Ústav
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453925/bmid_ustav-y6n-453925.jpg
4
1145
1145
Uprostřed noci, v domě na klidné ulici v příměstské Minneapolis, vetřelci tiše zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého SUV. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě okna… Psychicky děsivý stejně jako Žhářka a s úžasnou dětskou imaginací kultovního To je Ústav dramatickým příběhem o dobru a zlu ve světě, kde hodní kluci vždy nevyhrají.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2020
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Institute, 2019
více info...
Přidat komentář
Už jsem četla od Kinga děsivější knihy, ale tahle byla tak strašně uvěřitelná, že by se něco takového mohlo dít, že z toho dneska asi neusnu. Ale fakt parádní počtení…
Druhá kniha od Kinga a úplně to asi můj šálek čaje nebude. Příběh byl opravdu originální a zajímavý. Luke Ellis, geniální dítě, které je zde hlavní postavou. Ústav byl šíleným místem, děsivé..
Líbil se mi začátek s Timem. Proto jsem byla celkem zaskočená skokem do života Luka, což byla většina knihy. Já pak hledala návaznost a dokonce jsem zapomněla, jak se ten chlápek ze začátku knihy jmenoval. Část o Ústavu byla dost šílená, celkem nechutná, mistr King má opět schopnost vtáhnout vás do děje a okusit to, co jeho hrdinové. Mám ráda ty dětské partičky a síly, které King ve svých dílech využívá, jen v určitých momentech to pro mne nebylo dost pochopitelné - orientace v prostoru v Ústavu v závěrečném finále. Obyvatele DuPrey jsem si oblíbila. V autorově poznámce se mého srdce dotklo poděkování jeho příteli Russovi.
Když jsem to četl, s nadšením jsem si říkal: ,, Tak to je ten starej, dobrej King, jako za mlada." Knížka baví, má napětí a moc dobře se čte. Co bych chtěl víc...
Kinga miluji a stále je to můj nejoblíbenější spisovatel. A i tato kniha byla parádní, ale místy mi přišlo, že měla hluchá místa. U Kinga jsem zvyklý, že jsou některé části více roztahané, ale málokdy jsou hluché, což se tady stalo. Každopádně mi k srdci přirostly postavy a i zápletka byla dostatečně zajímavá, aby mě bavila až do konce.
Zajímavá knížka, nicméně poslouchána jako audio při běhání, občas trošku složitější příběh.
Na začátku knihy se seznamujeme s tulákem Timem, který se usadí v malém městečku DuPray. Část knihy je tudíž věnována jemu. Najednou dojde ke změně hlavní postavy a my se ocitáme s 12 letým Lukem, který je unesen ze svého domova a ocitá se v ústavu plném dětí. Velká část knihy je věnována právě tomuto Ústavu, dětem, pokusem a nadpřirozeným schopnostem.
Velmi dlouho jsem naprosto nechápala, proč nás autor ze začátku seznámil s Timem, když v příběhu Luka nehraje žádnou roli. Poslední část knihy však tyto dva příběhy spojí.
Kniha sama o sobě má velmi zajímavý námět. Místy jsem se ale ztrácela a musela se ke čtení nutit. Hlavní postavy Tim a Luke mi byli velmi sympatičtí, obzvláště jejich bojovností.
Jedná se o celkem obsáhlou knihu, s překvapivým (na Kinga) koncem. Myslím si, že to stojí za přečtení.
Začne to vyprávěním, které zdánlivě vůbec nesouvisí s anotací knihy. Tak moc, že jsem se musel přesvědčit, že skutečně čtu knihu The Institute. Nicméně i když byl úvod zdánlivě nesouvisející (fakt jenom zdánlivě, je potřeba vydržet!), tak nenudil.
Po pár desítkách stran se děj přepne někam úplně jinam, a tam už čtenář tuší, že přihořívá.
Docela dost prostoru je následně věnováno popisu institutu a vztahům dětských hrdinů. Právě dětští hrdinové připomínají mistrův opus magnum - román IT. Jeho kvalit The Institute sice nedosahuje, ale pořád je to nadprůměrně vydařené dílo. Tato část je zajímavá, ale vysloveně strhující je kniha ve své třetí čtvrtině. Kéž by takové napětí bylo i ve zbytku textu! Čtenář společně s dvanáctiletým úhlavním hrdinou prožívá hrůzu a paranoiu - každý může být agentem institutu!
