Úlomky žuly
Teréza Nováková
Roku 1902 spojila Tereza Nováková do svazku „Úlomky žuly" „čtyři" kresby podle skutečnosti z nejvýchodnějších Čech , kterými v r. 1893— 1898 zahájila svou výpravnou prosu národopisnou: „Drobová polévka", „S nůší", „Z rána před svatbou" a „Před pohřbem"; soubor tento otiskuje se zde beze změny. Nově připojeny jsou dvě pozdější, práce z téhož lidového ovzduší „Halouzky" z r. 1907 a poslední větší povídka básnířčina „Na faře", psaná již ve smrtelné nemoci r. 1911 a 1912. Veškeré tyto kresby a povídky odehrávají se v Budislavi a v Kamenných Sedlištich na Litomyšlsku; není dnes již důvodu, aby v povídce poslední skrývala se Budislav za pseudonymem Skalky, jak se stalo v časopiseckém otisku práce.... celý text
Přidat komentář
Re-reading po letech. Povídky Terézy Novákové představují drsnej realismus a venkovskej život přesně tak, jak to mám ráda. Prózy, psané okolo roku 1900, jsou v božím východočeském nářečí, vychází z reálných zkušeností lidi na venkově na konci 19. století, přináší nejen (pro dnešní dobu) absurdní situace, ale hlavně těžkej život (především) žen, témata jako chudoba, nemanželské dítě, smrt dětí, tradice, tlak společnosti (například když si matka po smrti svého dítěte nemůže dovolit truchlit, protože se očekává, že se postará nejen o rodinu, ale i o funusníky, musí pracovat...).
Není to četba na jeden den, ale vřele doporučuju, tohle je podle mě neprávem podceňovaný skvost český literatury. Úlomky žuly jsou jako krajina v okolí Proseče a Budislavi - drsný jak sviň, ale zároveň něžný.
Nemůžu hodnotit celou knihu, četl jsem jen poslední povídku (Na faře). Kvalitní příběh, kvalitně napsaný. Úžasné východočeské nářečí. Pravda, tu a tam mi čtení přišlo maličko zdlouhavé, ale ke konci to mělo takový spád, že jsem si nestačil držet klobouk. Rozuzlení mě napřed vyděsilo, že je jako z nějaké halířové červené knihovny, ale úplný závěr povídky vše uvedl na pravou míru. Zkrátka dobré, dobré, po všech stránkách. A podle doslovu tato povídka reprezentuje vrcholnou tvorbu Terézy Novákové. Takže velmi doporučuji každému, kdo se potřebuje seznámit s jejím psaním, ale nemá čas se pouštět do rozsáhlých románů. P. S. Jen těžko jsem se bránil pocitu, že jde o tutéž Helenku, kterou znám z Jiráskova Temna. Ty příběhy se samozřejmě podstatně liší, ale Helenky jsou (aspoň pro mě) charakterem k nerozeznání.
Šílený způsob života (pro mě) na venkově v 19. st. aneb když není důležité, jak se cítíte, ale co si myslí ostatní. Ukázka tehdejších tradic, pověr a nářečí, navíc Nováková skutečně hezky popisuje přírodu a okolí Budislavi.
Povídková perla české literatury konce 19. století. Všechny příběhy se odehrávají v kraji žuly, dnešní obci Budislav nedaleko Litomyšle, a v centru pozornosti stojí ženy z vesnice, jejich nelehký úděl a každodenní svět. Nováková má smysl pro detail a tzv. malou historii. Své hrdinky vnímá s porozuměním i etnografickou přesností. Udivují brilantně budované dialogy v nářečí (asi nejlépe v úvodní Drobové polévce s téměř absurdní pointou). Snad v žádné jiné knize z této doby nenajdeme tak přesvědčivě ztvárněný zájem o zvyky a tradice venkova, a přitom vědomí absurdity mnoha těchto zvyklostí, které lidem komplikují život (nejlépe v psychologicky nádherně vybudované povídce Před pohřbem). O to více zamrzí, že je to jediný soubor povídek s vesnickou tematikou v duchu realismu, který Nováková napsala. Její romány čerpají z "jiného soudku" a další povídková tvorba se nese na vlně tehdy módního novoromantismu.
