Tvůrčí psaní pro každého
Markéta Dočekalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19623/bmid_tvurci-psani-pro-kazdeho-lGt-19623.jpg
3
102
102
Čtenář se naučí psát a pracovat se svým tvůrčím potenciálem, pozná základní novinářské žánry i principy tvorby příběhů, stavby postav, zvládnutí dialogů a další aspekty tvůrčího psaní. Jde o ryze praktickou a moderní učebnici tvůrčího psaní, která je obohacena o celou řadu praktických cvičení umožňujích čtenářům ověření získaných znalostí a dovedností. Autorka vede semináře z oblasti tvůrčího psaní, které jsou velmi žádané a jejichž studenti dosahují vynikajících výsledků. Na jaře 2006 začala v Lidových novinách publikovat na pokračování svůj kurz Tvůrčí psaní s Lidovkami, který vycházel právě z této (tehdy připravované) učebnice a který se setkal s velkým ohlasem čtenářů. Kromě psaní povídek a fejetonů, pracuje jako dramaturg v televizi Nova (seriál Ulice), působí jako televizní scenáristka, úspěšně realizovala scénáře k více jak tisícovce televizních pořadů.... celý text
Přidat komentář
Je mi líto stromů, které musely padnout pro tisk této knihy. Je mi líto času, který jsem jí dal a vlastně i času autorky. Pokud se chcete naučit psaní, tak začněte hodně psát a hodně číst, třeba tři hodiny denně. A udělejte si rešerši toho, co chcete psát. A vyhněte se této knize. Mám s ní osobně čtyři problémy:
1 - natahování textu, které leze na nervy. (... jedná se poté o autora, tedy člověka, který napsal knihu...)
2 - konstatování věcí, které jsou jasné. (Kritika je zaměřena na kritizování...)
3 - zaměření tvůrčí činnosti na brak (kladné postavy musí být extra kladné a záporné velmi špatné)
4 - reklama
Učebnice slouží jako marketingový nástroj k prodeji kurzu. Úplně zbytečná koupě. Paní Dočekalová je odbornice o to žádná, ale tato kniha je zbytečná investice. Doporučuji spíše kurz nebo sáhnout po jiném autorovi.
Paní Dočekalová mě naučila psát. Dlužno ovšem dodat, že nikoli skrz tuto příručku, nýbrž absolvováním hodně drahého individuálního kurzu. Takže paní určitě umí, ovšem tato učebnice je dost k ničemu.
Za prvé – věnuje se všemu a ničemu pořádně. Taková šíře autorského záběru je pro jednoho člověka neprosto nereálná. Pokud se sama autorka chtěla věnovat úplně všemu od žurnalistiky přes beletrii až po scénáře, měla podle mého napsat několik specializovaných učebnic.
Za druhé – uvedené rady a postupy jsem nedokázala vztáhnout na svoje psaní. Nedokázala jsem odlišit, co dělám špatně a co dobře. Cvičení mi moc nepomohla (vlastně vůbec). Takže se jedná o suchou teorii bez přesahu do konkrétní praxe. To je zásadní vada.
Za třetí – když už jsem se psát naučila, tak jsem v příručce hledala oblasti, které jsou poměrně náročné a celkem nikdo z lektorů tvůrčího psaní se jim nevěnuje. Budu konkrétní, jsou to popisy. Ano, v současné době nepatří mezi kchůl složky díla, nicméně když chybí, příběh se potácí ve vzduchoprázdnu. A překvapení – to, co jsem potřebovala, jsem tam nenašla.
Jako určitý vhled do problematiky pro úplně neznalce asi dobrý, ale praktická použitelnost velmi sporná.
V mnoha úhlech pohledu podmětná kniha. Už pohledu naráží na nějaké rozepře s názory jiných kreativců z povolání a ne vždy asi má jednoduše pravdu. Stále asi jde i o nějaký reality check, který nás má přimět se zamyslet nad tím, co od tohoto chceme a co očekáváme z této práce. Překvapením trochu je velikost knížky, která je nakonec z půlky věnována zcela jinému tématu, aby dle některých názorů ještě ke všemu dost nešťastně. Děkuji za příspěvek, ale nevím jak moc věrohodné svěření to bylo.