Závěrečná, řekněme, pětina, už tolik strhující není. King obecně závěry moc neumí, ale tady se mu to docela podařilo. Tedy, minimálně v tom smyslu, že závěr dává hlavě románu nějakou patu. Ta pata ale úplně neuspokojí a z hlediska logiky je děravá jak cedník. Na druhou stranu nechává prostor k úvahám a vlastně i k pokračování. A také staví celý příběh do určité ambivalence. Pomyslná "strana zla" není až tak úplně jednoznačná.
Román má trošku od všeho, co King umí. Je to trošku sci-fi, trošku horor, dost mysteriózní, dost dobrodružné. Dost povedené.
King prostě umí nahlédnout do dětské duše. Bylo to tísnivé a optimistické, skvělé.
Klasickou „kingovku“ už jsem nějakou dobu nečetla a ´Ústav´ mě rozhodně nezklamal. Působivý příběh o dětské odvaze se skvěle vygradovaným finále. Luka jsem si oblíbila a celou dobu jsem mu držela všechny palce. Nezvykle pozitivní konec (v rámci možností) mě v tomhle případě vážně hodně potěšil.
Další přečtená kniha od mistra. Opravdu mistra, protože zatím to co jsem přečetla bylo skvělé. Některé kousky byly o něco slabší a některé byly super, ale zatím jsem si užívala každou knihu.
Tahle kniha je naprosto ohromující a strhující literární zážitek. Autor opět dokazuje svůj nezaměnitelný talent pro vytváření atmosféry napětí a strachu, která vám neustále drtí srdce. Příběh Luka, který je unesen a ocitá se v temném Ústavu, je mistrovským způsobem vyprávěn s nesmírným citlivým dotekem. V této strašidelné instituci autor vytváří obraz zvrácené reality, kde zlo číhá v každém koutě. King využívá svou schopnost zkoumat lidskou psychiku a přináší nám postavu, která se musí vyrovnat s hrůzou a utrpením, které by většinu z nás přivedlo k hranici šílenství. Přestože je Ústav plný strachu a napětí, autor dokáže také vplést do příběhu elementy naděje a odvahy, což činí celý příběh ještě silnějším. Stránky knihy jsou plné výstižných popisů, dialogů a vtipu, což dodává příběhu živost a čtenářskou srozumitelnost. Příběh není jen ostražitým thrillerem, ale také hlubokým a působivým příběhem o lidské odolnosti a síle. Tato kniha je opět důkazem, že SK zůstává nepřekonatelným mistrem hororu, který nám dokáže vytisknout do paměti příběhy, jež nás pronásledují i po zavření knihy.
Přečteno do ČV 2024 - téma č. 20 (Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí).
Jak je u Kinga typické, kniha začíná pozvolna a nenápadně, nejdříve se ocitáme v ospalém městečku DuPray, ze kterého se ale později stane centrum dění...
DuPray brzy na nějakou dobu opustíme, a seznamujeme se s Lukem Ellisem, geniálním dítětem, které je ve dvanácti letech schopno studovat na vysoké. Ten se ze dne na den ocitá v Ústavu, zařízení, které se "věnuje" právě těmto nadaným dětem. Poznává další děti, a všichni dohromady zažívají psychický i fyzický teror a příšerné pokusy, ale i velké přátelství, které mezi nimi vzniká.
Kniha je napsaná tak, že jsem musela číst dál a dál, napřed proto, abych se dozvěděla, co vlastně Ústav je a proč vznikl, a pak jsem chtěla vědět, jak to s Lukem a ostatními dětmi dopadne. Dětem jsem fandila, zaměstance Ústavu (až na jednu výjimku) jsem nenáviděla.
Za mě nemám knize co vytknout a dávám plných pět hvězd. :)
Tak tohle se četlo královsky! Na jeden dech. Dokonce u můj přítel, který normálně čte jen příspěvky na facebooku Já mám ráda seriál stranger things, a trošku bych to připsala tomuhle stylu. Skvěle a čtivě psané, je to přesně ta knížka, ve které končí jedna kapitola a vy hned musíte začít další Knížka, kterou přeletíte se zatajeným dechem a bleskovou rychlostí. Příběh, který Vás nenechá spát, pohltí Vás a naprosto vtáhne do děje.
Zápletka:
Malý kluk, malý kluk, který se ocitne ve vizuálně svém pokoji, který ovšem není jeho pokoj.. a pak se začnou dít věci.. mimo domov a bez jeho rodiny. Dalších x dětí, jeden ústav, pokusy, dozorci ze kterých jde hlava kolem. I díky tomuhle si na konci strašně přejete, aby dobrou vyhrálo
Závěr:
Jednoznačně - DOPORUČUJU!
