Ústav
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453925/bmid_ustav-y6n-453925.jpg
4
1167
1167
Uprostřed noci, v domě na klidné ulici v příměstské Minneapolis, vetřelci tiše zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého SUV. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě okna… Psychicky děsivý stejně jako Žhářka a s úžasnou dětskou imaginací kultovního To je Ústav dramatickým příběhem o dobru a zlu ve světě, kde hodní kluci vždy nevyhrají.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2020
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Institute, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha mého oblíbeného autora je pro mne vždy svátkem. Kniha se točí kolem příběhu malého chlapce, který se z neznámých důvodů ocitne na velmi nepěkném místě a je podroben nepěkným výzkumům. Prostor s ním sdílejí další děti, které jsou podobně zmateny. Postupem času zjišťujeme zákonitosti onoho Ústavu. A na mysl se vám začne vkrádat jednoduchá myšlenka - má někdo právo, v zájmu ochrany velké skupiny lidí, určit, zda konkrétní jedinec "bude obětován"? Kniha je plná psychologického teroru, není typicky krvavá, jako to pan King dělá. Myslím si však, je že je kniha dost dobrá a poskytuje hodně podnětů k tomu, začít uvažovat o světě trochu jinak. Původní záměr nějakého vládního projektu se může vytratit, ale je zapotřebí to těm lidem, kteří v tom projektu figurují, nějak decentně sdělit a odstavit je. Snadno totiž mohou nabýt dojmu, že jsou nepostradatelní a mají právo využívat jiné v zájmu "vyššího principu".
(SPOILER) Také jsem četla od Kinga lepší díla, ale na druhou stranu si říkám, že tady alespoň neměl strach zabít důležitou postavu. U jiných jeho knih mi připadá, že končí až moc růžově a nepravděpodobně, o téhle se to ale říct nedá. Na konci příběhu, kde přeživších není mnoho, mají postavy pocit nejistoty a obavy z budoucnosti. Je to pro mě zkrátka nezvyklé u jeho knih. Možná až si jich přečtu více zjistím, že to tak není. Tohle byla prostě příjemná změna.
Kniha se četla dobře jen příběh byl takový jednoduchý od Mistra Kinga dokáže napsat lepší knihy.
Konečně zase po mnoha letech kingovka která mě nadchla. Už jsem je nakonec před pár lety přestal kupovat s tím, že nic lepšího než Nezbytné věci, Osvícení nebo Svědectví už King stejně nenapíše. No, lepší to určitě není ale taky vůbec ne špatné. Já bych dokonce řekl že spíš hodně dobré. Příběh dvanáctiletého geniálního chlapce Luka který je spolu s dalšími nadanými dětmi s mimořádnými schopnostmi držen v ústavu kdesi v lesích a podroben psychickému i fyzickému teroru údajně ve "prospěch lidstva", mě docela dostal. I když ten konec ..... no, ale jo. A mohl by z toho být i pěknej film.
Pořád u mě při čtení/poslouchání Kinga platí, že čím míň duchů, tím lépe. Ústav mě nejen proto bavil, měla jsem povedené audio v podání Martina Preisse. Nechybí samozřejmě děsivá základní myšlenka, jak jsme u Kinga zvyklí.
Děti se zvláštními schopnostmi, které jsou unášeny, mučeny a využívány k tomu, aby zachránily svět. Příběh není sice originální, ale četla jsem ho s napětím. Nejvíc mně bavila část, kdy jsou děti již umístěny do ústavu, jeho chod a pravidla. Méně už akční závěrečná část, kterou jsem jen prolítla. Nejsem nějaký zvláštní fanoušek Kinga. Například jeho Řbitov zvířátek mně vůbec nenadchnul, ale Ústav mně přesvědčil, že si mám přečíst i další jeho knihy.
Tato Kingovka mě bohužel zklamala. Námět okoukaný a napětí decentní. Moje třetí kniha od tohoto autora a za mě propadák. Řbitov zvířátek a Osvícení mě rozhodně uchvátili mnohem více. Na tuto kniku si pravděpodobně za rok už nevzpomenu. Téma tlupy dětí, které mění svými paranormálními vlastnostmi svět dospělích, už tu máme zpracovaný tolikrát, že jsem četla od začátku do konce s nechutí. Doufala jsem, že se příběh stočí jiným směrem, ale nestalo se vůbec nic. Škoda.
