Stíny nad Ulldartem
Markus Heitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100611/stiny-nad-ulldartem-100611.jpg
4
119
119
Ulldart - Doba temnoty série
1. díl >
„Doba temnoty se vrací!“ zní neblahé proroctví mnicha v odlehlém klášteře krátce předtím, než muž zemře. U dvora vládce tarpolské říše mají mezitím zcela jiné starosti: princ Lodrik, následník trůnu, dělá otci pramálo radosti. Aby zhýčkaný mladík konečně dospěl, posílá ho král do odlehlé provincie Granburg, kde má nepoznán zaujmout místo nového místodržícího. Lodrik ovšem není neschopným vladařem, jak by se na první pohled mohlo zdát – je mu souzeno rozhodnout o osudu světa. Bude však Lodrik jeho zachráncem a zapudí zlo? Nebo svět zničí a zavede ho do nové doby temnoty?... celý text
Přidat komentář
Chvilku mi trvalo se do příběhu začíst a občas se objevil nějaký ten výkřik klišé a okamžiky přehnané důležitosti (či jak to nazvat), ale nic čeho by bylo příliš. Na můj vkus je v knížce možná trošku "přebohováno", ale ve finále se to četlo velice příjemně a postavy mě většinu času bavily.
Heitz tento díl pojal spíž jako historický,ale to vůbec nevadí naopak dobře jsem si početl.Jsem zvědav jak se Lodrik popasuje s novou životní výzvou.
Jsem příjemně překvapená. Zatímco u Trpaslíků mi pomalý rozjezd vadil, pasáže bez akce mě nudily, tak zde jsem nadšená. Líbí se mi široké spektrum postav, charaktery, dynamika knížky. Nemůžu se dočkat, co bude dál.
Celou sérii knih o Ulldartu mám moc ráda již od dětství. Líbí se mi, jak se v nich vyvíjí ústřední postava Lodrika, jak jsou ostatní postavy a jejich příběhy propracované. Markus Heitz je prostě skvělý vypravěč. Nejvíce se mi nejspíš líbí z celé série první dvě knihy (Stíny nad Ulldartem a Řád Vysokých mečů), a poté závěrečná kniha celé série Kořeny zla, ve které vše vrcholí. Samozřejmě již na začátku čtenář cítí nádech toho, že dobro zvítězí nad zlem - jak už tomu tak bývá :) - ale to nijak nesnižuje úroveň čtenářského zážitku. Jedna z nejhezčích fantasy sérií, co jsem kdy četla. Srdcovka, ke které se ráda vracím.
K téhle knize jsem přistupoval se značnou nedůvěrou. Nevadí mi sice různá klišé, ale když se spojí „proroctví“ a „doba temnoty“ dohromady, to už začnu nejistět i já. Trochu mi připadá, jakoby autor v žádném případě nechtěl kopírovat Tolkiena, ale nemohl najít pevný základ pro svůj příběh, takže…jenom maličko…to přece nikdo neoznačí za plagiátorství :-) V minulosti král Sinured ovládnul celý Ulldart za pomoci Spáleného boha Tzulana a nastolil dobu temna. Naštěstí byl ale nakonec Sinured zabit a Tzulan poražen. Nyní je ale Ulldart znovu ohrožen, protože Tzulan by si moc přál znovu kontinent ovládnout… Kde už jsme to jen četli…? Tady ale veškerá podobnost s Pánem prstenů končí, Stíny nad Ulldartem jsou jinak zcela odlišná kniha. Nesledujeme zde putování za cílem zničit Zlo s velkým „z“, nýbrž doprovázíme následníka trůnu Lodrika do odlehlé provincie Granburg, kam je pod falešnou identitou dosazen do úřadu guvernéra, jednak aby se z rozmazleného buřta změnil v sebevědomého a silného muže, jednak aby byl v bezpečí před možnými atentátníky. To ale rozhodně neznamená, že v Granburgu je v bezpečí. Bývalý guvernér a jeho stoupenci se ho pochopitelně snaží ze všech sil odstranit. Toliko k ději. Začátek je hodně divný. Autor nebuduje zápletku, což je OK. Spousta autorů ze začátku kašle na zápletku a věnuje se popisu