Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337701/mid_tyrolske-elegie-dz3-337701.png
4
1099
1099
Útlý svazeček hořké satiry, napsané při příležitosti Havlíčkovy deportace do tyrolského Brixenu roku 1851.
Přidat komentář
Jedná se o velice krátké a vtipne dílo. Jde o pasáž autorova života, kdy je policii převážen do Brixenu, jelikož jeho satirická a politicky laděná díla nebyla vladou schvalována. Autor to podává velmi čtivě a vtipně. Četla jsem to k maturitě, ale trochu se obávám toho, jestli kniha není příliš krátká a jednoduchá, aby se dalo o čem mluvit. Nicméně mimo to muzu vřele doporučit:)
Další knížka, kterou čtu jenom z povinnosti kvůli škole. Borovský mě teda aspoň trochu baví, navíc píše krátké věci a čte se to docela dobře, ale že bych si z toho něco pamatovala nebo si dokonce něco odnesla, to vůbec. Času mi to ale nezabralo moc, takže mi to tolik nevadí. Teď už můžu hrdě prohlašovat že jsem Tyrolské elegie přečetla, i když vlastně vůbec nevím o co v nich šlo.
Kousavě ironický styl Borovského v útlé knížce zaujme čtenáře po prvních řádcích. K tomu kapka smutku okořeněná melancholií...
V rámci povinné četby jsem přečetla celou Brixenskou trilogii – Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra – a ráda bych je společně porovnala. Začnu s Křtem svatého Vladimíra, který mě oslovil asi nejméně. Možná to bylo tím, že není dokončený, nicméně se mi zdá nejslabší. Ne snad, že by nebyl dobře napsaný, ale příběh mi přišel trošku zvláštní a zamotaný, chvílemi až zdlouhavý. Nejlepší za mě byly Tyrolské elegie. Krásně popisovaly Havlíčkovo zatčení a odvezení do Brixenu, takže dobře přiblížily i jeho osobní život. Král Lávra byla za mě taková oddechovka, při které se člověk občas i zasměje.
Kniha, kde se prolíná smutek a obrovská odvaha. Borovského styl psaní mě zaujal.
Nádherná kniha. Vtipná, ale zároveň tak strašně smutná. Propast hluboká, jako držka armády.. :D nebo tak nějak. Báseň jsem musela přečíst i partnerovi, aby věděl.
Knihu (plus ještě jednu, vydanou o spoustu let před touhle) jsem si s sebou vzala na dovolenou z prostého důvodu. Cestu zpět jsem si naplánovala přes Brixen, musela jsem ten slavný dům, ve kterém Havlíček strávil 4 roky svého krátkého života, vidět. Jaká škoda, že je v osobním vlastnictví a koukat se dá jen přes plot..
Krátké, neskutečně úderné a zároveň informačně bohaté dílko. Havlíček ve své nejlepší formě - se sarkasmem sobě vlastním popisuje své zatčení a deportaci do alpského městečka Brixen, nechybí ale ani špetka melancholie. Ke knížce jsem se znovu dostala díky vynikajícímu Vřetenu osudu, v němž právě sympatický a odvážný Havlíček vystupoval.
Havlíčkovy satirické verše jsou jistě známy všem. Obdivuji jeho styl psaní a zároveň odvahu.
Bylo to zajímavé čtení a velmi rychle se to četlo :D Poezii vůbec nečtu, ale bylo to fajn. Zajímavý příběh, verše krásný. Havlíček měl talent.
Myslím si, že každý by si měl aspoň jednou za život přečíst něco od Havlíčka. Je to zkrátka česká klasika.
Ani nevím už pokolikáté se vracím k tomuto ironickému žalozpěvu K.H.Borovského, kde nám se značnou dávkou výsměchu vůči státnímu aparátu a policii své doby líčí své zatčení a cestu do vyhnanství v Brixenu. Jako vždy se toto krátké veršované dílko skvěle čte a navzdory tomu, že popisuje pro K.H.Borovského a náš národ velice smutnou událost, se člověk musí smát - a přesně o to autorovi přece vždy šlo :-)
Bohužel tyto verše mě vůbec neoslovily. Četla jsem na škole, kde jsem opravdu trpěla.
Znám je zpaměti. Jsou trefné, vtipné, nadčasové. Ach, jak mne mrzí, že mé děti hloupnou u mobilů a neznají Tyrolské elegie, protože jim nerozumí, neumí vidět podstatu veršů a číst mezi řádky. Ale ono na ně asi dojde…
Jeden detail a myšlenku k této skvělé básni, kde se kombinuje humor s tragikou a sarkasmem:
Prvý verš básně (Sviť měsíčku polehoučku) není původní Havlíčkův. Je převzat od nyní téměř zapomenutého českého básníka Josefa Jaroslava Kaliny (1816-1847) z jeho balady "Hadrnice". Celé čtyřverší je tam takto:
Svěť, měsíčku, polehoučku,
Svěť mi po dráze,
Zjitra mi slunéčko bude svítit
Z rána ku Praze.
Básník Kalina byl ve své době dost známý, zemřel mladý, podobně jako Karel Havlíček na tuberkulózu. Jeho pohřeb na olšanských hřbitovech byl velmi honosný. Když si čtu jeho básně, mám pocit, že jeho dílo patří spíše do dekadence 90. let 19. století než do jeho prvé poloviny. Živé recitaci těchto básní brání básníkovy četné neologismy, které nejsou vždy srozumitelné.
Nicméně vrátím s k Tyrolským elegiím. V době jejich vzniku (1852) byl Josef Jaroslav Kalina ještě dost známým. Dle mého názoru se tudíž jedná o citaci, nikoliv plagiát. Zde uvedený názor je jistě trochu přitažený za vlasy, ale uvedu ho. Když se podíváte na závěr Tyrolských elegií, je jakoby nedokončený, nezdá se Vám? Jen trochu sečtělým dobovým čtenářům se při přečtení prvého verše musel Kalinův text vybavit. (Kromě prvého jsou všechna čtyřverší Tyrolských elegií psána ve stejném rytmu jako uvedené čtyřverší Kalinovo.) Nebylo pro ně problémem si doplnit toto Kalinovo čtyřverší jako závěr Tyrolských elegií. Báseň tím získá méně chmurný charakter s poukázáním na naději návratu do Čech. Pro Havlíčkovy přátele to mohla být taková trochu vtipná nápověda, že přece je zde trocha optimismu. Plné vypsání toho verše by totiž už mohlo opravdu být cítit plagiátem. Ale s takovouto hádankou určitě ne.
Takže zkuste si dopsat za Tyrolské elegie uvedené Kalinovo čtyřverší na závěr (Jenom tam místo Kalinova Svěť napište Havlíčkovo Sviť.) Celé si to přečtěte nahlas. Nezdá se Vám, že báseň se tím stává dokonalou?
Neberte si to k maturitě. Fakt ne. Radím vám dobře. S Karlem Havlíčkem je sranda, ale nic moc z toho nevykoumáte.
Štítky knihy
satira ze života ironie elegie, žalozpěvy podle skutečných událostí poezie česká poezie klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2006 |  Král Lávra |
| 1948 |  Křest svatého Vladimíra |
| 1948 | Tyrolské elegie |
| 2004 | Epigramy |
| 2008 | Obrazy z Rus |
Karel Havlíček báseň či žalozpěv napsal krásně. Je zde spousta ironie, vtipu, kritiky i melancholie.