Upálená zaživa
Souad , Marie-Thérese Cuny
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233443/mid_upalena-zaziva-233443.jpg
4
421
421
Souad má sedemnásť rokov a je zamilovaná. V jej dedine, rovnako ako v mnohých iných, láska pred manželstvom znamená smrť. Rozsudok nad „zneuctenou“ dievčinou má podľa rodiny vykonať jej švagor. Souad si vypočuje svoj trest zamknutá vo vedľajšej izbe. Nasledujúci deň vešia na dvore pred domom bielizeň, keď k nej pristúpi švagor, poleje ju benzínom, škrtne zápalkou a upáli zaživa. V očiach dedinčanov sa muž stáva hrdinom. Jeho zločin sa považuje za „zločin pre česť rodiny“, no v skutočnosti ide o zbabelú vraždu. Popravca nič neriskuje, jeho zločin nikto nikdy nevypátra a zriedkavo ho niekto odsúdi. Souad napriek hrozivým popáleninám ostáva ako zázrakom nažive. Pred smrťou ju zachránia susedia, no v nemocnici sa ju opäť pokúsi zabiť vlastná matka otrávenou vodou. Po týchto skúsenostiach sa Souad rozhodla, že celému svetu povie pravdu o barbarských praktikách, ktoré ešte stále panujú v rôznych častiach sveta. Upálená zaživa je volanie o pomoc. Volanie, aby sa prelomilo tiché tabu, ktoré zahaľuje smrť týchto žien – obetí zákona mužov. Souad (pseudonym, svoje skutočné meno nezverejnila) sa narodila roku 1957 alebo 1958 v malej zajordánskej dedine. Žila v nej až do roku 1970, kedy uvrhla rodinu do hanby tým, že mala predmanželský pomer. Podľa miestnych tradícií ju za to rodina mohla potrestať smrťou, čo sa aj stalo – jej švagor ju polial benzínom a podpálil. Vtedy sa skončil jej prvý život – v Jordánsku je úradne mŕtva. Jej druhý život sa začal v Európe, kde sa prebrala v nemocnici po vyše dvadsiatich operáciách. Za svoj život vďačí Jacqueline Thibaultovej z humanitárnej organizácie Zem ľudí (Terres des hommes). Má 45 rokov, žije na neznámom mieste v Európe, ukrytá pred svojou rodinou. Pracuje ako sekretárka. Je vydatá, má dve dcéry a jedného syna. Svoj životný príbeh sa rozhodla vyrozprávať kvôli manželovi. Jej najväčším želaním je, aby sa táto kniha dostala až do jej rodnej krajiny, aby si tamojší ľudia uvedomili, že tí, čo páchajú „zločiny pre česť rodiny“, nie sú hrdinovia, ale vrahovia.... celý text
Přidat komentář
Už jsem přečetla poměrně dost knih na podobné téma, ale tahle konkrétní se mnou otřásla nejvíce. Příběh o ženě, která popisuje své otřesné dětství, nikdy nezažila pohlazení, lásku od rodiny nebo vzdělání. Znala pouze práci, rány páskem či holí, utrpení a nekonečný strach. Bohužel v těchto zemích jsou ženy méně než krávy, ovce nebo kozy. Ona se prohřešila tím, že se zamilovala a otěhotněla. To však byla pro celou rodinu hanba a tudíž rozhodli, že ji upálí, aby svou smrtí očistila čest rodiny. Neskutečný příběh, který jsem nedokázala přečíst na jeden zátah.
Úryvek z knihy, který mluví za vše:
"Soudce, který by odsoudil muže za zločin cti jako obyčejného vraha, by se už nikdy nemohl objevit na ulici, nemohl by ve vsi žít, musel by s hanbou utéct, protože potrestal hrdinu."
Tahle kniha ... To byla jízda a už od první stránky jsem ji hltala. Zda se mi neskutečný, že opravdu někdo takhle může žít a považuje to za normální. Ovšem do té doby, dokud nepozná i evropskou kulturu. Příběh v knize je opravdu silný, nedoporučuji knihu slabým povahám, vše tam autorka dobře popsala. Kniha se mi snadno četla, přečetla jsem ji za dva dny, protože člověk pořád přemýšlí, co bude dál a jak to celé dopadne. Pokud ale knihu na nějaký čas odlozite, tak máte výhodu, protože se mi zdálo, že některé pasáže tam autorka opakuje několikrát, takže se krásně vrátíte i do děje, kde jste předtím skončili. Tento rok je to moje první přečtená kniha a myslím si, že jsem s ní rozhodně neudělala špatný krok. Rozhodně doporučuji.
Velmi silný příběh. Je skoro až k neuvěření, že stále na zemi existují místa, kde lidé žijí negramotní a takovým omezeným způsobem života. Jsem ráda, že Souad žije vlastně nakonec šťastný život, i když ne úplně bez fyzických a psychických následků.
Neuvěřitelná kniha plná bolesti a utrpení. Nepochopení, že se něco takového opravdu děje a nikdo tomu, nedokáže zabránit. Nejsem schopná si představit, jakou hrůzu musela Souad prožívat.
