Píseň meče
Bernard Cornwell
Saské kroniky série
< 4. díl >
Království Alfreda Velikého. Román představuje čtvrtou část rozsáhlé ságy z raně středověké Anglie, v níž autor líčí dobu po vítězství krále Alfreda, později zvaného Velikého, nad Dány u Ethandunu. Píše se rok 885, v Anglii panuje mír, ale země je rozdělena na dánské království na severu a saský Wessex na jihu. Hrdina této serie Uhtred má své panství, ženu, dvě děti a povinnost střežit hranici Wessexu na Temži, kterou ho pověřil král Alfred. Vikingové se však znovu snaží Wessex ovládnout a k tomu potřebují Uhtredovu pomoc. Naopak Alfred od něj žádá, aby nájezdníky vyhnal.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
Sword Song, 2007
více info...
Přidat komentář
Čtvrtá část rozsáhlé ságy a stejně jako díly předtím se čte lehce a stejně statečně bojuje náš hrdina Uhtred za Alfréda Velikého, i když stále zvažuje, do jaké míry je vázán přísahou věrnosti, kterou mu složil. Láska, zrada, přátelství, dobrodružství, boj - to vše popsat Cornwell mistrně zvládá. Určitě si přečtu i další díly.
Štvrtá časť série síce mierne zvoľnila tempo, o nejakej nude ale nemôže byť ani reči. Na to sa na Britských ostrovoch deje až priveľa zaujímavého a severania sú stále hrozbou. Teraz sa dej sústredí okolo Alfredovej dcéry Æthelflæd a v závere už tradične vrcholí veľkolepou surovou rubačkou. Škoda len, že tej fikcie je tu až priveľa a román potom nepôsobí veľmi uveriteľne. Uhtred je tiež na môj vkus až príliš veľký masér, ale táto séria je aj vďaka tomu návyková ako droga. 8/10
Jak sám autor píše ve svých historických poznámkách na konci, v tomto dílu je příliš románových fikcí. Zvláště dobrodružství o únosu dcery Alfreda Aethelflaed se mi jeví příliš pohádkové a snad i zbytečné v takovém veledíle, jako Saské kroniky jsou. Každopádně to příliš neubírá na kvalitě románu.
Čtvrtý díl Saské kroniky - Píseň meče - je už podle názvu prošpikován dalšími krvavými dobrodružstvími neohroženého válečníka Alfréda Velikého - Uhtreda z Bebbanburgu. Děj se v převážné míře odehrává v raně středověkém Londýně nebo v jeho okolí a soustřeďuje se okolo bojů Sasů s dánskými a norskými nájezdníky a dobyvateli.
Cornwell se stálou kvalitou popisuje tuto těžkou dobu rodící se Anglie a dovedně spojuje své fiktivní hrdiny a jejich dobrodružství se skutečnými historickými událostmi a postavami. Kniha se čte velmi dobře, lehce a přitom dokáže udržovat v napětí. Velmi oceňuji, že autor nesklouzává k přílišnému popisování a natahování děje - ten má naopak spád a tím je kniha čtivější. A tak se opět těším na další pokračování této výborné ságy.
dalšia kvalitka... musím si dokúpiť dalšiu časť, lebo teraz ma to fakt zaujíma :D Chýbal mi tu Ragnar Ragnarson.
Další velmi čtivý díl. Hlavně v druhé půlce a posledních 130stran mě děj upoutal, že jsem ho přečetl během jednoho odpoledne a večera.
Výborná, jak jinak ;-) U mě jasných pět hvězdiček... A nezbývá, než sáhnou po dalším dílu.... :)
Ani ve čtvrté knize série se kvalita nesnižuje, spíše naopak. Už se těším na další osudy Uhtreda z Bebbanburgu.
str. 266:
„Láska je nebezpečná věc.
Přichází náhle a nepozorovaně a zcela mění životy lidí. Myslel jsem si, že svou první ženu Mildrith miluju, ale pak jsem poznal, že to nebyla láska, pouze smyslná touha. Smyslnost je podvodná. Touha smyslnosti křiví naše životy a tomu, kdo jí propadne, přestává záležet na všem jiném a vidí jen ji, i když křivě, protože ji považuje za lásku. Pod jejím klamným kouzlem zabíjíme a dáváme jí vše, a když pak máme, co jsme chtěli, vidíme, že šlo jen o iluzi a skutečného nezůstalo nic. Smyslná touha je cesta nikam, plavba do prázdné země, ale někteří muži dávají právě těmto cestám přednost a o cíl se nestarají.
Také láska je cesta, která nemá jiný cíl než smrt, ale je to cesta naplněná štěstím. Miloval jsem Giselu a byli jsme spolu šťastní, protože vlákna našich osudů se propletla a už tak zůstala. Byli jsme jimi spojeni a tři Norny nám přály, aspoň po nějakou dobu. Láska trvá, i když vlákna osudů neleží dokonale vedle sebe. Pochopil jsem, že Alfred miluje Ælswith, třebaže byla jako příměs octa v jeho mléku. Možná si na ni pouze zvykl, nebo je pravda, že v lásce hraje větší roli přátelství než smyslná touha těla, i když bohově vědí, že smyslnost je v ní vždy. Gisela a já jsme dospěli ke spokojenosti, podobně jako Alfred s Ælswith, ačkoli si myslím, že naše cesta byla šťastnější, neboť naše loď se kolébala na hladině jiskřící sluncem a hnal ji čerstvý teplý vítr.“
Při čtení anotace z knihy jsem se bála, že nejméně polovinu knihy budu číst o vnitřním boji Uthreda mezi přísahou Alfrédovi a obdivem k seveřanům. Naštěstí to tak dlouho nevadilo.
Od předchozích knih se tato liší tím, že hned nenavazuje na předchozí díl, ale začíná s odstupem nějakých pěti let. Vadilo mi, že autor dal víc prostoru starší verzi Uthreda. Nechápala jsem, proč je zrovna se svou poslední ženou, které nemá ráda ani řeči o válčení a je velmi pobožná.
Konec byl takový, jaký být musel, i když by se mohl odložit do dalšího dílu.
Autorovy další knížky
2017 | Poslední království |
2007 | Bledý jezdec |
2004 | Lučištník |
2010 | Hořící země |
2006 | Sharpův tygr |
Kvalita stále vysoko a průběh prříběhu také. Začátek nic moc, ale následuje opět divoká jízda. Tentokrát i boje jsou jiné a proto je děj stále neotřelý a zábavný. Nu což, mrkneme se na další díl.