Údolie včiel Post bellum Adelheid
Vladimír Körner
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395179/bmid_udolie-vciel-post-bellum-adelheid.jpg
4
348
348
Autor vo svojich príbehoch hovorí o človeku v kontexte určitých historických udalostí, je to však vždy aj výpoveď o túžbach i vášňach pretrvávajúcich v ľuďoch navzdory časovým rozdielom. V jeho prózach sa stretávame so strhujúcou a temnou osudovosťou, ktorá je však vždy dôsledkom predošlého prežívania a konania protagonistov príbehu. Pri sledovaní dramaticky vyhrotených dejov v jeho diele si uvedomujeme, že ani z nášho konania sa nič nestráca bez stopy, ale po čase sa vráti v takej či onakej podobe.... celý text
Romány Literatura česká Historické romány
Vydáno: 1989 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Údolí včel Post bellum Podzimní novely, 1978
více info...
Přidat komentář
Ponuré až depresivní a přesto tak nějak vznešené. Zároveň taky naprosto jiné v té záplavě dnešních knih. Snad jenom jednu myšlenku: "Koho trýzní život, nosí rány na čele".
Pokud chcete zažít opravdu hutné dvě hodinky - přečtěte si Údolí včel - pro mě klenot české literatury. Film jsem kdysi viděl a dost mě dostal. Přiznávám, od té doby jsem nenašel odvahu se na něj podívat znovu, možná po přečtení literární verze si ho dám. Úplně jsem viděl Kačera s Čepkem při čtení, vybral je Vláčil výborně. Kniha je tak smyslová - zvuky, pachy, obrazy té spousty přírody, která tady často hraje důležitou roli. Stejně tak zvířecí motivy - často se opakující zejména vlci a včely (jinak by asi nebyly i v názvu, že?). Zajímavé je, že Ondřej pro mě nebyl ten absolutní klaďas a sympaťák, byly chvíle, a nebylo jich málo, kdy jsme stál spíše na straně Armina - jeho oddanost a smysl pro čest za každou cenu, když naopak Ondřej se někdy choval dost frackovitě. Samozřejmě, lehká frackovitost je sympatické rošťáctví a přehnaná oddanost se mění ve fanatismus. I tohle v té knize jsem viděl - tu tenkou hranici ve vnímání různých vlastností. Ale nejsilnější je pro mě ta úspornost, až minimalismus celé knihy - není tady nic navíc a nic tady nechybí - ani písmeno, slabika, slovo, věta či odstavec - žádná zbytečná vata, žádné nepochopitelné zkratky. Jen čistá krása, čistá literatura.
Film Františka Vláčila považuji za vrchol tuzemské kinematografie a i knihu mám moc rád. Četl jsem několikrát, naposledy mi ji nyní předčítal Jan Kačer při cestě z Paříže. Na novele je trochu znát, že je to přepracovaný scénář a Vladimír Körner napsal po literární stránce určitě lepší díla. Příběh dvou řádových rytířů je ale natolik silný a mnohovrstevný, že se právem řadí k nezapomenutelným. Dilema fanatismu, svobody a života, hledání štěstí i lidského údělu vede celou lidskou historií a ač je děj zasazen do středověku, je aktuální v každé době.
Včera jsem ještě v knihovně na pultu otevřel svou první Körnerovu knihu, přečetl si její první větu a nabyl jsem vnitřního klidu. Co se první věty týče, jsem trochu pověrčivý. Dnes jsem knihu dočetl a s pocitem úplného čtenářského naplnění ji zaklapnul. O deset minut později koukám na úvodní scénu rojení včel v efektu negativního zobrazení Vláčilova filmu s podkresem výrazné hudby Zdeňka Lišky. Film na mě ale bohužel v porovnání s literárním dílem působil nepřesvědčivě a uměle. A mám pocit, že herecké výkony Petra Čepka a Jan Kačera filmu nepřidávají. Zřejmě nedokážu docenit přednosti filmu z hlediska historie kinematografie – tyto znalosti prostě nemám. Přesto, měl-li bych postupovat chronologicky, bylo by třeba nejdříve shlédnout film (1967) a následně přečíst knihu, ve které Körner vlastně dodatečně adaptuje svůj filmový scénář. A filmové postupy jsou patrné i v knižní adaptaci – popis scén připomínající pohyb kamerou, kompozice světla a stínu, úsečné dialogy, které v knižním zpracování působí zcela věrohodně. Navíc přidávají na plastičnosti jednotlivých scén, ať už jde o popisy vnitřních psychologických dramat jednotlivých postav, nebo vykreslení české a polské krajiny, které jsou nedílnou součástí románu. Ne nadarmo je Körner považován za nejvýraznějšího historického prozaika generace šedesátých let. Těším se, až příště v knihovně letmo otevřu jeho jiný historický román a nechám se uklidnit první větou. Co třeba Lékař umírajícího času?