(SPOILER)
Ústav je kniha, která Kingovce chytne a nepustí. Ale i pokud nejste úplně fanda krále hororu, troufám si říct, že v knize najdete zalíbení. Máte rádi Stranger Things? Dejte si Ústav. Prosím. Luke Ellis je velmi nadané dítě, schopné studovat ve 12 letech na VŠ. Jenže jednoho dne se probudí v pokoji, který je úplně stejný jako jeho, jen bez okna. Rodiče jsou mrtví a on velmi rychle pochopí, že se ocitl na místě, odkud nejspíše není návratu. Útěchou mu zůstává, že na tomhle místě není sám a velmi brzy pochopí, že ústav je místo, kde se shromažďují a týrají děti s nadáním telepatie, telekineze, nebo obojího. V jeho vedení je ředitelka, která nezná slitování a lékaři i všichni zaměstnanci jsou vlastně chodící bestie. Až na jednu výjimku, která Lukovi pomůže se dostat ven a díky které se zapřísáhne, že svoje kamarády zachrání. Vodní nádrže, injekce, světla Stassi, psychický i fyzický teror. Dětská síla a odhodlání a boj vedený skrze schopnosti. To všechno tady je. Příběh s přesahem, ve kterém nejde primárně o násilí, ale o lidské odhodlání, odvahu, přátelství a v neposlední řadě i o to, že náhody neexistují. Ústav je typicky netypický King, kde jen opět dokazuje, že svou studnu inspirace a představivosti ještě nevyčerpal. Doslov na konci je už jen třešničkou na dortu.
Moje hodnocení: 10/10
Další z mých nekritických komentářů ke Kingovým knihám :) Tohle bylo skvělé! Napínavé, čtivé, výborná charakteristika postav, prostě King ve své nejlepší formě. Příběh mě zcela pohltil, fandila jsem Lukovi a dětem z Ústavu, nesnášela záporáky v podobě doktorů a dozorců a moc se mi líbila hlavní myšlenka knihy Kingovi nic jiného než plný počet dát prostě neumím :)
P.S. Taky jste si někdo představoval paní Sigsbyovou jako tu malinkou herečku z Policajta ze školky nebo Námořní vyšetřovací služby (nebo podobnej seriál)? ;)
Moje první Kingovka a jsem nadšená moc mě to bavilo. Ale i chápu komentáře že místy to mohlo být opravdu takové zpomalenější bez akce ale já si to užila asi hlavně proto jelikož jsem měla audioknihu kterou čte Martin Preiss no a to je úplná pecka. Jeho hlas se prostě k tomuto žánru knih ohromně hodí. Takže audioknihu mohu rozhodně doporučit na 5* :)
Byly chvíle kdy jsem napětím skoro nedýchala a byly chvíle kdy jsem řádky očima jen tak prolétla. To se týkalo především konce knihy. Dvanáctiletý Luke s nadprůměrnou inteligencí se jednoho rána probudí v pokoji, který sice vypadá přesně stejně jako doma, ale doma není. Je v Ústavu.
Nápad knihy se mi velmi líbil. Přišlo mi to zajímavé a děsivé zároveň.
Děj mi přišel nicméně trochu přehnaný a dost těžko uvěřitelný. Například to jak byl supertajný ustav zabezpečen. Místy mi to přišlo zbytečně zdlouhavé, i když chápu, že je to napsané stylem Kinga, akorát tady mi to nějak celkové nesedlo a některé pasáže mi přišly zbytečně dlouhé.
Překlad je prostě strašný, připadá mi to jak strojově překládané. Navíc netuším proč každý člověk ze všech oblasti spojených států mluví pražským dialektem.
Mám z této knihy smíšené pocity. Chtěl bych, aby se mi líbila, ale až tak moc mě to neoslovilo. A navíc ten překlad
Knihu jsem si vybrala do výzvy, ale byl to pro mě oříšek...
Určitě námět zajímavý, mnohokrát jsem se ztrácela v příběhu a postavách. Možná bych ubrala 150 stránek moc zdlouhavé asi nejsem ten správný fanoušek kingových románů...
Já prostě nejsem cílovka tohoto autora. Dala jsem mu šanci vícekrát, ale i když jsem schopna knihu dočíst, tak z ní nic nemám. Nemám zkrátka potřebu číst děsivé a strašidelné věci, když vidím kolik se jich kolem mě děje. Zkrátka a dobře, určitě časem na nějakou další knihu od pana Kinga dojde, ale prostě ho "nehltám".
