Tvrdej chleba
Charles Bukowski
Basa básní známého ochlasty a hledače ryzího života. Co je tvrdší: týden starý chleba, nebo okoralá duše měšťáka? Trpíme více než zvířata? Za co nás ženy trestají? Seženu prachy na poslední dostih v životě?
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2010 , ArgoOriginální název:
The Continual Condition, 2009
více info...
Přidat komentář
Bukowského čtu rád, raději prózu, než poezii. Tahle sbírka je konečná, blízkost smrti se už probleskuje, to mi moc nesedělo. Nejraději mám Bukowského jako zdravého, sprostého, přímého chlapa.
Už z názvu je jasné, že sa autor v knihe s nikým nebude maznať.
Súbor "básní" rôznej kvality odrážajúci drsnosť života bez príkras. Slzičku som neuronil, niekedy ale s Bukom nešlo nesúcitiť.
Kdysi dávno jsem četl Bukowského (už ani nevím co) a nebyl jsem nadšený. Teď, o nějakých 20 let starší a... Ne, moudřejší ne, nebudeme si nic nalhávat, to fakt ne. Prostě jsem si řekl, že mu dám znovu šanci. Evidentně jsem to zkusil moc brzy, musím ještě tak 20 let počkat (snad to ještě zvládnu) a pak uvidíme. Ještě dám Hankovi šanci, tak špatný to zase nebylo...
Tvrdej chleba – Hankova příležitost pro topinku
Občas nějakou spálí
Občas přivede oblohou k dokonalosti
Zbytek namočí slepičkám
Topinku by stejně neocenily….
Bukowski trošku jinak! Poetika se nemění, zůstává stejná, jen forma nabrala na důležitosti. Volné verše, které připomínají spíše zachycení "pamětihodného" okamžiku než nějakou hlubší myšlenku.
Číst Bukowského ve verších je fakt zážitek, toto vyjádření se mi líbilo mnohem více než jeho prózy.
Jsem ráda, že i po jeho smrti se najdou lidi, co jeho básně najdou, opráší a vydají :-)
Samozřejmě chápu, že po básni o dostizích se chlapům zrovna nemusí zpevnit poklopec a dámy neuroní slzu. Dokonce chápu, že po básni o chlastu někteří neslintají jako Pavlovovi psi. Ale po básni "tvrdej chleba" a hlavně "sázka na jistotu" jsem si říkal: "Tak a teď by to chtělo Vendulku utěšovatelku!". Naopak u básní "tragédie?" a "oddělení součástek" jsem se fakt zasmál. Byly to ale výjimky, neboť je to z velké části sbírka rozlučková.
"Dám si ještě ještě jedno cigárko a budu trpělivě čekat na štěstí v lásce" (báseň Buddha se usmívá). I v této sbírce Bukowski potvrzuje, že nic lepšího než je jeho poezie, nenapsal.
Buki je prostě frajer, ale jeho příběhy jsou lepší než básně. Je dost možné, že tyto básně ztratili svůj význam překladem, ale i tak mě moc nezaujaly. Ale musím uznat, že se to čte dobře.
Pozdní Bukowski aneb zjištění, že stropy v sobě mají vlídnost vík od rakví...
Jedna z těch nejlepších Bukowského sbírek. Starej chlapák se v nich z nadhledem ohlíží za tím spisovatelským pinožením, za ženskejma i za známejma z baru a tak nějak se s nima pomalu loučí... ovšem ve velkym stylu. - Doporučuji.
vidím slyším jsem vidím slyším jsem byl jsem byl jsem
stále jsem touhle chvílí
touhle motýlí chvílí s pohledem zabořeným do kulatého
ústí prázdné lahve
nebo stručněji: "kokotský svět, kde kokoti vymýšlí kokotiny"
snažší je
napsat symfonii
než milovat
a respektovat
svého souseda
Stručný a vtipný. Čte se to rychle a dobře. ♥
Tohle bylo moje první setkání s Bukowského poezií. Možná, jak tu někteří píší, to byla zrovna slabší sbírka, ale stačilo mi to, abych věděla, že budu tíhnout spíš víc k povídkám nebo románům.
Poezie mi nikdy nebyla blízká, ale říkala jsem si: zkusím to. Ve spoustě věcí je jiný, tak se mi to možná bude líbit. A jo, některé básně se mi opravdu líbily, třeba "po půl druhé ráno" a většina těch dlouhých.
Každopádně ale zůstanu u prózy.
Bukowski jde pokaždé jinou cestou. Tahle mě zrovna moc nezaujmula, ale co na tom. Průměrná sbírka básní, ale oproti jeho jiným knihám tu nestavím vlajku na stožár.
Pro Bukofily povinnost, pro ostatní asi "tvrdej chleba". Básně jsou rozhodně ze slabšího ranku a nepřekvapí. Mě tato sbírka nezklamala, ale ani nijak výrazně nepotěšila. Průměr.
Autorovy další knížky
1995 | Šunkový nářez |
2013 | Všechny řitě světa i ta má |
1996 | Poštovní úřad |
2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
2005 | Zápisky starého prasáka |
Bukowského čtu rád