Je to krásná, i když hůř přístupná kniha, která dokáže vtáhnout do atmosféry doby i míst - člověk téměř vidí a slyší moře, vytí psů nebo bzukot včel. O postavách toho často tolik nevíme a je těžší se s nimi identifikovat, ale na druhou stranu je příjemné narazit na historický příběh, kde postavy nejednají jako lidé dneška v historickém kostýmu. Byl to nezapomenutelný a krásný výlet do doby, kde by se mi opravdu žít nechtělo.
Nezbývá než se přidat ke všem již zmíněným superlativům. Tenhle silný příběh o nevyhnutelnosti osudu by si snad vysloužil jen varování, že po jeho přečtení můžete očekávat depresivní stavy. Až tak čtenáře zasáhne.
Ma prvni kniha od tohoto autora, ale urcite se poohlednu po dalsi, ponevadz Udoli vcel jsem slupla jako malinu, a to doslova. Zajimavy namet,nadherne vykreslena atmosfera, napinave od zacatku az dokonce a k tomu jeste vnimate tu prirodu okolo. Proste jsem se nemohla odtrnout , skvele cteni .
Zvláštní, syrový a minimalistický příběh, který je - alespoň podle mě - zcela odlišný od jiných knih a příběhů odehrávajících se v podobné historické době, proto mi chvíli trvalo si na jeho styl zvyknout. Nakonec je to mezi 4 a 5*, ale budu grand.
Krásný příběh, temný a beznadějný. Z filmu už jsem věděl, jak to celé dopadne, ale jak se děj blížil ke konci, uvědomoval jsem si, jak moc si přeju (samozřejmě bláhově), aby se stal nějaký zázrak a skončilo to jinak.
Tak či onak jsem z knihy nadšen, použitý jazyk je přesně takový, jaký se hodí k vytvoření atmosféry chladného Pobaltí nebo horkých Čech - úplně jsem slyšel bzučet včely, cítil pálící slunce - a hlavně prožíval trápení Ondřeje i Armina, kteří by se možná rádi vyhnuli svému osudu, ale není šance - jsou nevyhnutelně hnání až ke svým hořkým koncům.
Mimochodem - středověký svět je výrazně mužský a tak může možná trochu zapadnout, že vlastně nejtragičtější postava je Lenora, která je svým způsobem hlavní hrdinkou. Ani muži si přiliš svoji roli v životě vybírat nemohou, ale na Lenoře vidíme, že život žen té doby je mimořádně krutý a nelítostný - a bez možnosti ho jakkoli ovlivnit.
V celé knize jsem nenašla jediné nadbytečné slovo. Vše dokonale ladí a dotváří středověce syrově mrazivé pozadí několika zpackaných životů.
Silný a zároveň velmi drsný příběh. A krutý závěr bez naděje. Na další knihy Vladimíra Körnera budu asi muset sbírat odvahu.
Bylo to pro mě náročné čtení, ale nelituji. Jen si budu muset doplnit mezery a podívat se i na film. Každopádně zkusím i některou z dalších autorových knih.
Až snivě poetické vyprávění z temného středověku. Minimalisticky vypracované chování postav a komorní děj knize velmi prospívá. Čím dál si začínám uvědomovat, že i česká literatura mi má co dát a dokáže bavit stejně jako světová.
Začal jsem ji číst ze zájmu, když už jsem na děj filmu dávno zapomněl. Záčátek je výborný, následné kapitoly nic moc. Když jsem si myslel, že se začnu nudit, zvedly mě osudy Ondřeje z křesla. Závěr vše korunoval, takže mohu jen dodat, bylo to docela psycho. Nakonec jsem se rád seznámil s V. Körnerem, který napsal tolik výborných knih.
Kdysi dávno jsem viděla film a pamatuji si jen to, že to byla strašná depka. O to více jsem byla ohromena knihou. Po pomalejším nástupu následuje silný, syrový, napínavý příběh od kterého jsem se nedokázala odtrhnout. Dokonalé!
Štítky knihy
náboženství zfilmováno středověk útěk 13. století křižáci náboženský fanatismus Řád německých rytířů celibát antihrdinové
Autorovy další knížky
| 1967 |  Adelheid |
| 1997 | Údolí včel |
| 1973 | Zánik samoty Berhof |
| 2007 | Písečná kosa |
| 1984 | Lékař umírajícího času |
Tak podruhé během roka jsem si pustil toto propracované a mistrovské dílo pana Körnera v podobě audioknihy a opět jsem byl nadmíru spokojený. Atmosféra hutná, příběh je skvěle vystavěný a co u tohoto autora stašně obdivuji, je, to podmanivé líčení krajiny a smysl pro každičký, vhodný detail.
Naprosto dokonale toto dílo rozebral uzivatel Lector a já bych jeho komentář jen stroze a zbytečně kopíroval a to opravdu není zapotřebí, protože on to napsal naprosto trefně a neuvěřitelně výstižně;-).