Urla
Petra Stehlíková
Naslouchač série
< 4. díl
Ilan probudila meče a násilím si vzala to, po čem sklenaři vždycky toužili. Svobodu. Volnost však odebrala několika bojovníkům, které odvedla s sebou do podzemí, ačkoli zde rozhodně nejsou vítanými hosty. Na Ilan čeká mnoho úkolů a překážek. Nejdřív ze všeho ale musí své muže přesvědčit, aby ji následovali nebo alespoň vedle ní kráčeli po cestě, kterou se vydala. Do míst, kde kdysi vznikla města a tlukoucí brány. Do míst, kam dlouhé věky nevkročila lidská noha. Do míst, kde se nachází dávno zapomenutá historie, kterou by bylo lepší nikdy nepoznat. Ilan si uvědomuje, že bez bojovníků nic z toho nezvládne. Zvlášť bez jednoho, který se jejím volbám brání nejvíce.... celý text
Přidat komentář
Proč? Proč musí být to čekání na další díl takové dlouhé nekonečné? ... Tak tohle mi běželo hlavou po 3. dílu a teď můžu říct, že to bylo prd proti tomu co nastává teď. Kniha je venku asi týden a já ji mám dočtenou a to co mi běží hlavou je, že to čekání na další díl bude fakt nekonečné.
A proč? Paní autorka nám zase naservírovala super jízdu, která se klasicky rozjíždí pomalu. Takže to z počátku vypadalo průměrně, ale pomalinku se nám tempo rozjíždí a děj komplikuje. Což je tak něco co vždy od knihy očekáváte, ale těch posledních sto stran je jízda jak blázen. Hltal jsem stránku za stránku a jediné co vám bez spoileru můžu říct, že jsem brečel, otevíral pusu v údivu, svíral pěsti v naštvání a skončilo to tak, že jak jsem přečetl poslední větu tak jsem si zanadával proč nemám další díl.
Doopravdy se čekání vyplatilo a to další bude ještě pekelnější než bylo čekání na tenhle díl. I přesto pojďte do toho se mnou ať je nás co nejvíc co budou netrpělivě očekávat vyvrcholení téhle série.
"Je čas!"
Nemohla jsem se dalšího dílu dočkat, ale popravdě mi strašně dlouho trvalo se s dějem sžít. Tím, že jsem předchozí díl četla, když vyšel, tak bych asi uvítala krátké shrnutí celého příběhu na začátku knihy. Když jsem se trochu zorientovala, tak jsem měla pocit, že celá kniha byla udělaná formou kratších příběhů, které byly jen poskládané za sebe. To pravé vtažení dějem jsem cítila až na konci. Podle mě je celý sklenářský svět vymyšlený geniálně a všechny knihy jsem přečetla jedním dechem, ale tento díl na mě působil jako vata, jako příprava půdy pro další knihu.
Inu, půjdu asi proti proudu, ale... Za mě je kniha spíše zklamáním. Celé je to takové přeplácané a neuvěřitelné. Ilan je pořád malá holka, ale přitom vede dospělé muže a to mi prostě nesedí, protože nevnímám, že by Ilan vyspěla - to vedení mi k ní nesedí, ba co víc, vůbec si nedokážu představit romantickou linku mezi Ilan a Kapitánem, jak tu někdo zmiňoval, dost divná představa. Však je to děcko! Mně furt připadá, jak kdyby jí bylo 12 let. Vše je tak nějak narychlo a logika příběhu taky dost kulhá na jednu nohu. Celý čtvrtý díl mi přijde jakože "hlavně aby bylo napsáno" takže za mě bohužel. Mrzí mě to, ale toto mě nenadchlo.
(SPOILER)
Na úvod recenze chci říct, že jsem se nemohla dočkat vydání už kvůli hektickému konci třetího dílu. Re-reading jsem nedala z důvodu času, tudíž mi některé věci z počátku nedávali smysl a myslím, si, že bude určitě mnohem lepší si celou sérii zopakovat před čtením Urly.
První bych chtěla začít s pozitivy.
Jsem velmi ráda, že co se týče pětadvacítky, tak byli někteří dříve představení bojovníci upozaděni a tudíž dostali šanci se po charakterové stránce představit jiní. Přece jen pětadvacítka je zásadní dílek v celé sérii a já pořád prostě o některých nevím vůbec nic. Kniha mě opět uhranula svojí čtivostí jak jsem zvyklá z předchozích dílů. Vývoj Ilan mě také mile potěšil. Ze začátku jsem se trochu bála jak to s ní bude, ale velmi se mi líbilo, že je teď ona v pozici, kdy něco vysvětluje. No jo, už nám pomalu dospívá.
