Ústav
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539311/bmid_ustav.jpg
4
1145
1145
Dá se vůbec omluvit únos dítěte? I ve vyšším zájmu? Dvanáctiletý Luke je jedné temné noci unesen do záhadného Ústavu, který připomíná spíš vězení se zvýšenou ostrahou. A jako by to nestačilo, neznámí únosci mají pro chlapce a dívky vytržené ze svých domovů vysoce nebezpečný, přímo válečnický úkol. Školákovi obdařenému výjimečnou inteligencí tak nezbude nic jiného než hezky rychle dospět a začít s pomocí nově nalezených přátel hledat cestu ven z téhle noční můry. Stihne to dřív, než bude vězniteli odveden do míst, odkud se už žádné z dětí nevrátilo? Jisté je pouze jedno: tenhle příběh o dětech rozhodně není pro děti… Novinka Stephena Kinga potěší všechny fanoušky jeho Žhářky, hororu TO nebo seriálu Stranger Things.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Originální název:
The Institute, 2019
Interpreti: Martin Preiss
více info...
Přidat komentář
Nedá mi v súvislosti s myšlienkou telekineticky a telepaticky nadaných detí nespomenúť môj obľúbený seriál Stranger Things. Ústav však mieri inam - tak akosi do pravdepodobnejších vôd. Ostáva vo mne hlodať nepríjemný pocit, či sa niečo podobné v skutočnosti niekde aj neodohráva :). Napokon údajne využívame len 10% svojho mozgu, tak ktovie čoho by sme boli schopní po správnej stimulácii - nie takej príšernej, akú opäť vyfantazíroval King. O “svetlách Stasi” sa mi aj snívalo. Nepekne. Tak ako sa po “kingovke” patrí :).
Další King po dlouhé době. Nezklamal....ale občas mi běhal mráz po zádech. Když jsem začala přemítat, jestli se to všechno zrodilo jen ve fantazii autora.....
Bylo to jako číst dvě různé knihy. První část je o chlapíkovi, který vezme funkci pomocníka v úřadu šerifa na malém městě. Pak skok a je tu ústav se svými pokusy na talentovaných dětech. Dva zdánlivě nesouvisející příběhy.
V závěru se vše samozřejmě spojí.
Knihu hodnotím spíše střízlivě, čte se slušně, ale že bych skákal nadšením, tak to taky ne. Celkově asi za tři.
Je to už osm a půl roku, co jsem naposledy dočetl nějakou knihu od mistra hororu. V té době jsem nabyl dojmu, že jsem z tohoto žánru i autora už vyrostl, ale záplava jeho novinek, která zásobuje pulty knihkupectví v posledních letech, mě donutila po jedné z nich sáhnout. King v Ústavu sází na osvědčená témata, která často ve svých dílech úspěšně recykluje- život na americkém maloměstě a parta dětí bojující proti "zlu". Zatímco atmoféra zapadákova a vztahy jeho byvatel jsou zde navozeny mistrně, dějová linka dětského kolektivu, zabírající zhruba 80% děje, bohužel nefunguje tak, jako například v anotaci zmíněném To a jiných Kingových dílech. Všechny děti jsou jaksi přechytralé, žoviální a plné životních mouder, hodící se spíše k věkové kategorii 50+, což navíc vzhledem k situaci, ve které se nachází, působí o to nelogičtěji a nevěrohodněji. Děj tak nějak bez větších zvratů spěje k předem jasnému konci a po neskutečně utahané závěrečné třetině knihy přijde finiš... no nebudu prozrazovat :-) Po dočtení převládá mírné zklamání, i když jsem od knihy žádná velká očekávání neměl. Po pravdě nechápu poměrně vysoké hodnocení knihy, srovnatelné například s Mrtvou zónou nebo Carrie, které řadím kvalitativné mnohem výš.
