Tyran
Christian Cameron
Příběh z doby Alexandra Velikého Píše se rok 333 před naším letopočtem. Kineiás a jeho řečtí druhové bojují po boku Alexandra Velikého a přispívají k vítězství nad perským vládcem Dáreiem III. Budoucnost však vypadá slibně jen do té doby, než Alexandr řecké velitele propustí ze svých služeb. Po návratu do rodných Athén se Kineiás místo vděku a slávy setkává s nepřátelstvím a odchází do vynuceného exilu. Zbývá mu jen kůň, zbroj a hrstka věrných přátel, s nimiž se nechává najmout tyranem Olbie, řecké kolonie na pobřeží dnešního Černého moře, aby vycvičili jeho jízdní vojsko. Než se však Kineiás a jeho druhové stačí pořádně usadit, musí svou novou vlast bránit proti útoku té nejničivější síly, kterou tehdejší svět zná - makedonské armády…... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 2012 , BB artOriginální název:
Tyrant, 2008
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivý a poutavý příběh, kterému strhávám jednu hvězdu za prorocké vize/sny, které mi zážitek kazily (u historických románů dávám přednost světu prostému magie :D). Děj byl předvídatelný, to mi ale kupodivu vůbec nevadilo a hodně postav jsem si stačila zakrátko oblíbit.
Dopředu se přiznávám, že o tomto období nevím skoro nic, takže nedokážu odhadnout, co přesně autorovi nevyšlo a kde se odchýlil od historie. Já měl jen náladu na historický román a na chvíli jsem odložil své římské série, abych se věnoval Kineiásovi a jeho řeckým druhům. Napsané to bylo čtivě, knížku jsem přečetl rychle a jediné, co mi na ní vadilo, bylo přílišné využívání prorockých snů. Ale co já vím, třeba to bude nakonec důležité. A závěr byl takový rychle odbytý. Jinak odpočinková historická beletrie.
Zas až tak hluboce filozofické, jak jsem očekávala, to nebylo. Nebylo to ani nijak dobrodružné nebo napínavé. Většina textu jsou jen hovory mezi postavami, vojenská strategie... Ale když už dojde k nějaké té bitvě, autor se nezdráhá vylíčit ji do všech podrobností. Takže čtenář s dostatečnou představivostí jako by se ocitl přímo na bitevním poli, nebo se na ni dívá z nadhledu, jako ta sova, v níž se ve snech Kineiás mění. Suma sumárum: Není to nijak fantastická kniha, určitě nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem četla, ale špatné to vůbec není. A není to ani nudné. Naopak jsem s hlavním hrdinou a jeho přáteli trávila celkem příjemné večery. Nakonec mi nevadil ani fakt, že knížka oproti očekávání v podstatě vůbec není o Tyranovi, jak jsem dle názvu očekávala.
Příjemná dobrodružka s kvalitními bojovými sekvencemi. Žel je jich tu pomálu. Aby dal Christian Cameron vyniknout svému oblíbenému období, opakovaně prezentuje řeckou filozofii a myšlení. Jenže když se těšíte na válečný román, mudrlantské disputace jsou tím poslední, co očekáváte. Nemluvě o tom, že se díky nim jinak jednoduchá dějová osa jen natahuje. Ta pak v mnohém připomene klasických Sedm statečných, ovšem řádně předimenzovaných a posazených do jiného století. A možná právě proto se Tyranovi nedá vytknout mnoho. Vedle povedených akčních scén tu skvěle funguje sympatická skvadra žoldáků s jedním neodolatelným Sparťanem. Vlastně kdyby tam nebyla ta prezenční helénistická vata, byla by to bezvadná kniha.
Jen se nedokážu zbavit dojmu, že vyprávění příliš nepomohla odosobněnost, se kterou autor příběh předkládá. Způsobovalo mi to chaos v postavách, protože jak se všichni jmenují podobně, identifikovat toho kterého hrdinu, jenž aktuálně rubal nepřítele na smrt, mi vždycky chvilku trvalo.
S velkou nedočkavostí jsem knihu otevřel a začetl jsem se...po několika češtinářských přehmatech a nakonec i dost nudného děje...jsem knihu odložil. Osobně jsem se nemohl do hlavní postavy nějak dostat. Nevěřil jsem ji a ani samotnému příběhu. - možná za to mohl ten děsný překlad :-(
Tyran je vícedílný román z období starověku. Hlavním hrdinou je zkušený řecký voják a vojevůdce Kineás, který dříve bojoval v armádě Alexandra Velikého. Nyní se s partou přátel vydává do Olbie, aby vycvičil tamnější armádu. Shoda okolností ho nakonec přiměje k tomu, aby se postavil makedonské armádě vedené Zopryonem (jedné z mála skutečných historických postav, které v knize vystupují).
Kniha se celkem dobře čte, ale nečekejte od ní žádné zázraky. Autor používá dobová jména, takže jsem měl místy trochu guláš v tom kdo je kdo, ale ono to zase tolik nevadilo. Samotný děj je poměrně lineární a celkem snadno předvídatelný, takže nečekejte žádné velké zvraty.
Hlavní postava Kineás je sice zkušenostmi zocelený vůdce a v bitvě je to poznat, ale když jde o romatické pletky, tak se chová asi jako patnáctiletý vykuk z Kotěhůlek. Mimo to má "věštecké sny" jako šaman, ale tato rovina příběhu by z knihy mohla být klidně vypuštěna a vůbec nic by nestalo.
Asi největším plusem knihy je pro mě to, že se příběh odehrává v mém oblíbeném historickém období.
Za mě se jedná se o průměrný dvoudílný historický román. Autor později volně navázal na první dva díly a napsal ještě další tři knihy, ve kterých již nevystupuje Kineas, ale jeho potomci.