Svědectví o zločinu cti. Dívka ze země, kde ženy znamenají méně než kozy, ovce a krávy. Provinila se tím, že se zamilovala, tak byla upálená pro čest rodiny. Jako jedna z mála měla štěstí. Přežila díky humanitární pracovnici, která jí našla v nemocnici, kde jí všichni nechali bez pomoci umírat, ale strachu z ohně se nikdy nezbavila. Jsem moc ráda, že měla nakonec šťastnou rodinu a dokázala se o svůj příběh v knize podělit.
Izrael je jediná země na Středním východě, kde jsou vrazdy ze cti tvrdě postihovany.V tradiční muslimské minorite k nim podle statistik dochází několikrát do roka. I liberalni Jordánsko je ke zločinům tohoto druhu shovívavější. Ale to bude dáno prostým faktem, že Izrael není muslimská země. Před časem jsem viděla na toto téma dokument, jeho součástí bylo i interview s muži, kteří si odpykávají doživotní tresty. Své nelidské konání považovali naprosto za správné.
Otřesné svědectví o zločinu ve jménu cti.
Příběh o životě jedné arabské dívky v Předjordánsku. Souad se narodila v malé osadě asi 40 km od Jeruzaléma, na palestinském území ovladaném Izraelci. Ve vesnici panují doslova středověké poměry. Ženy a dívky slouží mužům jako otrokyně, jsou denně bity, musí být absolutně poslušné, nemají přístup k jakémukoli vzdělání. Pokud se nějak proviní a přivedou rodinu do hanby, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad otěhotněla před svatbou a rodina rozhodla, že je nutné ji ve jménu cti zabít. Polili ji benzínem a škrtli zápalkou.. měla být upálena zaživa. Jenže ona přežila.
Ačkoli dnes žije tisíce kilometrů daleko, musí skrývat své pravé jméno a tvář, aby si pro ni nepřišli..
Kniha o tom, jaké je to být ženou v muslimském světě, kde vládnou muži pevnou rukou, kde nic neznamenáte, kde vás můžou beztrestně zabít.
Přečteno během dvou dní, těžko si představit, jakým peklem si musela chudák Souad projít. Šílené, co všechno může být v jiné kultuře považováno za normální. Zajímalo by mě, jak se Souad a její rodině žije dnes (po dalších dvaceti letech).
Tato kniha se mi velmi špatně hodnotí, příběh je velmi silný... dokonce natolik, že zcela přebije styl psaní. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Po tomto příběhu si aspoň začneme více vážit toho co máme. Je úplně jedno jestli je příběh pravdivý, nebo ne. Pořád se ve světě děje spousta hnusu a je potřeba před tím nezavírat oči.
Nad touto knihou jsem dlouho hledala správná slova... Připadá mi absurdní tu knihu chválit, že je to výborně napsané, dobře se to čte apod... Pokud byť jen jedna žena na Zemi zažila něco podobného, nemáme sebemenší právo něco takového hodnotit. Obzvlášť potom, co se ta žena rozhodla svůj příběh zveřejnit... Já si uvědomila, jak ohromné mám já a moje dcera štěstí, že jsme se narodily do naší rodiny, naší doby a naší vlasti. O těchto příbězích by se mělo mluvit a některým bych to určila jako povinnou četbu.
Je neskutečné, že na naší planetě existují národy, kde žena neznamená téměř nic. Ale zase na druhou stranu, ony jsou v tom vychovávány celý život, od malička, vidí to všude okolo sebe a pro ně to tak má být. Nevidí nic jiného, pro ně je to správné. Při čtení knih s tématem muslimské víry mě fascinuje, že se s každou další dozvídám nové a nové skutečnosti z muslimského prostředí. Kniha je to velmi poutavá, zároveň strašná, neskutečná, nenapadají mě slova, kterými bych vyjádřila to, co se hlavní hrdince stalo. Nechtěla bych tam žít, ani to všechno zažívat. A všichni, kteří žehrají na větší či menší bolístky, situace, a špatná období.....mohlo by být ještě mnohem hůř.
Ať už je kniha skutečná nebo ne, příběh je to hodně silný. Nedělám si iluze, že by to v některých muslimských zemích chodilo jinak, vždyť o podobných věcech se dá číst neustále. Pro nás evropany naprosto nepochopitelná mentalita. Oni by zase nechápali tu naši.
Knihu nehodnotím, z literárního hlediska se mi moc nelíbila, z toho lidského je to úplně jiná úroveň.
Plivnutí na skutečné oběti fanatismu. Škoda, že se na tak vážnou problematiku upozorňuje vymyšleným příběhem. Ze stejného ranku jako Nabarvené ptáče.
Nedočteno.
Je těžké tuto knihu hodnotit, připadá mi totiž zvláštní abych o ní napsala "skvělé čtení" vzhledem k příběhu. Je to velmi silná kniha a mělo by se s ní seznámit více lidí.. člověk si pak váží toho co má.
Hodně silný příběh.Některé osudy jsou tedy skutečně drsné..je fajn,když to má šťastný konec