Bouře šípů

02.06.2021

Trošku mi trvalo začíst se, protože první díl jsem četla už hodně dávno, takže než jsem se zase vžila do příběhu, poměrně velká část už ho uběhla. Nicméně si stojím za hodnocením jako u prvního dílu. Je to velmi dobrý historický román, který mi trochu kazí protagonistovy prorocké sny. Líbilo se mi, jak byl v knize popsaný Alexandr - v době, kdy už mu sláva nevyhnutelně "stoupla do hlavy", a že autor trochu mírní představy o jeho "božské neporazitelnosti".

06.05.2018

Kineiás se stále ještě nedočkal svého "vysněného" konce, takže snad mu k němu pomůže velká bitva s jeho bývalým zaměstnavatelem Alexandrem Velikým. Znovu se bok po boku s barbarskými stepními kmeny staví proti přesile, znovu ho štvou prorocké sny a znovu vše nevychází tak, jak to naplánoval. Nejsem historik, nehledám v knize nepřesnosti, protože sám o této době mám jen základní znalosti. Prostě jsem si jen užíval dobrý historický román.

10.02.2018

Po prvním dílu jsem měla při čtení tohoto pocit, že už jen dobíhá jakýsi příběhový setrvačník poháněný otázkou, jestli se vyplní Kineiův prorocký sen o jeho vlastní smrti. Čtenář se musí smířit s tím, že hrdinové během strategických porad neustále přikyvují, tahají se za vousy a podobně (to už sice dělali dřív, ale teď častěji). Čili i po literární stránce tento díl klesl oproti prvnímu ještě o něco níž, jazyková úroveň českého překladu je navíc mizerná. Ale celkem vzato, někteří hrdinové si mě získali už v Tyranovi, a tak jsem si docela ráda přečetla i pokračování a nemůžu říct, že by mi činilo násilí knížku dočíst.

19.06.2017

Bohužel oproti prvnímu dílu, to má menší spád a zábavnost. Kineiás si musí střihnout trek z Černomoří až k řece Iaxartés ve Střední Asii. Teoreticky zajímavý příběh a boje kazí až příliš malá věrohodnost a znalost antiky. Prostě autor to neumí jako Graves, Waltari, Ford nebo Pressfield, jeho charaktery jsou moc ploché. Paradoxně nejzábavnější je autorova neznalost a násilně vložená oikofobní ideologie dneška do antických kulis. O co jde? Pro mě jsou naprosto mimo myšlenky vykreslovat Alexandra III. jako maniaka posedlého mocí a někoho trapného. Zlý Makedonec, Evropan chtěl impérium fuj, kdežto když to udělá Turek nebo Peršan je to super a jeho historické právo, úloha... Proč stejně ostatní euroameričtí autoři nešijí do Tamerlána, Saladina, Mongolů, Turků, nebo Číňanů co povraždili a vyhnali nomády ve starověku a středověku? Ve stejné linii nápady typu osvobozený černošský charakter (tipuji, že Číňan bude příště pro rasovou vyváženost). Hlavní hrdinka je super žena bojující i nějaký den po porodu. Sodoma gomora (přitom thrácké a skythské ženy skutečně bojovaly, máme to archeologicky doloženo, šlo z toho dostat více).

Co mě neskutečně vytáčí je autorova neznalost kmenů obývajících Černomoří a Střední Asii, žádní Sakaiové nejsou vzkazuji překladateli, jsou podle dobových záznamů Peršanů dva druhy Skythů (v Černomoří, Asii), Massagetové ve Střední Asii, Chorézjmijci ve Střední Asii, tečka. Bez těch menších kmenů se myslím můžeme prozatím obejít. Co je sakra namastejské království v mapě knihy?

Ještě jedna věc, fajn, Alexandr byl maniak, šílený (holt nechtěl EU a nechoval celý život doma ovce), ale rozhodně nebyl blbý. Jasně byl porazitelný (jako každý vojevůdce a armáda), ale pokud by u řeky Iaxartés prohrál, jak Cameron tvrdí, tak proč ti zlí Makedonci, Řekové v počtu 20 000+ armády o pár let později Střední Asii opouštěli, a pochodovali zpět domů? Argument číslo 2, Řecko-baktrijské království trvalo ve Střední Asii až do roku 25 n.l. (žilo tam spousta Řeků a Makedonců) takže ta teze o Alexandrově porážce je děravější, než cedník. Bože i fikční kontrafaktuální historie, nebo beletristická fikce může mít úroveň a nějaké reálné jádro. Inu známý výrok praví, když upadá umění, upadáte i Vy. Holt asi jen tak šanci nedostanu napsat beletrii. Zatímco jednička měla přínos v podobě možného románu z mé strany, dvojka se dá použít jen jako materiál ke kritickému rozboru, jak moderní ideologie deformuje historii a literaturu. Jediná dobrá zpráva, série Tyran se v ČR dále překládat a vydávat nebude, neměla úspěch, český čtenář a jeho vkus mě příjemně překvapil. Jinak deklinace antických jmen opět v pytli. Co tam dělá latinské jméno Gracchus se Camerona raději ptát nebudu, na můj první mail výhrad starý pár let dosud neodpověděl.