Jako člověk z praxe můžu říct, že celá žurnalistická část je dost na hovno. Ne, že by autorka neměla pravdu, co se žánrů týče, ale naráží na českou praxi. Tedy spíše na neexistenci české praxe. Dostat se k psaní opravdové reportáže nebo opravdového interview, je zatracení vzácná věc, glosu jsem neviděla ani nepamatuji, soudničku jsem viděla akorát v novinách z první republiky a v rámci fejetonů je taková konkurence, že mohu popřát tak akorát hodně štěstí. A to, že autorka uvádí jako příklady z praxe "články" z 80.let, ji v tomto jenom usvědčuje.
Každopádně tím krásně utloukla 245 stran, přestože sama říká: "že se přece chceme naučit psát knihy, že?"
Té části o knihách nic moc vytknout nelze, ale na druhou stranu tam nepíše nic, co by člověk sám nevymyslel. Celé je to jen reklama na její agenturu a nakladatelství, které tam několikrát zmiňuje.
Kdysi jsem se rozhodla, že bych se chtěla naučit psát nějaké příběhy. Koupila jsem si Tvůrčí psaní a doufala jsem, že se naučím psát. Knížku jsem si přečetla, ale psát jsem se nenaučila. Alespoň jsem zjistila, že na to nemám.
Přehledně napsaná kniha o tvůrčím psaní. Rozepsaný návod na sepsaní reportáže, fejetonu, příběhu a další. Několik tipů jak prorazit v profesním životě a na co si dát pozor. Jednoduchá forma - učebnice základy tvůrčího psaní. Určitě mě kniha inspirovala k vlastnímu psaní a snad možná někdy i někoho zaujmu.
Čekala jsem trošku propracovanější návod na to jak začít psát, ale možná to byl záměr aby autorka nalákala více lidí na své kurzy.
Kniha poskytuje dost hodnotných postřehů a rad, pro mě tedy hlavně ve třetí třetině knihy.
Prima úvod do jednotlivých literární žánrů s popisy, ukázkami a mnoho nutných cvičení. Pro mě zajímavé čtení, i když se psaním asi nikdy živit nebudu. Maximálně do šuplíku, což používám jako psychickou očistu :-) .... pomáhá to. Jen bych trochu snížila propagaci nakladatelství, ale na druhou stranu chápu, že propagace je nutná.
První díl této knihy od Markéty Dočekalové sem sháněla mnoho let, jelikož jsem měla díly další, jen chyběl první. S radostí jsem zakoupila i díl první aktualizovaný v rozšířeným vydání, který konečně opět vyšel a jsem nadšená. Opravdu rozšířené vydání s téměř 370 stranami. Jako laik a spisovatel amatér, mě knihy od autorky v mnohém pomohly a tato kniha nebo spíše učebnice je úplný základ, pro ty, kteří by se rádi prosadili v psaní, či zkusili psát, nebo se pouze dozvěděli něco o psaní. Kniha má 19 témat, které se zabývají o čem tvůrčí psaní je, popisuje teorii kontra praxe, internet, žurnalistiku, reportáže, interview, fejetony, sloupky i recenze, nekrology, psaní příběhů a mnohé další témata a rady spojená s psaním. Najdeme zde různá cvičení, použití kreativity a správné stylistiky textu, nechybí ani téma na český jazyk a gramatiku. Odborně a přesto laicky podáno. Knihu mám ráda, několikrát jsem v ni již listovala mohu jedině doporučit.
Mám doma aktualizované vydání a je to kniha úplně k ničemu. Všechno je popsáno nesmyslně složitě a dlouze, kniha od psaní spíše odrazuje, neustálá vlastní reklama na nakladatelství MÁM TALENT a agenturu atd. Každá informace napsaná 2x - jednou v dlouhé verzi a potom v krátké verzi v rámečku. Nezvládla jsem dočíst ani úvod, je nečtivá. Když jsem se snažila knihu využít ve školním rocek psaní fejetonu, zaklapla jsem ji po prvních pár stránkách o fejetonu. Místo toho, aby se kniha snažila obohatit širokou veřejnost, tak cílí pouze na budoucí autory, čímž to opravdu "Tvůrčí psaní pro každého" není.