Kingův Ústav je trochu jako party.. poetický, téměř beatnický začátek nad první sklenkou whiskey, jak se večer začínají zvyšovat oktany v krvi, společnost nabere rytmus, drajv a švuňk, za půlnocí už se začíná rozpoutávat běsná psychedelie, a nad ránem, s kocovinou za krkem, čtenář v dohasínající noci sedí na zápraží a první paprsky slunce hojí bolehlav, co tepe ve spáncích.. to celé protkané poezií dětského pohledu na svět, včetně těch nejpříšernejších věci, co by se neměly dít ani dospělým, natož dětem.. Kingův vhled skrz dětskou perspektivu je nejsilnejší faktor jeho tvorby. Je to něco, co činí jeho knížky s dětskými protagonisty naprosto unikátními.
Odposloucháno jako audiokniha v podání Martina Preisse a je to zatraceně dobré!
(SPOILER)
King sa vracia k už niekoľkokrát spracovanému námetu s dospievajúcimi deťmi s nadprirodzenými schopnosťami. Tie deti s týmto obdarením, ktoré nenaverbovali do ničenia paprskov Temnej veže, ani nevysali príšery z Doktora spánku, chytá za spočiatku nejasným účelom hrozivá Inštitúcia.
Až na neuverenie, že je to od starého, známeho a skúseného autora, ako je King. Príbeh je totiž plný chýb, ktoré vídame u začínajúcich spisovateľov. Najmä čo sa postáv týka. Hlavný hrdina Luke má byť údajne dieťa s nemerateľne vysokým IQ, ale inak normálne. No, na mňa tak nepôsobil. Je nadpriemerne inteligentný, to áno, ale nemerateľne vysoké IQ v žiadnom prípade. Inak by predsa musel myslieť na to, že na útek si má vziať nejaké jedlo, ktoré bolo ľahko dostupné, či sa aspoň najesť a napiť do prasknutia. A vôbec, myšlienku na útek a zvažovanie x možností by som u génia očakávala omnoho skôr. Luke síce jedná v mnohých iných ohľadoch múdro, ale tá múdrosť vyzerá skôr ako následok osobnej zrelosti a skúseností, ktoré však vo svojich dvanástich nemal kde získať. Absolútne mu chýba detská emocionalita. Čo je však ešte absurdnejšie, rovnako zrelo konajú aj ostatné deti, ktoré neospravedlňuje ani genialita. Zabili mi milovaných rodičov? V poho. Mučia ma? Neva. Ide zomrieť? Fajn. Prichádzam o prvú lásku? Čo tam po tom... Toto nie sú deti, toto nie sú ani ľudia!
Konanie Inštitúcie tiež nedáva zmysel. Prečo pri únosoch detí vraždí ich rodičov, keď ich stačilo jednoducho uspať? Veď čím väčší zločin, tým viac vyšetrovania, čo by mohlo viesť na stopu Inštitúcie. Áno, v prípade Luka to mohli zvaliť na to, že ich zabil on ako rádoby šialený génius, ale čo v prípade ostatných detí? Sériové zmiznutia detí sprevádzané vraždami oboch rodičov vyzerajú veľmi podozrivo v porovnaní s bežnými zmiznutiami detí! A prečo Lukovi nevložili do ucha čip, kým bol v bezvedomí? Načo deti mučiť aj tam, kde to netreba, a tak u nich zvyšovať odpor a vzdor? Navyše, mohol im utiecť už v dobe medzi prebratím sa z bezvedomia a vložením čipu. Čo si myslím, že by pravý génius aj urobil.
Vzhľadom na to, koľko chýbalo v motivickej stránke postáv, neviem pochopiť, prečo je kniha taká dlhá. Nebola nudná, nebola v nej vata, len rozmýšľam, ako sa vo svojej postate prostý a slabo zdôvodnený príbeh dal napísať na toľko strán.
Všechno se vším má spojitost, to bych řekla o níže zmiňovaném ,,pomalém rozjezdu". Po dlouhé době jsem četla knihu od autora s mnoholetou praxí a na příběhu je to neskutečně znát, nezůstala nikde nedořešená myšlenka. Za mě pecka!
