Ústav
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539311/bmid_ustav.jpg
4
1181
1181
Dá se vůbec omluvit únos dítěte? I ve vyšším zájmu? Dvanáctiletý Luke je jedné temné noci unesen do záhadného Ústavu, který připomíná spíš vězení se zvýšenou ostrahou. A jako by to nestačilo, neznámí únosci mají pro chlapce a dívky vytržené ze svých domovů vysoce nebezpečný, přímo válečnický úkol. Školákovi obdařenému výjimečnou inteligencí tak nezbude nic jiného než hezky rychle dospět a začít s pomocí nově nalezených přátel hledat cestu ven z téhle noční můry. Stihne to dřív, než bude vězniteli odveden do míst, odkud se už žádné z dětí nevrátilo? Jisté je pouze jedno: tenhle příběh o dětech rozhodně není pro děti… Novinka Stephena Kinga potěší všechny fanoušky jeho Žhářky, hororu TO nebo seriálu Stranger Things.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Originální název:
The Institute, 2019
Interpreti: Martin Preiss
více info...
Přidat komentář
Tak tohle se četlo královsky! Na jeden dech. Dokonce u můj přítel, který normálně čte jen příspěvky na facebooku Já mám ráda seriál stranger things, a trošku bych to připsala tomuhle stylu. Skvěle a čtivě psané, je to přesně ta knížka, ve které končí jedna kapitola a vy hned musíte začít další Knížka, kterou přeletíte se zatajeným dechem a bleskovou rychlostí. Příběh, který Vás nenechá spát, pohltí Vás a naprosto vtáhne do děje.
Zápletka:
Malý kluk, malý kluk, který se ocitne ve vizuálně svém pokoji, který ovšem není jeho pokoj.. a pak se začnou dít věci.. mimo domov a bez jeho rodiny. Dalších x dětí, jeden ústav, pokusy, dozorci ze kterých jde hlava kolem. I díky tomuhle si na konci strašně přejete, aby dobrou vyhrálo
Závěr:
Jednoznačně - DOPORUČUJU!
Luke Ellis je geniální dítě, které se už ve dvanácti letech připravuje studovat strojírenství na MIT a současně angličtinu na Emersonově koleji. Jeho únos všechny tyto plány zhatí a chlapec se musí vypořádat s drsným životem v Ústavu, kde se chyby neodpouštějí a dobré chování se odměňuje jen velmi vágně. Stephen King po téměř čtyřech desítkách let vytáhl na světlo světa téma nadaných a pro podivné cíle zneužívaných dětí. Na rozdíl od žhářky Charlie McGeeové má však Luke Ellis jen minimum paranormálních schopností a v boji za osvobození se musí spolehnout jen na svůj rozum a pomoc svých přátel. Jak je u Kinga typické, zápletka se rozvíjí pomalu a zvolna, postupně nabírá na obrátkách, graduje, aby nakonec skončila strhujícím závěrem (při němž létá všechno, co má peří a často i to, co ho nemá). Finální smiřující a vše odpouštějící douška má zklidnit rozbouřené hladiny tepových frekvencí a nabídnout všem hrdinům rozhřešení za jejich činy, ať už ho potřebují nebo ne. Ústav funguje jako silné emoční dráždidlo, které si nestanovuje žádné hranice a místy je ve svém projevu až cynicky odosobněné. Možná je to právě tenhle důvod, že jsem si k Lukovi, Averymu, Nickymu, Kalishe , ani nikomu dalšímu nevytvořil pevnější pouto, než na jedno přečtení.
Kniha mého oblíbeného autora je pro mne vždy svátkem. Kniha se točí kolem příběhu malého chlapce, který se z neznámých důvodů ocitne na velmi nepěkném místě a je podroben nepěkným výzkumům. Prostor s ním sdílejí další děti, které jsou podobně zmateny. Postupem času zjišťujeme zákonitosti onoho Ústavu. A na mysl se vám začne vkrádat jednoduchá myšlenka - má někdo právo, v zájmu ochrany velké skupiny lidí, určit, zda konkrétní jedinec "bude obětován"? Kniha je plná psychologického teroru, není typicky krvavá, jako to pan King dělá. Myslím si však, je že je kniha dost dobrá a poskytuje hodně podnětů k tomu, začít uvažovat o světě trochu jinak. Původní záměr nějakého vládního projektu se může vytratit, ale je zapotřebí to těm lidem, kteří v tom projektu figurují, nějak decentně sdělit a odstavit je. Snadno totiž mohou nabýt dojmu, že jsou nepostradatelní a mají právo využívat jiné v zájmu "vyššího principu".
