Úsměv klauna
Jan Werich
Tato knížka představuje Jana Wericha jako spontánního vypravěče s kouzelným smyslem pro humor, neobyčejně zvídavého i zvědavého pozorovatele, ale také citlivého člověka s poetickou duší..
Přidat komentář
(SPOILER)
Werich mě vždycky těší a utěšuje. Citace: Paměť je výsadou blbých, Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí myslet!" "Bůh stvoříl člověka, ale nedal si to patentova, a tak to teď může dělat každej blbec."
"Čas si vymysleli lidi, aby věděli od kdy do kdy a co za to." "Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči."
"Bez lidí dobré vůle by život byl jen nákladné dobrodružství a nebezpečný."
Přeji všem veselého Silvestra a hodně štěstí a zdraví v novém roce 2023.
Protože jde o výběr z díla pana Wericha, přečetl jsem jen asi třetinu knihy, ostatní jsem četl nedávno v jiných knihách. Jde o texty s různou tematikou. Co je spojuje, je krásná čeština, laskavý humor a moudrost. Doporučuji hlavně těm, kdo se chtějí s Werichovou tvorbou teprve seznámit, ale i ti, kdo ji již znají, si zde najdou něco nového.
Velmi uspokojivé.
Čím vice čtěte knihy Jana Wericha, o Janu Werichovi tím více připadají stejné, co naplat historky a historie je stále stejná, pohádky a povídky už jsou přece jen jednou napsané.
Jan Werich uměl kouzlit jazykem jak v mluvené verzi tak v té psané a sám říkal: Vezměte si takové malé kulaťoučké jablíčko! To se dá do angličtiny nejlépe přeložit jako Little round apple, no uznejte sami to postrádá barvu i vůni.
Jan Werich je pro mě vzorem, který jsem si chtě, nechtě ale spíše chtě postavila jako jistou lidskou autoritu. Přestože to byl člověk, který jistě neměl každý den dobrý a nebylo s to s ním někdy lehké. S kým je. Díky němu vím, že s blbostí se musí bojovat nejlépe smíchem ;)
Majster mluvy a pera. Citat Wericha je ako hltat kvapky dazda, ktore padaju z neba. Stale neni dost.
„Už vím, že chuť do života a radost z bytí
může člověk načerpat snáz z počínání přírody
než z počínání lidí.“
Jan Werich
Tato kniha je něco jako bohatě pestrý švédský stůl. A díky kuchaři je to pokrm podobný maně nebeské. Je to kniha plná mouder a tím pádem (jak jinak) i moudrá. Ale to vlastně od pana Wericha už tak nějak samozřejmě i očekáváme. Je to zároveň i kniha inspirující pro nás, co se ke knihám pokoušíme psát komentáře či dokonce recenze. U těch je ale docela důležité, aby byly veskrze seriózní. My, co píšeme pouze komentáře, můžeme být daleko více werichovější, čtvrtkovější nebo čapkovější.
SPOILER!
Dostávám se k těm moudrům z knihy. Pár pro ty, kteří nemají možnost si přečíst celou knihu:
-U sochy Davida: „Kámen. Kus mramorové skály o mnoha tunách hovoří o věcech křehčích skleněného vlasu. To dokázal udělat člověk svýma rukama a svou duší.“
- „Velkorysá ušlechtilost se normálně v našem světě nevyskytuje. Ta patří do oddělení snů a toužení.“
- „To je ovšem ústní podání a můžete mi věřit a nemusíte. To je jako s politikou. Té nemůžete věřit, ale musíte.“
Na závěr ještě jedna zajímavost. Snad poprvé jsem zaznamenal, že pan Werich vzpomíná na svoji babičku. Vzhledem k tomu, že se pomalu ale jistě blíží Vánoce, může se vám rada jeho babičky hodit: „Nechtěj mít ty vánočky moc kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností!“
Pan Werich je klaun s citlivou dušičkou, člověk nad jeho moudrostí smeká, ale vzápětí si uvědomí, jestli on si z něj náhodou Werich nedělá legraci . Pak smutně zkonstatuje, že nedělá, že takový je prostě život. Ale číst Werichovy knihy, to je takové pohlazení po duši, když zrovna není poblíž někdo, kdo by tu dušičku pohladil....
Knížka plná nejen vyprávění, ale i autorových pohádek. Krásné, inteligentní, moudré, humorné, lidské. Zkrátka WERICHovské.
Knížka je to velice milá a plná úsměvu. Nejvíc se mi líbilo vyprávění z Ameriky. Přiznávám, že některými pohádkami mě velice překvapil.
Vyprávění Jana Wericha jsou naprosto nádherně lidská a já si jeho slova nikdy nepřestanu užívat. Je v nich všechna moudrost a humor, který člověk potřebuje k životu.
První, v podstatě autobiografická část vzpomínek z cest mě bavila střídavě, nejvíce asi americké příběhy, ty italské už neměly tolik toho kouzla a byly spíše literárním převyprávěním. Nejvíce se mi líbila Werichova esej Klauni, výborně napsané, tématicky pestré. Hodně mě zaujal Werichův postoj k církvi a náboženství obecně. Při čtení povídek mi došlo, že od Wericha raději divadelní hry nebo vzpomínkové práce a Pohádky, ty mě nebavily skoro vůbec (nejvíc mě zaujala asi ta o zamilovaných basách), dočetl jsem je jen se notnou dávkou sebezapření. Ono, jak vidno, Werich byl opravdu asi spíše dramatikem a hercem než spisovatelem. Asi si budu muset spravit chuť sebranými divadelními hrami osvobozeného divadla.
Krásná vyprávění spojující smích i melancholii, radost i smutek. Zkrátka věrná zachycení životních událostí Werichovým osobitým způsobem.
"Smích - tu ozvěnu našeho pláče - to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom - nedejtěž bohové - tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě."
Vyprávění Jana Wericha vždy pohladí po duši, ať už jde o povídky, pohádky nebo cestopis.V tomto případě vše v jednom.
Jan Werich uměl vyprávět, a díky této knize a jeho nahraným LP, kazetám, dnes CD či DVD, tak je možno se jeho vyprávěním stále nechat unášet.
Štítky knihy
pohádky klauni povídky USA (Spojené státy americké) divadlo Itálie autobiografické prvky herectví vyprávění, narace komici
Autorovy další knížky
| 2008 |  Fimfárum |
| 1957 |  Balada z hadrů |
| 1965 | Osel a stín |
| 1965 | Italské prázdniny |
| 1980 | Kat a blázen |
Je to krásné, ale není to jaksi moje. Jan Werich je ikona, s jeho jménem si představím i a hlavně jeho přednes, jeho slovní zásobu, slovosled, a to je pohlazení. Ale tahle knížka potřebovala až moc úsilí za to pohlazení ve třetí a čtvrté části. Možná jsem měla špatná očekávání a měla z toho vykřesat víc hloubky. Jenomže od Wericha já prostě sosám něco jiného.
Ze čtyř částí mě samozřejmě nejvíc hladily pohádky. Pak povídky. Zážitky z cest mi připomínaly Čapkovo Cesty Evropou. Je to spíš otázka pojetí cestopisu jako takového. Dnešní čtenář porovnává svou znalost zemí s autorovým zážitkem, dříve tohle byl právě ten zdroj oné znalosti. Klauni pro mě jsou úctou k řemeslu, ale odbornosti bylo moc.