Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně, a Havlíček sám je musel krotit). Skládá se z devíti zpěvů. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.... celý text
Přidat komentář
Celé Tyrolské elegie jsem na střední škole uměla zpaměti. Byly za socializmu tak aktuálně humorné! Dnes je situace jiná, ale přesto jsem si ty verše znovu s chutí přečetla a zjistila, kde mám trhliny. Vzpomínám na babičky, které ve stáří nevěděly, kde bydlí, ale zpaměti recitovaly sáhodlouhá díla, naučená ve škole. Mám v plánu Máj a Tyrolské elegie. Třeba to sestřičky v DD taky ohromí..
K přečtení knihy mě inspiroval seriál o Boženě Němcové, kde Karel Havlíček Borovský vystupuje. Ač krátká kniha, tak výstižně popisuje způsob jakým byl autor odveden do Brixenu.
Líbilo se mi, že i když byl Borovský kvůli odporu režimu vyhnán a musel se narychlo rozloučit s rodinou, tak to bral humorně (ono taky co jiného člověku pak zbývá, že?).
Některé verše byly krásné, jiné mě zase neoslovily. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale jednou stačilo.
Elegie se mi velmi líbily, protože mám ráda humorné básně. Nejvíce mě zaujalo zobrazení černého buldoga, měsíčku nebo verš o borovském kostelíčku. Určitě si na tyrolské elegie ještě někdy vzpomenu a znovu si je ráda přečtu.
Přečteno kvůli čtenářské výzvě (a předtím kvůli maturitě a ještě kdysi dávno ze zvědavosti).
Patří to ke klasice, je to krátké, posměšné vyprávění ve verších o zatčení a převozu Karla Kavlíčka Borovského do Brixenu.
Autor s humorem a nadhledem popisuje absurdní situaci, do které se dostal.
Jestli číst? Je to povinné a navíc velmi krátké. A slova jsou poskládaná do tak nádherných ironických popisů a výrazů, že nebudete litovat.
Hory, skály ohromnější ještě
než jest hlouposť mezi národy,
vedle cesty propasť bezedná jak
držka armády.
Opravdu úžasné! Miluju to, jak my Češi si dokáže dělat legraci ze všeho i z ran osudu. Satirické básně mě pobavily a kdo trošku zná život K. H. Obrovského určitě neprohloupí s přečtením.
Výstižné satirické verše o Havlíčkově zatčení a umístění V Brixenu. Na knížku jsem zapomněla a vzpomněla jsem si na ni díky mému oblíbenému uživateli zde Awča.
Vtipné verše, čtou se dobře, dílko je překvapivě krátké.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Audiokniha
Poezie není můj šálek kávy, no narazil jsem na audio s přednesem mého oblíbeného Martina Hofmana, tak jsem si to vychutnal a vcelku dobře procítil situaci o které je tohle dílko.
Sice klasika a důležitý popis deportace do Brixenu, ale na Havlíčka ty verše až moc někdy kulhají.
Klasické dílo české literarury 19. století, avšak stále velmi aktuální. Elegie se dobře čtou díky úderným veršům. Havlíček byl velmi známý svými politickými satirami a kritikou politického systémů tzv. Bachova absolutismu.
Přečteno jen díky čtenářské výzvě, i když začátek básničky jsem znala už ze školy. Dobře se to četlo, krátké, doporučuji.
Přečteno díky čtenářské výzvě a musím říct, že se mi to líbilo. Ve škole mě to sice dvakrát nenadchlo, ale po letech jsem si to s chutí přečetla.
Dílo významné především jako důležitá výpověď doby (cenzura za kancléře Bacha), vhodné do školních osnov jako přístupná četba pro všechny ucha, aby vnímali rozdíl mezi demokracií a tím, co tu bylo předtím. Co se čtení samotného týká, je to příjemná rýmovaná jednohubka, ale nic, co by stálo za opakovanou četbu. Mimochodem, politické umlčování umí být mnohem nechutnější, než čeho se z popisu dočkal Havlíček - ani asi nevěděl, jaké má "štěstí".
Štítky knihy
satira ze života ironie elegie, žalozpěvy podle skutečných událostí poezie česká poezie klasická literatura
Autorovy další knížky
2006 | Král Lávra |
1948 | Křest svatého Vladimíra |
1948 | Tyrolské elegie |
2004 | Epigramy |
2008 | Obrazy z Rus |
Mrazivé čtení...