Upír z okrsku
Andrzej Pilipiuk
Upír z činžáku série
< 2. díl >
Dcera komunistického funkcionáře Manka se po sebevraždě probudí v hrobce. Domnívá se, že byla omylem pohřbena zaživa, při návratu domů však před ní všichni prchají. Příslušník varšavské komunity upírů jí vysvětlí, že se stala jednou z nich. Připojí se tedy k nim a prožívá polskou realitu sklonku socialismu se všemi jeho zádrhely...... celý text
Horory Humor Fantasy
Vydáno: 2018 , Laser-books (Laser)Originální název:
Wampir z MO, 2013
více info...
Přidat komentář
Zajímavý a zábavný potenciál nápadu se vyčerpal už v první knize, takže jak se dalo čekat, druhá už je jen mlácení prázdné a naneštěstí dost často až trapné slámy. Tady si má chorobná dočítavost vytrpěla.
Konečně se mi podařilo sehnat druhý díl a je stejně zábavný jako ten první. Jako by knika byla psaná v období, které popisuje a pamětníci si můžou připomenout staré špatné časy (i když.... dnes taky některé věci těžko sháníte a s cestováním je to momentálně taky na levačku).
Některé povídky znějí realisticky, jiné jsou čirá fantastika (třeba ta o továrně z jiné reality nebo pohádka o vlkovi), ale to je v pořádku, jde přece o zábavu. Jen poslední povídka je poněkud zvláštní a zasloužila by si dotáhnout. Za sebe jsem ale spokojen.
Pokračování Upíra z činžáku, nic moc nového tu nenajdete. Prostě groteska o upírech v socialistickém Polsku, někdy vážně hodně zábavná, někdy se to zas až tak nepovedlo. Trošku míň "hraběnky" Manky a víc "věčného dělňase" Marka, což hodnotím jako plus.
Žádná bomba to není, ale pobavíte se a nudit se nebudete.
Jak jsem byl nadšený jako pamětník doby s 1. dílem, tak mne tento zklamal. Je to jen nastavovaná kaše. Autor nepřichází absolutně s ničím novým. Jen to tlačí do vyšší absurdity bez toho, že by zachovával logiku a vývoj příběhu. Snad jen povídka Hraběnka má alespoň vtipnou pointu. A zjevně si připravuje půdu pro další díl. Vzhledem ke kvalitě poslední povídky se není na co těšit.
já se jako vždy bavila a skvěle sem se odreagovala.... pilipiuk mě dokáže pokaždé vtáhnout a pohltit a já si to s ním tak vždy užiju :-)
nejvíce mě zaujala povídka s procházením alternativní továrny, kdo ví, třeba opuštěná místa žijí opravdu svým životem....
Sám autor se žertovně označil za Velkého grafomana.
Toto označení jej plně vystihuje a tato povídková sbírka působí jako výběr nejlepších textů, které na dané téma napsal. Žádná povídka není vyloženě slabá a žádná povídka není klenotem, který by čněl vysoko nad ostatními. Písmena v knize jsou příjemně velká a proto žádná stránka netrvá příliš dlouho. Sám autor povídky vypráví docela kvapíkem a nezdržuje se s přílišnou psychologii postav. Ačkoliv anotace knihy slibuje opak. ;-) Veškeré postavy, jsou karikatury archetypů lidí v socialistické společnosti a kniha velice dobře pracuje s nostalgii po zlatých časech vlády jedné strany. Ano, v knize je zmíněna Solidarita a podobní disidenti, ale většinou se jedná o osoby nespěšné a nepříliš sympatické. V knize vystupuje také velké množství komunistů, agentů tajné bezpečnosti, policistů, veksláků a přímo zločinců a opět se jedná o postavy spíše nesympatické sloužící jen jako figurky v této velké grotesce. Jediný major Nefritov se dočkal alespoň nějakého rozpracování a bylo by velice zajímavé, kdyby další kniha byla jen o něm. Mohla by to být opravdu zajímavá kniha. Jak sám Nefritov říká: Režim neodměňuje nejchytřejší, ale nejvěrnější soudruhy.
Ke knize jsem poměrně kritický, ale Pilipiuk nic tak dobrého dlouho nenapsal a ke knize se určitě někdy vrátím a přečetl jsem ji jedním dechem i když uznávám, že se jedno o Guilty Pleasure.
Štítky knihy
upíři Polsko satira humor polská literatura komunismus sarkasmus černý humor socialismus ironie
Část díla
Autorovy další knížky
2013 | Kroniky Jakuba Vandrovce |
2003 | Vezmi černou slepici |
2005 | Sestřenky |
2003 | Čaroděj Ivanov |
2012 | Upír z činžáku |
Jedenáct povídek o starých známých z komunistické Varšavy líčí trampoty trojice upírů a jejich přátel. Nejvíc mě bavila Výprava a Márnice.