Tato kniha je nezvládnutá z hlediska překladu (k originálu se ještě časem dostanu), špatné řecké deklinace, neznalost antické geografie, reálií atd. I češtinářsky mi tam některé věci občas nesedí, a to říká barbarský bohemista. Fikce je to docela mizerná, protože stačilo si zjistit dobové reálie a příběh byl mnohem zajímavější a komplikovanější, jak se zeť makedonského "místokrále" Antipatra (spravující za Alexandrovi nepřítomnosti Řecko, Makedonii a okoí včetně Thrákie) jménem Zópyrión pokouší dobýt severní Černomoří, on však jako generál neuspěl. Cameron ovšem neuspěl jako spisovatel, který kašle na nějakou aktuální znalost dobové historie, některých reálií, zejména vojenské historie. Mohl si aspoň zjistit, které kmeny stály proti Makedoncům, které držely s Řeky atd. Největší prohřešky se však dějí na účet dějin, vojenství. Za prvé Řekové měli plejádu spisovatelů zabývajíácích se oblastí, nevím k čemu by Kíneovi byl v té době skoro 120 let starý Hérodotos. Navíc vojenství, způsob fungování makedonské falangy (její údajná neflexibilnost, neschopnost měnit formaci, absolvovat úspěšně boj zblízka atd.), význam starověkého jezdectva byl fakt hodně jiný, než jak popisuje.
To znamená, popírám mýty, že se jezdilo na malých ponících, bez sedel, třmenů, podkov a byli to neefektivní vojáci bojující většinou vrháním oštěpů, fakt ne. Už od chalkolitu se jezdilo na koních, byla vyšlechtěna různá plemena, lidé tehdy nebyli zase takoví trpaslíci. Různé manuály a historická díla prokazují, že se bojovalo dlouhými kopími meči, jezdci, jezdectvo bylo efektivní, měli komplikované a pokročilé postroje pro koně, sedla, třmeny, podkovy nebo plíšky atd. K makedonské falanze lze doporučit řadu moderních autorů na její fungování, nebo starověké manuály, třeba Ailiános Taktikos aj. Žalbohu dnes se moderní objevy, rekonstrukce vojenské historie starověku dost ignoruje. Autor měl hezkou myšlenku, ale většinu času mizerné zpracování. Mistr antiky, vojenství Steven Pressfield je prostě jen jeden!
Kéž bych mohl napsat román o té samé události, ale z hlediska Zópyrióna. Ovšem, který vydavatel by do toho šel? Po znalosti druhého dílu a originálu, musím zvednout o hvězdu nahoru, překladatel zvoral občas co mohl, navíc se znalostí dvojky, mohu říct, že to má určitý spád i zábavnost.
Vždy, když Američan píše o evropské historii, jsem velmi nedůvěřivý. Nicméně Cameron si s tématem z doby Alexandra Velikého poradil docela obstojně dobře. Zřejmě si dal práci s nastudováním historických reálií a měl také dobré poradce-znalce historie, kteří mu pomohli vyvarovat se anachronismům. V závěru jim také za pomoc děkuje.
Příběh samotný je docela pěkný, ale na můj vkus psaný příliš zdlouhavým stylem. Děj se docela vleče a na 400 stran textu se toho zase tolik nestane. Bitevní scény jsou z taktického hlediska docela pěkně zpracované, ale popisy vlastních bojů jsou trochu zmatečné. Občas jsem narazil na chyby typu: "držel v ruce tasený meč ... ... vytasil meč", "bodal kopím okolo sebe ... ... usekl mečem ruku" - hlavní hrdina měl občas trochu zmatek v právě používaných zbraních :-)
Druhá polovina románu je o něco lepší než první polovina. Pozitivně hodnotím i to, že se děj neodehrává v rámci Alexandrových dobyvatelských tažení, ale na okraji makedonské říše - na březích Černého moře v okolí města Olbia, kde se střetávaly zájmy Řeků, Makedonců, Skythů a Getů. Trochu nereálně se ovšem v románu sejdou příslušníci snad všech národů Evropy a Malé Asie.
Kniha Tyran se mi líbila o něco více než nedávno čtená kniha Ve stínu králů od Scotta Odena. 65 %
Propuštěný řecký voják Kineiás sestaví z přátel a různých pochybných existencí oddíl žoldnéřů, vstoupí do služeb města Olbia, zamiluje se do skythské princezny Srajanky a porazí neporazitelnou makedonskou armádu. V knize bohužel není slovníček historických osob a událostí, ani mapka oblasti, jen slovníček starořeckých výrazů. Na googlu jsem o těchto událostech nic nenašel, obávám se, že celý příběh je kompletně vymyšlený. Celkově čtivý román, ale chvílemi se děj táhl jak turecký med.
Z této doby jsem ještě nic nečetl, ale moje nadšení jaksi ochablo .Děj mě připadal zdlouhavý , nějakých akcí málo a závěr tak na půl. A že je další pokračování jsem zjistil až dneska.Takže už ho shánět nepůjdu.
Román mě velmi bavil, četl jsem ho jedním dechem i když děj se dá vcelku dobře předvídat dopředu. Přesto mohu doporučit.
Ďalší historický román, ktorý sa pravdepodobne nezaobíde bez nekonečných pokračovaní. Obálka pekná, ale obsah zdĺhavý a zápletka, ktorá sa objavuje aj v mnohých iných románoch. Čiže nič svetoborné. Už to asi tak bude, že autori dnes píšu hlavne pre peniaze...
Tyran
Velmi čtivá,plná dobrodružství.Těším se na pokračování.