Únik
Joseph Conrad
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371136/bmid_unik-xuP-371136.jpg
4
7
7
V odlehlých mělčinách Malajského souostroví uvízla jachta britského konzula. Posádka vyslaná pátrat po pomoci se setká s lodí, jejíž majitel — kapitán Lingard — je proti své vůli vtažen do komplikované situace. Jako Brit by měl pomoci konzulovi a jeho společnosti, to by však znamenalo dát v sázku vlastní naději na úspěch dlouho spřádaných plánů, propojených se složitými zápasy domorodých vládců o moc. Kapitán Lingard — v očích vznešených trosečníků záhadný dobrodruh, mezi domorodým obyvatelstvem však uctívaný jako „vládce moří" či „král Tom", už řadu let vytvářel svou pozici a bohatství na cestách nepříliš zákonného obchodního podnikání. A přece v dramatickém konfliktu, kdy pokrytecký svět diplomatů je konfrontován se světem Lingarda a jeho domorodých přátel a boj o život se stává zkouškou charakterů, vítězí Lingardovo pojetí cti a morálních závazků. Záchrana (The Rescue, 1920) není jen dobrodružným příběhem, sugestivně zachycujícím atmosféru exotických koloniálních oblasti v druhé polovině 19. století. Její autor — slavný klasik anglické prózy Joseph Conrad (1857—1924) ji v podtitulu nazval „romancí z mělčin“ a tím naznačil, že i v tomto díle svého pozdního tvůrčího období dává z dramatického děje vyznít tónům hlubokého, mužně vyzrálého citu a nenaplněné lásce přiřkne úlohu morální katarze románových hrdinů.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Srdce temnoty |
| 2004 | Lord Jim |
| 2006 | Srdce temnoty / Na pokraji sil |
| 1957 | Hranice stínu |
| 2011 | Před očima Západu |
Pokud se spisovatelé dají dělit na architekty a zahradníky, pak Conrad Záchranu vystavěl přepečlivě jako architektonický skvost, v němž každá z mnoha postav a situací přesně slouží účelu. Protože Záchrana je hlavně studie toho, co s rozumným a uvážlivým člověkem může udělat vášeň, kterou neovládá. Je to portrét přímého a odvážného člověka, kterého jeho láska k druhým dovede jak k nesmírné snaze pomáhat, možná až příliš velké, tak ke ztrátě směru v nejzávažnější chvíli.
Kapitán Lingard vymyslí složitý plán znovudobytí území svých malajských přátel v rámci místních kmenových válek - je k tomu třeba velké množství diplomacie a mnoho osob, přičemž Conrad každou z nich ukazuje v detailu, s jejími touhami a povahovými zvláštnostmi, díky čemuž jsou Malajci nesmírně zajímaví a životní (naopak někteří běloši jsou spíš typizovaní). Uvedení do složité politické situace je dlouhé a ukazuje ji z různých stran, takže je sice ve výsledku zcela srozumitelné, kdo, s kým a proč, ale přeci jen je kvůli tomu začátek únavně rozvleklý.
Když ztroskotaná jachta přivede Lingardovi do života paní Traversovou, jejich vzájemné okouzlení vede k tomu, že kapitán ohrozí všechny své plány - a nehledě na dramatičnost děje, v jeho vnitřním boji a snaze vybalancovat věrnost všem stranám je těžiště knihy. Kvůli jeho srozumitelnosti musejí Lingard s paní Traversovou od počátku vést dlouhé důvěrné rozhovory, občas patetické a často nepřiměřené naléhavosti okolního dění.
Podání morálního dilematu bylo mnohomluvnější a románovější, než bych si přála. Přestože chápu Conradovu důsledně vyprojektovanou výstavbu, čtenářsky mě to trochu dráždilo – tak živé postavy a tak málo toho můžou ovlivnit. Zato ukázka rozdílů v myšlení Evropanů a Malajců, ze kterého Evropané sice nevycházejí nejlíp, ale jejich omyly jsou pochopitelné a spíš nešťastné, než zlovolné, sugestivnost prostředí a především postavy, to stálo za tu občasnou utahanost textu a divadelní emoce.