Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Báseň Karla Havlíčka Borovského, která vznikla v době jeho zatčení a odvozu do Brixenu. Jedná se o ostrou, útočnou satiru na rakouskou vládu a státní policii. Rukopis byl dokončen roku 1852.
Přidat komentář
Přečteno a zpracováno v rámci seminární práce o politickém postoji KHB v Tyrolských elegiích a překvapivě mě to bavilo. Stěžejním bylo načíst si předem o životě Havlíčka, abych se zorientovala. Sice poezie, ale nakonec dílko pochopitelné, výstižné a sarkasticky zábavné. No a ultra tenké!
Přiznám se, že jsem se KHB vybíhal jak čert kříži. Poezie nebyla nikdy můj šálek kávy, protože vždy jsem četl nějakou chujovinu o přírodě, o septajicim mechu a tam podobně. Tyrolské elegie jsou ale něčím jiným a jsem za to rad. Bylo potěšením číst verše o zatýkání a cestě do Brixenu. Páni policajti na něj ještě počkali, aby se pan redaktor oblékl. V kočáře si kouřil cigaretu a očividně se měl fajn. Nejspíš jiná doba, jiný mrav. Za padesát let později v jiné zemi někde na východě by pro něj četníci přišli a odešli s prázdnou. Přece jenom se Karel měl dobře.
Havlíček ve svých verších výmluvně komentuju historickou epochu, se kterou byl nucen se potýkat. Jsou do jisté míry i nadčasové, nicméně nedají se vnímat jinak než v kontextu doby.
Domnívám se, Elegie jsou zásadní pro pochopení Havlíčka, protože na jedné události, která mu definitivně změnila život - tedy deportace do Brixenu - vystavěl všeobecnou kritiku dobové politiky. A učinil tak s pomocí svižných, ironizujících a báječně zesměšňujících veršů.
Typický KHB. Bohužel si myslím, že čtenář se při čtení neobejde bez znalostí hrubé kostry Havlíčkova života s důrazem na jeho Brixenský pobyt. Řekl bych, že z hlediska literární kvality jsou Král Lávra i Křest Svatého Vladimíra lepší.
Co ještě napsat k tomuto i dnes svěžímu krátkému kousku, který je ostrý jak břitva, politicky nekorektní (ne nutně ale neslušný). Jízda do vyhnanství, loučení s rodným krajem, má v sobě cosi velmi smutného, ale Borovský se s tím dokázal vypořádat po svém. Obdivuji Borovského jazykovou úsečnost, se kterou dokázal popsat svět kolem sebe. I to, že to musel být sakra machr, který si z pánu nahoře nic moc nedělal, otrocké myšlení mu bylo hodně vzdálené, protože kdo se do lesa nebojí? No přece Karel Havlíček Borovský.
Tyrolské elegie jsem si vybrala ke čtení v rámci povinné školní četby a nelituji toho. Jelikož má dílo jen pár stránek, četba vám zabere čtvrt hodinky. Borovský mě mile překvapil, elegie se mi opravdu líbily. Sice již situace, kterou zpěvy kritizují, není aktuální, ale i přesto je text srozumitelný a místy také vtipný (satira a kritika rakouské vlády a církve). Domnívám se, že pokud hledáte nějaké kratší dílko k maturitní zkoušce, je Borovský vhodnou volbou. DOPORUČUJI.
Drobné dílko plné nadsázky a satiry. V době svých středoškolských studií jsem nečetla a tak jsem si doplnila vzdělání.
Ironický a sarkastický humor je přesně můj šálek kávy! Od středoškolských dob mne čtení poezie vůbec nelákalo, nicméně Karel Havlíček Borovský mne přesvědčil, že minimálně v jeho případě dělám chybu. Nu, bude napravena. Škoda, že je autor již dávno v prach obrácen, moc ráda bych si přečetla jeho postřehy k době dnešní...
Velmi krátké dílo protkané sarkasmem a pěknými rýmy. Přečtené za chvíli a já si jako maturant mohu odškrtnout další knihu ze seznamu. Na to, že jsem od této básně nic moc nečekala, jsem byla mile překvapena. 4/5
Vše je zde již napsané, a nelze než souhlasit, kvalitní práce, satirický žalozpěv co má šmrnc ???? je to rebel ❤
Když jsem ve čtenářské výzvě uviděla poezii, tak mě polilo horko. Pro mě je poezie stejnou záhadou jako matematické rovnice. A také jí považuji za stejně zábavnou. Zkrátka nejsem cílová osoba a tak mi nepřísluší tuto knihu nějak hodnotit. Za mě splněná čtenářská výzva. Verše recituje pan Martin Hofmann.
AUDIOKNIHA: moje první setkání s autorem a okamžitě rozhodně ne poslední. Tyrolské elegie mě dostaly svým lehkým ironickým humorem, bravurnou reálnou poezií bez abstrakcí a zároveň jemným intimním nahlédnutím do tak zajímavého historického okamžiku jako je autorův odvoz do Brixenu. Za sebe tleskám a určitě si dílko ještě někdy přečtu znovu. Však je taky krátké a napoprvé jsem ho dala rovnou dvakrát za sebou.
Poezie není můj šálek kávy...
Četla jsem v pár minutových pauzách v práci...
Celkem to šlo číst...
Hezke, vtipne dilo. Kratounke, takze se da precist velice rychle a rozhodne za precteni stoji.
Štítky knihy
satira ze života ironie elegie, žalozpěvy podle skutečných událostí poezie česká poezie klasická literatura
Autorovy další knížky
2006 | Král Lávra |
1948 | Křest svatého Vladimíra |
1948 | Tyrolské elegie |
2004 | Epigramy |
2008 | Obrazy z Rus |
Za mně klasika. Spolužáci ohrnovali pysk a já Borovského hltala. Asi jsem v tomto jiná,no.