Teď k negativům
Kniha je sice čtivá, ale tempo je možná až moc vražedné. Velké plus celé série byla vždycky nová místa a obsáhlé popisy očima hlavní hrdinky a její pocity z těchto míst, ale mám pocit, že to Urla právě trochu postrádá. Řeší se tu spousta věcí. Stále se někam cestuje ať už za meči, bojovníky, sklenařkami nebo tajemstvími. Přijde mi, že je tu tolik linek, že se sice jako čtenář nenudím, ale chybí větší ukotvení v příběhu. Myslím si, že dobrý příklad je linka s Vargasem. Chápu ale, že pokud by se autorka rozepisovala, jak tomu bylo v předchozích dílech, tak nečekám jen na pátou knížku, ale i rovnou šestou a sedmou knížku.
Některá odhalení dále působí extrémně narychlo a náhle (Simon).
Přesto však jsem vlastně mile překvapená, protože skoro všechno dobře do sebe zapadlo i před přehršel různých příběhových linek a množství tajemství. Mít tak víc prostoru některé věci více popsat do hloubky, byla bych nadšená a dalo by mi to ještě větší zážitek ze čtení.
Tak tohle byla jízda! Miluji to. Kniha se nedá odložit. Hodně akce, hodně věcí se vyjasnilo, ale nové se objevily. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Daly by se najít i nějaké drobné věci k výtce, ale já jsem totálně propadla Ilan, světu sklenařů a pětadvacitce (hlavně kapitánovi). A jsem ráda, že se to s rudovlasou ženou vyřešilo. Obdiv k autorce, že něco takového dokázala vytvořit.
Knížku jsem přečetl snad za dva dny, těšil jsem se na ni už od léta, kdy jsem dočetl Nastereu...
Příběh super, spousta zápletek, zvratů, občas to na mě sice působil snadně (např. tipneme si, ve kterém dole je pobočník, zajedeme tam pro něj a vysvobodíme ho), ale poslední 1/4 knížky jsem byl napnutej "jak guma od trenýrek". Nutno dodat, že jsem si tuhle část musel číst několikrát, přijde mi, že už nevím, kdo s kým proti komu teď bojuje... Celkově ale super, a čtení jsem si skvěle užil...
A teď tedy čekání na rozepsanou poslední knihu. Od odevzdání Urly autorkou nakladateli po vydání to trvalo cca 7 měsíců, dopsat knihu, aby dosahovala kvalit předchozích čtyř, trvá asi dlouho. Takže víc než rok?
Autorka by mohla založit Startovač, myslím, že by spousta z nás, závisláků, zaplatila násobek za to, kdyby kniha vznikla co nejdřív :D
Jako co vám mám říkat… byla to JÍZDA.
Místy mi sice přišla uspěchaná, pořád se cestovalo sem a tam, něco se dařilo až příliš snadno, ale je mi jasné, že autorka to v určitých pasážích nemohla víc natahovat, i když by to šlo, jinak by jí z toho rozsahem vylezla další knížka.
Jen bez toho epicky frustrujícího cliffhangeru na konci.
Více než v předchozích dílech narážíme na limity vyprávění v ich-formě, ale líbilo se mi, že se karta obrátila, a tentokrát se ptali víc pánové z Pětadvacítky a odpovídala Ilan. Podobně narážíme i s počtem postav, už jich je prostě moc, a tak jsou některé upozaděné a další se jen epizodně mihnou.
A teď ta odhalení. Po Nastereji jsem měla trochy pochyby, jak to všechno dokáže autorka ukočírovat, protože těch tajemství tam bylo moc. A ona to zvládla! Něco málo jsem tušila a jen si potvrdila, ale ty další věci… páni, klobouk dolů. Mám teda pěkný bordel v časové ose, ale při dalším re-readingu, který nevyhnutelně přijde s blížícím se vydáním posledního dílu, vím, na co se v detailech zaměřit.
Srdíčko mi zaplesalo, když nesnesitelnému Arminovi na konci spadl hřebínek. Chichichi. Kapitán byl ve svém hněvu fakt děsivý, :D i když je to zlatíčko. Upřímně doufám, že karma je zdarma a jistí jedinci budou v posledním díle pykat, dělám si seznam a budu odškrtávat.
Jenže co teď s tím sakra, takhle to utnout.
Nezbývá než čekat.