Začátek mne docela nudil, ale až se tam objevil hlavní hrdina knihu jsem začala hltat až do konce. Zajímavé a docela i pravděpodobné dílo od Kinga, které mě velmi zaujalo a některými částmi i dojalo
Ja teda Stephena Kinga mozem a hoci sa mi stalo, ze som sa nedokazala prehryzt cez nejake jeho knihy (Temna veza, To) Institucia medzi ne nepatri. Pomale stavanie napatia mu tu vyslo, nenudil ma ani na chvilu. Ani na chvilu som nemala pocit, ze by kniha bola prepchata zbytocnymi opismi ci vyplnujucimi dialogmi, neustale sa nieco dialo a pekne sme sa posuvali v deji dopredu. Toto je naozaj King akeho mam rada.
Skvělá kniha, která vás nechá v napětí až do konce. Dal bych ale tak 4,5 hvězdy, protože ten konec mohl být ještě o něco lepší.
Pro Kinga trochu netypické, ale čte se dobře. Akorát ten konec mi nějak nechtěl sednout.
Můj první King. Nevím, čeho jsem se vždycky u jeho knih bála.
Četlo se to moc pěkně, oceňuji krátké kapitoly. Kniha měla docela rychlý spád, jen nějaké pasáže se zbytečně táhly.
Jednou zase klasická pořádná Kingovka.
Jo, tohle mi sedělo, napínavé a i když nemám ráda moc Kingovy osamělé dětské hrdiny, tady mi jeden hlavní nevadil.
Neřekla bych, že to je zrovna nejlepší Kingovka, ale určitě patří k těm lepším. Takové 4,5*
Nezařazuji ji tedy do kolonky "vřele doporučuji", ale jen do kolonky "doporučuji". :)
King patri mezi me oblibene autory a to i presto, ze jsem par kniham uplne neporozumnela (To, Geraldova hra...) a tahle kniha mne opet nezklamala. Velmi jsem se vcitila do postav az mi bylo vseljak po vsech tech popisech metod na deti. Velmi ctive ale bez muceni priznam, ze nektere pasaze byly zdlouhave a mozna jsem cekala trosku vic horky konec, tenle byl moc feel-good. Ale pekne tema, plne rozporu. Vlastne co bylo tedy spravne?
Místy zdlouhavé, ale pro mě mnohdy nečitelný autorův styl mi tady příliš nevadil.
Jen ke konci jsem se nudila.
Je vidět, že se už opravdu nemůžu dočkat vypuštění další sezony seriálu Stranger Things. Po celou dobu, co jsem totiž listoval knihou Ústav, jsem se nemohl zbavit pocitu, že listuju příběhem, který se musí odehrávat právě ve světě tohoto úžasného seriálu.
Příběh o tom, že se sílou přátelství se dají překonat i sebevětší útrapy, a že samotná monstra nemusíme hledat jen a pouze na stránkách knížek s fantasy tématikou.
King opět prokazuje um vytvářet charaktery, které dokážou člověka chytit za srdce. V tomto případě je to navíc umocněno tím, že většina postav jsou děti. Ani to však Kingovi nebrání v tom tyto dětské charaktery vystavovat neskutečným psychickým a fyzickým bolestem, které jsou velmi často dost brutální. O to horší je, že úlohu monster zde tentokrát ztvárňují samotní lidé, což příběhu přidává dost na realističnosti. U dětských charakterů se možná pozastavím s tím, že ne každému se bude líbit jejich vyspělost a chování. I přesto, že tyto děti jsou v mnoha ohledech výjimečné, velmi často jejich uvažování působí až přehnaně dospěle, což je otázka zdali je u postav s průměrným věkem 12let úplně adekvátní.