postav a světa. Tady jsem ale i po 70 stranách, tedy cca 1/4 knihy, měl pocit, že postavy a svět skoro vůbec neznám a to jsem při čtení dával dobrý pozor. Jakoby se sám autor teprve s reáliemi svého světa seznamoval a zkoušel, jak daleko může zajít. Nicméně když vydržíte slabší začátek, tak vás kniha pohltí a nepustí, natolik je čtivá. Jen mi přišlo, že Lodrikova změna je trochu moc náhlá, prostě: Zhýčkaný fracek, střih! Schopný mládenec. Celkově se jedná spíše o prolog k věcem příštím. Hlavní hrdinové stále vůbec netuší, jakou mají ještě sehrát roli. A konec je plně otevřený, přinejmenším se nejedná o uzavřenou knihu. Trpaslíky jsem nečetl, takže srovnáním nemůžu sloužit…
Heitz je geniální spisovatel, jeden z mích nejoblíbenějších. Tahle kniha je lehce pomalejší ale i tak mě nenudila ani jedna stránka. Pro mě kniha zafungovala jako dobrý předkrm. Prostě vám navnadí chutě a už se nemůžete dočkat dalšího dílu (chodu).:-D:-D
První díl série mě u Heitze velmi překvapil, prostě takový historický román, žádné potoky krve a překvapivé mrtvoly - ale pravda je, že na konci už jsou náznaky starého dobrého Heitze a v dalších dílech se jistě dočkám obojího.
Na Heitzovy poměry má tahle sága poměrně pomalý a táhlý rozjezd, který bohužel chvílemi může na někoho působit až nudně a nezajímavě, což je škoda, protože příběh je to rozhodně zajímavý a má co nabídnout. Líbí se mi spojení několika dějových linií a jejich propletení. Vypravěčský styl je krásně čtivý, což lehce vyváží ono pomalejší tempo. Doufám, že další díly už naberou na obrátkách.
Dobře se to čte, nečekejte nic převratného, ale i tak je to dobrý příběh. Další díly bych řekla, že byly i lepší. Musím říct, že narozdíl od Trpaslíků mi tento příběh zůstává stále v hlavě. Doporučuji.
Čte se to skoro samo, uvidíme, co se z toho vyvine. Zatím mě však tento autor nezklamal.
zajímavá kniha se zajímavými, černobílými postavami. A opravdu nevím, jak bude příběh pokračovat, takže se těším na další díl...
Skvělá trilogie o koláčkovém tadcovi Lodrikovi (princovi), který se po smrti svého otce stane kabcarem velké říše a který pokud nezemře nastane v říši doba temna. V prvním díle je 14 -ti letý tlustý následník tajně vyslán spolu se svým vychovatelem a osobním strážcem do odlehlé provincie jako guvernér. O tom, že je následníkem nikdo neví. Úspěšně se ujímá vedení provincie, hubne a pomalu se stává pravým následníkem. Velmi čtivé,strhující a překvapující čtení. Na to, že je spisovatel německé národnosti, překvapivě používá ruská jména postav.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Trpaslíci |
| 2008 | Ritus |
| 2016 | Triumf trpaslíků |
| 2009 | Osud trpaslíků |
| 2010 | Spravedlivý hněv |
Kniha je skôr predstavením do série, ktorá vyzerá, že sa bude uberať úplne iným smerom, než sa to po prvých stranách mohlo zdať. Páčilo sa mi, že tu nie je príliš veľa opisov, ako to u fantasy kníh býva zvykom. Je to krátke, rýchle a číta sa to dobre a nevedela som sa odtrhnúť od deja (prečítané za jeden deň). Miestami klišé, ktoré však nevadí. Je to moja prvá kniha od Heitza, takže autorov štýl príliš nepoznám, ale to čo som čítala sa mi páčilo. Sváreč písal, že mu to pripomína Tolkiena, mne však po prečítaní prvého dielu napadla iné séria, a to Malaz. Neviem, čím keďže štýl rozprávania je úplne iný, niečím mi to však Malaz pripomína. A ten zbožňujem, takže sa teším na ďalšie diely.