Účtovník z Osvienčimu
Reiner Engelmann
Oskar Gröning mal dvadsaťjeden rokov, keď ako presvedčený príslušník SS nastúpil do služby v koncentračnom tábore Osvienčim. Jeho úlohou bolo viesť záznamy o skonfiškovaných cennostiach väzňov. Hoci Gröning vedel o ich vraždení, svoju prácu v Osvienčime ospravedlňoval slovami, že je iba účtovník, a teda sa bezprostredne nepodieľa na zabíjaní. Až o sedemdesiat rokov ho nemecký súd v rámci jedného z posledných veľkých osvienčimských procesov odsúdil za napomáhanie pri vražde 300 000 Židov. Reiner Engelmann sa na základe rozhovorov a súdnych protokolov zaoberá zastávkami na životnej ceste Oskara Gröninga a procesom s jeho osobou. Procesom, ktorý mal pre rodiny obetí koncentračného tábora mimoriadny význam. Procesom, ktorý na lavicu obžalovaných neposadil iba Oskara Gröninga, ale aj celé nemecké súdnictvo. Vďaka tomu vznikla kniha, ktorá nám nedovolí zabudnúť na peklo na zemi stvorené človekom a ktorá každého z nás núti položiť si otázku, v akom svete chceme žiť.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , Fortuna Libri (SK)Originální název:
Der Buchhalter von Auschwitz: Die Schuld des Oskar Gröning, 2018
více info...
Přidat komentář
Hodnotná kniha, ktorá veľa vypovedá o tom, ako to v Osvienčime fungovalo. Vďaka tzv. „účtovníkovi Osvienčimu“ - Oskarovi Gröningovi – sme mali možnosť dozvedieť sa všeličo o bežnom v živote v tábore. On sám sa rozhodol vystúpiť na verejnosť po tom, ako začalo stále viac silnieť hlas popieračov holocaustu. Neskôr bol odsúdený na 4 roky väzenia za účasť na smrti asi 300 000 židov, hoci sám nikdy nikoho nezabil ani nemučil. Osobne sa objavil sa aj vo významnom dokumente: Osvienčim - nacisti a konečné riešenie (2005). V ňom uviedol, že realita tábora vyzerala asi takto:
„Boli sme presvedčení, bol to náš svetonázor, že nás zradil celý svet, že ide o sprisahanie židov voči nám. Keď sme zabíjali deti, my sme v nich nevideli nepriateľov, ale kolovala v nich krv nepriateľa a nepriateľské teda bolo to, že by raz vyrástli v žida, ktorý bol potenciálne nebezpečný. Bola to zvláštna situácia, následkom ktorej ale vzniklo mnoho priateľstiev, o ktorých ja teraz môžem povedať, že spomínam na nich s radosťou. Žili sme tam ako na v jednom malom uzavretom meste. Boli tam obchody, kde sa dalo nakúpiť, kantína, kino, divadlo, športový klub, kde som sám chodieval. Bola tam zábava ako v normálnom meste. Je pravda, že tam nebolo ale veľa disciplíny, spať sme chodili skoro vždy celkom opití. Boli sme tak leniví zhasnúť svetlo, že sme strieľali po žiarovke.“
Kniha je svedectvom práve tohto človeka, ktorý napriek svojmu pochybeniu chcel, aby sa na vykonané zlo nikdy nezabudlo.
Původně jsem si myslela že jde o klasický román z prostředí 2 sv. války a Osvětimi, hned ze začátku ale zjistíme že se jedná víceméně o “životopis Gröninga. Kniha je už zpočátku velmi detailní a surová. Máme popis jakou úlohu zastával. Kniha je doplněna fotkami. Plus příběh Évy, přeživší. Je psaná čtivě, kapitoly jsou krátké.
Jediné co mi vadilo byly opakující se pasáže.
Kniha nás seznamuje se životem jednoho esesáka, trochu snad slušnějšího než jiní. Nicméně sloužil v Osvětimi v roce1944, sice jako účetní, ale o všem věděl. Nepomohlo mu ani, že všeho litoval. Fakta v této knize jsou notoricky známá, alespoň mojí generaci, a tak nemohu příliš chválit ani jako literaturu faktu.