Číst tyto povídky byla pro mne jako člověka uvyklého na určitou klipovitost moderních rádoby bestsellerů dřina,skoro jak žulovém lomu.Četl jsem je dlouho ,prokládal lehčími žánry ,ale vytrval jsem.A vůbec toho nelituji.Při čtení mi vyvstával na mysli obraz prostých lidí ,těžce zkoušených bojem o přežití a žijící jednoduchou vírou a závislostí na Bohu,kterou jsme my moderní lidé zahlušili technickými hračkami,jenž jsme si pro ten účel vymyslili.Ale přes všechen ten čas, jenž nás od nich dělí ,máme hodně společného: pýchu ,závist,křivdu ,chtíč a zatvrzelost v srdci.Toto se nebojí Nováková popsat, a jelikož mohu srovnat se souběžně čtenou Dědinou od Dvořákové,troufám si tvrdit ,že určitý typ smýšlení na vesnicích trvá od dob 19.století dodnes .
Přispěvatelka do ženských časopisů, odpovědná redaktorka Ženského světa a feministická aktivistka Nováková přišla v roce 1902 se souborem realistických povídek Úlomky žuly. Předcházel jim národopisný průzkum - kniha vyšla s podtitulem Kresby podle skutečnosti z nejvýchodnějších Čech. Autorka zobrazuje život chudých vesnických rodin včetně útrap a napjatých vztahů - vnitřní prožitky tu hrají docela výraznou roli. Nečekejte dobrá, či alespoň smířlivá zakončení povídek. Chudé matce se nedostane důstojného pohřbu, jaký si přála, jiná matka musí v den pohřbu své malé dcery obstarávat domácnost jako jindy a chvilky pro rozloučení s dítětem těžce hledá. Velmi působivý soubor, podle mého skvěle napsaný.
Námět na tuto knihu jsem dostal od své kamarádky studující literaturu - prý je to skutečně zdařilé dílo vesnické prózy a skutečně se mi to bude líbit.
Musím říci, že zvyknout si na jazyk 19. století nebylo vůbec jednoduché, takže první povídku jsem četl velmi dlouho a zvažoval, zda nebude lepší knihu odložit.
Jsem ale velmi rád, že jsem tak neudělal, protože jsem se potom krásně začetl a musím vyjádřit plné uznání pro paní Terézu Novákovou, neboť mne tato kniha naprosto uchvátila a to nejen naprosto přesnou ukázkou jazyka tehdejších vesnic na Litomyšlsku, nýbrž také úžasnou schopností popisu a to nejen děje jako takového, ale též i pocitů postav.
Kniha měla za cíl především ztvárnění a uchování tradic z tehdejších nejvýchodnějších Čech, ale pro dnešního čtenáře má význam především v tom, že se může vydat na chvíli proti proudu dějin a na vlastní kůži zažít to, jak se žilo před více než 120 lety v nějnižších vrstvách na vesnici, kde lidé pracovali od rána do noci, ale nestěžovali si, neboť byli rádi i za to málo, co měli.
Za mě jednoznačně velké plus a pokud se vám jazyk a děj na začátku nebudou zdát dobré, či přímo nudné - nedejte na první dojem a začtěte se víc, Úlomky žuly vám to oplatí :) .
knížka mi náhodně přišla pod ruku v knihovně...
začetla jsem se, což bylo ze začátku trochu náročné - autorka psala konecm 19. století a ve své neorealistické próze ve snaze o zachování a přiblížení lidových zvyků, života používala hodně nářečí a různé lidové výrazy, také je v textu dost archaismů a já jsem Slovenka :) nicméně, po pár stranách si člověk zvykne, rychle odhadne, co které slůvko zanemná, případně lze použít slovníček na konci knížky...
Knížka obsahuje 6 povídek/črt, jak je v doslovu vysvětleno, původní první vydání obsahovalo 4, v druhém vydání za přispění autorčina syna doplnili ještě další 2... vesměs se odehrává v osadách a vískách kolem Litomyšle a říčky Desné.