05.09.2015

Druhý díl příběhu o zkušeném řeckém vojevůdci Kineásovi. Po vítězství nad Zopryónem se Kineás rozdodne přidat k Srajance a vydává se s armádou žoldáků na východ k řece Jaxartés, kde se kmeny žijící ve stepi chystající společnými silami postavit samotnému Alexandrovi Velikému.

Co se týká postavy Kineáse, tak zůstává stále stejný, pořád se mu zdá o stromě a o smrti a pořád to s ženskými koulí jako puberťák.

Pokud jde o samotný děj, tak mi první polovina knihy přišla dost rozvláčná. Obsahovala hodně politického handrkování, které ale ve výsledku nebylo zajímavé, protože poté co se Kineas vydal na cestu, tak už tato pasáž neměla téměř žádný význam pro další děj. Docela zajímavé mi přišli pasáže ve kterých se řešilo přepravování armády a problémy s tím spojené. Působily na mne historicky velmi věrohodně.

V druhé polovině knihy se děj rozjel celkem slušně a tato část mi přišla asi jako nejlepší z celé doudílné série. Bylo v ní mnohem více akce a některé události se skutečně přihodily, byť asi ne přesně tak jak jsou v knize vylíčeny. Celá série pak vrcholí bitvou u řeky Jaxartes, která se odehrála cca 330 př. n. l. Zajímavá je autorova interpretace výsledků bitvy.

I přes rozvláčný záčátek se mi druhý díl tohoto historického románu líbil mnohem více než první. Navíc jsem z tohoto období na žádné další historické romány nenarazil a proto dávám čtyři hvězdy.

09.06.2015

Pro mě trochu rozporuplná kniha. Na jednu stranu se mi občas docela líbil styl - kombinace dobrodružno-historicko-filozofického románu, líbily se mi některé dialogy i popisy dlouhé cesty Asií ... ale na druhou stranu jsem často cítil nevěrohodnost podávané historie nebo popisů akčních scén.
Doba Alexandra Velikého je podána z jakéhosi americko-kanadského pohledu - a překvapivě hodně nepříznivého vůči Alexandrovi. Tento slavný dobyvatel je zde vylíčen jako pološílený tyran s mnoha odsouzeníhodnými vlastnostmi. A stejně tak i jeho důstojníci a nejbližší přátelé - vesměs banda bezcitných a nemyslících válečníků. Zatímco Skytové a vůbec všichni obyvatelé stepí jsou ti "dobří". Je zde velká snaha ukázat Alexandra jako chybujícího a občas poraženého - skoro až urputná snaha, která ale vyznívá dost nevěrohodně. Autor měl učené poradce, kteří se bavili tím, že zpochybňovali Alexandrovu vyhlášenou neporazitelnost.
Ale i jiné historické údaje mi moc neseděly - např. ono zveličování významu jízdy v řeckém (nebo makedonském) stylu boje. Myslím, že staří Řekové dávali přednost především pěchotě před jízdou.
Úplným anachronismem bylo několikeré zmínění Říše Čchin. Tato říše ale vznikla až sto let po Alexandrově smrti. Tady autorovi poradci a cenzoři hodně ujeli. Ono ostatně bylo trochu neúnosné, jak se autor snažil zařadit do příběhu příslušníky růných kultur a národů z celého světa. S hlavním hrdinou tedy bojovali bok po boku černoši z Afriky, Keltové odněkud z Evropy, Řekové, Getové, Sarmati, Masagetové, Sakové, Peršané, Sparťané, Thrákové .... atd. atd. - prostě snůška a paskvil.
Akční scény byly poněkud zmatečné - hlavní hrdina byl skoro pokaždé rozsekán a zpřelámán - ale přesto již za pár dní byl opět v plné bojové pohotovosti.
Co mi v příběhu také vadilo, byl důraz na šamanskou stránku hlavního hrdiny. Ty neustále opakující se sny bylo docela únavné číst.
Příběh byl sice pěkně vymyšlen, ale na můj vkus byl až příliš rozvláčný. Pro občasné historické nevěrohodnosti ho mohu hodnotit pouze jako průměrný román. 60 %

27.10.2013

Kniha je skvěle napsaná. První díl byl možná lepší druhého, ale vřele doporučuji přečtení.