(SPOILER)
Miluju Duvalské pohoří, miluju pětadvacítku a miluju Ilan. Takže zkráceně - knihu doporučuju a jsem z ní nadšená. Už kdysi dáávno z recenzí jsem věděla že se mi Naslouchač bude líbit, tak jsem takticky počkala až vyjde i Faja a pak si přečetla obě knížky naráz a nešlo se odtrhnout :D A od té doby už jen čekám na nové díly a slupnu je jako malinu a vracím se k nim docela často. Zvlášť na spravení chuti, když přečtu nějaký "vyhlášený světový bestseller" podobných žánrů a je to oproti Naslouchačovi spatlanina bez spádu a nápadu... Urlu budu určitě číst ještě několikrát, než zvládnu pojmout všechny detaily a náznaky které tam vždycky jsou a k sérii patří. Urla pro mě byla jako návrat domů, jako setkání s kamarády se kterými se můžeme potkávat jednou za pět let a stejně je nám spolu dobře a blízce :). Moc se mi líbilo jak se příběh vyvíjel, bavilo mě jak jsme sledovali menší počet bojovníků a víc je poznávali, jak se proměnil jejich vztah s Ilan a jak se proměnila a dospívá sama Ilan. Jak začíná chápat kapitána a sama je postavená před různé výzvy.... Armin mě iritoval co jsme se s ním seznámili a hle, když se z arogantního blbečka co vypadá že ví víc než říká - stal podvedený celý život manipulovaný blbeček, tak jsem ho vzala na milost a vlastně mi to sedá k tomu, že zaujme místo po Ernovi (fňuk, Erno..). No a kapitán.... Oříškové oči mě nefascinují, ale ten chlap je prostě dobrej. Musel dělat těžká rozhodnutí a sám už (aspoň sobě) přiznává že toho dost podělal a má vůli s tím něco udělat, takže já ho od Nasterey žeru a v Urle mi to občasné setkání Ilan s ním zvedalo tep :D Jak mi v prvním díle přišlo absurdní že by tam byla romantická linka, tak teď jsem v ní začala upřímně doufat. Petro, prosííím :).
Jediné co mě na knize vadilo je že nemůžu hned sáhnout po dalším dílu, moc bych Petře přála aby krom polštiny to někdo přeložil do angličtiny a knihy dostaly pozornost jakou si podle mne zaslouží. A těm kdo teď neví do čeho se začíst, tak bych poradila Petry sérii Zrozena z popela, což je taky v rámci žánru strašně dobré a skvěle napsané.
Kdybyste mě vzbudili o půlnoci, přesně vám řeknu, co je fereastra, retea, urat nebo bajat. Až tak velikej fanda nebo spíš fanatik Naslouchače jsem.
První tři díly jsem četla minimálně pětkrát, oblíbené pasáže i víckrát. Miluju hlavní hrdinku Ilan, protože mám odjakživa slabost pro drzý fracky, a Kapitána, protože stejně tak mám ráda morálně šedý a arogantní chlápky (radši jen v knihách teda). Snad na žádnou knihu jsem nečekala tak úpěnlivě jako na Urlu a ponořit se zpátky do Duvalského pohoří pro mě bylo jako vrátit se zas domů.
A přesto mě docela potrápila, i když jsem se zas nemohla odtrhnout od čtení, ale občas jsem měla problém pobrat, co se vlastně stalo, jaký dějový zvrat nastal nebo co bylo jak myšleno. Ale vlastně tohle k Naslouchačovi patří, celá série se vyvíjí, Urla je zas o hodně odlišná od předchozího některými kritizovaného dílu (třeba za mě je Nasterea a hlavně její závěr dosavadním vrcholem celé série).
Díl je to hodně akční, možná až moc, pořád se někam cestuje, taky možná až moc, Ilan sbírá členy pětadvacítky jako Pokémony, jejich extrémní loajalita k ní, zvlášť po událostech z první třetiny, je pro mě trochu záhadná, ale jejich vzájemný vztah (tedy s těmi přítomnými) se skvěle vyvíjí.
Kapitán je v první scéně, kde se objeví, naprosto strašidelnej, kam se hrabou zrůdy z Otortenu, v mojí představě byl jak Predátor včetně těch zvuků.
Závěr zase fenomenální, hodně tajemství se odhalilo, díly skládačky zapadly do sebe, ale ta hlavní otázka zůstává stále nezodpovězená. Jo a Héchají je prostě fakt hustá.
Je mi jasné, že na finále budeme čekat zase několik nekonečných let, ale klobouk dolů před Petrou, že tohle dílo a tenhle svět, který miluju, dokázala stvořit.
Závěrem Petře Stehlíkové i Naslouchačovi přeju, aby si ho konečně všiml nějaký zahraniční nakladatel, přeložil ho aspoň do angličtiny a udělal z něj světovej bestseller a pak už samozřejmě následuje seriálová adaptace (za mě anime, díky předem :)).
Je to už 8 let. A nejspíš to bude 10 i víc, než se dočkáme závěru. Před každým dílem si přečtu ty předchozí, protože po těch letech si všechny detaily nepamatuji. A po každém přečtení je mé čtenářské srdíčko o něco měkčí. A jak se blížíme do finále, tak si pořád říkám, že ten prvotní nápad s Ďatlovovou expedicí, kterou před léty zfilmovali jako found footage horor s odkazem na bájný Filadelfský experiment, nebyl předobrazem tajemna, které máme v knize odhalit. I když to, že film vyšel 3 roky před vydáním knížky mne stále nabádá, že Petra hledala inspiraci mimo jiné i ve zmiňovaném filmu.