A její povídky a črty mě dostaly..svou jednoduchostí, opisem těžkého života. Připoměli mi J.G. Tajovského a jeho dielo.....Lidi bořící se se svým osudem, vesměs hluboce věřící, a tu nám zobrazuje i střet "katoliků a helvétů", často spory kvůli rozličnému vyznání v rodinách, u snoubenců a podobně...popisuje vesnické mravy, "divokost" některých holek a komplikace, které sebou nese nemanželský původ..
všudypřítomný hlad a nedostatek jídla, jednoduchost stravy - neumíme si představit, být živi denně dokola jen o zelňačce a bramborech, případně o mléčné polévce a bramborech a chleba mít za odměnu-....
(třeba tu mě překvapil nářečový výraz pro brambory "jabka" a jablka zas byla "jabka štěpová" )
Rituály spojené s běžným životem - svatby, ohlášky, pohřby...ztráty dětí, zejména v črtě "Před pohřbem", která je zaměřená na vnitřní pocity mladé matky, chystající se pohřbít malou dcerku....to jsem jako matka obrečela, přiznávám se dobrovolně..autorka velmi barvitě vylíčila pocity ztráty, přičemž vycházela ze svých vlastních těžkých zkušeností.
Lidi ke smrti přistupovali jinak než dnes.. Pánbůh dal, Pánbůh vzal..smířit se, konejšit se lehčím životem andílků na druhém světě... a samozřejmě rituály rozloučení, aby se cyklus uzavřel... Byly povídky i o radostných událostech, i o komplikacích, které mohly štěstí překazit - třeba "Na faře", ale přeci nejvíc mě zasáhly ty těžké...
Líbil se mi "doslov" na konci knihy, kde je nám přiblížen život a tvorba Terézy Novákové, její nelehký osud, její inspirace. A pak také vysvětlivky patřící k textu spolu se slovníčkem. (ve kterém jsem si ozřejmila ty jabka :))) - se mi zdálo divné, žeby ke snídani vařili ovoce...)
abych to shrnula - určitě doporučuji..není to však knížka pro každého, rozhodně ne odpočinkové čtení na provětrání hlavy na dovolené..za mě poctivých 5*
Chytne za srdce, udiví, rozněžní a člověk si (možná, nebo možná aspoň na chvíli) začne vážit toho, co má.
Na Litomyšlsku začíná žula a tím pádem i kamenolomy, kterých je pak ve Slezsku bezpočet. Lidé byly jeden čas rádi, že mají práci, ale neradi, že mají za ni nízkou mzdu. Toho si Tereza Nováková všimla a literárně na to poukazovala. A pomohlo to? Ne.
Štítky knihy
Část díla
Drobová polévka
1893
Halouzky
1907
Na faře
1911
Před pohřbem
S nůší
1894
Autorovy další knížky
1963 | Drašar |
1966 | Děti čistého živého |
2001 | Úlomky žuly |
1906 | Jiří Šmatlán |
1921 | Jan Jílek |
Úlomky žuly jsou rozhodně jedna z těch lepších věci, které jsem v rámci četby na zkoušku z literatury devatenáctého století četla. Sice jsem se u toho sekla na několik týdnů, číst mě to moc nebavilo, ani to neubíhalo, ale líbilo se mi jak to bylo napsané a čemu se to věnovalo. Mám prostě ráda taková drastičtější a realističtější témata, což tady přesně bylo. Život na vesnici, to jak umí být nemilosrdný, láska, rodina, to vše tu je rozděleno do několika povídek. Já jsem teda vůbec netušila, že je tu více příběhů, což mě zprvu zarazilo, ale potom jsem za to byla ráda. Rozhodně to bylo lepší než se celou dobu věnovat jednomu příběhu. Žádná z postav mi teda nijak extrémně nepřirostla k srdci a měla jsem dost problém s tou mluvou, ale čím déle jsem to četla, tím více jsem si zvykla. Navíc na konci je slovníček, což by teda bylo fajn vědět dříve než když jsem knihu dočítala. Chápu, proč je tohle vydání tak připravené a ty slova tam taková jsou, ostatně, na konci je to všechno osvětlené. Pořád mi to ale dělalo problém a hůře se mi to kvůli tomu četlo. Rozhodně mě ale autorka jako taková zaujala a nebudu se bránit tomu, přečíst si od ní něco dalšího.