Tvorba práva - empirické studie
Martin Škop , Markéta Štěpáníková , Michal Malaník , Terezie Smejkalová , Barbora Vacková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501483/bmid_tvorba-prava-empiricke-studie-Pux-501483.jpg
4
1
1
Právo lidská činnost nadaná symbolickou mocí. Právníci jsou lidé nadaní schopností orientovat se v textech, kterým ne každý rozumí. Tato orientace jim zaručuje schopnost manévrovat v zákoutích a nástrahách společnosti, lépe, než ostatní. Pro mnoho úkonů jsou dokonce nepostradatelní a nelze je bez nich provést, jiné se zase neobejdou alespoň bez fyzické přítomnosti textů právní povahy (smlouvy, které podepisujeme). Je ale téměř nemožné nalézt jednání, které by nepodléhalo právní regulaci, i když se u něj fyzicky právníci nebo jejich texty nevyskytují. I v takovém případě však jednání podléhá právu, které je vyjádřeno právě textem. Právní texty jsou popisy světa takovým způsobem, jak by měl vypadat. Říkají, co máme dělat, když se narodí dítě, když umře člověk, když chci postavit dům nebo jak se můžu živit. Jsou to zvláštní návody na život. Francouzský sociolog Pierre Bourdieu přirovnává právo k mytickým systémům kultur starších, než je naše západní společnost. Právo je kumulativní obor a navazuje na to, co bylo řečeno (a to i v případech, že se vůči svým předchůdcům vymezuje) a rozvíjí, nikoli popírá, stávající jazyk. Kniha, kterou držíte v rukou, je výsledkem interdisciplinárního výzkumu, jenž se pohyboval na pomezí oborů práva, sociologie a také lingvistiky. Jejím cílem je otevřít cestu k pochopení toho, jak sociální magií nadané texty - právní předpisy (zákony) - vznikají. Na rozdíl od mytických vyprávění totiž za nimi stojí konkrétní lidé, se kterými můžeme o procesu psaní hovořit. Jsou to především legislativci, tedy zaměstnanci a zaměstnankyně legislativních odborů ministerstev, kteří mají na starost sepsání návrhů právních předpisů. Jednotlivé části této knihy, na základě zjištěné teorie a empirických dat z hloubkových rozhovorů (in-depth interview), odpovídají na otázky, které se týkají vzniku právních textů, specificky pak především textů zákonů. Jaká je sociální praxe „psaní“ legislativního textu? Kdo a co má vliv na výslednou podobu zákona? Kdo je autorem a jaké to je být legislativcem? A může mít psaní textu vliv na jeho interpretaci?... celý text
Přidat komentář
Autoři knihy
česká, 1977 Markéta Štěpáníková
česká Michal Malaník
česká, 1990 Terezie Smejkalová
česká Barbora Vacková
česká, 1979
Přátelé, nyní již druhým rokem studuji práva na Masarykově univerzitě, mám za sebou v těchto dnech nějakých 15 předmětů. Z nich 2 byly nazvány Teorie práva – první a druhá. Rovněž na Palackého a Karlově univerzitě mají takto pojmenované předměty. Předpokládám, že i na Západočeské, ale... Ovšem, existuje důvod, proč jsem rád, že teorii práva studuji právě na Masarykově univerzitě. (Obecných důvodů, proč práva studuji právě na Masarykově univerzitě je více až mnoho.) Demonstrujme – Teorie práva I je na všech fakultách stejná – obecné konceptuální otázky teorie, termitologie a tak podobně. Dvojka je však výrazně odlišná. Dal jsem si tu práci, že jsem prolezl sylaby Karlovky i Palacha abych se dozvěděl z čeho přesně se jejich TPII skládá. Dokonce Gerlochovu přednášku jsem si pustil (dvojnásobnou rychlostí). Na Karlovce je zkrátka teorie práva v jejích obecných koncepcích roztažena do dvou semestrů. Budiž. Na Palachovi druhá teorka vlastně obsahuje jen dějiny právního myšlení (u nás a věřím že i na Karlovce samostatný předmět). Promiňte, ale to je vcelku o ničem. U nás Teorie práva II obsahuje, mimo aktivity, o kterých se tu nebudu šířit, rovněž velice podrobné diskuse o jednotlivých metodách interpretace (na interpretaci je u nás vůbec kladen větší důraz, díky bohu), o metodách aplikace práva a právní argumentace atd. Mimo jiné na Masaryčce proberete, tatatadá! I obsah této knihy. V rámci primárně jazykového (nejen!) výkladu, tedy jednoho semináře a jedné přednášky, proberete mimo jiné i problematiku tvorby právních předpisů a související interpretační problémy, zjistíte jak absurdní je subjektivní historický výklad a mnoho dalšího – a to vše tato kniha obsahuje, vlastně by mohla být učební pomůckou pro daný předmět.
Proto: jsem z knihy až tak moc neměl, ale zároveň: jsem ji pročetl spíše rychle a zběžně, nikoliv pečlivě, čili mi toho jistě mohla více dát, kdyby se neblížil semestr a já se nesnažil co nejvíce z mých 13 rozečtených knih dočíst.
Každopádně, kniha je velice sympaticky napsaná, možná trošičku roztažená, ale to je předpokládatelné – je to akademický text a ty vždy jsou roztahané. Kniha je poměrně zajímavá pro témata, které přednáší. Legislativa je vždy a všude řešena na úrovni parlamentní. Málokdo se zamýšlí nad poměrně rozsáhlou úřednickou mašinérií, která nadto musí snášet šikanu stran politických vůdců této země. A to kniha řeší na základě rozhovorů – analýzy empirie. Proto je kniha zajímavá a přínosná.
Navíc se v knize objevuje i stálice pana docenta Škopa – jazykový výklad, jeho důležitost, zkrátka obhajoba. I v této věci jsem si dal tu práci a hledal jsem v materiálech ostatních univerzit spojení „noscitur a socii“, „in pari materia“ a „eiusdem generis“. Nikde! Nikde nic! Ani slůvko! U Palackého univerzity jsem to čekal, důležitou postavou tam je docent Melzer a, pardon, teoretické postřehy pana docenta občas nekorespondují s moderním přístupem – ať je to očerňování pojmové jurisprudence, či právě odsuzování jazykového překladu, u Karlovky jsem nicméně alespoň slůvečko čekal. A aby bylo jasno, já považuji za mimořádně důležité použití teologického překladu, ostatně jako všech ostatních metod (včetně některých běžně nepřijímaných), snad krom subjektivně historického přístupu, ale je nutné věnovat pozornost i jazyku, coby primární komunikační složce práva.
Ale co, jelikož tento komentář očividně překlápím ve svatořečení Masarykovy univerzity a pomluvu zbylých tří (jistě kvalitních a v mnoha ohledech lepších než je Msarykova univerzita – pouze na ústavním právu a teorii práva (a filosofii) si budu stát za tím, že naše univerzita hraje prim), nastal čas tento komentář ukončit – a případně smazat. Uvidíme.