Třetí díl mě při prvním čtení zklamal. Teď, po větší pauze však musím přiznat, že není zdaleka tak špatný a minimálně emocionálně funguje skvěle. Tento díl přímo navazuje, jak to bývá zvykem a pokračujeme s Ilan v područí mečů zpět do podzemí s pár kamarády. A s její démonickou podobou začínáme čtvrtý díl.
Co se změní hned v úvodu je styl vyprávění. Proměna Ilan a její poznání mění předchozí dynamiku a nyní se kamarádi dostávají do role tazatelů. V úvodě knížky se však z dlouhodobého plánu nic nemění a Ilan se stále snaží otevřít brány a naplnit proroctví, jen tentokrát už není tou bezmocnou holkou, ale mladou ženou, co získala moc. Její proměna se nejvíc dotkne jejího vztahu s 25 a konfrontace s kapitánem je přesně tak drsná a nepříjemná, jak nám ji naznačil již závěr třetí knihy. Ne nadarmo jsme od prvního dílu četly pořád dokola upozornění na to, aby se Ilan před kapitánem odhalila. Zlověstné následky se nám vyjeví právě v tomto pokračování.
Příběh se však nemůže zavrtávat do nekonečna a jednou musíme narazit na konec žíly. Vystavěné části příběhu se v předposledním díle spojují a jednotlivý aktéři nejen vyjeví své úmysly, ale také se budou muset postavit na stranu před závěrečným bojem o podobu zbytku světa.
Toto posouvání všech aktérů na pomyslné šachovnici je doplněno pořádnou dávkou interakce mezi Ilan a 25, nebo spíš její části a to, co nám v jinotaji sliboval konec třetí knihy, nám čtvrtá bohatě nadělila. Změna dynamiky celý příběh oživila a Petra i my čtenáři, teď sklízíme ovoce, které jsme dostávali po kouskách a mnoha, mnoha letech!
I když série patří k mým oblíbeným, tak nemohu zavírat oči před jistou uspěchaností a nahodilostí, která se sérií táhne od druhého dílu. Nicméně, právě díky velkému odhalení, které jsme si již odbily a uzavírání příběhových oblouků mi tentokrát přišly mnohem méně patrné. Co mi však za celou dobu nevyhovuje jsou vymyšlená slova, která se ani po několika přečteních nedokážu naučit a kolikrát se musím dívat do slovníčku, cože to jakože je. A to mám problém i se slovy, které slouží jako názvy knih. :D Nejhorší je, že má intuice zcela selhává. I tento díl s tajemným jménem Urla mi hned evokoval odkaz na Ural. Když už se tam pohybujeme. :D Ale kdeže. Další pojmenování jistého druhu lidí, co když si zpětně uvědomuji, tak tomu odpovídá každý název. :)
Emocionálně na mě však nejvíc fungovala první a třetí knížka. A nejvíc ta třetí, kdy Ilan několikrát vyjevila, kým je. V tomto díle, i když se dovíme dost odpovědí, tak mě to emočně tolik nezasáhlo a knížka mi přišla ze všech ostatních jako nejvíc akční. Rozmrzelost z předchozí knížky však tolik necítím. Konečně jsme usedly v předvečer války a vím, že její konec bude až za několik let. A ono je to vlastně v pořádku. Takto ukončené mi to vůbec nevadí a budu se těšit, jak si za 3? roky přečtu všechny 4 knížky, v předprodeji si přečtu prvních 30% a budu 2 týdny trpět a aktualizovat web, aby pak šlo vše stranou...
...a už teď fandím Petře, aby svůj příběh i naši milovanou sklenařku dovedla do nového světa. Že děti nebudou moc zlobit a dají mamince inspiraci a klid na psaní a že ji rozněžní tak moc, že příběh bude končit přinejhorším hořkosladce.
Jak znějí poslední slova přenesená Héchají. Je čas!
Autorovy další knížky
| 2016 |  Naslouchač |
| 2017 | Faja |
| 2021 | Nasterea |
| 2012 |  Zrozena z popela |
| 2017 | Sněhurka jablka nebaští |
Výborný, nádherný, skvělý další díl. A nyní nastává období mírných depresí z čekání na ten poslední. :) Už teď se nemůžu dočkat. A už teď vím, že celá Naslouchačská pentalogie, bude mou nejoblíbenější sérií a bude mít v mém srdci mimořádné místo.
A ještě bych chtěla (v reakci na některé komentáře) paní autorku poprosit, ať tam žádnou romantickou linku nedává. Nechápu, jak ji někdo může mezi kapitánem a Ilan vidět.