(SPOILER) Také jsem četla od Kinga lepší díla, ale na druhou stranu si říkám, že tady alespoň neměl strach zabít důležitou postavu. U jiných jeho knih mi připadá, že končí až moc růžově a nepravděpodobně, o téhle se to ale říct nedá. Na konci příběhu, kde přeživších není mnoho, mají postavy pocit nejistoty a obavy z budoucnosti. Je to pro mě zkrátka nezvyklé u jeho knih. Možná až si jich přečtu více zjistím, že to tak není. Tohle byla prostě příjemná změna.
Kniha se četla dobře jen příběh byl takový jednoduchý od Mistra Kinga dokáže napsat lepší knihy.
Konečně zase po mnoha letech kingovka která mě nadchla. Už jsem je nakonec před pár lety přestal kupovat s tím, že nic lepšího než Nezbytné věci, Osvícení nebo Svědectví už King stejně nenapíše. No, lepší to určitě není ale taky vůbec ne špatné. Já bych dokonce řekl že spíš hodně dobré. Příběh dvanáctiletého geniálního chlapce Luka který je spolu s dalšími nadanými dětmi s mimořádnými schopnostmi držen v ústavu kdesi v lesích a podroben psychickému i fyzickému teroru údajně ve "prospěch lidstva", mě docela dostal. I když ten konec ..... no, ale jo. A mohl by z toho být i pěknej film.
Pořád u mě při čtení/poslouchání Kinga platí, že čím míň duchů, tím lépe. Ústav mě nejen proto bavil, měla jsem povedené audio v podání Martina Preisse. Nechybí samozřejmě děsivá základní myšlenka, jak jsme u Kinga zvyklí.
Děti se zvláštními schopnostmi, které jsou unášeny, mučeny a využívány k tomu, aby zachránily svět. Příběh není sice originální, ale četla jsem ho s napětím. Nejvíc mně bavila část, kdy jsou děti již umístěny do ústavu, jeho chod a pravidla. Méně už akční závěrečná část, kterou jsem jen prolítla. Nejsem nějaký zvláštní fanoušek Kinga. Například jeho Řbitov zvířátek mně vůbec nenadchnul, ale Ústav mně přesvědčil, že si mám přečíst i další jeho knihy.
Tato Kingovka mě bohužel zklamala. Námět okoukaný a napětí decentní. Moje třetí kniha od tohoto autora a za mě propadák. Řbitov zvířátek a Osvícení mě rozhodně uchvátili mnohem více. Na tuto kniku si pravděpodobně za rok už nevzpomenu. Téma tlupy dětí, které mění svými paranormálními vlastnostmi svět dospělích, už tu máme zpracovaný tolikrát, že jsem četla od začátku do konce s nechutí. Doufala jsem, že se příběh stočí jiným směrem, ale nestalo se vůbec nic. Škoda.
(SPOILER)
Ústav je kniha, která Kingovce chytne a nepustí. Ale i pokud nejste úplně fanda krále hororu, troufám si říct, že v knize najdete zalíbení. Máte rádi Stranger Things? Dejte si Ústav. Prosím. Luke Ellis je velmi nadané dítě, schopné studovat ve 12 letech na VŠ. Jenže jednoho dne se probudí v pokoji, který je úplně stejný jako jeho, jen bez okna. Rodiče jsou mrtví a on velmi rychle pochopí, že se ocitl na místě, odkud nejspíše není návratu. Útěchou mu zůstává, že na tomhle místě není sám a velmi brzy pochopí, že ústav je místo, kde se shromažďují a týrají děti s nadáním telepatie, telekineze, nebo obojího. V jeho vedení je ředitelka, která nezná slitování a lékaři i všichni zaměstnanci jsou vlastně chodící bestie. Až na jednu výjimku, která Lukovi pomůže se dostat ven a díky které se zapřísáhne, že svoje kamarády zachrání. Vodní nádrže, injekce, světla Stassi, psychický i fyzický teror. Dětská síla a odhodlání a boj vedený skrze schopnosti. To všechno tady je. Příběh s přesahem, ve kterém nejde primárně o násilí, ale o lidské odhodlání, odvahu, přátelství a v neposlední řadě i o to, že náhody neexistují. Ústav je typicky netypický King, kde jen opět dokazuje, že svou studnu inspirace a představivosti ještě nevyčerpal. Doslov na konci je už jen třešničkou na dortu.
