Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/348073/bmid_tyrolske-elegie-uFJ-348073.jpg
4
1099
1099
Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně, a Havlíček sám je musel krotit). Skládá se z devíti zpěvů. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.... celý text
Přidat komentář
Poezii nečtu, ale tohle jsem si přečetl. Je to krátké, svižné a trochu i vtipné. Havlíčkovi současníci v tomto díle určitě našli daleko více než my dnes.
Havlíček byl rozhodně mistr ironie, alegorie a satiry. Líbí se mi, jak používá citoslovcí.
Tak teď nevím... Nepochopila jsem to nebo je tahle "kniha" tak docela o ničem?
Nechápu, proč je to klasika.
Ale třeba to pochopím, až poznám historický kontext.
Ale jsem si jistá, že ani po tom tahle kniha nebude patřit k mým oblíbeným. Co se dá dělat.
"Svěřiti svůj osud také jednou
koňům splašeným se já mám bát
občan rakouský? což se mi může
horšího již stát?"
Může být hůř. Být třeba občan Svazu komunistického.
Pán satiry, bez debat. O takové situaci přijít s něčím takovým, vyloženě se jim vysmát... bravo.
Jsem vášnivá čtenářka už od dětství a ve škole jsem dobrovolně a ráda přečetla celou povinnou četbu. Samozřejmě že ne všechno se mi líbilo, něco i velmi nelíbilo, ale dílo K. H. Borovského mne bavilo a jsem ráda, že jsem ho poznala.
Krátká, přečtenou jsem ji měla asi za 10 minut ale člověk se na ni musí víc soustředit tím jak je to napsaný v poezii. Kdybych ji nemusela číst k maturitě asi bych si ji jinak nepřečetla :)
Myslím, že je dobře Tyrolské elegie znát, a to nejen pro jejich literární kvality a vtip, pro obrázky Josefa Lady a pro Havlíčkův přínos pro to všechno, o co se snažil a z čeho se mu mnohé podařilo. Je dobře je znát i pro lepší vcítění do těch nám už vzdálených událostí, které bychom možná měli sklon zlehčovat, a přitom to byla tragédie. To, že okolnosti byly na první pohled celkem příznivé (relativně slušné zacházení a prostředí, placený pobyt atd.) nemění nic na odloučení od přátel a rodiny. Tím myslím i dobu, kdy přijela do Brixenu manželka a dcerka, protože ve vyhnanství se člověk nemůže stýkat s širší rodinou, nemůže živit své blízké vlastní prací a podle svého vlastního svědomí, nemůže dost dobře pokračovat v díle, které mu leží na srdci. A nešlo ve skutečnosti o bourání Rakouska, šlo o zlepšení poměrů, o posílení vlastního vkladu a zodpovědnosti, o náš jazyk, o spravedlivější uspořádání mezi národy. Když si člověk zároveň s Tyrolskými elegiemi přečte i ukázky z rodinné korespondence a vypočítá si, o jak mladé lidi se vlastně jednalo, představí si někoho stejně starého na jejich místě, běhá z toho mráz po zádech.
Čteno v rámci ČT a ačkoliv jsem se bála toho, co mě čeká, jsem mile překvapena s jakou lehkostí, sarkasmem, ironií autor toho krátké dílko napsal.
Krásná báseň plná sarkasmu a ironických narážek. K pochopení poselství Tyrolských elegií potřebujete znát některé historické souvislosti.
O životě K. H. Borovského jsem při četbě nevěděla tolik informací, takže kniha k tomu byla dobrá, zase mi nějaké věci přiblížila. Možná mohla být i delší, nezlobila bych se.
Babča má obrovskou knihovnu plnou starých knížek. Když si k ní zapomenu vzít svoje čtivo, tak se přehrabuju těma stoletýma bichlema co tam má. Náhodou (díky bohu za ně!!!) jsem tam našla Tyrolské elegie od Borovského. Už předtím jsem byla překvapena, že mě povinná četba baví, ale tohle je jiná liga. Tohle je prostě skvělí. Všem doporučuji!!! (Je dobré vědět něco o životě borovského - kamarádce jsem knížku půjčila, ale jelikož nevěděla nic o jeho životě, tak jí to zas tak nenadchlo.)
Četla jsem v rámci povinné četby a musím říct, že nelituji. Jak dokázal pan Borovský podat humornou ironickou formou své vlastní vyhnanství je pro mě skutečně záhadou.
Před touhle knížkou musím doporučit něco málo se dozvědět přímo o Karlu Havlíčkovi Borovském.
Po knize jsem sáhla jen kvůli maturitní četbě. Děj mi nic moc neříkal, forma také ne. Najdou se zde tací, kteří ji budou vychvalovat do nebe, žel já se k nim řadit nebudu.
2018/41
Dnes už se asi nenajde moc lidí, kteří po téhle knize sáhnou z vlastní iniciativy. Děj není nijak valný, ale pokud máte titul v povinné/maturitní četbě, tak mohu jedině doporučit. Stejně tak rozbor a audioknihu, oboje k dohledání na Youtube.
Jak říkám, sice nic moc, ale děj docela srozumitelný, a 45 stran se přelouskat dá.
Občas je dobré přečíst si něco, co nás nebaví. A tahle útlá knížečka, kterou jsem přečetla za cca 10 minut, mě opravdu nenadchla. I když důvody, proč byla napsaná, jsou dnes legendou. Nechci zlehčovat osud K. H. Borovského, pro kterého čas vzniku elegií nebyl vůbec příhodný. A tak jsem si Elegie přečetla ještě jednou, snad pak lépe pochopím … nepochopila.
Štítky knihy
satira ze života ironie elegie, žalozpěvy podle skutečných událostí poezie česká poezie klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2006 |  Král Lávra |
| 1948 |  Křest svatého Vladimíra |
| 1948 | Tyrolské elegie |
| 2004 | Epigramy |
| 2008 | Obrazy z Rus |
„To je již můj obyčej, že v nesnázích nemohu jinak mluviti než žertem, poněvadž jest nejlépe v smíchu s nimi zápasit“ (Epigramy)
Asi mě to bavilo víc, než mého syna (středoškoláka) :-), já se tak po létech vrátila k středoškolskému učivu, a tentokrát se začetla s mnohem větším nadšením – teď už jsem totiž opravdu chtěla pochopit Havlíčkův kritický pohled na svět … nevěřte mi ani slovo :-) … tentokrát jsem si to prostě jen užila :-) … nic jsem neobjevovala, nic neanalyzovala, jen jsem si prostě s chutí přečetla rozpustile satirický, hořce ironický, jízlivě vtipný, kousavý a jedovatě výsměšný, do veršů zaspaný, obsahem skoro současný (tudíž řekněme nadčasový) příběh - o zklamání ze zažitých stereotypů, o znechucení režimem, o snaze ukázat věci takové, jaké jsou … takže, za mě bezva :-).
„Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří;
Že je v Čechách tuze dusno, horké výpary, mnoho smradu po té oktrojírce, holé nezdraví.
Že on tedy schválně pro mne kočár sem poslal, abych se hned na státní outraty na cestu vydal.
A žandarmům že nařídil, ať mne hodně nutí, kdybych nechtěl ze skromnosti přijmout jeho nabídnutí.
…
Ach! ty světe, obrácený světe! vzhůru nohami ve škarpě leží stráž, ale s panem delikventem samým kluše ekvipáž.
Ach, ty vládo, převrácená vládo! národy na šňůrce vodit chceš, ale čtyřmi koňmi bez opratí vládnout nemůžeš!“