičce mojí favoritkou a když jsem četla, jak nařídila "své" kryse, že večeře bude přesně v šest, věděla jsem, že zklamaná nebudu ani tentokrát. Ale nakonec možná trochu jo - že ten příběh už dál nepokračuje. A že Britt-Marie ještě nemá svůj vlastní seriál. Obojí by se mělo napravit, "ale ne že bych do toho chtěla autorovi mluvit, to rozhodně ne". :) Nádherné čtení.
Babička i Ove byli zkrátka lepší. Příběh byl krásný, Britt-Marie výborná, ale ten fotbal mě tam otravoval.
Babicku sem cetla asik pred 3 mesici...uplne me uchvatila.. pak sem cetla asik 6 dalsich knich...ale pokazde sem byla mrzuta ze ani jedna z knizek nebyla aspn z poloviny dobra jak Babicka..a pak mi konecne prisla tahle kniha....aleluja
Charakter, který naprosto milujete a přitom vás děsí, že by jste na takového člověka narazili :) Každopádně u mě tedy byla Britt-Marie a jsem za to moc ráda.
První 3/4 knihy pohodové čtení, kvalita srovnatelná s Muž jménem Ove. Konec byl zbytečně zdlouhavý a mně osobně ubral z dobrého pocitu z knihy.
Takové milé, oddechové čtení to bylo. Prožila jsem zábavné i vážnější chvíle s velice svéráznými obyvateli jedné malé zastrčené vesničky. To vše v doprovodu jejich nové sousedky, neméně svérázné Britt-Marie. Na první pohled se může zdát, že jsou pro ni čisticí prostředky a pečlivý úklid na prvním místě. Po pár stránkách ale zjistíme, že to tak není. Je pravda, že mě zpočátku Britt-Marie svým jednáním občas poněkud „udivovala.“ Brzy jsem ale poznala, že všechno má své důvody a začala jí fandit. Je to moje třetí kniha od Fredrika Backmana a určitě není poslední. Muže jménem Ove sice nepřekonala, ale setkání to bylo velice příjemné. A tu jedlou sodu určitě vyzkouším. :-)
Zpočátku jsem si myslel, že knihu odložím a už se k ni nikdy nvrátím. Nakonec jsem se překonal a četl jsem dále a nebylo to a špatné. Sice každý ví už od začátku jak se děj bude vyvíjet a jak to asi tak dopadne, ale kniha byla docela čtivá. Škoda že hlavní postava byla až moc nesympatická, chvílemi mě až vadila.
Kniha se sice dobře četla, ale byla jsem zklamaná nudným a zbytecně překombinovaným dějem. Přesto jsem ji dala šanci a dočetla do konce. (Narozdíl od Babičky). Podle mě je Ove zatím nejpovedenější autorova kniha.
Právě jsem dočetla. Kniha byla naprosto skvělá. Doporučuji všem je to pohlazeni po duši. U knihy jsem se pobavila, ale i pobrečela.
Jako vždy skvělé! Jediné, co bylo změnou oproti ostatním knihám, že Britt Marii jsem fandila už od první chvíle, její "vnitřní průpovídky" byly tak chytlavé, že jsem si ji zamilovala prakticky hned.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopanáAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Knihu jsem před chvílí dočetla a ještě teď posmrkávám. Bylo to krásné, lidské, zábavné i smutné a prostě nezapomenutelné. Britt - Marii jsem chtěla téměř po každé přečtené stránce pevně obejmout, a to i přes její sociální nekompetentnost. Jsem plná dojmů a neumím je úplně vyjádřit (chvíli jsem se smála, za chvíli jsem zase brečela a tak pořád dokola), takže vám prostě jen doporučím, abyste si knihu sami přečetli.
Pro mě to byla první Backmanova kniha a už teď je mi jasné, že rozhodně nebyla poslední.