Moje hodnocení: 10/10
Další z mých nekritických komentářů ke Kingovým knihám :) Tohle bylo skvělé! Napínavé, čtivé, výborná charakteristika postav, prostě King ve své nejlepší formě. Příběh mě zcela pohltil, fandila jsem Lukovi a dětem z Ústavu, nesnášela záporáky v podobě doktorů a dozorců a moc se mi líbila hlavní myšlenka knihy Kingovi nic jiného než plný počet dát prostě neumím :)
P.S. Taky jste si někdo představoval paní Sigsbyovou jako tu malinkou herečku z Policajta ze školky nebo Námořní vyšetřovací služby (nebo podobnej seriál)? ;)
Moje první Kingovka a jsem nadšená moc mě to bavilo. Ale i chápu komentáře že místy to mohlo být opravdu takové zpomalenější bez akce ale já si to užila asi hlavně proto jelikož jsem měla audioknihu kterou čte Martin Preiss no a to je úplná pecka. Jeho hlas se prostě k tomuto žánru knih ohromně hodí. Takže audioknihu mohu rozhodně doporučit na 5* :)
Byly chvíle kdy jsem napětím skoro nedýchala a byly chvíle kdy jsem řádky očima jen tak prolétla. To se týkalo především konce knihy. Dvanáctiletý Luke s nadprůměrnou inteligencí se jednoho rána probudí v pokoji, který sice vypadá přesně stejně jako doma, ale doma není. Je v Ústavu.
Nápad knihy se mi velmi líbil. Přišlo mi to zajímavé a děsivé zároveň.
Děj mi přišel nicméně trochu přehnaný a dost těžko uvěřitelný. Například to jak byl supertajný ustav zabezpečen. Místy mi to přišlo zbytečně zdlouhavé, i když chápu, že je to napsané stylem Kinga, akorát tady mi to nějak celkové nesedlo a některé pasáže mi přišly zbytečně dlouhé.
Překlad je prostě strašný, připadá mi to jak strojově překládané. Navíc netuším proč každý člověk ze všech oblasti spojených států mluví pražským dialektem.
Mám z této knihy smíšené pocity. Chtěl bych, aby se mi líbila, ale až tak moc mě to neoslovilo. A navíc ten překlad
Knihu jsem si vybrala do výzvy, ale byl to pro mě oříšek...
Určitě námět zajímavý, mnohokrát jsem se ztrácela v příběhu a postavách. Možná bych ubrala 150 stránek moc zdlouhavé asi nejsem ten správný fanoušek kingových románů...
Já prostě nejsem cílovka tohoto autora. Dala jsem mu šanci vícekrát, ale i když jsem schopna knihu dočíst, tak z ní nic nemám. Nemám zkrátka potřebu číst děsivé a strašidelné věci, když vidím kolik se jich kolem mě děje. Zkrátka a dobře, určitě časem na nějakou další knihu od pana Kinga dojde, ale prostě ho "nehltám".
Přečteno do ČV 2024 - téma č. 20 (Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí).
Jak je u Kinga typické, kniha začíná pozvolna a nenápadně, nejdříve se ocitáme v ospalém městečku DuPray, ze kterého se ale později stane centrum dění...
DuPray brzy na nějakou dobu opustíme, a seznamujeme se s Lukem Ellisem, geniálním dítětem, které je ve dvanácti letech schopno studovat na vysoké. Ten se ze dne na den ocitá v Ústavu, zařízení, které se "věnuje" právě těmto nadaným dětem. Poznává další děti, a všichni dohromady zažívají psychický i fyzický teror a příšerné pokusy, ale i velké přátelství, které mezi nimi vzniká.
Kniha je napsaná tak, že jsem musela číst dál a dál, napřed proto, abych se dozvěděla, co vlastně Ústav je a proč vznikl, a pak jsem chtěla vědět, jak to s Lukem a ostatními dětmi dopadne. Dětem jsem fandila, zaměstance Ústavu (až na jednu výjimku) jsem nenáviděla.
Za mě nemám knize co vytknout a dávám plných pět hvězd. :)