King si tentokrát odpustil své oblíbené odbočky od hlavní dějové linky a servíruje příběh lineárně. Díky tomu kniha nepostrádá spád, nebo akčnost a nutí člověka otáčet další a další stránky. Výsledek je pak takový, že Vám těch více, než 400 stránek bude připadat jako krátká 200 stránková novela. Musím ocenit i několik pěkně zakomponovaných odkazů na autorova předchozí díla, které nijak nenabourávají samotný příběh a dokážou věrného fanouška takhle krásně odměnit za pilnou četbu.
Jsem moc rád, že je King i v pokročilejším věku stále schopen psát velice kvalitní díla, která vyvrací tvrzení lidí, že za posledních 10-15let už nevydal nic pořádného a prakticky vykrádá jen sám sebe z let minulých. Ústav je toho důkazem. 85%
Ústav - pro mě bezvadný čtenářský zážitek, od začátku do konce. Vůbec nevím, jak rychle jsem knížku zhltala, přitom musím říct, že nemá absolutně nic společného s lacinými díly, které mnohdy jsou nazývány bestsellery (díky počtu prodeje, ne však literární hodnotou), nemá moc společného ani s klasickým hororem, na který jsme od S. Kinga zvyklí. Já sama za sebe hodnotím jako mistrně napsané dílo, kde autor čtenáře napíná a pohrává si trošku s naší psychikou, ne však nepříjemně. Neusnete možná ne proto, že byste byli k smrti vyděšení, ale spíš proto, že vám nedá usnout otázka : Jak to bude dál?
Začátek super. Střed, super. Závěr, velký špatný. Po pár kapitolách z ústavu jsem zapomněla, že čtu vlastně o dětech. Takhle rozumný, statečný a dospěle uvažující děti, ty mají asi jen v Americe . Když Luke mluvil se Stockhousem a diktoval podmínky, tak už jsem se úplně chystala za hlavu. Ke konci mě už vlastně ani nezajímalo, jak to dopadne. Stránky jsem očima jenom prolétla. Jak kdyby sám King zapomněl, že jsou to děti. Že Lukovi má být 12. Rázem z nich byli akční hrdinové...ale to je pro mě prostě King. Pasáže které jsou super a ani nedýchám, střídají pasáže kdy si říkám že to snad ani nedočtu. Závěr překombinovaná slátanina ale ve finále si člověk řekne, že to byla ztráta času, která za to asi i stála
(jen Zelená míle je výjimkou)
Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu skvěle interpretovanou Martinem Preissem. Jeho vyprávění je bezchybné a díky jeho hlasu a změnám v intonaci se člověk nikdy neztrácí v tom, která postava zrovna mluví a celkově je to prostě profesionalita. Teď k samotnému obsahu:
Od Kinga už mám za sebou několik knih a často byly dost přehnané a překombinované, někdy i dost abstraktní. V Ústavu sice také najdeme nějaké nadpřirozené tele-schopnosti (patie a kineze), ale hlavní prim tady hraje mnohem hrůznější představa - únosy, bezohledné mučení a pokusy na nevinných dětech... a to vše bez ohledu na nějaké všeobecné morální zásady. Po pomalejším rozjezdu, kdy někomu může přijít zbytečně zdlouhavé představení bývalého cajta Tima Jamiesona, se soustředíme hlavně na nadprůměrně geniálního chlapce Luka Ellise, který si musí projít peklem, abychom postupně zjistili, o co v tom podělaném ústavu vlastně jde.
Napětí se dá často krájet jak v masokombinátu a nechybí četné zabíjení, týrání a vraždy, ale i organizace s neomezenými možnostmi. Dost mi to připomínalo bořiče/ničitele z Kingovy série Temná věž, ale skutečná spojitost zde asi není.
Kniha mě opravdu hodně bavila a už teď se bojím, že jednou natočená filmová verze bude stát za strachem vypuštěnej prd.
Štítky knihy
telepatie horory telekineze pokusy na lidech
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Jeden z těch lepších Kingů.