Třetí listopad a já si můžu oddechnout. Za mě tohle byla těžká kniha a jsem ráda, že ji mám sebou. Důvod? Nebyla jsem ani v polovině a dostala jsem nervy. Recenze bude proto dlouhá, pochopte mě. Děkuji.
" Sourozenci zůstali navždy dětmi, protože je v raném věku děsivým způsobem zavraždili v Osvětimi."
Jedna z mnoha vět dalšího neuvěřitelného příběhu. Mohla bych říct celé knihy, protože už jen autorova předmluva vzbuzuje ve čtenáři pocit bezmoci, utrpení a šoku, že se tohle vůbec stalo.
Ano bylo to tak. Kromě výčtu věcí páchaných nacisty na obětech se před námi otevře životní příběh jednoho z nich.
Oskar Gröning přezdívaný dolarový král byl od r.1942 v Osvětimi, kde sice nevraždil, ale podílel se svět z peněz a cenností těch, kteří pár minut po selekci na rampě nebo druhý den zahynuli.
I přesto byl odpovědný za půl miliónu lidí.
I když sám Gröning (jak je v knize skrytě naznačeno) v sobě měl trochu soucitu a lidskosti na rozdíl od ostatních nacistů, na druhou stranu, když mu o táboře a jeho fungování řekli cokoliv, bral to jako hotovou věc.
" Na tom nemůžeme a nesmíme nic měnit, je to prostě nutné!"
To byla slova určená Gröningovi po jeho shlédnutí vrazdy nemluvněte. Pronesl je jeho tehdejší nadřízený.
Co bylo nutné!!?
Vraždění lidí, nadměrná konzumace alkoholu nebo návštěvy kina, divadla a společná konverzace na běžná témata zatímco o pár metrů dál umírali lidé?
Za timhle může stát jenom alkohol, který otupí mozky těch, kteří mají krev nevinných na rukou. V podobných příbězích hraje skrytou hl. roli. V KT tekl proudem, byl ho nadbytek stejně jako jidla pašovanych SS z kufrů těch, kteří se nevrátí.
V knize jsou zmínky o Oskarově dětství, tvrdé výchově, rodině a černobílé fotky, jejichž původ nemusím dlouze představovat.
Příběh obsahuje také vyprávění o jedné přeživší Évě Fahidi, která později vyprávěla celý svůj životní příběh a to, jak zaujala jednoho účetního. Silný příběh
Literární zpracování dvou příběhů není kvalitní - autor není spisovatelem, ale poskytuje několik srovnání: vyprávění příslušníka SS, jenž se pracoval v Osvětimi a židovky z Maďarska - uvězněné ve stejnou dobu přechodně v Osvětimi - a další srovnání: následky v životě přeživších vězňů a život bývalého příslušníka SS po válce. Dále je zde kritika pomalého potrestání válečných zločinců a různorodost kritérií při jejich pronásledování.
Tak tohle fakt ne. Z faktografického hlediska je zajímavých posledních 25% knihy, kde se opravdu mapují soudní procesy nejen s Gröningem. Ale ta část před tím? Je to něco ve stylu románového příběhu. Třetinu knihy navíc zabírá opět vyprávění o Maďarce z Osvětimi, která ke Gröningovi nemá vůbec žádnou vazbu, ani nezapadá do kontextu knihy. Přečetla jsem spoustu knih na toto téma a tuto bych zařadila určitě do těch slabších. Pro ty, co zajímá příběh a proces s Gröningem, doporučuji dokument na Netflixu.
Zajímavý pohled, byla jsem překvapena kolik majetku bylo židům na poslední cestě zabaveno. Kniha mi dala informace uceleně zase z jiného místa v koncentračním táboře.
Další zajímavá kniha, věnující se Osvětimi. Dozvěděl jsem se zase spoustu nových informací. Trochu mě vadilo, že některé věty (informace) se opakovaly ve více kapitolách po sobě.
Nemohla jsem si pomoct, ale po celou dobu četby jsem měla pocit, že mi autor dost podsouvá svůj názor na vinu hlavního hrdiny. Já si ale chtěla udělat svůj vlastní.
Nějak jsem nepochopila proč tam byly kapitoly věnované přeživší Maďarce... přišly mi zcela mimo.