Nehodnotím hvězdičkami z prostého důvodu, že svazek není svou povahou určen mé maličkosti, na což autorka upozornila poměrně rychle. Obecně bych ale viděl první problém ve strohosti jazyka, který je skutečně učebnicový a řekl bych, že kniha o tvůrčím psaní se dá napsat trochu živěji.
Naprosto mě konsternovala a lehce znechutila idea autorského deníku v podání Dočekalové. Považuju za zcela legitimní, když si autor dělá zápisky o svém přístupu k psaní, pokud z toho třeba pak mají nebo mohou vzniknout třeba jeho memoáry shrnující právě jeho přístup k tématu nebo obdobná publikace. Ovšem deník o všech splínech, náladách a dalších blbinách mi přijde naprosto ujetý. Tohle všechno nosím v hlavě ve velmi dobré paměti a to mi zcela stačí.
Velmi se ztotožňuji s konstatováním o vlastním názoru a postoji - "Pokud člověk nemá vlastní postoj, nenapíše nikdy nic."
Oceňuji varování před podléhání módním vlnám, tedy radu "pište to, čemu sami rozumíte, ne to, co teď táhne, protože jde o strategii s velmi krátkou účinnosti".
Stejně tak to, že bravurní znalost teorie není podmínkou pro dobrého autora, pokud nemá "odžito", odzkoušeno a pokud ho život sám trochu nevybrousil.
Dalším plusem je kapitola o cílové skupince a vhledu do myšlení nakladatele, obecně zdůraznění toho, že autor potřebuje vnímat obchodní stránku celé věci. Pokud tak neučiní, je to handicap, čím více do této oblasti nahlédne, tím lépe ji může využít, aniž by zrazoval své tvůrčí plány, úmysly a ideje.
Asi posledním prvkem, který se mi líbil, bylo prohlášení u Homo Fictus "Člověk si chce přečíst o někom zvláštním, nikoli obyčejném".
Tady jsem vlastně skončil s podrobnějším čtením a zbytek jen prolétl. Vzato kol a kolem beru svazek oproti původnímu náhledu celkem na milost, ačkoli není určen mě. Neodpustím si ale připojení lehkého varování vzhledem k tomu, jak často je tato učebnice v radách pro autory zmiňovaná: pokud čtete jen to, co ostatní, jste odsouzeni myslet si jen to, co ostatní. Louskejte hlavně svůj žánr/y a nebraňte se žádné odborné literatuře neučebnicového typu. A samozřejmě pište:-)
Vlastním aktualizované vydání a knihu jsem brzy odložil. Neustálé odkazy na agenturu MÁM TALENT, nepravdivé informace o tom, jak fungují literární servery a celkově zkreslený pohled na problematiku psaní. Napsáno jak pro blbečky. Každá informace zvlášť a pak ještě do rámečku. Nedoporučuji.
Návrh na lepší četbu : S.King - O psaní
Návrh na lepší agenturu : Číst, číst, číst a nenechat se oblbnout
Nešetřím chválou, kniha totiž vypadá opravdu dobře. V podstatě obsahuje totéž co publikace Tvůrčí psaní 1. z nakladatelství Grada z roku 2006 (obsah: teorie versus praxe, žurnalistika, reportáž, fejeton, recenze, příběh atd.) jenom je přehlednější, lépe uspořádaná, je doplněná o nové zkušenosti, příklady i cvičení. Skutečně povedená učební pomůcka.
S touhle knihou (vlastně s 1. a 2. dílem dohromady) nemám žádný problém, je to jen učebnice plná teorie a názorných ukázek. Když jsem ji před časem používal, vyčetl jsem z ní všechno, co jsem chtěl a potřeboval. Připouštím, že je v ní o něco více povídání & omáčky, ale co jsem neupotřebil, jsem prostě přeskočil. Kniha nakonec více pomohla, něž nudně otrávila, a že je komentářích hodnocení odpad, to si někdo řešil osobní problém.