Jsem zatím přibližně ve čtvrtině knihy a velice zvědavá, jak se bude po dějové stránce vyvíjet dál, ale do háje, kdo tohle překládal a redigoval? Jedna věc je, že překladatel naprosto zjevně nezvládá ani základní idiomatické fráze (No shit přeloženo jako Ani hovno, například), občas jsou přeložené názvy písniček a podniků, ačkoliv k tomu vůbec nemělo dojít (Denny's, Mambo no. 5), celkově nechytá Kingův vernakulár a kvalita překladu občas přímo brání porozumění a mění význam původních myšlenek, ale že to prošlo i přes redaktorku a korektora v takové podobě? To si toho vážně nikdo nevšiml? Vůbec nemluvě o překlepech, zdvojených pomocných slovesech, zájmenech a podobně. Beta nemá až tolik tahajících autorů a King je bezesporu největším z nich, věřím tomu, že by redakční posádka měla věnovat mnohem víc času a pozornosti někomu tak klíčovému pro svůj provoz.
K obsahu, který je značně zprzněn překladem a editací: King zvolil slušný rozjezd, ale myšlenky nedotahoval, neutahoval a postupně se mu rozmotávala příze, konec uspěchaný a vyznívající naprázdno. Škoda, je to bohužel můj dojem z většiny jeho tvorby posledních let. Nějak to skřípe, brachu.
Já se opět musím omluvit za svou nekritičnost. Již tradičně jsem si libovala v pozvolném tempu a pomalém navozování hrůzné atmosféry. Ne hororové, ale hrůzné. Představte si, že jste geniální a k tomu se vám občas náhodou podaří pohnout nějakým předmětem. Máte plány, vyhlídky na skvělou budoucnost, je vám 12 let. A jednou v noci vás z vašeho domu unesou. Probudíte se v pokoji, který vypadá nachlup jako ten váš. Jenže nejste doma, ale v Ústavu. V Ústavu, kde bydlí i další děti, unesené stejně jako vy a nadány telepatickými nebo telekinetickými schopnostmi. Neexistuje cesta ven. Podrobují vás pokusům, vyšetřením, jste pro ně důležití, ale zachází s vámi jak s kusem hadru. A čas od času se nějaké dítě musí přestěhovat do zadní poloviny Ústavu, ze které se už zřejmě nikdy nedostane. Co byste dělali? Tolik k ději.
Dechberoucí a hrůzostrašné. Ústav jako instituce je dílem Kingových představ, ale ruku na srdce - není tak těžké si představit, že by někde něco podobného mohlo stát, mohlo probíhat. Děti unášené a zneužívané v rámci vyššího dobra, personál Ústavu s chováním dozorců v koncentračních táborech (na což ostatně King sám naráží). Kam až je lidstvo v touze po míru ochotné zajít? Co lze ještě tolerovat a co už ne? A co se stane, když se rozhodnete spojit síly proti zaběhnutému systému?
Luke Ellis je geniální dítě, které se už ve dvanácti letech připravuje studovat strojírenství na MIT a současně angličtinu na Emersonově koleji. Jeho únos všechny tyto plány zhatí a chlapec se musí vypořádat s drsným životem v Ústavu, kde se chyby neodpouštějí a dobré chování se odměňuje jen velmi vágně. Stephen King po téměř čtyřech desítkách let vytáhl na světlo světa téma nadaných a pro podivné cíle zneužívaných dětí. Na rozdíl od žhářky Charlie McGeeové má však Luke Ellis jen minimum paranormálních schopností a v boji za osvobození se musí spolehnout jen na svůj rozum a pomoc svých přátel. Jak je u Kinga typické, zápletka se rozvíjí pomalu a zvolna, postupně nabírá na obrátkách, graduje, aby nakonec skončila strhujícím závěrem (při němž létá všechno, co má peří a často i to, co ho nemá). Finální smiřující a vše odpouštějící douška má zklidnit rozbouřené hladiny tepových frekvencí a nabídnout všem hrdinům rozhřešení za jejich činy, ať už ho potřebují nebo ne. Ústav funguje jako silné emoční dráždidlo, které si nestanovuje žádné hranice a místy je ve svém projevu až cynicky odosobněné. Možná je to právě tenhle důvod, že jsem si k Lukovi, Averymu, Nickymu, Kalishe , ani nikomu dalšímu nevytvořil pevnější pouto, než na jedno přečtení.