Kniha určitě pokládala zajímavé otázky, ale odpovědi na ně byly na můj vkus až moc zaujaté...
Další kniha na téma holocaust zaměřená na Oskara Gröninga - účetního, který měl na starost peníze transportovaných do koncentračního tábora. Bylo zde spousta nezodpovězených otázek. A jestli byl nebo nebyl vinen? V kolotoči vraždění byl zapojený...
Byla to zajímavá kniha, která nutí čtenáře k zamyšlení.
Nevím ani čím bych začal. Tato kniha je vlastně psaná jako memoár dvou lidí. Z pohledu bývalého SS-mana Oskara Göringa a z pohledu bývalé vězenkyně maďarské židovky Évi Fahidi. Kdo nese vinu za 300 000 zplynovaných maďarských židů? Všichni. Kdo mohl ten se za války obohatil. Přečetl jsem hodně knih na toto téma a můžu říct že se to děje i dnes. Krásný příklad nám dává USA, všude strká nos a když tam vypukne nepokoj a válka snaží se z toho vytěžit co se dá a dokonce se učíme angličtinu a co chtěl Hitler? To samé, obohatit se, jeden jazyk a to
němčinu.
Když jsem začla knihu číst, tak jsem byla nejdřív zklamaná. Neuvědomila jsem si, že to není takový ten klasický příběh, ale že se jedná o literatutu faktu. Ale nakonec se mi to moc líbilo. Příběh s miminkem mě dostal. Už jsem přečetla dost knih na tohle téma, ale tohle bylo opravdu drsné. Po přečtení jsem dlouho přemýšlela o vině a nevině Oskara Gröninga. Ale jak už bylo řečeno, každý si musí udělat svůj názor sám.
Opět další kus lidské historie, který by neměl být zapomenut. Smutné je, kolik lidí ani nevěří, že něco takového proběhlo a zároveň, kolik lidí stihl spravedlivý trest za to co udělali. Tuto knihu vřele doporučuji, četla jsem jí jedním dechem. Je skvěle napsána.
Pravdou je, že tato kniha, nebo samotné vyprávění, jakoby tančí po povrchu a nejde do hloubky. Další věc co mi vadila byla ta, že autor přeskakoval v časových rovinách. Lepší by bylo, kdyby to napsal chronologicky. Popravdě řečeno jsem úplně nepochopila proč zde je zakomponován příběh Évy Fahidi, nakonec mi to došlo, proč to tak je. Každopádně kniha má být hlavně o Gröningovi a jeho životě. Autor se měl držet hlavně toho. Velmi oceňuji seznam a popis lidí na konci. Některá jména jsem neznala.
Co se týče knihy jako celku, tak nebyla vůbec špatná a mohu ji vřele doporučit. Rozhodně zajímavější, než smyšlené příběhy, které mají v názvu dnes populární Osvětim.
Zajímavé zpracování, také nové informace o Osvětimi. Autor čtenáři podsouvá vinu pana Groninga, snažila jsem si na celý ten příběh dělat svůj vlastní názor. Kniha se čte velmi dobře a určitě je zajímavá.
Pokud jste četli jakoukoliv jinou knihu o Osvětimi, tahle publikace vám nic nového nepřinese. Navíc je to psané jakýmsi "novinářským" stylem, takže raději doporučuji sáhnout po něčem lepším.
(SPOILER) Kniha je čtivě a velmi zajímavě napsaná. Přináší odlišný, jiný pohled na hrůzy koncentračního tábora než je ve většině ostatních knih s touto tématikou. Přináší příběh z pohledu pracovníka, který měl za zaznamenávat peníze ze zavazadel věznů. Občas sloužil i na rampě, když přijíždějí transporty. Hrůz se snažil nevšímat, přehlížel je a tvrdil hlavně sám sobě, že jeho se to netýká a že plní rozkazy a toto není v jeho kompetenci. I když několikrát chtěl podat žádost o přeložení nikdy se k tomu neodhodlal. Smutné za mě je, že nebyl nikdy potrestán. Sice byl několikrát vyšetřování, ale vždy to utichlo. Nakonec zemřel stářím než stihl být potrestán. Prožil celkem plnohodnotný život. Podávál svědectví i toho nejspíše litoval, ale...