Luke Ellis je geniální dítě, které se už ve dvanácti letech připravuje studovat strojírenství na MIT a současně angličtinu na Emersonově koleji. Jeho únos všechny tyto plány zhatí a chlapec se musí vypořádat s drsným životem v Ústavu, kde se chyby neodpouštějí a dobré chování se odměňuje jen velmi vágně. Stephen King po téměř čtyřech desítkách let vytáhl na světlo světa téma nadaných a pro podivné cíle zneužívaných dětí. Na rozdíl od žhářky Charlie McGeeové má však Luke Ellis jen minimum paranormálních schopností a v boji za osvobození se musí spolehnout jen na svůj rozum a pomoc svých přátel. Jak je u Kinga typické, zápletka se rozvíjí pomalu a zvolna, postupně nabírá na obrátkách, graduje, aby nakonec skončila strhujícím závěrem (při němž létá všechno, co má peří a často i to, co ho nemá). Finální smiřující a vše odpouštějící douška má zklidnit rozbouřené hladiny tepových frekvencí a nabídnout všem hrdinům rozhřešení za jejich činy, ať už ho potřebují nebo ne. Ústav funguje jako silné emoční dráždidlo, které si nestanovuje žádné hranice a místy je ve svém projevu až cynicky odosobněné. Možná je to právě tenhle důvod, že jsem si k Lukovi, Averymu, Nickymu, Kalishe , ani nikomu dalšímu nevytvořil pevnější pouto, než na jedno přečtení.
Kniha mého oblíbeného autora je pro mne vždy svátkem. Kniha se točí kolem příběhu malého chlapce, který se z neznámých důvodů ocitne na velmi nepěkném místě a je podroben nepěkným výzkumům. Prostor s ním sdílejí další děti, které jsou podobně zmateny. Postupem času zjišťujeme zákonitosti onoho Ústavu. A na mysl se vám začne vkrádat jednoduchá myšlenka - má někdo právo, v zájmu ochrany velké skupiny lidí, určit, zda konkrétní jedinec "bude obětován"? Kniha je plná psychologického teroru, není typicky krvavá, jako to pan King dělá. Myslím si však, je že je kniha dost dobrá a poskytuje hodně podnětů k tomu, začít uvažovat o světě trochu jinak. Původní záměr nějakého vládního projektu se může vytratit, ale je zapotřebí to těm lidem, kteří v tom projektu figurují, nějak decentně sdělit a odstavit je. Snadno totiž mohou nabýt dojmu, že jsou nepostradatelní a mají právo využívat jiné v zájmu "vyššího principu".
(SPOILER) Také jsem četla od Kinga lepší díla, ale na druhou stranu si říkám, že tady alespoň neměl strach zabít důležitou postavu. U jiných jeho knih mi připadá, že končí až moc růžově a nepravděpodobně, o téhle se to ale říct nedá. Na konci příběhu, kde přeživších není mnoho, mají postavy pocit nejistoty a obavy z budoucnosti. Je to pro mě zkrátka nezvyklé u jeho knih. Možná až si jich přečtu více zjistím, že to tak není. Tohle byla prostě příjemná změna.
Kniha se četla dobře jen příběh byl takový jednoduchý od Mistra Kinga dokáže napsat lepší knihy.
Štítky knihy
telepatie horory telekineze pokusy na lidech
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
U čtení této knihy jsem si připadal jako na klouzačce.
Když se příběh začal odvíjet a já, čtenář, jsem se seznamoval s prostředím, které autor čtenáři představuje, jako bych stoupal po schůdkách na tu klouzačku.
Popis praktik v ústavu - jsem nahoře na klouzačce.
No a pak si sednu a jedu dolů. To je druhá půlka knihy, kde autor popisuje pro mě už neuvěřitelný příběh.
A dojedu na konec klouzačky a tam klidně vstanu, nezajedu ani až do kaluže pod klouzačkou, ani do písku. No a v knize? Hezky po americku happy end.
Kniha je o dětech a mě se zdá i tak trochu stylem psaní pro děti, i když chvílemi trochu drsná.
Pokud by to byla pohádka, dám 5*. Ale Ústav má ambici být podle jejího zařazení hororem, thrillerem, románem.....pro mě to nic z toho není, proto 3*.
Že se děly a dějí pokusy na lidech, že se lidi čipují, očkují, že je ovlivňováno jejich vědomí a smýšlení, že jsou omezovány svobody a lidé jsou zavíráni v izolaci.....to je realita nejen poslední doby. Jen ten šťastný konec, na rozdíl od této knihy, zatím nějak nevidím.