Do výtisku z knihovny, který jsem měla půjčený, neznámý autor dopsal cosi o tom, ať knihu nečtu a přirovnal ji k filmům Zdeňka Trošky. Pro začátek mě to pobavilo a řekla jsem si, že si knihu musím rozhodně přečíst.
A vlastně mi dala to, co jsem čekala. Seznámila mě nejen s příběhem, ale i s jinými žánry, nabídla mi konkrétní ukázky a příklady. Kladla důraz na detaily jako je budování postav či dialogů.
Jen mě trochu iritovaly některé omílané fráze autorky (jako šafránu..) a celkově opakování spoousta informací stále dokola...
Štítky knihy
tvůrčí psaníAutorovy další knížky
| 2006 |  Tvůrčí psaní pro každého |
| 2012 |  Rychle a bezbolestně |
| 2011 | Něco za něco |
| 2009 | Tvůrčí psaní 2 |
| 2004 | Fit maminka |
Druhé, přepracované a rozšířené vydání. Knihu jsem si pořizovala před lety s tím, že se dozvím něco nového, co mi rozšíří obzory a pomůže při tvůrčím procesu. Jenže nic obohacujícího nepřináší, a to říkám nejen proto, že se věnuji studiu bohemistiky, které mi umožňuje mnohem hlubší vhled do problematiky.
Není divu, že spoustu zde uváděných faktů vnímám s kritickým odstupem a nadhledem. Spíše než o psaní jako takové jde o prezentaci autorky a jejího "jediného a nejlepšího" receptu na to, jak vyrobit bestseller či rovnou stvořit "hvězdu literárního nebe"... ovšem za předpokladu, že bezpodmínečně dodržíme všechny ingredience a postupy, které nám v této své "tvůrčí kuchařce" blahosklonně nabízí. Svým dílem však sleduje jediný cíl: přesvědčit nás, že úplně nejlépe pro své tvůrčí ambice uděláme, když absolvujeme její "jedinečný" kurz, který asi nebude z nejlevnějších - talenty se přece cení, a každé úsilí něco stojí, že?
V první knize se věnuje postupům, jak z nás udělat "novinářskou hvězdu" - i proto již úvodu nechybí sáhodlouhé pojednání o tom, "co obnáší tvůrčí psaní". V jednotlivých kapitolách se pak zaměřuje na žánry publicistické: internetovou žurnalistiku v podobě blogu, zpravodajství, reportáž, interview, fejeton, sloupek, recenzi, komentář, glosu, soudničku, nekrolog. Je velká škoda, že další žurnalistické žánry jako esej, medailon, portrét, editorial a článek zde zpracovává jen okrajově.
Každé z témat pojímá stejným způsobem: napřed načrtne definici, poté naservíruje zvolené texty, které se suverénními tahy profesionálního "literárního řezníka" naporcuje na kousíčky, z nichž navíc "vypreparuje vadnou tkáň", aby odhalila, "co bychom měli vědět" - tedy to, co je jasné jako facka. Ještě nás zásobí "dobrými radami" a aby nás netrápily případné pochybnosti, ukončí téma cvičeními s klíčem k řešení.
V závěru knihy přidává kapitoly o výstavbě příběhu, odpovídá na nejčastěji kladené otázky a uvádí přílohy v podobě práv a etického kodexu novináře.
Publikaci posílám dál: nijak mne neobohatila a nepřinesla nic nového: to, co hledám, si můžu dohledat v daleko lépe zpracovaných příručkách. Ocení ji spíše mladí studenti, nejistí ve svém tvůrčím procesu, kteří tápou ohledně výrazových prostředků. V rozporu s názvem knihy soudím, že tvůrčí psaní rozhodně není o nějaké mechanické tvorbě textů: postupy se možná dají naučit a nacvičit, ale nedostatek nadání a talentu se projeví a ve výsledku je to hned znát. Na závěr přidávám moudrá slova básníka a spisovatele Petra Hrušky: "Jako píšící člověk můžete mít úžasné téma, pozorovací talent, atraktivní kompozici, třaskavou pointu - a když máte mdlý, tuctový jazyk bez výrazu, je výsledek tristní." (Respekt, 48/24, str. 67 - 68)